23/52 Lego příběh

23/52 Lego příběh

Exotická dovolená v podání našich dětí. Nechala jsem celé aranžmá na nich. Představovala jsem si tedy něco jiného, ale co už...

Čochtanův divotvorný hrnec

Do třetice všeho dobrého a ... v tomto případě pouze dobrého. Nic zlého se v Semaforu stát nemůže. Po třetí během měsíce jsem vyrazily s Klárou to toho úžasného divadla. A bavily jsme se opět královsky. Krásné písničky, inteligentní a laskavý humor, šaramantní pan Suchý, to vše patří k večeru v Dejvicích. Naprosto nechápu paní Molavcovou. Celý večer jsem hledala ten klíček, na který ji natahují. Jinak si nedovedu vysvětlit tu energii, která z ní celý večer tryská. V tomto představení je na jevišti téměř celý večer. Ve srovnání s ní si připadám stará, unavená. Ona je prostě přírodní úkaz. Přiznám se, že dřív, v době mého studentského opojení Semoforem, jsem jí ráda příliš neměla, spíš jsme ji kvůli panu Suchému tolerovala. Táta si ze mě vždy dělal legraci, že prostě obyčejně žárlím. Tentokrát si jí už dokážu víc vychutnat. A musím jí obdivovat.

.

První dvě fotografie z představení jsem si půjčila jako vždy z internetu, ty další jsou naše. Stydlivě jsem vytáhla foťák na dvě rychlé cvaknutí. Na oponu jsem si z řady netroufla, tu fotila Klára mobilem ( s náležitým protáčením očí, co si to ta trapná matka zase vymýšlí). Seděly jsem v druhé řadě, takže úhel nic moc...
Opět jsme si ujistily, jak je svět malý. Potkaly jsme tu totiž jednu známou, kterou jsem neviděly již mnoho let. Při studiu si přivydělává v Semaforu jak uvaděčka a herečka drobných roliček. Dost mě vyděsila, říkala nám totiž, že ač je pan Suchý stále plný energie, jdou v divadle hlasy, že příští sezona, jubilejní 60., by měla být již poslední. Pevně věřím, že je to jen nějaká fáma. Ale pokud chcete něco v Semaforu vidět, úplně bych to neodkládala!

Co jsme ušily?

Připravte si prstík. Pokud budete mít zájem, můžete dlouho, dlouho rolovat. Musím opravdu dávat naše výtvory častěji. Tentokrát byla Klára plodnější. Díky svému zranění seděla týden doma, měla tedy dost času. Schválně sem fotky dám na přeskáčku. To proto, že ti, kteří mě sledují i na FB nebo IG mé fotky už viděli. Tak aby se tolik nenudili při rolování a mohli se občerstvit i pohledem na Klářinu práci. 

Stále přemýšlím, zda sem fotky svých výrobků vůbec dávat. Právě proto, že pro většinu z vás asi jsou známé ze sociálních sítí. Ale líbí se mi, že tady je mám za čas všechny pěkně pohromadě. Tak to, prosím, vydržte. Děkuji!

22/52 Zlatá hodinka

22/52 Zlatá hodinka

Pražská muzejní noc

Asi dva roky jsme na této akci nebyli. Já díky Davidovým chorobám snad ještě déle. Letos zase díky Klářině úrazu najednou vykoukla volná sobota a tak jsme se rozhodli omrknout , kam se akce posunula. Měli jsme jakýsi rámcový plán, který jsme operativně přizpůsobovali. Anatomické muzeum 1.LF jsme oproti původnímu plánu vynechali, fronta na několik hodin v dešti před budovou nás odradila. Začali jsme tedy ve Stomatlogickém muzeu 1.LF. Na komentované prohlídky opět fronta. Prohlídka každou celkou hodinu, max 15 lidí. Počítali jsme - 3 hodiny ve frontě byl optimistický odhad. To opravdu ne, zašli jsme jen tedy na doprovodný program do chemických laboratoří. Něco jsme okoukli, něco vyzkoušeli. Já si uvědomila, jak strašně moc mi vůně laboratoří chybí. Na chvíli mi bylo hrozně líto, že už se tam nevrátím. Hrdličkovo muzeum  už Klára znala a moc o prohlídku stála. Jsou zde opravu nádherné a zajímavé exponáty. Další muzeum - tentokrát Chlupáčovo muzeum vybral náš tatinek. Do mineralogických sbírek se mně a Kláře příliš nechtělo. Přiznám se, že minerály, kameny nebo "šutry" jak já říkám, opravdu moc nemusím. Ale je pravda, že sbírka je rozsáhlá. Nejvíc se mi líbil student fakulty, který o těch "šutrech" tak nadšeně vyprávěl. Klára se šklíbala, jak někdo může být tak zažraný do kamenů. Je pravda, že jsem moc nevěděla, o čem hoch hovoří, a upřímně moc ani nevnímala obsah, ale styl jakým mluvil.Moc obdivuji, když mladí lidé se dokáží zapálit pro cokoliv, třeba i pro ty šutry. Ještě jsme zaskočili na katerdu geografie, kde si děti pohrály s virtuálními mapami a David za pomoci tatínka vystříhal a slepil malý globus. A abych si na své přišla i já, těsně před půlnocí jsme zaběhli Na slupi do Botanické zahrady. Probíhá zde výstava kaktusů, kterou si já samozřejmě nesmím nechat ujít. Jenže osvětlení ve skleníku bylo více než slabé, přisvěcovali jsme si baterkou, ale i tak to prostě není ono. Nicméně i při světle baterky jsme si zvládla nějaké fešáky do sbírky pořídit. V horním skleníku ještě výstava masožravek - tak jsme také museli, i když už se blížila jedna hodina a David byl úplně mrtvý. Klára toužila po masožravce, jedna z organizátorek výstavy byla opravdu hodně řečná a výmluvná, takže jsme se nechali ukecat a jedna malá rostnatka kapská se přesunula na náš parapet. Prý je nezničitelná - to jsem zvědavá, jak dlouho u nás vydrží. A pak už konečně domů. Unavení, ale spokojení.

