sobota 18. srpna 2018

32/52 Osmička

32/52 Osmička

pátek 17. srpna 2018

Divoká Šárka




Dřív děti milovaly naše výlety. Letos je to náročné. Už loni se v Davidovi probudila lenost a nikam se mu moc nechtělo. Nyní vyráží na výlety jedině pod pohůžkou, že zůstane sám doma a wifina bude vypnutá. S Klárou puberta dost pracuje, takže také má milion otázek, proč nemůžeme být doma. Já mám výčitky, že díky práci nemůže vyrážet tak často jako dřív a pak se dozvím, že "pořád někam chodíme" a že "nemá chvilku času sama pro sebe" a "proč se musíme někam vláčet v tom vedru".  To mám potom vztek a je mi to i líto. A protože děti obtěžuje něco si najít a vymyslet co nového by je zajímalo, vyrazili jsme dnes opět do Divoké Šárky. Nejvíc mě pobaví, že když už je donutím se rozhýbat někam vyrazit, baví je to tam a jsou spokojení. Takže nakonec i ta Šárka byla fajn.

Rozhodně tu mají lepší lanovku :-):



Navíc tu byl velmi příjemný chládek, pod stromy bylo podstatně lépe než doma. Ale vážně zvažuju, zda má cenu se honit, abych vše zvládla a mohla s nimi ještě na nějaký výlet.

středa 15. srpna 2018

Poděbrady









Vloni se nám v Poděbradech moc líbilo. A protože to byl zatím jediný výlet, na který jsme přemluvili i mojí maminku, vyrazili jsme letos znova. Užili jsme si jízdu rychlíkem. Prošli městečko, podívali se na zámek, zašli na dobrý oběd, na kávu a dortík. Zase jsme si snila o tom, že by se mi líbilo být lázeňským povalečem :-). Alespoň na chvilku. Nevím proč, ale mám pocit, že tu čas plyne stak nějak poklidněji. Nejspíš to ale bude tím, že jsem zde pouze na výletě a  nemám žádné povinnosti. Nemusím být nikde na čas. Nakonec i ty vlaky jedou dva do hodiny, takže ujede jeden, pojede další. O nic nejde. Je mi jasné, že kdybych tu žila a pracovala, vnímala bych rytmus města úplně jinak . Letos jsem si obzvlášť užívala zelenou měkkou trávu pod nohama. Kolem nás se všechny trávníky už dávno proměnily v žluté vyprahlé plochy, po kterých přejít je spíš utrpení. V Poděbradech zřejmě hojně zavlažují, procházky po trávníků jsme se nemohla nabažit. Je zajímavé, jak něco, co jsem dřív považovala za samozřejmé, se promění v zážitek.

Cestou po městečku zatoužil David po zastávce na dětském hřišti. Výrazně tam zvedl věkový průměr. Nezdrželi jsme se dlouho, lanovka moc nejezdila, byla opravdu hodně bezpečná, uzpůsobná malým dětem :-)

sobota 11. srpna 2018

Tradičně do Českého Ráje


Nedokážu si představit prázdniny bez našeho tradičního okruhu v Českém Ráji: Hrubá Skála-Sedmihorky-Valdštejn-Hrubá Skála. Ano, chodíme to každý rok. Ale bez toho by prostě nebylo léto kompletní.



Antonínův pramen


Letos jsme přidali rozhlednu Hlavatici. Krátká zacházka, ale rozhodně stála za to. Výhled na Turnov se  nám moc líbil.
Hlavatice

Turnov

Hrubý Rohozec




Mám obecně pískovcové skály velmi ráda. Moc bych se chtěla vypravit zase do Prachovských skal, ale davy lidí, které jsme tam při minulé návštěvě potkávali, mě odrazují. Přemýšlím, zda to zkusit někdy na podzim, zda by to mohlo být lepší. Uvidíme....

neděle 5. srpna 2018

Prodloužený víkend v Janově nad Nisou

Již tradičně několik let patří k našemu létu korálkování v korálkovém ráji. Tentokrát jsme se trošku rozdělili. Já a Klára jsme poprvé bydlely s ostatními korálkářkami. Předchozí roky jsme totiž bydleli v přilehlém penzionu a musely jsme s Klárou večer odcházet. Takže jsme o velký kus zábavy přicházely. Letos tedy bydleli v penzionu kluci sami. A udělali si svůj společný program. Pouze ve čtvrtek nás povozili po Jablonci a zvládli s námi všechny korálkové nákupy. To je vlastně nejdražší část pobytu. Ani se neptejte, kolik nás to stálo! Další dny jsme už s Klárou zůstávaly na korálkářské boudě. Některé holky sice ještě za nákupy vyjely, protože stále něco chybí, ale my už jsme si daly stop-stav.
Kluci zvládli IQ landiiMuzeum socialistický vozůMuzeum obrněné techniky, Lanový park Bedřichov a nevím co všechno ještě. Bohužel náš tatínek nefotí, takže mám jen pár mobilových fotek z lanového parku.




