22

Nemůžu nějak pochopit, že mojí malé holčičce je dnes 22 let! Proč ty děti stárnou tak rychle? 

Radosti

Protože blog používám hlavně jako svůj deník, musím si tu uložit dvě, pro mě velmi významné, fotky. První fotka je rámen. Speciální je v tom, že je to první večeře, na kterou mě pozval David. Za peníze, které si sám vydělal. Celý školní rok, vlastně ještě o kousek víc, chodí pravidelně na brigádu. Protože je velkým milovníkem všeho japonského a plánuje se v dospělosti do Japonska odstěhovat, usoudil, že není možné, abych ještě rámen neochutnala. Byl velmi pyšný, že mě a Kláru na večeři pozval. A já byla pyšná na něj. Nemá moc spolužáků, kteří téměř každý víkend tráví v práci.

A druhá fotka je do sbírky. Do Kunratického lesa chodíme každý rok. A každý rok opravdu od malička děti fotím na téhle mašince. Byla jsem ráda, že i teď děti projevily zájem na procházku zajít. Byť už to pro nás není celodenní výlet ale krátká procházka odpoledne po práci. A bylo jasné, že fotka na mašince nesmí chybět. Že se David "rád" fotí asi nemusím dodávat.

Čas letí jako bláznivý....

 .... a mě utíká úplně zoufale. Covid mě na chvíli vyřadil z provozu, takže se mi zase nahromadilo spoustu restů. Přiznám se, že na blog jsem si v letu posledních dní ani nevzpomněla. Tak se jen musím v rychlosti pochlubit, že jsme minulý týden absolvovali Klářinu slavnostní imatrikulaci na Veterininární univerzitě v Brně. Na jednu stranu jsem pyšná matka, na druhou stranu to BRNO....!

Užijte si dnešní sváteční den. Já si půjdu nostalgicky zavzpomínat na krásná studentská léta.

Další koncert

Tentokrát flétnový. Konce školního roku jsou v tomto směru náročné. Klára toho hrála více, ale nebudu vás zatěžovat úplně vším. Zajímal by mě váš nároz na první skladbu. Miluju Gershwina, miluju Summertime. Ale na flétnu? Podle mě prostě ne. Klára se cítila dotčená, když jsem jí už doma při cvičení řekla, že se mi to prostě nelíbí. Nechci tím říct, že to hraje špatně, to si fakt netroufnu posoudit. Ale zvuk příčky mi tam prostě nesedí. Trubka - ano prosím, Ella Fitzerald - nádhera, mám úplně husí kůži. Příčná flétna - běhá mi mráz po zádech. 

                                                           

Přiznám se, že ani skladbou, kterou hrálo Trio Adlibitum mi nesedli úplně do noty. Ale to už je můj osud. 

Ještě ve čtvrtek jeden koncert a pak už  hudební prázdniny!

Maturitní ples

 Nemám v plánu tu příliš už děti příliš zveřejňovat a probírat. Jsou už velké. Ale když jsem se dnes celý večer probíraly s Klárou fotkami z únorového maturitního plesu, dostala jsem svolení si tu tyhle uložit.

Koncert

Sice jsem si říkala, že  sem už moc děti dávat nebudu, ale  udělám dnes výjimku. Dostala jsem povolení k publikaci dvou střípků z dnešního koncertu. Skladbu z Carmen Klára chtěla nastudovat kvůli mě. Ví, že se mi tahle část líbí nejvíce z celé opery. Prý je to nejtěžší flétnový part. Klářina učitelka prý měla tuto skladbu připravenou na konkurz do Národního divadla. Vím, že by sice Klára v orchestru neuspěla, ale i tak se mi skladba v jejím provedení moc líbila.

Trio Adlibitum je noviknou letošního školního roku. Paní učitelka usoudila, že by takové seskupení bylo zajímavější než klasická komořina složená pouze z příčných fléten. Dnes byla tedy premiéra tohoto souboru. A s paní učitelkou musím jen souhlasit.
 

Pro mě

M. Ravel - Pavana za mrtvou infantku

J.S. Bach - Menuet, W.A.Mozart - Německý tanec

A.Vivaldi - Sonata F dur - Allegro

V. Bokes - Duet č. 1, č.2

 

Den 196/365

Myslela jsem si, že už letos vezmou naše prázdninové tradice za své. Klára je téměř dospělá, s Davidem mlátí puberta neuvěřitelným způsobem, předčil všechna mé očekávání. Proto jsem byla opravdu překvapená, když dneska při plánování procházky oba řekli, že chtějí jít do Krčáku, protože tam přeci chodíme každý rok. Tak to, dneska tedy po roce Krčák!

