21/52 Jen stín

21/52 Jen stín

 Podmínka byla - bez původního objektu v záběru. Přiznám se, že jsem byla docela bezradná. Děkuji Kláře za nápad a pomoc s realizací!

20/52 Bryanovka

20/52 Bryanovka

Jen možná dovysvětlím ten název. 17.5. by měl narozeniny Bryan Peterson, americký fotograf a zakladatel Školy Perfektní Fotografie, která organizuje tento fotoprojekt a kde jsem absolvovala pár kurzů. Na jeho počest bylo vyhlášeno toto téma. 

Debra Oswaldová - Sto let s Betty

Sto let s Betty je rozsáhlý generační román, který sleduje osudy jedné ženy napříč téměř celým 20. stoletím. Hlavní hrdinka Betty vypráví svůj životní příběh těsně před svými stými narozeninami – od chudého dětství v předválečném Londýně, kde se narodila v roce 1928,  přes emigraci do Austrálie až po období společenských změn, feministických bojů a osobních ztrát.

Kniha mě zaujala především silnou hlavní postavou. Betty nepůsobí jako nedosažitelná hrdinka, ale jako obyčejná žena, která se musí neustále přizpůsobovat době, ve které žije. Je velmi, silná, odhodlané, ale zároveň i pochybující a tápající. Právě díky tomu je její příběh uvěřitelný a lidský. Autorka dokáže citlivě zachytit témata mateřství, přátelství, emigrace i postavení žen ve společnosti, aniž by román sklouzával k moralizování.

Silnou stránkou knihy je také historické pozadí. Bettyin život se prolíná s důležitými událostmi 20. století – od války přes protiválečné protesty až po krizi AIDS v 80. letech. Díky tomu román nepůsobí jen jako osobní zpověď, ale i jako obraz proměn celé společnosti. Historické události nám nejsou nijak vnucovány, jen prostě probíhají na pozadí a samozřejmě ovlivňují běžné životy všech.  Přestože má kniha více než čtyři sta stran, příběh si udržuje tempo a čtenáře nutí pokračovat dál. Betty mě do svého života vtáhla od prvních stran a její život jsem nepřestala hltat do poslední stránky. 

Debra Oswaldová píše čtivě a emotivně, ale zároveň s nadhledem a jemným humorem. Některé pasáže jsou velmi dojemné, jiné naopak odlehčené a plné životní energie. Pokud máte rádi romány o silných ženských hrdinkách a rodinné ságy s historickým přesahem, Sto let s Betty vás pravděpodobně nezklame.

Celkově jde o poutavý a empatický román o odvaze žít navzdory překážkám, o síle vztahů a o tom, jak moc člověka formuje doba, ve které vyrůstá.

 Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota , na jehož e-shopu si můžete knížku objednat.

19/52 Domácí práce

19/52 Domácí práce

 Tohle asi zažil každý...

Sobota jen pro mě

Dnes jsem se rozhodla, že vezmu sama sebe na rande. Konaly se dvě akce, které mě obě velmi zajímaly, na obě jsem se už celý rok těšila. Začala jsem na knižním veletrhu Svět knihy. Nenechala jsem se odradit ani pošmourným počasím a vyrazila. Bohužel se počasím nenechal odradit nikdo, takže spolu se mnou dorazily davy. 

Obešla jsem téměř všechny stánky,  které jsem si vytipovala, že by mě zajímaly. Jen prostor na focení nebyl, tak berte fotky jen jako rychlý dokumentační materiál. Samozřejmě jsem musela pozdravit paní Plachou z Joty, která mě občas nějakým pěkným čtením zásobí.

Kromě všemožných nakladatelských a vydavatelských domů tu měla stánky řada zajímavých instucí, jako Český rozhlas, Česká televize i některá divadla.

                  

Doprovodný program byl opět velmi bohatý. Bohužel téměř všechny besedy, které mě zajímaly, byly na předchozí rezevace, které v pátek odpoledne (kdy jsem se rozhodla že vyrazím), už udělat nešly. Tak jsem si alepoň bez rezervace poslechla naši milou sousedku Míšu Klevisovou,

Načerpala jsou spoustu inspirace do dalšího čtení, utratila spoustu peněz, ale nakonec jsem před davy prchla. 

A prchla jsem na další zajímavé místo, na Beading Festival. Je to přehlídka tvorby nejen našich českých korálkářek, ale i řady zahraničních hostů. 

Ze spousty šperků zrak opravdu přecházel. Pousďte sami, je to jen malinká ochutnávka.