Potom jsme se spojili až v neděli odpoledne před cestou domů. Nejdříve děti musely zvládnout alespoň jednu jízdu na bobové dráze. Byl by asi hřích bydlet přímo vedle ní a nepovozit se.


 A potom nás již čekla cesta do Prahy. A protože se nám moc domů nechtělo a letos jsme žádné výlety nezvládli, udělali jsme ještě zastávku na zámku Hrubý Rohozec.








Fotky nic moc, já vím. Nedařilo se mi elimitovat nebo využít ve svůj prospěch hru světla a stínů.
Na zámku jsme těsně před zavíračkou zvládli oba zámecké okruhy. Interiéry zámku jsou prezentovány v původní podobě z 30. let 20 st. , kdy na zámku bydlel předposlední majitel hrabě Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode s rodinou. Veškeré exponáty jsou díky fotografiím, které pořídil pan hrabě pro pojišťovnu, na svých originálních místech. A protože byl historik, spoustu exponátů opatřil ručně psanými cedulkami, ze kterých se dozvídáme informace o jich původu .  Je smutné, že zámek chátrá a potřeboval by řádnou rekonstrukci. Ale od roku 1992 o něj poslední majitel Karel Des Fours Walderode vede vleký restituční spor. Po jeho smrti ve sporu pokračuje jeho manželka a prý konec sporu je v nedohlednu. Takže samozřejmě ani jedna strana nechce do údržby zámku investovat. A už by to bylo opravdu potřeba!

středa 1. srpna 2018

Kathleen Glasgow - Dívka na kusy


Anotace z DK:
Charlotte Davis je na tom zle. V osmnácti letech již přišla skoro o všechny blízké ve svém životě. Ale naučila se zapomínat. Její hluboké jizvy jsou plné bolesti a smutku, ale když zapomenete, naleznete trochu klidu. Nemusíte přemýšlet o otci, o vašem nejlepším příteli, který navždy zmizel ani o matce, která vám nemá co dát. Každou novou jizvou ztvrdne Charlottino srdce o trochu víc, přesto to stále tolik bolí. Bolí to dost, abyste na to nemysleli, což je někdy jediná cesta, abyste našli cestu zpět od kraje propasti.
Hluboce dojemný portrét dospívající dívky na pokraji ztráty sebe sama a její cestě zpět do života. První próza Kathleen Glasgow je dojemně reálný a upřímný. Je to příběh, od kterého se nebudete moci odtrhnout.


Když jsem knihu zahlédla v knihovně, vybavilo se mi, že jsem o ní "něco" slyšela. Něco pozitivního, ale vůbec jsem si nevybavovala co. Moc jsem jí neprohlížela a přihodila k balíku knížek na léto. Doma mě velmi překvapilo, že je to kniha pro mládež a začínala jsem jí tedy číst s notnou dávkou obav, že to bude kniha o puberťácích bez nějaké hlubší myšlenky. Mé obavy se naštěstí vůbec nevyplnily.  Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, než jsem si zvykla na styl vyprávění. Pak už mě příběh naprosto pohltil.Velmi syrově je zde zachycen problém sebepoškozování, vnitřních démonů,  drog a alkoholu. Teď si chce knihu přečíst Klára. Nejdřív se mi moc nechtělo jí nechat, měla jsem pocit, že to je pro starší mládež. Ale nakonec jsem souhlasila. Už to není ta malá holčička, kterou v ní stále hledám a nemůžu jí před hrůzami světa chránit donekonečna.Jsem zvědavá na její reakci.

úterý 31. července 2018

30/52 Světélko ve tmě

30/52 Světélko ve tmě

Původně jsem měla v plánu fotit měsíc. Ale stále to nevypadal, jak bych si představovala. Navíc ve FB skupině už je celá spousta nádherných, zajímavých měsíců. Tak jsem využila včerejšího ohníčku. David je pyroman, takže ho vyfotit u ohně není vůbec problém.


A protože jsme seděli na zahradě opravdu dlouho, podařilo se mi vyfotit i toho ufuněného tvora, který dojídá krmení pro toulavého kocourka. Byl z baterky a foťáku dost vyděšený, za odměnu dostal celou kočičí kapsičku jen pro sebe.