Mníšek pod Brdy

Přiznám se, že letošní vedra mi udělala trochu škrt v prázdninových plánech. Chtěla jsem zvládnout spoustu výletů. když už nemůžu odjet na dovolenou. Ale ve vedrech, která panují, se mi nikam opravdu nechce. Využili jsme tedy lehkého "ochlazení" a vyrazili alespoň na nedaleký zámek Mníšek pod Brdy. Byli jsem zde před 8 lety, tak to je správný čas na osvěžení paměti.

Byť první zmínky o Mníšku pocházejí už z roku 1348, současnou podobu začal dostávat po roce 1655, kdy ho koupil Servác Engel z Engelsflussu, významný pražský měšťan a později šlechtic 17. století. Původně pocházel z nizozemského Maastrichtu (přesněji z oblasti dnešní Belgie/Nizozemska) a do Prahy přišel kolem roku 1630 jako koželuh. Díky znalosti výroby kvalitních usní velmi zbohatl a vybudoval na Kampě prosperující koželužnu. Nejvíce se proslavil během obrany Prahy proti Švédům v roce 1648 na konci třicetileté války. Nejprve bránil svůj dům na Malé Straně, poté se spolu se synem zapojil do měšťanských oddílů bránících Staré Město. Za svou statečnost byl roku 1651 povýšen do českého šlechtického stavu . Proto potřeboval nějaké reprezentativní sídlo, dům na Malé Straně byl pro tyto účely nevhodný. On a posléze jeho syn nechali přestavět původní rezenanční zámek (v té době vypálený a vypleněný) na reprezentativní raně barokní sídlo. Zámek má 3 věže, i když dle půdorysu by se hodili spíše 4. Je několik teorií, proč to tak je. Nejpravěpodobnější je, že to byl záměr, tři věže měli vzdávat hold Nejsvětější Trojici. Podle některých teoríí si však Engel jako povýšený šlechtic nemohl dovolit tak okázalé sídlo a proto mu stará rodová šlechta k výstavbě 4, věže nedala povolení.  A pak je tu ještě jedna pohádková verze. Podle legendy uzavřel majitel smlouvu s čertem, který měl postavit zámek za jeden den. Pokud by to nestihl, dostal by majitel zámek zadarmo Čert však nestihl dokončit čtvrtou věž, protože majitel vypustil ještě před svítáním kohouta, aby zakokrhal a za zámek tak platit nemusel. Která verze je podle vás pravdivá?

Prošli jsme se po zámeckém parku. Osvěžili u Zámeckého rybníka.  Také jsme nahlédli do kostela sv. Václava. 

 Byl to kratší výlet, ale alespoň na chvíli jsem vyjeli z Prahy.

31/52 High key

31/52 High key

 Co taky fotit, když mám pocit, že pořád jenom vařím...

Ivan Lupták - Pan Bůh a paní Bohová mají krizi

 Anotace z DK:

V křehkém příběhu pojatém jako vzpomínky na dětství a dospívání sledujeme hlavního hrdinu od jeho šesti let až do období formální dospělosti. Julius vyrůstá jako jedináček v nefunkční rodině poznamenané konflikty mezi rodiči a dalšími problémy. Komplikovanou realitu chlapec vstřebává pomocí denního snění a překonává ji i díky přátelství se stejně starou Sylvou, které ve školce zpečetila dětská kuchyňka. Vážná témata vztahů, ztráty blízkých, dospívání a hledání identity Lupták protkává nenásilným a originálním humorem a vyslovuje se k univerzálním otázkám lásky a sebepřijetí.

