pondělí 30. listopadu 2015

Včera jsem rozsvítili....



.... první adventní svíčku. Svícen jsme oprášili z minulého roku, nějak nebyl čas ani vůle tvořit něco nového.  Advent jsme mívala ráda, poslední roky se mi nedaří užít si ho podle představ. Snad to letos vyjde. Pokusím se  nic řešit, jen si trošku užívat. Už si asi začnu pouštět vánoční koledy. Do pečení jsem se ještě nepustila, jen těsto na perníčky čeká v ledničce. Ty dělám vždy dříve, aby se jedly na Mikuláše. Doufám, že nebude v lednici čekat moc dlouho, ale bude muset ještě chvíli vydržet. Aranelka na FB opět po roce vyzývala, kdo se přidá k Adventní výzvě 2015. Vloni jsem se účastnila a moc mě to bavilo. Včera mě bavilo si fotky z minulého roku prohlížet. Tak se asi pokusím i letos, i když si nejsem jistá, jak to budu dávat. Začíná se zítra. Nepřidáte se také?
Dnes se na mě navalilo několik nových informací, tak mám zase co vstřebávat, o čem přemýšlet...
Měla jsem úsměvný telefonát z Klářiny baletní školy. Prý jestli by Klára nemohla přijít zkoušet na představení vílu do Giselle. Na podzim o to moc stála, ale bylo jí řečeno, že je ještě malá, byla by jí dlouhá sukně. Nyní víly asi došly, tak se to začne učit 10 dní před představením. Prý je šikovná, to zvládne. Dobrý pocit z toho sama nemá...Nutit jí nebudu, bránit jí v tom také ne, to si musí rozhodnout sama.

sobota 28. listopadu 2015

Veletrh Kreativita - hobby


Pokaždé se dušuju, že na veletrh Kreativita-hobby nepůjdu. A pokaždé se nechám zviklat a jdu. Tentokrát jsem opravdu nechtěla. Jenže obdobná akce v Dubči (která je o mnoho, mnoho lepší) nám nevyšla. Kreativita-hobby se konala jen kousíček od nás, děti chtěly jít, proto jsem si řekla, že trocha předvánočního tvoření nemůže škodit. Ano, opravdu chtěly jít děti obě, i David projevil zájem něco si vyrobit.
Ale mám-li akci hodnotit, pro mě jedno velké zklamání. A to jsem nic moc nečekala. Vše zaměřeno jen prodejně, workshopů a dílniček pomálu, ještě navíc zaměřené na hodně malinké děti. Vystavovatelů bylo ještě o něco méně, než bývalo v Holešovicích, ale díky stísněným prostorům bylo všude plno a narváno. Přitom lidí nebylo nijak extrémně moc, jen prostor chyběl.


Nejvíc času jsem zcela nepřekvapivě strávili na stánku Actualu. Klára si tu vyráběla náhrdelník a náušnice. Měla jsem strach, že se David bude nudit, ale nadchly ho rivolky, ty by si vydržel prohlížet hodně dlouho. Od přebírání komponentů jsem ho taky nemohla vůbec odtrhnout. Je to prostě náš kluk!



Velký úspěch mělo plstění. Společnými silami si děti uplstily nádherného andělíčka.
Pak už jen tisk na tričko a malý andílek z organzy a šlo se domů. Pár drobností jsme ještě nakoupili na domácí tvoření.
Už opravdu a závazně prohlašuji, že tuhle akci více ne. Každý ročník je horší a horší. Už jedině Dubeč!

středa 25. listopadu 2015

Z pohádky do pohádky



Dnes opět trocha kultury. Klářina třída v ZUŠ měla koncert, tentokrát s názvem Z pohádky do pohádky. Klára se svou spolužačkou hrála písničku Karla Svobody O šípkových růžích z pohádky Jak se budí princezny. Já to viděla jen ze záznamu. Koncert totiž začínal v 19 hodin, takže David jít nemohl. Máme již vysledované, že jakmile není ve 20 v posteli a ráno musí vstávat do školy, můžeme si být jistí, že ho odpoledne čeká ataka migrény. Navíc dnes měla plavání, zítra florbal, vyspat se prostě musí. Na koncertě dnes naší rodinu reprezentoval tedy tatínek a babička, moje maminka. Musíme se takhle prostřídat. Klára přišla spokojená, vystoupení se prý holkám povedlo. Jsem ráda, že si to užila.

pondělí 16. listopadu 2015

Podzimní procházka





David měl dnes ve škole ředitelské volno. Klára bohužel ne, ta měla vyučování normálně. Byl by hřích v takovém krásném dni sedět doma. Vyšli jsme si tedy s Davidem  na procházku do Malešického lesoparku. Bylo opravdu nádherně, nebe azurové, ptáčci zpívali jako o život. Vůbec by mi nevadilo, kdyby celá zima byla takováhle. Moc jsem si dnešní procházku užila. Uvědomila jsem si, že jsme s Davidem nebyli spolu sami dva jen tak už hodně dlouho.  Když jsme spolu doma, většinou něco musíme...Nebo je s námi Klára. Teď jsme si prostě užívali, že jsme spolu, máme čas si jen tak povídat. David si vychutnával, že nemusí s Klárou bojovat o mou pozornost, že  jsem tu  jen pro něj. Úplně jsem zapomněla, jak je to příjemné.

Včera večer jsem došila další svícen, tentokrát pohankový.


