Krémy pro ženy v elegantním věku

Před 3 týdny jsem dostala od společnosti All2test dvojici pleťových krémů k otestování.  Jedná se o krémy L´Oréal Paris New Age Perfect v denní i noční verzi. Krémy by měly obsahovat kolagenové peptidy a nianciamid. Měly by působit proti ochabování pleti, zpevňovat ji a pomáhat redukovat pigmentové skvrny.  Krémy jsem měla užívat pravidelně 2 týdny, nic dalšího k nim nepoužívat. Tady se musím přiznat, že jsem trošku podváděla. Nedovedu si představit nepoužít pod krém nějaké sérum. Používala jsem tedy jen kys. hyaluronovou nebo nějaké jiné hydratační sérum. Žádné aktivní látky ve smyslu retinolu, kyselin nebo vitaminu C jsem s krémy nekombinovala. 

Krémy jsou určené pro věk 50+, ale  na tahle čísla nehraju. Podle mě jsou vhodné pro suchou nebo normální pleť. Pro mastnou si myslím, že budou příliš zatěžující. Oba krémy jsou relativně hutné. Obzvláště noční má takovou až masťovou texturu. Avšak po zahřátí v prstech a na pleti krásně taje a dobře se rozpracovává. Po chvili se krásně vpijí a nezanechávají žádný lepivý film. Velmi pěkně hydratují. Zpevňující účinky po 2-3 týdne užívání těžko posoudit. Ale mohu říct, že po použití je pleť hladká, jemná, velmi příjemná na dotek.

Oba krémy jsou parfemované, na to jsem už u kosmetiky L´Oréal asi zvyklí. Parfemace je pro mě velmi příjemná, i když musím říct, že poslední dobou používám většinou neparfemované produkty, tak to byl pro mě první dny  nezvyk. Mně osobně se tato parfemace líbí, ale dovedu si představit, že by mohla někomu vadit. 

Já jsem s krémy vcelku spokojená, určitě je vypoužívám a nebránila bych se ani si je v budoucnu koupit znovu. 

Podzimní pečení

Už se tu zase dlouho nepeklo. A přitom se u nás peče neustále. Tak třeba tento víkend jsem pekla svatomartinské rohlíčky. Vím, že je ještě čas, ale potřebovala jsem je pro Kláru, aby si mohla odvézt s sebou do Brna. Pekla jsem podle stejného receptu jako vloni - recept tady Jsou fakt moc dobré a rychlé. Pekla jsem rovnou ze dvou dávek. Jednu si hned Klára zabavila, aby měla i pro kamarádky. 

 

Další dobrotou, kterou jsem vyzkoušela tento víkend, byla dýňová bábovka podle receptu Míši Landové - recept tu. Zbylo mi dýňové pyré, které jsem dělala na dýňové kari, tak jsem hledala nějaký tip, jak ho spotřebovat. Bábovka je moc dobrá, díky dýni krásně vláčná a po koření úžasně voňavá. 

Teď abych se začala duševně připravovat na vánoční pečeni....

Příprava na Vánoce

...zahájena. Tedy alespoň ta korálková. Prvních pár ozdob již spatřilo světlo světa. 

Sice jsem teď moc nekorálkovala, ale doufám, že teď jsme chytla korálkovou slinu a něco zase ušiju. To mě přivádí k myšlence, zda tu mám své korálkové výtvory ukazovat. Dávám je na instagram, kde řadu z vás potkávám, takže bych nerada, abyste byly otrávené (byli otrávení), že to cpu všude a nudilo vás to. Dejte mi, prosím, vědět. 

Veronika González - Blízcí

 Anotace z DK:

Rodina. Nejužší pouto, nejhlubší jizvy. Příběh o hledání vlastní identity, o síle předsudků a odvaze postavit se nepřízni osudu tam, kde se zdá, že nic nemůže být změněno. Přestěhovat se na vesnici za partnerem Igorem se fotografce Báře zdálo jako docela dobrý nápad. Netušila ovšem, jak moc ji ovlivní odlehlost i způsob místního života. Bára si nerozumí s místními, chybí jí přátelé i starý život a doléhá na ni tvůrčí krize. Pravidelně se dostává do konfliktů s Igorovou rodinou, především s jeho matkou Jarkou, která se ji snaží dotlačit k mateřství, na něž se Bára necítí připravená. V prostředí, kde je jí všechno cizí a kde ji svírá nepochopení, ztrácí postupně nejen Igora, ale i samu sebe. Ve snaze o únik se nečekaně sblíží s Igorovou švagrovou Petrou, upachtěnou matkou dvou dětí, kterou by obyčejně pohrdala. Odhaluje však, že obrázek rodinné idyly zakrývá spoustu bolesti a manipulace.

