Anotace z DK:
Julia Amesová má konečně pocit, že svůj život drží pevně v rukou. Po mládí plném otřesů a citových zmatků dospěla do zdánlivě klidné fáze – do bezpečného, usazeného středu života. V sedmapadesáti letech věří, že to nejhorší má za sebou. Jenže pak se jí v životě začnou objevovat věci, které nečekala: Překvapivé oznámení syna. Odloučení svéhlavé dospívající dcery. A především návrat minulosti, který je stejně svůdný jako nebezpečný. Stačí málo a Julia se může znovu ocitnout na hraně, kde už jednou byla. Všechno při starém je pronikavým a citlivým portrétem života v celé jeho neuhlazenosti. S mimořádnou přesností zachycuje mateřství bez příkras, křehkost mezigeneračních vztahů i nepředvídatelné řetězce příčin a následků, jež formují naše osudy. Je to příběh o tom, jak se proměňujeme – a jak nás minulost nikdy úplně nepustí.
Již podruhé jsme se přesvědčila, že autorka dokáže mistrně popsat naprosto banální, obyčejný život. Myslím, že přitažlivost jejích příběhů je právě v tom, že každý si v tom najde to svoje. Ať už jsou to problémy v dětství, které ovlivňují naše vztahy v dospělosti, mateřství, přátelství. Se mnou nejvíce rezonoval pohled na mateřství. Jsem ještě z generace, kdy matku musel po porodu zalít neuvěřitelný příval lásky a blaha a ten ji neopouštěl do konce života. Své děti miluje, musí být tedy naprosto šťastná. Stěžovat si nemůže, děti chtěla, tak co čekala. Nemluvilo se o tom, že se matka také může cítit úplně jinak. Nebo alespoň v mém okolí, abych to upřesnila. Jsem ráda, že se již dnes věci mění. A přečíst si, že i když žena miluje své děti a má skvělého manžela, může se cítit osaměle a mít pocit, že její život je sakra těžký. I když hlavní hrdinka Julia byla trošku podivín, v mnoha situacích jsem jí moc rozuměla. Máte-li rádi příběhy o životě, kdy je chvíli všechno fajn, chvíli je vše plné přešlapů a omylů, bude tohle knížka přesně pro vás.