A zkusila jsem si  otevřít obchůdek na Fleru. Nevím, bude-li to k něčemu, příliš si od toho neslibuju. Budete-li mít chuť, můžete mrknout tady. Zatím tam toho moc není, budu postupně vkládat.

sobota 14. listopadu 2015

Další soutěž


Po delší době příspěvěk a zase o baletu. Doufám, že se na mě nebudete zlobit. Ale baletem teď díky Kláře žijeme. Přípravy na soutěž, přípravy na představení.... Ufff... Včera jsem musely zvládnout oboje - ráno zkoušku na představení, potom soutěž Taneční korunka. Na té jsme byly poprvé. Soutěž je trošku jiná tím, že má dvě části. V první - povinné - děti v malých skupinkách pod vedením pedagoga předvádí sérii základních cviků. Druhá část je obvyklé sólo.


Pro mě to zase byl bobřík odvahy. Všude nekonečné davy pištících holek, rámus, řeči ambicózních matek (ty jsou pro mě asi nejtěžší).  Bylo to hodně dlouhé. Z domova jsme ráno odcházely v devět hodin, vrátily jsme se v deset večer. Nechápu, jak to Klára zvládne.Pokud netancovala na sále nebo před porotou, stejně s holkama pořád někde poskakovala. Já jen postávala, posedávala a byla jsem unavená, jako kdybych vygruntovala secesní vilu včetně oken.
Sólo se tentokrát Kláře povedlo lépe než v říjnu. Na medailových pozicích vyhlášená nebyla, ale to jsme ani neočekávaly. Pro mě bylo důležité, že měla ze svého vystoupení dobrý pocit a dnešní den si užila.

Chvíle před vyhlášením :




Neukamenujete mě za další videa? Když já bych to ráda měla všechno po hromadě :




Teď bude na chvíli se soutěžemi pokoj. Pokračování na jaře - a to hodně zvážím, kam a jestli vůbec někam pojedeme.

pondělí 2. listopadu 2015

Úplná všehochuť


Je téměř neuvěřitelné, že je tady listopad. Čas letí jako splašený, nestačím vše ani vstřebat, natož nějak zaznamenat. Proto je tento příspěvěk hodně nesourodý, píšu to, co mi hlavou probleskne, na co si v rychlosti vzpomenu. Volné dny jsme si užili jak jen to šlo. Pokud na nás vykouklo sluníčko, radostně jsme vyběhli ven. Jsem však hlava děravá, takže jsem vybíhala zásadně bez foťáku. Foto tedy dokumentační, pouze z mobilu.




Fotky od profesionálky z baletní soutěže mi poslali z Klářiny školy. Takže Klára v akci. Výsledky tedy opravdu příliš hezké nebyly, ale s tím jsme počítaly. Co mě zarazilo, byl fakt, že Klára byla z naší školy ve své katogorii ,až na jednu dívenku,  nejlepší. Ta dívka k nám přestoupila v září z jiné školy. Tak nevím, být ambiciózní matka, asi bych se zamyslela nad kvalitou výuky. Proč letos naše škola dopadla tak špatně? Pro mě je ale nejdůležitější, že Klára do školy chodí ráda, má tam partu kamarádek, se kterými se rozloučit nechce. Je pravda, že ke škole mám výhrady, ale jiného rázu. Uvažovala jsme o přestupu, Klára byla zásadně proti. Navíc jsem zjistila, že věci, které mi ve škole vadí, jsou bohužel všude ( nakonec nejen v baletu), takže bychom si stejně nepomohly.




Samozřejmě jsem dlabali dýni. Díky své pracovní  neschopnosti se toho letos účastnil i tatínek. Takže krásný "pan Dýně" nám zdobí balkón. Polévka z něj byla moc dobrá, jen se po ní zaprášilo :-)

Radost mi dělají i  kytičky. Vykvetly mi dvě "značkové" fialky, obě poprvé, takže jsme se na květy moc těšila...

Emerald Lace

Rainbow´s Limelight
 A tygří tlamička se pochlubila prvním květem. Už jsem ani nedoufala, že rozkvete. Při prvních mrazících jsme jí odnesla spolu s ostatními sukulenty do chodby na přezimování. Chodba je však tmavá, tam jsem nevěřila, že poupě rozkvete.   Když se zase oteplilo a vykouklo sluníčko, putovala zpět na balkón. Stěhování se vyplatilo

Faucaria tigrina 


Nechyběla nám ani kultura. Vyrazily jsme s Klárou a mou maminkou do Stavovského divadla na Valmonta. Už po třetí. Tentokrát jsem kupovala vstupenky už na konkrétní obsazení. Paní Podařilová je v roli Markýzy de Merteuil naprosto nepřekonatelná a už kvůli ní stojí za to představení navštívit. Zraje jako víno a svou prací dokazuje, že balet není jen o technice, že je potřeba i něco navíc. Svým výkonem lehce předčí kolegyně téměř o polovinu mladší než je ona.




 Jojo, Terezka je moje srdeční záležitost. Kdyby se David narodil jako holka, jmenoval by se po ní.



Našla jsem si chvíli i na korálky. Zahájila jsme přípravu na vánoce, doufám, že letos dostatečně včas.




Děkuji všem trpělivým, že dorolovali až sem.Asi bych se měla přemoct a psát častěji. Pak by nevznikaly takovéhle slepence ze všeho možného. Doufám, že mi to prominete.