Šest žen

Jak už jsem se tu zmiňovala, znovuobjevila jsem svou starou lásku Semafor. A protože to vypadá, že i Klára nezůstala úplně lhostejná, skočily jsem  po posledních volných vstupenkách na Šest žen. I tuhle revue jsem znala z dob svého mládí, jak z gramofonové desky, tak i přímo z divadla verzi novější. Přiznám se, že až na pár bonmotů jsem si ji moc nepamatovala. Vlastně jediné co se mi vybavilo, bylo :"Řekne-li vám někdo, mám hezkou ženu, politujte ho....", ale to určitě znáte všichni, tak to tu vypisovat nebudu. Klára se vždy obává, že budu při představení zpívat s účinkujícími. Ujišťovala jsem ji, že to tentokrát nehrozí, protože si asi písničky nepamatuju. Ale behěm představení mi známé věty začaly naskakovat, i texty písní. Ale udržela jsem se a způsobně naslouchala! Psát, že se nám oběma představení moc líbilo, je asi vcelku zbytečné. Byly jsem obě nadšené Big Bandem Semafor. Dokonalá kapela! Klára byla unešená slečnami, které hrály nejen na příčnou flétnu, ale i na klarinet a hlavně na saxofon. Tušíte, na co by asi v budoucnu chtěla hrát? Doufám, že si srovná  v hlavě, že den má 24 hodin a další nástroj nezvládne, pokud něco nevypustí. A školu rozhodně vypouštět nebude. Já měla samozřejmě oči jen (dobře - ne jen , ale hlavně) pro pana Suchého, který celé představení předčítá z Jindřichova deníku. Je opravdu úžasný!
Ve vlně nadšení jsem hned zakoupily vstupenky na Čochtanův divotvorný hrnec na příští čtvrtek. Semafor má totiž akci - po předložení  vstupenek z právě proběhlého představení je možno zakoupit na další červnové představení vstupenky v akci 1+1 zdarma. No nevyužijte to!
První dvě fotografie jsem si půjčila z internetu, snad jsem neporušila žádná autorská práva. Další dva neumělé rychlocvaky jsou moje. Nevím proč, ale nějak se stydím v divadle vytáhnout foťák a začít fotit tak útulný interiér divadla. I když bych moc ráda. Snad se příští týden osmělím víc a vyfotím něco lepšího.

B. A. Paris - V pasti lží

Anotace z DK:

Psychologický thriller autorky bestselleru Za zavřenými dveřmi! Cass si konečně dala svůj život do pořádku, je šťastně vdaná a pracuje jako učitelka. Jedné deštivé noci se ale na neosvětlené lesní cestě stane něco, co jí převrátí život naruby. Paralyzovaná výčitkami zapomíná, kde nechala zaparkované auto, jestli si vzala prášky nebo že si domluvila schůzku. V hlavě má jen zmatek a mrtvou ženu, kterou možná mohla zachránit. Je blázen? Nebo si s ní zahrává její mysl?

Lehce napínavá knížka. Záměrně píšu lehce, protože v podstatě od začátku jsem tušila "kdo" a jen jsem přemýšlela "proč". Čte se velmi lehce, rychle, obzvláště v druhé části nabere děj rychlý spád. Nevím, jestli podéhám nějaké autosugesci nebo jsem si začala víc všímat svého života, ale dostala jsem pocit, že neustále něco hledám a něco zapomínám :-)