čtvrtek 21. února 2019

Lyžařská pauza


Jeden den pauza od lyžování je potřeba. Dnešní den se k tomu hodil, počasí slušně řečeno nic moc. Fotky jsem schválně neupravovala, i když mi ruka cukala. Ale takhle tmavo, pošmourno a deštivo opravdu bylo, proto je tak nechávám.
První zastávka byla u jedné z pevností opevnění rokytnicka. Krajem prochází naučná stezka, jejíž součástí je známá pevnost Hanička. Stezka ale byla pěšky neprůchozí, pevnost Hanička mimo sezonu uzavřená, tak jsme jen okukovali pevnost zvenku.
Dalším cílem byl kostel Nanebevzetí Pany Marie v Neratově.  Kostel, který byl původně určen k demolici. O počátku tohoto stolení prochází postupně rekonstrukcí . Přiznám se, že dnešní moderní interiér mě úplně neoslovuje,ale své kouzlo tohle poutní místo rozhodně má.






 
Posledním místem, které jsme chtěli zavštívit, byl Rychnov nad Kněžnou. Při studiu mapky naučné stezky Karla Poláčka jsem si uvědomila, jaké mají naše děti mezery ve vzdělání. Klára sice tuší, že něco jako kniha Bylo nás pět existuje, dokonce i vypotila jméno autora, ale to spíše díky televizním seriálu. David ani netušil.


Zámek (jak jsem se dočetla jeden z největších a nejkrásnějších barokních zámků u nás) byl samozřejmě zavřený. Navíc zde probíhala rekonstrukce, tak jsme ani zvenku příliš neokukovali. Mě osobně naprosto uchvátil kostel Nejsvětější trojice. Nedokážu přesně napsat proč, ale stavba mě naprosto dostala. Škoda, že bylo zavřeno, nakukovali jsme dovnitř  jen klíčovou dírkou.


Více jsme už z Rychnova nezvládli. Začalo hodně pršet, tak jsem prchli do tepla a sucha. Plánovanou návštěvu kavárny Láry Fáry jsme museli vynechat, bylo plno a místo jen na rezervace. Tak příště!

pondělí 18. února 2019

Máme prázdniny









Jarní, i když je únor. Ale počasí se tváří, jako kdyby si opravdu takové označení zasloužily. Odjeli jsme z jarní Prahy do hor, do Orlických hor. Jsme tu poprvé. Po včerejším příjezdu a ubytování jsme vyrazili na malou obchůzku okolí. Našli jsme malý krámek. Oznámení, že objednávky na pečivo na druhý den se přijímají do 12 hodin, mě vrátil do dětství, kdy na chalupě bez objednání pečiva předem nezbylo babičce nic jiného než rozpálit kamna a upéct pečivo vlastní. Dnes již děti s tatínkem odfrčely na lyže a já vyrazila na první výlet. Téměř azurové nebe, bílé pláně... ano, takhle jsme ochotná zimu akceptovat. I když jsem si chtěla užít samoty, stejně jsem zcela neplánovaně došla ke sjezdovce, po které se řítila část mé rodiny. No jo, prostě mi bez nich není souzena ani chvilka :-). Procházka ale nádherná, kochala jsem se v lese tichem a zpěvem ptáků. To jsem se však vždy musela zastavit, aby mě nerušilo křupání sněhu pod nohoma. 
Jen Rozinka se rozhodla, že nám dovolenou v klidu nedopřeje. Asi na ní nakonec dolehl plnou vahou fakt, že je sama, navíc jsem jí odjeli i my a přestala jíst. Včera mi volala maminka, která má teď naše zvířectvo na povel, celá zoufalá, že neví, co s ní. Dnes snad už trochu sena a kousek mrkve snědla. Opravdu to bude stres ze změn. A to chudák netuší, co se na ní chystá!

úterý 12. února 2019

15





Před 15 lety přišla na svět. Ano, právě dnes je Kláře neuvěřitelných 15 let. Tedy neuvěřitelných hlavně pro mě. Vždyť nedávno šla do školy! Letí to. Nevím, jak to ty děti dělají, že tak rychle stárnou.
Fotky jsou z neděle. To byl totiž jediný termín široko daleko, kdy jsem byli schopni se sejít všichni i s mojí maminkou. Nějak je čím dál těžší dát dohromady celou rodinu. Pořád se něco děje, stále někde něco má a někde je. 

