27/52 Toto je můj relax

27/52 Toto je můj relax

 

26/52 Teplotní masakr

26/52 Teplotní masakr

 Sice jsem si říkala, že by nebylo špatné vyfotit můj teploměr v domě nemoci, ale tohle mi přišlo jistější.

25/52 Tónování

25/52 Tónování

Dost jsem se u fotky zapotila. Nikdy jsem tónování nepoužívala, vlastně stále nevím, k čemu je to dobré. Ale měla jsem nějakou představu, tak jsem zkoušela, upravovala, posouvala, až jsem se dopracovala k něčemu, co mou představu trochu naplnilo. Nevím, jestli tónování někdy použiju. 
 

24/52 Moje motto - Dobré foto!

24/52 Moje motto - Dobré foto!

Téma, u kterého jsem se úplně zasekla. Nevěděla jsem, jak ho uchopit. A už se to vezlo. Blok. Konec. Pak choroba a několik témat mi uteklo. Nechci to ale vzdát, chci postupně vše dofotit!

Veltrusy

Po letech jsme se vydali do Veltrus. Je to zámek, který mám spojený se svým dětství, jezdila jsem sem s rodiči každé léto. Přitom s dětmi jsme zde byli snad pouze jednou. Nastal čas to napravit. Já se pořád dávám dohromady po prodělané chorobě, nebo spíš po léčbě antibiotiky, tak jsem potřebovala něco lehčího, pohodovějšího. 

Myslím, že zámek Veltrusy není nutno představovat. Je to nádherný barokní zámek kousek od Prahy. Je obklopený rozsáhlým krajinářským parkem. Zaujalo mě, že park má rozlohu přibližně 3 Stromovky. 

Vybrali jsem si II. prohlídkový okruh, který je věnován rodině Chotků,  majitelům zámku.  Ti zámek vlastnili od roku 1706, kdy ho nechal Václav Antonín Chotek vystavět, až do roku 1945, kdy byl Karlovi Maria Chotkovi na základě Benešových dekretů zkonfiskován. 

Měli jsem velké štěstí, na prohlídku jsem se dostavili jen my 3.Soukromá prohlídka se nám moc líbila. 

Poslední rekonstrukce zámku byla dokončena v roce 2021, takže vše je opravdu krásné, opravené. 

Samozřejmě jsem se prošli krásně po parku. V oboře jsem se kochali daňkem skrvnitým. Viděli jsem tedy jen samé daněly s kolouchy. Na pány stáda jsem štěstí neměli. Ale i tak bylo vidět, že stádo je opravdu početné. Jen ochota fotit se nějak chyběla. 

A já se kochala neustálým pošťuchováním naší mláděže. Čím jsou starší (už se asi nedá říct větší), tím víc si vážím chvil, kdy jsou ochotni vyvézt matku na výlet  a užít si společný den. 

Slunce a pláž

 Anotace z DK:

Zakynthos, Korčula, Sicílie, Francouzská Polynésie… Konečně začíná vysněná dovolená! Kdo by netoužil odletět do teplých krajů lenošit u moře, popíjet koktejly, sbírat mušle a nechat se ovívat přímořským vánkem ve stínu palem či pinií. Jedenáct známých českých autorek a autorů poslalo své hrdiny na mořské pláže užít si exotiky, klidu, společného rodinného odpočinku či vzpamatovat se z životních karambolů, ale ukazuje, že pohoda se může zvrtnout i v idylických kulisách. Rodinné štěstí se občas změní v nečekané drama, nejednomu pánovi se postaví do cesty sexy opálené tělo chtivé plavkyně, a než se nadějete, z dětí jsou samostatní dospělí a z výletníků trosečníci.

Původně jsem ani nechtěla o téhle jednohubce psát. Využívala jsem ji do kabelky na cestu, když jsem četla Černočerné srdce. Ale tématicky zapadá do prázdninového období, třeba se někomu bude hodit tip na útlé čtení na cestování. Sbírku povídek opět spojuje jedno téma - léto, dovolená, moře. Jak už se u takového formátu dá předpokládat, některé povídky byly lepší, některé horší. Mě nejvíce zaujala povídka Petry Soukupové, Míši Klevisové a Lidmily Kábrtové. Naopak Michal Viewegh byl pro mě naprostý propadák, upřímě mě překvapuje, že ho ještě někdo vydává. 

Virginia Evans - Dopisy od Sybil

Sybil je sedmdesátiletá dáma, bývalá úspěšná právnička. Má za sebou bohatý život a nyní žije sama v domku na východním pobřeží USA. Se světem komunikuje prostřednictvím dopisů. Občas napíše i email, ale dopisy jsou jejím hlavním nástrojem. Zde se cítí svobodná, zde svěřuje všechny své myšlenky, názory. Píše svým dětem, přátelům, spisovatelům i různým úředníkům a institucím. Její korespondenci sledujeme v průběhu 10 let od roku 2012.  Ve svých dopisech se vyrovnává s minulostí, otevírá i bolestivé vzpomínky a své nejistoty. 

Příběh je psaný pouze formou dopisů, které Sybil odesílá i přijímá. Je tedy na nás, abychom si příběh složili sami. Občas je trochu náročnější se zorientovat, kdo komu píše. 

Sybil mi byla zpočátku nesympatická. Působí odtažitě, pořád má potřebu každého opravovat, je velmi urputná. Postupně však, jak rozkrývá své zkušenosti a pocity, začala jsem ji chápat a její občasné odtažitosti rozumět. Pochopila jsem, že je stejná jako my všichni. Chybuje, omlouvá se a jde dál.

V dopisech se otvírá spouta témat - duševní zdraví, bolestná ztráta, rozvod, odcizení, židovství, homosexualita. Takže i když jsou to "jen" dopisy, sami si složíme velmi bohatý příběh. 

Pro všechny, kteří mají rádi příběhy ze života a rádi vynaloží trochu úsilí, aby si tento příběh poskládali, knížku vřele doporučuji. 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota , na jehož e-shopu si můžete knížku objednat.