středa 31. ledna 2018

Černobílá výzva - den pátý


Jestli mi to půjde takhle pěkně od ruky, budu mít sedmidenní výzvu do léta. Když ty dny tak neuvěřitelně rychle letí!
Dnes téměr není poznat, co je ČB a co barevné, že. Dostala jsem od Sephory vzorek řasenky na vyzkoušení. Zatím bez značky, můžu tipovat, co to je. Odtajnění bude prý kolem 2. února. Tipuji to na Urban Decay, tak jsem zvědavá. Řasenka je fajn. Neuvěřitelně prodlužuju řasy. Mně je nezahustí, ale mám je po ní až nepřirozeně dlouhé.


sobota 27. ledna 2018

Další....



... kolo florbalových zápasů, už po 14 dnech. Uáááá!!!! Tentokrát v Mladé Boleslavi. Našich kluků bylo pouze 5+brankář. V pravidlech se teprve začínám rozkoukávat, nebaví mě to a nerozumím tomu. Ale není mi vůbec jasné, proč nastoupí tým, který nedá dohromady ani dvě trojky na střídání. Když proti nám nastoupil tým s 15 hráči, nestačili se díky častému střídání skoro ani zadýchat. Našich 5 kluků při posledním zápase sotva pletlo nohama. David byl spokojený. I když dva zápasy prohráli a jeden remízovali, užil si den. Vstřelil gól, tak by na něj náležitě pyšný. Doufám, že teď bude zase nějaká florbalová pauzička.

pondělí 22. ledna 2018

Liane Moriarty - Šílené výčitky


Úplně jsem zapomněla na svou nově zavedenou rubriku o čtení :-). Včera jsem dočetla další z knížem Liane Moriarty.

Anotace z DK:
Pedantská účetní Erika a bohémská violoncellistka Clementine toho mají společného jen málo, ale přesto jsou prakticky odjakživa nejlepší kamarádky. Jenže zatímco bezdětná Erika by pro Clementine strčila ruku do ohně, nábožně lpí na každém slovu své kamarádky a s oblibou jí radí, jak vychovávat dcery, Clementine se do téhle role nechala kdysi vmanévrovat svou soucitnou matkou a po většinu času jí ta její otravná obdivovatelka pořádně leze na nervy. A pak je jednoho krásného, slunečného dne pozve obě i s jejich manžely, Samem a Oliverem, Eričin soused na grilování.
Co se na nějaké obyčejné garden party mohlo přihodit tak strašného, že teď všichni litují, že pozvání přijali? A hlavně – čí je to vina?
 

Knížky této autralské autorky mám moc ráda, přečetla jsem všechny, které u nás byly vydány. Jsou to příjemné oddychovky, na kterých velmi oceňuji, že to nejsou slaďáky končící vždy  happy-endem. Jsou ze života, nejsou v ní žádní superhrdninové ani superbídáci, jen obyčejní lidé se směsicí dobrých i špatných vlastností.  Tak je to i v tomto případě. Příběh točící se kolem příběhu jednoho dne je napsaný velmi napínavě. Dlouho pouze tušíme, že se stalo NĚCO, ale nevíme, o co jde. Autorka vše odkrývá postupně, informace nám dávkuje. Je pravda, že to je již  zažitá a osvědčená šablona  této spisovatelky. Ale to asi není nic, co bych jí tak zásadně vyčítala. Obě hlavní ženské postavy jsem dokázala pochopit, obě měly v sobě něco, proč by je člověk měl mít rád i něco, co je mi proti srsti. 
Neříkám, že kniha je pecka, která mi otevřela nové životní obzory, ale pod teplou deku na dlouhé zimní večery se hodí.

neděle 21. ledna 2018

3/52 Zima, jak jí mám ráda

3/52 Zima, jak jí mám ráda

Vy dobře víte, že zimu ráda nemám. Tohle je jediný způsob, jak jsem jí schopná přežít.

čtvrtek 18. ledna 2018

Černobílá výzva - den čtvrtý



Dneska jedna naprosto nespolupracující modelka. Téměř bych nemusela fotku upravovat :-)



středa 17. ledna 2018

2/52 Stínohra

2/52 Stínohra
Skoro to vypadá jako fotka do černobílé výzvy. Ale ne, je to fotoprojekt. Je to hozné, teprve druhé téma a já jsem úplně bez nápadu. Co bude dál?

úterý 16. ledna 2018

Černobílá výzva - den třetí




Ještě že v pravidlech výzvy není nic o tom, že musí být fotky každý den. Nebo alespoň jsem si já vyložila, že sedmí dní neznamená sedm po sobě jdoucích dní
.


neděle 14. ledna 2018

Černobílá výzva - den druhý




Dnes je pro mě volba mezi BW a barevnou verzí celkem jasná. A pro vás?