Tak ještě jednou všechno nejlepší, oslavenkyně moje!

sobota 9. února 2019

Joy Fieldingová - V pavučině vztahů

Anotace z DK:
Charlotte Webbová neboli Charley je kontroverzní sloupkařka, která provokuje nejen svými články, ale také svým životem. Vychovává sama dvě děti od dvou různých otců, s nimiž nežila, a nijak se tím netají. Se sestrami Anne a Emily se v podstatě nestýká. Její mladší bratr Bram je drogově závislý alkoholik. S otcem léta nemluví a s matkou se vídá teprve poslední dva roky po jejím návratu z Austrálie, kam před dvaceti lety utekla s jinou ženou. Jednoho dne se na Charley obrátí Jill Rohmerová, odsouzená za vraždy tří dětí spáchané obzvlášť krutým způsobem. Čeká na trest smrti a chce prý převyprávět svůj příběh. Charley taková výzva upoutá. Všichni ji přece považují jen za plytkého pisálka, který se na nic hlubšího nezmůže. Taky je třeba nějak porazit úspěšnější sestry, které už svůj úkol splnily a jako sestry Brontëovy, po nichž jsou pojmenované, se prosadily. A navíc Jillin advokát tvrdí, že Charley něco takového nezvládne Charley postupně začíná odhalovat Jillin příběh, který se až znepokojivě proplétá i s jejím osudem. Nejenže se sblíží s Jilliným právníkem, ale zdá se, že Jillina sestra Pamela znávala i jejího nezvedeného bratra. A když Jill začne tvrdit, že ji k vraždám dovedl někdo jiný, Charley má dojem, že je na stopě velkého odhalení. Ani v nejmenším však netuší, jaká překvapení a nebezpečí ji nakonec čekají.

Příběh, jaký vždy od Joy Fieldinové očekávám - čtivý, napínavý do samého konce. Pachatel se sice dal odhadnout relativně brzy, ale na napětí  a touze dočíst knihu co nejrychleji to neubralo.

čtvrtek 7. února 2019

Levné knihy

 

Po dlouhé době jsem dnes proběhla celou Vodičkovu ulici. A snad poprvé se tam zastavila v Levných knihách. Původně jsem chtěla jen nakouknout, nic nekupovat. Ale s prázdnou jsem neodešla. Uznejte, že tohle za 49 Kč jsem tam nechat nemohla!

pondělí 4. února 2019

Vyhlížím...


V Praze to vypadá jako na horách. Snih všude. Ale já vyhlížím jaro. Já vím, já vím. Zima, únor, má to tak být..... Ale vyhlížet můžu, ne?

středa 30. ledna 2019

Robert Bryndza - Chladnokrevně


Anotace z DK:

Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká příjemné překvapení… Ale na to, co doopravdy najdou uvnitř, když se jim zrezivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připraven…
Byť to nen
í poprvé, co detektiv šéfinspektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným tělem mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šokuje. O dva týdny dříve bylo navíc nalezeno v podobném kufru tělo mladé ženy. Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se i u nich najít nějaké styčné body s případem těl v kufrech? Zločin si navíc, jak známo, nevybírá dovolenou a Erika se zaplete do paralelního případu.
Robert Bryndza opět splétá a rozplétá mnohovrstevný příběh ve více rovinách a vede nitky ke konci, jenž čtenáře tentokrát možná tolik nešokuje, ale rozhodně vybudí silné emoce. A znovu nechá každého, aby si sám odpověděl na otázky, co znamená láska až za hrob, pro co jsou lidé ochotní riskovat nebo kvůli čemu zrazují své přátele.


Samozřejmě jsem si nemohla nechat ujít další díl detektivní série. Je to sázka na jistotu. Napínavý, čtivý příběh. Je pravda, že nemám příliš ráda příběhy, kde už od poloviny znám pachatele a jen sleduji cesty, kterými se detektiv k němu dostává. V tomto díle mě to však příliš nevadilo. Deníkové zápisky byly příjemným zpestřením příběhu. Jen těch mrtvol v knihách R. Bryndzy nějak přibývá.