Who cares?

Závěr divadelní sezony patřil baletu, dnešnímu představení Who cares?. Představení je složeno ze dvou částí - Brahms-Schoenberg Quartet a Gershwinovo Who cares?, vše v úžasné choreografii Georgerge Balanchina. . Je to balet plný energie, elegance a lehkosti, který si člověk užívá od první do poslední minuty. Skvělé výkony tanečníků, krásná hudba George Gershwina a výborná Balanchinova choreografie do sebe perfektně zapadají. Celé představení působí svěže, hravě a zároveň velmi precizně. 

První část působí jako pocta víděňské eleganci - noblesní, kultivovaná. Vše podtrhují úžasné kostýmy Karla Lagerfelda, které jsou zapůjčené z Pařížské opery. Z těch jsem byla opravdu nadšená.

Druhá část je naopak poctou NewYorku, jeho energie, optimismu, jazzu a amerického ducha. Choreografie připomíná ruch velkoměsta a zlatou éru broadwayských muzikálů i filmů s Fredem Astairem a Ginger Rogers.

Všem, kdo mají balet rádi, určitě představení doporučuji.

Povinné selfíčko do sbírky. Jen tedy bohužel vypadám jak ovarové prasátko, vedro bylo k neudýchání. 

 

Robert Galbraith - Černočerné srdce

 Anotace z DK:

Když do detektivní­ kanceláře vpadne rozrušená Edie Ledwellová, Robin Ellacottová neví, co si o nečekané návštěvě myslet. Spoluautorku animovaného seriálu Černočerné srdce prý neustále pronásleduje internetový uživatel s přezdívkou Anomie. Robin usoudí, že jí nemůže nijak pomoct, a vše pustí z hlavy. Za pár týdnů však přijde šok - mladou ženu totiž kdosi zavraždil na hřbitově Highgate, kde se celý seriál odehrává. Robin a Cormoran Strike se pouštějí do pátrání a brzy objeví zcela nové podoby zla.

Delší pauzu v přečtených knihách způsobila tahle fešanda, která má 1152 stránek. Byla tedy odsouzena jen na čtení doma, tu jsem  v kabelce neunesla. Jde o 6. díl série, která mě opravdu baví. Příběh byl zajímavý tím, že se zčásti odehrává v kyberprostoru. Přiznám se, že jsem si k postavám musela udělat tahák, protože jsem se začínala ztrácet. Spousta postav, spousta přezdívek ve hře, spousta jmen na twiteru. Úplně mi nesedly přepisy internetových diskuzí, kdy na jedné stránce byly rozepsané třeba 3. Musela jsem je číst postupně, vždy se vracet, takže jsem se občas ztrácela. Za to bych asi nějaký bodík v bodovém hodnocení strhla. Ale Cormorana i Robin mám moc ráda, takže jsem si čtení užila. 

Rozkvetlý balkon

Moji pichlaví kámoši na balkoně se překonávají. Nasbírala jsem pár fotek  z posledních dní. Mrzí mě, že některé květy mi utekly. Některé kaktusy kvetou pouze 1 den a to ještě v době, kdy na ně svítí sluníčko. U  mě je to dopoledne a brzké odpoledne. Proto, když jsem pracovně mimo, o část květů přijdu. Dělají mi ale obrovskou radost, jak se snaží. 3

Řada z nich poupata  má, takže ještě si užiju! Uričtě bude druhý díl :-)

 

Dánská dívka

 

Na toto představení jsem se těšila od února, kdy jsem na něj zakoupila vstupenky. I když se přiznám, že to nebylo takové to čiré těšení a nadšení. Byly tam ve velkém množství přimíchány obavy, co to vlastně bude. Předesílám, že film jsem neviděla, ale věděla jsem, jaký příběh představení vypráví. A dnes jsme tedy s Klárou vyrazily. A musím říct, že to pro mě byl  vyjímečný zážitek. Dan Krejčík byl naprosto dokonalý, citlivý, autentický a nesmírně silný. Já toho kluka prostě miluju!  Jiří Korn úžasný. Aneta Krejčíková naprosto božská. Daniela Šišková, kterou jsem doposud neznala, rovněž skvělá. Je to velmi zvláštní představení, které se mě velmi hluboce dotklo a ještě dlouho ho budu vnitřně zpracovávat a bude ve mně doznívat. Pokud přemýšlíte, zda na Dánskou dívku zajít, za mě jednoznačně ano. Jen neotálejte příliš dlouho - do konce roku už jsou jen 4 reprízy a představení končí. 

Důkazem toho, jak mě přestavení emočně rozložilo ( v dobrém!) je fakt, že jsme s Klárou ani nevzpomněly na naše divadelní selfíčko!

23/52 Geometrie v přírodě

23/52 Geometrie v přírodě

 U toho tématu jsem pro změnu věděla naprosto přesně, co budu fotit hned po zadání.

22/52 Na zemi (street foto)

22/52 Na zemi

 Street foto není můj šálek kávy, neumím to. Obecně neumím fotit lidi, natož cizí na ulici. A představa, že se motám lidem pod nohama a fotím, mě upřímě děsila. Proto jsem s tímhle tématem hodně bojovala. Dokonce jsem se radila s AI, co by se dalo vyfotit. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že tohle téma úplně vynechám. Nakonec jsem ho trošku obešla. Tohle není úplně street foto. Jako už tolikrát jsem se s foťákem uchýlila na Olšanské hřbitovy. Je to také veřejný prostor, i když uznávám, že ulice to úplně není. Kaštany tam jsou opět napadeny klíněkou, takže mě až překvapilo, jak podzimě fotka působí. Ale opravdu jsem ji fotila v daném termínu, ještě v noci jsem ji odevzdávala, abych dodržela pravidla .

Rozkvetlá botanická zahrada

Letos jsem si slíbila, že jarní výstavu kaktusů v botanické zahradě Na Slupi si ujít nenechám. Bohužel v týdnu nemám vůbec šanci se tam dostat, musela jsem v neděli. Bála jsem se, že bude hodně lidí, ale dalo se to zvládnout. Vyrazila jsem později dopoledne, takže jsem tam byla spíše v čase oběda. Odpoledne to bude asi horší. 

Užila jsem si to, pokochala jsem se. A protože hodně kaktusů bylo v květu, rozhodla jsem se, že tento přísvěvek bude rozkvetlý. 

 

Po důkladné prohlídce kaktusů jsem se přesunula do druhé části skleníku, kde je stálá expozice. I tady bylo květů, až oči přecházely.

Miluju prostředí skleníků. Cítím se tu jako doma. A mrzelo mě, že mám další povinosti, jinak bych tam brouzdala asi ještě teď.