Dnes došlo i na tu nejčistější klasiku - Labutí jezero. Musím přiznat, že nejsem úplně velký fanda tohoto baletu. Přijde mi trošku dějově nudné. Pro mě je tam málo emocí. A upřímně, tady o ně ani nejde, tady jse prostě hlavně o techniku. Já mám radši balety, které mě dějově tak strhnou, že vůbec nepřemýšlím, jaký má tanečnice nárt a kolik těch fouetté vlastně otočila. Ale jednou za čas je třeba i tu bílou klasiku oprášit. Měly jsme tentokrát štěstí, že tančil můj nejoblíbenější pár Aya Okumura a Federico Ievoli. Musím uznat, i když pro Ievoliho mám velkou slabost, že dnes nebyl úplně jeho den a prostě umí to lépe. Zato Aya Okumura byla dokonalá až se mi tajil dech. Giovanni Rotolo v roli Rudouvouse je sázka na jistotu. I když bohužel v této choreografické úpravě má Rudovous velmi malý taneční prostor. To mě velmi mrzí, Rudouvuse jsem měla vždy nejradši.
Užily jsme si s Klárou zase super večer. Zablby si zase s focením, divadelní sefíčko prostě musí být. Opět padaly skvosty, něco vybrat byla fuška! A už zase koukáme, kam vyrazíme příště. I když v květnu a v červnu nás čekají činohry, na které se moc těšíme.