                                         

Bučisák



Podlehla jsem Davidovi škemrání a nechala ho na podzim přestoupit ze školního kroužku do florbalového týmu. A tak máme doma "Bučisáka". Nevím, jestli je to dobře. Zatím jsem domluveni s trenérem, že místo tréninků 3x týdně bude chodit jen dvakrát. Nepatřím mezi rodiče, kteří mají pocit, že děti musí mít rozplánovaný veškerý volný čas. Nechci, aby se zaměřil jen na jeden sportovní kroužek. Sám se chce věnovat i kytaře a na angličtinu také chodí moc rád. A jedno odpoledne v týdnu bych mu ráda uhájila, aby mohl jen "být". Jít do parku, válet se doma, prostě na co má chuť. S přestupem do týmu nám začaly i povinné turnaje. Díky dvěma angínám na přelomu podzima a zimy jsem dvěma unikli, dnes už nebyla výmluva (tedy pro mě, David se na něj samozřejmě moc těšil). Opět jsem se ujistila, že nemám týmového ducha, týmové sporty mě nebaví hrát ani sledovat. Pobíhat kolem hřiště a hlasitě fandit svému týmu a nadávat protivníkovi opravdu neumím. Ale přežila jsem, David večer padl unavený. Tak vzhůru do dalších bojů!

sobota 13. ledna 2018

Černobílá výzva - den první



Na facebooku mě kamarádka nominovala do černobílé výzvy. Kopíruji pravidla:

                                                    Sedm dní, sedm 
                                                     černobílých fotografií vašeho života. 
                                                     Žádní lidé, žádné vysvětlení.
                                                     Každý den označte někoho dalšího.

Vy víte, že různé řetězové akce ráda příliš nemám, většinou je porušuji. Ale černobílá fotka je lákavá, tak jsem si řekla, že se zapojím. Sedm fotek určitě zvládnu. Jen nevím, jestli budu nominovat další. Abych nepřišla o kamarády :-). Dnes jsem to zkusila, uvidíme, jestli se mnou bude ještě mluvit. 
Napadlo mě, že tady na blog si dám i ten barevný originál. Pro srovnání. Budu ráda, když mi vždy napíšete, která verze vás osloví více - černobílá nebo barevná. 


pátek 12. ledna 2018

Po čase opět korálky



















Dnes vás zase po delší době utluču fotkami korálkových výtvorů. Netuším, proč nejsem schopná dávat jsem korálkové fotky průběžně. Průběžně je fotím, netuším, kde to v mé hlavě zadrhává. Pak už si nepamatuji, co vše jste tady viděli. Doufám, že se neopakuju. Naopak si myslím, že něco chybí. Vzala jsem pár fotek z poslední doby. Jen tak hala bala. Něco je moje, něco Kláry. Fotky máme podepsané, v tom se zorientujete.
Nevím, nevím, zda bych se neměla zamyslet a dát si nějaký závazek dávat sem korákování pravidelněji.

neděle 7. ledna 2018

1/52 52

1/52 52

Se zahájením nového ročníku Projekt 52 jsem hodně, hodně váhala zda se připojit. Zkoušela jsem to již třikrát, nedokončila nikdy. Na druhou stranu zachovávám stoupající tendenci - v roce jsem zvládla jen 18 fotek, v roce 2015 už 21, rok 2016 jsem zcela vypustila a vloni jsem se dostala za polovinu a zvládla 35 témat. Budu-li zachovávat tento trend, letos ještě ne ale příští rok bych třeba mohla dojít až nakonce. Letos to zkusím tedy zase. Jsem zvědavá, jak dlouho to vydržím. Hned při prvním tématu jsem byla naprosto bez nápadu a nic originálního jsem nevymyslela.

úterý 2. ledna 2018

Na bruslích





Poslední prázdninový den jsme se rozhodli, že musíme těla ztuhlá z vánočního lenošení trochu rozhýbat a vyrazili jsme na brusle. Tentokrát na Letnou, tam jsem ještě bruslit nebyli. Nejsem si jistá, ale možná, že kluziště je tam letos poprvé. Nalákalo nás, že by mělo být podle reklam největší venkovní. Velké tedy rozhodně bylo příjemně. Lidí tak nějak přiměřeně, spíš méně. Počasí totiž moc bruslení nepřálo, byl silný vítr a chvílemi dost pršelo. Ale i tak jsem si to užili. Pro mě to bylo první bruslení v sezoně. Takže jsem si opět absolvovala první kolečko více méně podél mantinelu, druhé dost prkenné a od třetího už to zase jelo dobře. David se oproti loňsku dost zlepšil, i když jistý si stále moc není. Ale to se podá, doufám, že zase brzy vyrazíme.

Radka Třeštíková - Dobře mi tak


S přicházejícím novým rokem jsem se rozhodla, že si tu zřídím rubriku "Co jsem přečetla". Psát si nějaký papírový čtenářský deník nebo seznam mi moc nejde. Dělala jsem si seznamy na různých webech, naposledy na Databázi knih. Nevím proč mě nenapadlo psát si to tady, když se to vlastně můj deník. Hledám si tu recepty, proč bych si nemohla udělat seznam přečtených knížek právě tady.

Začnu ne příliš pozitivně. Dnes jsem dočetla prvotinu Radky Třešťíkové Dobře mi tak.
Anotace z DK:
Příběh o tom, že náprava chyb je k ničemu, když v životě děláme další. Sebestředný a bezohledný malíř Boris se rozvádí se svou ženou Vanesou a stěhuje se ze společného bytu ke svému kamarádovi Viktorovi. Tento životní zlom ho náhle nutí zamyslet se nad sebou samým a bilancovat. Boris si postupně uvědomuje všechny svoje chyby a životní selhání. Se svérázným humorem se poněkud neohrabaně pokouší napravit své chyby. Hledá cestu zpět ke svému dospělému synovi, minulost se mu ale vrací jako bumerang a jeho kroky značně komplikuje. V té chvíli mu navíc zkříží cestu šestnáctiletá Erika.

Od Radky Třeštíkové jsem četla Bábovky a Osm. Proto jsem asi čekala víc. Nebo něco jiného. Knížka mě příliš neoslovila. Hrdina mi byl hodně nesympatický, ženy jeho života ještě víc. Kdyby tohle byla první kniha od autorky, která by se mi dostala do ruky, asi bych už její další knihy nevyhledávala.