 

Den 153/365

 Chvilka nervozity před koncertem.... dnes měla Klára svůj velký den. Absolventský koncert v ZUŠ. Musím říct, že 7 let s příčkou uteklo jako voda. K mému velkému překvapení se rozhodla ve studiu pokračovat. Včerejší koncert byl opravdu vydařený, po dlouhatánské době trocha kultury byla opravdu potřeba. Myslím si , že se to Kláře podařilo. Ona samozřejmě spokojená nebyla, prý tam chybky byly. Ale chválila ji její učitelka, korepetitorka i pan ředitel. Myslím, že může být spokojená. Všichni asi chápou, že díky nervozitě se chybka vloudí. Navíc se do poslední chvíle nevědělo, zda bude možné koncert vůbec konat. Nejprve to vypadalo, že ano. V pondělí na hodině jsme se dozvěděli, že kulturní školní akce povolené nejsou, koncert že tedy nebude. A v úterý psala paní učitelka, že je opět změna, že koncert bude.

 Pokud máte zájem, můžete posoudit, jak se Kláře její absolventské představení podařilo:

Den 110/365

 Na procházce...

Den 98/365

 

Natáčíme další koncert z obýváku....

Den 80/365

 Dostala jsem první doma upečený dort v mém životě. Upekla mi ho Klára. Také poprvé. Většinou dorty děláme společně - já peču korpus a dělám krém, Klára zdobí. Tentokrát, protože to bylo pro mě, udělala vše sama. Myslím, že se jí moc povedl. I když ona sama moc spokojená nebyla, prý měla jinou představu. Byl vynikající.

Víkend v Janově

Některé věci nezklamou a přes všechna úskalí si svou pravidelnost zachovají. Tím je třeba pro nás prodloužený víkend v Janově nad Nisou. Zatímco já s Klára jsme ubytované na jedné chatě spolu s korálkovacími kamarádkami, naši pánové jsou v nedalekém penzionu. My s Klárou 3 dny korálkujeme doslova od rána do večera nebo tedy spíše do hluboké noci, kluci jezdí po výletech a občas nás rychle zkontrolují. Věřím, že se mi podaří v dohledné době nafotit korálkové výtvory. Zatím vám ukážu, co dělali kluci. Lezli v lanovém parku...

.....vyhlíželi do kraje z rozhledny....

... sbírali houby. Myslím, že si to i oni užili. Je pro mě dost důležité, že spolu můžou být chvíli sami, bez rušivého ženského elementu.

Poslední den jsem se cestou domů vypravili na Ještěd. Vyjeli jsme lanovkou na Skalku, došli až k samému vrcholu a potom se skulili dolů do Liberce. Krátká, ale moc příjemná procházka. 

 Takový víkend je naprostý balzám na nervy, dokonalé vyčištění hlavy. Co si budeme povídat, není to jen o korálkování. Hlavní je příjemný pobyt s kamarádkami, ještě dlouho po příjezdu domů mě bolí bránice od smíchu. 

Žiju!

Ač se to možná nezdá, stále ještě jsem z povchu zemského nezmizela. Jen ten čas letí rychleji, než bych si přála. Sama jsem byla překvapená, že jsem tu nebyla už měsíc!

Co jsme tedy dělali?

Tančili:

Uznávám, nic moc. Klára byla do skupiny nasazena necelý týden před představením. Tak to jela na dvě zkoušky. Nic nového u nás ve škole.

Hráli florbal:

Tam je to střídavě oblačno. Někdy se daří víc, někdy míň.

Ale hlavně jsem marodili. Všichni kromě Kláry. Chřipka se nás držela urputně a přiznám se, že mě osobně zdrbla více, než jsem čekala.  I kdž  jsem už dávno v pořádku, stále to není ono. Takže na nějaké focení není čas ale hlavně energie. Doufám, že už se brzy zmátožím!

Nový rok na bruslích

Moji milí, vítám vás v roce 2020. Pevně jistě, že jste si vánoční svátky užili v poklidu a přesně podle svých přestav a do nového roku vykročili plni elánu, optimismu  a krásných očekávání. U nás to tak všechno úplně neklaplo, ale u vás jistě ano. Moc se těším, že i letos se tedy budeme více či méně pravidelně potkávat.

Pokud opravdu platí jak na Nový rok tak po celý rok, vypadá to, že se všemi nástrahami roku 2020 krásně probruslíme. Zašli jsem si totiž s dětmi zabruslit. A jezdilo to moc dobře!

7. adventní

V předvánočním čase je ž dlouholetou tradicí premiéra baletního představení Klářiny baletní školy. Tento rok menší děti tančily Louskáčka, ty větší 3. jednání Labutího jezera.


