Scarlett Wilková - Říkali jí Kri-kri

 Anotace z DK:

Příběh ženy, která dokázala ovládnout bouři, ale ne vlastní osud. Na sluncem zalitém řeckém ostrově vyrůstá Kri-kri, dívka divoká jako horská koza. Její svět plný svobody a vůně moře náhle zničí druhá světová válka. Z dětství zůstane jen popel, rozmetaný dívčiným nečekaným mateřstvím. Ženy jejího rodu měly vždy jen jednu dceru, ale Kri-kri v šestnácti letech přivede na svět trojčata. Osud její i jejích dětí se proplétá s historií ostrova, který i po válce bojuje o přežití tváří v tvář nové invazi – davům turistů.

Příběh velmi silné ženy. Příběh, která nutí člověka k zamyšlení. Příběh, který vám zůstane v hlavě, už je proto jak je smutný, bez špetky naděje.  Zajímavý pohled na to, jak Řekové starší generaci vnímají rozmach masového turismu na svých ostrovech. Pro milovníky Řecka bych řekla, že je to téměř povinná četba. A malý spoiler - happy end nečekejte.

6/52 Středního rodu

6/52 Středního rodu

 

22

Nemůžu nějak pochopit, že mojí malé holčičce je dnes 22 let! Proč ty děti stárnou tak rychle? 

Robet Bryndza - Stíny minulosti

 Anotace z DK:

Zřícený strop, mrtvé tělo. To, co začíná jako rutinní telefonát na linku 999, nabere nečekaný spád, když detektiv šéfinspektor Erika Fosterová dorazí na místo a v prázdném bytě objeví tělo ženy a stopy kokainu. Pátrání přivede Eriku zpět tam, kam by to nikdy nečekala – dívá se do očí Jeromu Goodmanovi, drogovému dealerovi, který před deseti lety zavraždil jejího manžela Marka. Odhalení přivedou Eriku na pokraj sil a donutí ji čelit traumatu z minulosti a pravdě o tom, co se stalo v den Markovy smrti – a kdo ze stínu tahal za nitky.

Samotnou mě překvapilo, že je to již 9. díl série s Erikou. Ale musím bohužel říct, že z tohoto dílu jsem trošku rozpačitá. Nebo ne tak nadšená jako z přecházejících. Příběh je napínavý až do konce, v tomto směru nelze nic vytknout. Bylo určitě zajímavé, jak se Erika snaží vyrovnat se svou  minulostí a vyšetřit vraždu svého manžela a svých kolegů. Ale přiznám se, že já čtu detektivky jako takové pohádky pro dospělé a ráda mám ten svět rozdělený na "zlé padouchy" a "hodné detektivy". Když se však začnou tyto světy prolínat, je to pro mě zavádějící a nekomfortní. Také mi vadilo, že některé otázky zůstaly nezodpovězené, některé detaily by měly dle mého být dotažené a dovysvětlené. 

V rámci objektivity musím říct, že jsem se na knížku nemohla vůbec soustředit a četla jsem ji neúměrně dlouho. Není to vinou příběhu. Poslední měsíc jsem řešila hospitalizaci strýce, jeho úmrtí a hluboké zklamání z jednoho člena rodiny. Díky tomu mi myšlenky lítaly všude možně, a i když jsem vzala knížku do ruky, některé stránky jsem četla opakovaně, abych se ujistila, že chápu co je tam napsáno. Proto je moje recenze naprosto neobjektivní, za což se vám moc omlouvám. 

5/52 Strom v zimní krajině

5/52 Strom v zimní krajině

Měla bych úplně jinou představu. Úplně to vidím - široko daleko bílá zasněžená pole. A uprostřed jeden opuštěný strom. Bohužel jsem neměla šanci celý týden se dostat z Prahy, tak jsem si musela vystačit z nedalekou Třešňovkou.

Interní popový koncert

Po delší době měl David koncert. Tentokrát to byl popový koncert, ty mám nejradši. Vystupují tam žáci s různými hudebními nástroji, takže koncert byl  opravu pestrý. Slyšeli jsme housle, klávesy, klavír, bicí. David a jeho spolužačka reprezentovali samozřejmě kytaru. Vystoupilo také několik zpěvaček, kterým doprovodnou kapelu dělal tým pedagogů. Miluju tohle propojení studentů a pedagogů! Když si vzpomenu, jak za mých mladých let se všichni svých učitelů na ZUŠ spíše báli.... Mě pravidelně na těchto popových koncertech nejvíce ohromují hráči na bicí. Ne jinak tomu i tentokrát. Takoví špuntící, skoro nejsou na soupravou bicích vidět a dokáží to tak rozjet, že člověk žasne!

I tentokrát byla atmosféra na koncertě skvělá. Je to vidět i tomto videu, schválně jsem zabrousila kamerou mezi publikum, aby se David viděl, jak jeho vystoupení prožívá jeho pan učitel Tomáš. 

Zatímco Lemon tree byla písnička, kterou si vybral David sám, další skladba - Bachovo Preludium byla povinná. Drtivou většinu skladeb, kterou David hraje, si vybírá sám. V tomto mu Tomáš nechává volnou ruku. Musí si sám připravit noty a potom to spolu cvičí. Ale vzhledem k tomu, že David studuje žánrovou kytaru, musí občas vystoupit i s nějakou klasikou. Za odměnu mu jsou pak odpuštěny postupové zkoušky. No, myslím, že na jeho výrazu je vidět, jak moc ho klasika baví :-)

4/52 Cloud dance

4/52 Cloud dance

Nevěřila bych, kolik bude potřeba oběhnout květinářství než se podaří sehnat ten správný odstín bílé růže!