Chtěla jsem si udělat večer pro sebe. Na webu Městské knihovny mě zaujala přednáška Davida Valy. Pan Vala je chovatel prazšké ZOO z Darwinova kráteru. Má tam na starosti vombaty, čerty, klokany, ježury. A ještě si odskakuje do Indonéské džungle, kde pečuje o luskouny. Jeho přednáška byla opravdu zajímavá. V první části se hovořilo vombatech. O těch ve volné přírodě i o těch v pražské zoo. Dozvěděli jsem se, jací jsou povahově (Cooper velmi fixovaný na svého chovatele a velmi urážlivý, Wingkleigh naopak lidem nedůvěřuje a je velmi dominantní), co mají rádi, jak se adaptovali pražskou zoo. Co vlastně všechno obnáší pro zoo získat vombata. Hodně se také mluvilo o Wombat Rescue, neziskové organizaci, která v Austrálii zachraňuje a léči vombaty a poté je vypouští zpět do přírody a kterou finančně podporuje pražská ZOO ze svého sbírkového programu Pomáháme jim přežít. To bylo opravdu velmi zajímavé. A v neposlední řadě se také řešila populární otázka, proč má vombat hranaté bobky.
V druhé části programu, který byl věnován hlavně otázkám návštěvníků, přišla samozřejmě na přetřes i ostatní zvířata, o které se pan Vala stará, zejména luskouni. Péče o ně je neuvěřitlně náročná a je to vlastně cesta pokus - omyl, proto stále patří mezi nejméně prozkoumané savce na planetě.
Přišla jsem domů nabitá dojmy a vědomostmi. Takže teď se mi raději vyhněte, všude nadšeně vyprávím o vombatech!