 Nezdržela jsem se tu moc dlouho. Okoukla jsem vše krásné, pozdravila se svými korálkovými kamarádkami a frčela domů . Tolik lidí za jeden den byl na mě až moc!

Syoss Intense Glaze Color

Před časem se na mě usmálo štěstí a dostala jsem od společnosti trnd.cz možnost vyzkoušet nový produkt na vlasy. Jde o Syoss Intense Glaze Color.  Jedná se od tónovací barvu s efektem laminace. Měla by oživovat barvu a zanechávat vlasy lesklé. Receptura s keratinem by měla pečovat o vlas ze vnitř.

Produkt jsem opravdu uvítala,protože před časem jsem vedla (opět zase!¨) debatu s kadeřnicí, která mě upozorňovala na přibývající šedivé vlasy a dotírala na mě s otázkami, jestli už jsem přemýšlela, co s tím chci dělat. A má odpověď "Zatím nic" ji úplně neuspokojila, jak jsem pochopila z jejího povzdechu. Do barvení se mi nechce, ale tohle znělo docela fajn. 

Co si tedy o produktu myslím? Jako první pozitivní bod musím vyzdvihnout snadnou aplikaci. Radši jsem použila rukavice, abych nemusela řešit nežádoucí obarvení rukou. Ale jinak se produkt nanáší velmi pohodlně. Použila jsem ho jako masku nebo kondicioner, zapracovala ho do délek vlasů a pročesala hřebenem pro rovnoměrnější roznesení produktu. Pak stačí počkat jen 5 min a můžeme přípravek z vlasů smýt.  Takže použití opravdu jednoduché.

Po uschnutí jsem vlasy podrobila důlkadnému prozkoumání. Produkt rozhodně nezakryje šediny. Ale barvu sjednotí a šediny se mi zdají méně výrazné. Z rodiny nikdo žádnou barevnou změnu nezaznamenal, ale to bych se asi musela odbarvit na blond, aby si všimli. Mně přišla barva vlasů sjednocenější, možná bych řekla lehce studenější, ale to si nejsem jistá jestli si něco nesnažím vsugerovat. Ale hlavně vlasy jsou krásně lesklé. Jsou uhlazené, krásně jemné a hladké na dotyk. To mě opravdu nadchlo. V tomto směru jsem s produktem nadmíru spokojená. Barevnou korekci bych asi nehodnotila, ale výživa vlasů je viditelná i hmatatelná. Takhle skvělý pocit jsem po žádné masce ještě neměla. 

Efekt by měl vydržet 8 umytí. Tolik jich za sebou ještě nemám. Ale můžu říct, že po 4 umytích jsem s kvalitou i barvou vlasů stále spokojená. Produkt si koupím ne kvůli zakrývání šedin, ale jako skvělou masku, která zkrotí mé občas krepaté vlasy. 

Pečení na Den matek

Den matek slavíme společně s mojí maminkou u nás doma již mnoho let. Kromě běžného oběda, na který k nám maminka jezdí každý víkend, vždy peču nějakou speciální sladkou tečku. Většinou zkouším něco nového. Tentokrát jsem zabrouzdala na osvědčený web Míši Landové a vybrala si Piškotové omeletky. Původně jsem si říkala, že udělám oproti uvedenému receptu změnu v náplni a místo créme fraîche použiju marcarpone, které na mě smutně koukalo z ledničky.  Nakonec jsem svůj nápad přehodnotila. A udělala jsem dobře. Díky créme fraîche  je krém velmi osvěžující, lehoučký, přesně se hodí k tenkému piškotu. Tešto mi vyšlo na 6 omeletek. Oproti 8 minutám uvedených v receptu jsem je pekla 4-5 min a i tak byly až až... Měla jsem trošku větší průměr špičky, takže jsem asi měla těsto hodně tenké. Moučník je opravdu rychlovka. Nejdéle mi trvalo najít u Davida kružítko, abych si předkreslila tvar na pečící papír. Omeletky jsem si večer upekla, uschovala v potravinářské folii a plnila je druhý den ráno. Trošičku v ohybu praskaly, ale nic hrozného. Příště si  myslím, že udělám z dvojnásobné dávky. Těsto se mi bude i lépe dělat, protože 2 bílky můj robot úplně nepobere a docela jsem s tím bojovala. Navíc 6 kousků je pro naši roze... , prostě pro rodinu která ráda mlsá, jen takové podráždění jazýčku. 

Co vy? Vím, že hodně z vás podle Míši Landové pečete. Vyzkoušely(i) jste omeletky?