sobota 18. května 2019

Plzeňský střevíček


Druhá a zároveň poslední baletní soutěž letošního školního roku. Letos jsme to vzali nějak zkrátka. Inu, není čas a vhodná konstelace hvězd. Letošní jaro udělali i organizátoři soutěží zajímavé. Nejprve se měla Plzeň a Hradec Králové konat ve stejném termínu. Což mi přijde opravdu zvláštní, protože co si budeme povídat, na soutěže jezdí více méně ty samé děti. Potom tedy HK byl posunut o jeden den - tedy Plzeň v sobotu, HK v neděli. To jsme usoudili, že takoví štvanci nebudeme a vybrali jsme Plzeň. Hradečáci jsou totiž děsně dobří (viď, Pavle), budou určitě v Hradci, takže v Plzni by třeba šance mohla být. Nakonec Hradecká Odette byla prý zrušena pro malý počet přihlášených soutěžících.
V Plzni se nás sešlo také méně než v jiných letech. Ale jako naschvál v Klářině kategorii starovalo  účinkujících nejvíce. A musím říct, že byly (ano, pouze slečny) setsakra dobré. Kláře se navíc sólo úplně nepovedlo, dost bojovala s malým prostorem. Ano, nebyla to úplná katastrofa, ale umí to i lépe. Na medailovou pozici to rozhodně nestačilo. Tak napjatě vyhlížíme, až uveřejní celkové výsledky.

pátek 17. května 2019

Všenky


Se zvířaty se člověk nikdy nenudí. Tuto větu jsem si vysvětlovala trochu jinak. Naše morčiny jí ale dávají úplně jiný rozměr. O zdravotních problémech Rozinky jsem tu už psala. Teď nás čekala kontrola po měsíci. Přiznám se, že původně jsem si říkala, že pokud bude Rozinka bez problémů, na kontrolu už nepojedeme. Každá cesta je pro ní neuvěřitelný stres, pokáždé mám strach, aby to vydrželo její srdíčko. Přeci jen už je to seniorka. Po léčbě chodí už krásně, to jsou ty příznivé zprávy. Nicméně čas od času se začně urputně kousat v okolí páteře, až z toho dostane křeče, malou chvilku je v bezvědomí. Při poslední prohlídce říkala veterinářka, že to je zřejmě z bolesti. Poslední dny už se jí z kousání dělají lysá místa v okolí páteře, takže návštěva veteriny byla nevyhnutelná. Při prohlídce lysých míst paní doktorka zjistila, že Rozinka má všenky. Jsou to takoví asi 1 mm velcí parazité žijící v srsti morčat. I když jsou to příbuzní vši dětské, neživí se sáním krve, ale pojídají jen odumřelé částečky kůže. Svým rejděním v srsti však morčata svědí a morčata pak si vykusují srst. Ač se snažila  paní doktorka ukázat mi je , neviděla jsem nic. Ano, je na čase si přiznat, že opravdu potřebuju brýle. Tak mi  jednu všenku  ukázala pod mikroskopem, zřejmě měla strach, že bych jí nevěřila. Vzhledem k tomu, že se tyto mršky přenáší pouze ze zvířete na zvíře, zřejmě jsme si v únoru přivezli něco víc než dvě morčátka. To, že holky žádné problémy nemají, nic neznamená, některá morčata jsou prý vcelku se všenkami srovnaná, neznervózňují je a jejich imunitní systém je dokáže udržet na velmi malém počtu. Nicméně celý chov se musí přeléčit, to je jasné. Rozinka tedy dostala injekci a já pelášila domů, abych stihla dorazit ještě s druhou várkou morčat. Příští týden je třeba kůru zopakovat. Tuším, že do přepravky se všechny 3 holky nevejdou, tak nevím, jak to provedu. I když mě paní doktorka ujišťovala, že všenky jsou druhově specifické, na jiné zvíře ani na člověka nejdou, stejně mě po zbytek dne svědilo celé tělo. Všechno jsem hystericky myla, čistila, vysávala. Docela bych se se zvířaty pro změnu chvíli nudila

čtvrtek 16. května 2019

Ilona Grey - Dopisy, které nikdo nečetl


Anotace z DK:
Píše se rok 1943 a v nálety zničeném Londýně se setkávají dva mladí lidé: nešťastně vdaná Stella a pilot amerického letectva Dan. Ve dnech, kdy si nikdo není jistý tím, co bude zítra, se do sebe bezhlavě zamilují. Chvíle, kdy spolu mohou být šťastní, však trvají jen krátce. Dan odchází bojovat, ale slibuje, že se pro Stellu po válce vrátí. O sedmdesát let později vhazuje Dan do schránky poslední dopis. Jeden z mnoha, který Stelle poslal na adresu místa, kde spolu měli po válce začít žít, a na které mu nikdy neodpověděla. Otevírá ho však Jess, mladá dívka, která v opuštěném domě hledá úkryt před svým násilnickým přítelem. Když si přečte Danovy nádherné dopisy, rozhodne se, že se ho pokusí vyhledat a pomůže mu jeho ztracenou lásku najít.