Tuhle knížku by si asi měl přečíst každý. Výborný námět. Sonda do života moravské rodiny, kde  pasivní agrese a manipulace jsou na denním pořádku. Hlavní postavy jsou napsané velmi věrohodně, člověk s nimi naprosto souzní a rozumí jim. Tohle je přesně typ četby, kterou  mám ráda. V příběhu se střídají pohledy dvou postav, postupné vyjasňování i překvapivé zvraty. Přiznám se, že jsem byla maličko rozpačitá ze závěru, ale i tak je tohle jedna z nejsilnějších knih, kterou jsem v poslední době četla. 

Pro pobavení

Včera se konala ve Státní opeře 1. premiéra baletu Liliom v choreografii známého choreografa Johna Neumeiera. Klára na premiéru šla. Tedy pracovně, za bar, ne se bavit. Po premiéře je vždy raut pro sponzory a mecenáše. Tak jsem jí jen tak pro legraci říkala, ať se tam poohlédne po nějaké pěkném, mladém mecenáši. Ráno mě překvapila na stole kytice, u které byla tahle vizitka. No takhle jsem to úplně nemyslela, házet očkem po stařičkém pánovi v plánu nebylo. Když později vstala, vysvětlila mi, že pana choreograf měl tolik kytek, že je barmankám rozdával. Tak zase nic...

Dnes je 2. premiéra. Po ní je vždy raut pro tanečníky. Dnes šel na směnu David. Ten by tam štěstí udělat mohl, měl by podstatně větší výběr. Klára si z něj často dělá legraci, že je škoda, že není homosexuál, protože v baletu je spousta krásný, milý kluků, kteří mají, pro ni bohužel ,zájem o jiné hezké kluky. O tyto vody však zase nemá zájem David, takže se asi zeťáka z baletu nedočkám....

Poslední

Tímto květem lithopsu se asi budu loučit s letošní kaktusářskou sezonou. Myslím, že tu bude už definitivně poslední květ, který se snaží pochytat poslední sluneční paprsky. Sice se snažím ještě přesvědčit faukárie (tygří tlamičky), ty také kvetou v podstatě po ukončení sezony, ale zatím nic. Stále jestě mám všechny sukuletny i kaktusy na balkoně. Hypnotizuju každý večer teploměr, sleduji předpovědi počasí a jsem připravena na bleskový přesun dovnitř. O víkendu mi trošku zatrnulo, měli jsme opravdu půl stupně těsně nad nulou, ale doufám, krátké ochlazení pichláči zvládnou. Tak ještě pár dnů, prosím.... Na té tmavé chodbě mi jich je vždycky přes zimu líto....

Shari Lapena - Co jste to provedli

 Anotace z DK:

 V ospalém vermontském městečku Fairhill se nikdy nic neděje. Na starém hřbitově se teenageři baví vyprávěním duchařských historek. Rodiče věří, že se jejich děti vrátí ze školy v pořádku domů. Vchodové dveře se nechávají odemčené. Až do dnešního rána… Protože Dianu Brewerovou nenajdou v její posteli, ale na poli, nad kterým krouží supi. A stejně rychle, jako z dívky vyprchal život, stane se z Fairhillu místo plné podezřelých a strachu. Každý něco tají. A všichni chtějí vědět, kdo to udělal…

Knížky této autorky mám docela ráda. Bývají poutavé, čtou se velmi rychle. I když má pocit, že jak rychle je přečtu, tak rychle na ně zapomenu. Nijak se mě nedotknou. Ani tentokrát se změna nekoná. Napínavý, čtivý příběh. Krátké kapitoly, které vás nutí číst dál a dál. První část knihy měla pro mě lepší spád, pak už jsem měla pocit, že se omílají fakta stále dokola. Vadila mi "duchařská linka" příběhu. Přiznám se, že vraha jsem neodhlalila. Ale i tak jsem byla trochu zklamaná. Za mě tento příběh patří  ke slabší části autorčiny tvorby.