Poutní kostel sv.Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Poslední den naší dovolené. K naší velké radosti se David probudil plný elánu a bez teploty. Přiznám se, že jsem měla radost i zcela sobecky. Cestou domů jsme totiž měla od začátku dovolené v plánu zastavit se na Zelené hoře. Což bychom samozřejmě v případě Davidovi choroby nemohli.
Už dlouho jsem toužila tohle místo navštívit. Absolutně architektuře nerozumím, ale Santini mě z nějakého důvodu fascinuje. Zjistila jsem, že i stavby, u kterých jsem netušila, že je autorem, mě nějakým způsobem oslovují a teprve dodatečně zjišťuju, že je to jeho práce. Tady jsem opravdu nebyla zklamaná. V celém kostele nenajdeme jedinou rovnou stěnu. Vše bylo kostruované pomocí kružnic - jak vertikálních tak horizontálních. Měli jsme štěstí na paní průvodkyni, která areálem žila, měla k němu citový vztah, vzpomínala, jak sem chodila s babičkou. To se hned lépe poslouchá než suchý naučený výklad. Sice mi rozbila mé představy o Janovi z Nepomuku jako ochránci zpovědního tajemnství manželky Václava IV. Žofie. Ale jsem velká holka, zvládnu to a nebudu mít své znalosti historie založené na legendách.  V kostele v současné době probíhá rozsáhlá rekonstrukce. V opravě jsou všechny sochy, v plánu je nová mozaiková podlaha podle Santiniho návrhu. Určitě bude velmi zajímavé areál navšívit za pár let, až bude vše opravené. Na to se moc těším. Držme palce, ať se vše povede podle plánů realizovat.