Když jsem na knížku v knihovně narazila, měla jsem radost. Na DK měla vynikající hodnocení, měla jsem ji zařezenou mezi knížky, které bych si ráda přečtla. Očekávání byla opravdu veliká. A to byl asi kámen úrazu. Navíc mě kniha potkala v době, kdy opravdu nejsem romanticky naladěná, láska na celý život mi nic neříká a asi o ní ani nechci číst. Takže příběh cynika ve mně vůbec neoslovil. Uznávám, že kniha je velmi čtivá, příběh vcelku poutavý, ale v současné situaci pro mě příliš velká "slaďárna".

neděle 28. dubna 2019

Poslední


Sláva, sláva, třikrát sláva. Máme za sebou poslední zápas letošní florbalové sezony. Vloni, když David vstupoval do klubu, varovala jsem majitele klubu, že rozhodně nehodlám absolvovat všechny zápasy. Ano, pár se jich David určitě zúčastní, ale tolik víkendů tomu obětovat nehodlám. A jak myslíte, že to dopadlo? Ano, tuto sezonu měl David snad jako jediný v teamu 100% účast. Co člověk neudělá pro děti, když vidí, že je to opravdu baví. Pro mě jako pro naprostého indiviualistu je to nepochopitelné, ale David je skutečně šťastný s tlupou kluků, miluje své trenéry a jako spáč, který se nedá v sedm hodin do školy probudit, nadšeně vstává o víkendech v 6, aby byl před 8 v Kutné Hoře, Mladé Boleslavi nebo nějaké jiné končině. Ještě nás čeká v květnu turnaj v Kralupech. Na ten se mi hodně nechce, ale vypadá to, že zase podlehnu Davidovu kukuči a pojedeme. Ach jo.

sobota 27. dubna 2019

Likvidace velikonoční výzdoby


Plán na dnešní odpoledne byl jasný. Mimo jiné zlikvidovat velikonoční výzdobu. A při té příležitosti natočit stejně roztomilé video, jako jsme měli vloni . Holčičky papající osení.  No jo, jenže to by nesměly být naše holky takové plašilky. Rozinka se neohroženě připajdala a jíst začala hned. Ano, připajdala. Chodí jakž takž obstojně.Do ideálu to má daleko, ale chodí. Nicméně záda jí bolí, to poznám. Vím už přesně, ve kterém místě na páteři je problém. Zhruba za týden nás čeká kontrola, ale nevím, jestli paní doktorka vymyslí něco světoborného. Ale abych se vrátila  k likvidaci. Rozinka tedy likvidovala udatně, ale  Amálka s Limetkou jsou stále takové vyplašené kuličky. Pohladit se nenechají, každého zvuku se leknou. Doufala jsem, že touto dobou by už mohly být trochu ochočené, ale zatím velké úspěchy neslavíme. Jídlo z ruky si vezmou, to ano, ale to je tak všechno. Osení neznají, navíc se kolem pořád plazí panička s foťákem, radši si zalezly do koutů pokoje. Až když jsem odešla do kuchyně a tvářila se, že mě vůbec nezajímají, vylezly a šly Rozince pomoct. Točila jsem je tedy z dálky, s velkým přiblížením, tak doufám, že z videa neodstanete mořskou nemoc.


pátek 26. dubna 2019

Korálkové Velikonoce






Už jsem tu psala, že velikonoční výzdobu jsem letos prošvihla. Proběhla jen taková rychlovka, abychom vůbec poznali, že vůbec velikonoce jsou. Korálkování jsem  poslední dobou odsunula hodně daleko.A protože moje kamarádka vydala e-knihu nádherných návodů na obšívaná vajíčka, musela korálkovou čest naší rodiny zachránit Klára. A ta šila jako divá. Takže díky ní  i letos nám korálková vajíčka přibyla. Dnes se tu tedy chlubím cizím peřím. Ne, chlubím se tu svou dcerou! Je to holka šikovná!

pondělí 22. dubna 2019

Jsou za námi...










.... velikonoční svátky, dny volna. Přiznám se, že pro nás to byly opravdu volné dny více než duchovní nebo tradiční svátky. Nějak jsem to letos nezvládla. Ale myslím, že jediný, komu to vadilo, jsem byla já. Děti měly jasnou představu - nebudeme dělat nic, budeme dlouho spát, budeme jíst. Mno....nepodařilo se mi prosadit ani nějaký pořádný výlet do přírody. Alespoň na procházku jsem je ale přemluvila. Našli jsme i pár fotogenických mist, kde děti vcelku ochotně pózovaly před objektivem. Jsem ráda, že jsem si všichni odpočinuli a pořádně se vyspali. Asi jsme to opravdu potřebovali. Překvapilo mě, že David dokázal spát 12 hodin vkuse. Měl teď složité období, které vyústilo v záhadnou virozu, zřejmě opravdu potřeboval vypnout a odpočívat. Snad jsme se dali všichni dokupy a plni síly vyrážíme do nového týdne.
Jaké byly vaše svátky? Slavíte Velikonoce tradičně? Užívali jste krásného počasí plnými doušky?