Tato knížka mě vytrhla z mé čtenářské krize. Zhltla jsem ji jako malinu. To bylo tak milé a něžné! Příběh plný emocí. Chvili jsem se při čtení usmívala, chvíli potlačovala slzy. Často jsem měla chuť Julka obejmout a říct mu "Neboj, to bude dobrý!". Kniha je členěna do 5 kapitol podle věku 6 - 18 let. Téměř polovina je věnována rannému dětství. To mě trochu mrzelo, myslím, že dospívání by si zasloužilo také větší prostor a větší propracovanost. Velmi těžká témata jsou tu zpracována s lehkostí a velmi jemně, přesně tak jak je vnímá a řeší dítě. V další kapitolách potom sledujeme rozpad celé rodiny i Julkův propad na dno. Příběh končí v okamžiku odrazu od ono pomyslného dna. Jako bonbónek pro mě osobně byla sonda do devadesátek, prostě čirá nostalgie. 

30/52 Strom v letní kajině

30/52 Strom v letní krajině

 Už se nám to rýsuje. Těším se na podzim.

Sudety: Ztracený ráj

Anotace z DK:

Povídky o předválečném životě v pohraničí od předních českých spisovatelek a spisovatelů. Sudety jsou dodnes považovány za problematický region, jejž silně poznamenal odsun německého obyvatelstva. Co se odehrávalo předtím, než běh věcí v pohraničí nenávratně vykolejil? Klukovská dobrodružství čtenářů Mladého hlasatele, groteskní i osudové první lásky, nezlomné sepětí s rodnou krajinou, ale i spalující nenávist živená šílenstvím. Jednotlivé příběhy na pozadí velkých dějin zachycují spletité osudy obyvatel Sudet a vytvářejí plastický obraz tehdejšího života v mnohonárodnostním pohraničí.

Měla jsem teď nějakou čtecí krizi. A bohužel mám pocit, že za to mohla trochu i tato sbírka povídek. Jde o soubor 10 povídek, jejichž autoři jsou Kateřina Tučková, Jakuba Katalpa, Jaroslav Rudiš, Petra Dvořáková, Marie Hejdová, David Jan Žák, Petra Klabouchová, Michal Vrba, Michaela Klevisová  a Leoš Kyša. Mně se asi netrefila tématem, ale nějak jsem se nemohla do povídek začíst. Jako u každé sbírky, některé jsou lepší, některé horší. Mě opravdu zaujaly jen tři, ty od Michaely Klevisové, Michala Vrby a Kateřiny Tučkové. Ostatní mě buď nebavily vůbec nebo mě ničím neoslovily. Ráda bych tu vyzdvihla grafické zpracování knihy. Překrásné ilustrace, působivé prolisy na obálce, velmi kvalitní papír. Modré písmo se mi překvapivě lépe četlo než klasický černý tisk. Myslím, že tato knížka osloví více lidi, kteří mají vztah k místům, o kterých vypráví. 
 

29/52 Souvisí s plaváním

29/52 Souvisí s plaváním

 Protože vím, že se letos k vodě nedostanu, musela jsem si poradit i bez vodních ploch...

Bez ZOO není léto

Píšu to tu každý rok, proto se omlouvám, že se opakuji. Ale bez návštěvy pražské ZOO by pro mě léto nebylo úplné. I kdyby to měl být jeden jediný výlet za celý rok, brouzdání po zahradě a focení si prostě nedokážu odpustit. Sice má u mě ZOO malý vroubek, Klára zde chtěla dělat svou povinnou školní praxi. Napsala žádost, zaslala všechny dokumenty ze školy a ze zahrady jí ani neodpověděli. Chápu, že asi nemají na studenty prostor, i když ona potřebovala v rámci povinné chovatelské praxe dělat tu základní chovatelkou činnost, zjednodušeně řečeno zametat bobky. Ale přišlo mi docela hloupé, že si na personálním nenajdou půl minuty času, aby napsali "Nejde to". No nic, vroubek odpouštím, ZOO prostě miluju. Tak jen "pár" fotek pro trpělivé a statečné.

Gulab, 67let, je nejstarší slonice chovaná v evropských ZOO

 Ráda bych ještě během prázdnin vyrazila na podvečerní focení, ale nevím, jestli se mi to podaří zrealizovat.