Klára získala roli jedné z princezen:

.
... princeznu ze Španělska. Byla to její premiéra. Ráda by na sólu pracovala dál a prezentovala se s ní  na jaře na soutěžích. Tak uvidíme, jak to půjde. Práce je na tom ještě hodně.

Slíbené obrázky

Slíbila jsem, že až budou oficiální fotografie z Plzně, pochlubím se. A dělám tak ráda. Jsou opravdu nádherné. Autorkou je Pavla Kymplová, které pravidelně všechny baletní soutěže i jiné akce dokumentuje. Na její obrázky se vždy moc těším.

A pro pořádek si tu odložím i záznam celého představení.

Kdyby někdo náhodou měl chuť, Klára je v 33:25. Ale pro zájemce určitě stojí za to projet si to celé. Některá čísla jsou opravdu povedená. Na úplném konci je vystoupení sólistů baletu  DivadlaJ.K. Tyla v Plzni.

První prodloužená

A abychom náhodou neměli té kultury málo, měla Klára dnes svou první prodlouženou. Moc se na ní těšila. Já naopak byla nešťastná, že tam musím. Abych vysvětlila - taneční jsem neměla ráda, byla jsem vždy zoufalá, když jsem na svou hodinu musela. A tehdy jsem se zařekla, že už nikdy na žádné plesy a podobné kratochvíle chodit nebudu. Porušila jsem to jen dvakrát - na svůj maturitní ples, který žádná skvělá akce rozhodně nebyl. A Klářin imatrikulační ples, v jehož průběhu zemřel můj tatínek. Takže tyhle akce opravdu pro mě nejsou. Jenže Klára stála  o to, abychom tam všichni šli. Trochu je mi záhadou, proč.  V podstatě se k nám nehlásila a když jsem se jí snažila vyfotit, vrhala na mě takovéhle "milé" pohledy.

Ale tanec s tatínkem si užila. On už méně, díky mě netancoval pěknou řádku let.

Tak jen dva malé střípky. Víc vás zatěžovat nebudu.
Přiznám se, že ani tady se mi moc nelíbilo. Spousta lidí, vydýchaný vzduch. Špatné světlo na focení. Neuvěřitelný rámus. Nevím, jak Kláře vysvětit, že příště já už opravdu ne.

Balet Gala Plzeň 2019

Už jsem se tu chlubila, že si Kláru vybrali organizátoři každoročního Baletu Gala v Plzni. Tanečníci jsou vybíráni na základě jejich vystupování na soutěžích v minulém školním roce. Nemusím asi zdůrazňovat, jak moc byla Klára nadšená, když nám mailem dorazilo pozvání. Takže dnešní den jsem si užívali v Plzni. Prostorové zkoušky začínaly již  po poledni. Tentokrát vás nebudu zatěžovat videem, protože žádné nemám. Klára byla z naší školy sama, tak si moc přála, abych s ní v zákulisí byla jako morální podpora.  Sama tam být nechtěla. Vše jsem tedy mohla sledovat je škvírkami mezi šálami na jevišti. Ale organizátoři každoročně zveřejňují záznam celého představení na youtube, tak si to prohlédnu později tam. Na představení se představilo 37 čísel baletních škol z celé ČR, Německa a Anglie. Jako zlatý hřeb večera předvedli sólisté baletu  DJKT závěrečné pas de deux z připravovaného baletu Korzár.  Klára byla neuvěřitelně nervozní. Takhle jsem jí nikdy vystresovanou neviděla. Snažila jsem se jí vysvětlit, že o ni nic nejde, nesoutěží se, nikdo ji nebude hodnotit. Má si jen užít své sólo, které  tentokrát tancovala naposledy. Prostorovka jí dost rozhodila. Jeviště Nového divadla v Plzni je opravdu veliké v porovnání s těmi, na kterých obvykle Klára tancuje. Takže zatímco vždy řeší, aby se se svými skoky na jeviště vešla, tady měla stres, aby ho vůbec přeskákala. Stále  měla strach, aby své škole neudělala ostudu. Až mě překvapilo, jak vážně vzala závazek reprezentovat školu. Ale strachy byly zbytečné, vše klaplo. Sólo se jí povedlo, myslím že více než na poslední soutěži v říjnu. Může být se sebou spokojená. Až budou zveřejněné oficiální fotky a video, určitě se tu zase pochlubím.

Tak jo....

.... budu pyšná matka a pochlubím se tu. Tady na tu akci dostala Klára pozvání. Nevím, přijde mi, že to zní až moc honosně a zase až taková sláva to nebude. Ale snažím se potlačit svůj vrozený sketpiticmus a radovat se s ní. Ještě doufám, že se dá do té doby dohromady. Právě ulehla s teplotou. Letos se jí po zdravotní stránce fakt "daří".