33/52 V trojici

33/52 V trojci

 Mám týdenní skluz, bojuju s půjčeným foťákem, který neumím vůbec nastavit. Vztekám se, nadávám...

32/52 Kočka mačka

32/52 Kočka mačka

Tak už jsem zase ve skluzu. Ale musela jsem odvézt foťák do opravny. Ano, už to tu dlouho nebylo. Prý nejdříve za měsíc. Pevně věřím, že to nebude trvat čtvrt roku jako naposledy. Mám teď foťák vypůjčený, neumím to s ním, bojuju s nastavení. Doufám, že se to podá.

Žádnou pěknou čičinku v okolí nemáme, musela jsem nasadit Klářin studijní materiál :-)

Moa Herngren - Tchyně

 Anotace z DK:

Jako samoživitelka měla Åsa se svým jediným synem vždy blízký vztah. Všechno se však změní, když si syn najde novou partnerku, která brzy otěhotní. Åsa se usilovně snaží najít cestu ke své snaše, ta ovšem její chování považuje za bezohledné. Åsa tak čelí bolestivému poznání, že už není nejdůležitější osobou v synově životě, a ocitá se na vedlejší koleji. Hrozí jí, že ztratí své nejbližší a zůstane úplně sama. To je předehra k napínavému rodinnému dramatu, v němž Moa Herngren svým výjimečným citem pro psychologii mezilidských vztahů rozkrývá příběh o mateřské lásce, vzájemném nepochopení a samotě.

Tahle kniha je velmi těžká a závažná. Tedy nechápejte to špatně. Je velmi čtivá, stránky budete hltat. Pro mě byla těžká, protože otevírá mnoho otázek. Sama mám tchyni, kterou v podstatě neznám, viděla jsem ji párkrát v životě. Děti ji v podstatě neznají, prsty jedné ruky bohatě stačí, abychom spočítali, kolikrát se viděli. Ne, nebydlí na druhém konci světa, jen pár zastávek autobusu od nás.Ale prostě to tak je a upřímně není to nic, co by mě trápilo. Daleko víc mě trápí pomyšlení, že i já budu tchyně. Chtěla bych mít s partnery svých dětí ty nejlepší vztahy. To ostatně chtěla i hrdinka tohoto příběhu. Přitom cítím, že partnery mých dětí skenuju téměř rentgenovým  pohledem a kladu si otázku : Je dost dobrý/á pro mé děťáko? Neublíží mu? To je asi úděl všech matek. Každá z nás chce pro své dítě to nejlepší a je přesvědčená, že ona ví nejlépe, co to je. Je to tak těžké tohohle červíčka v sobě umlčet. Při čtení  knížky jsem si znovu uvědomila, že v životě existují dvě pravdy, dva pohledy.  Přiznám se, že ani jedna z postav mi nebyla úplně sympatická, i když jsem se většinou podvědomě přikláněla na stranu  matky. Ale všichni víme, že vztahy v rodině jsou v životě snad to nejkomplikovanější. To se autorce podařilo skvěle zachytit. Takže ano, pohrabala jsem se ve svém svědomí a čtení si možná o to více užila. 

Petra Dvořáková - Ordinace

 Anotace z DK:

Román ze života praktického lékaře, který má až příliš dobré srdce. Ale naštěstí i dobré lidi kolem. Patrik by dneska ordinování nejradši zabalil. V čekárně se už zase hromadí lidi a jeho máti jako zdravotní sestra všechny peskuje, protože pořádek musí být. Jenže pacient a rýma se neptají, jak doktorovi zrovna je. A tak spolu s kolegyní Marikou statečně udolávají vysoký tlak, cukrovku, nachlazení i čistokrevnou hypochondrii. Ještě že je tu Hanka. Patrik s ní už nějaký čas žije a těší se, že možná brzy budou tři. Jenže nic není snadné ani za dveřmi ordinace. Je tu Patrikova obezita, jeho neohrabané proslovy a jedna malá divná Drejk. Naštěstí se stačí problémům postavit čelem a život bude zase krásný.

Dnes jsem tu s další jednohubkou. Řada z vás ví, že Petra Dvořáková je moje velmi oblíbená autorka. Řadím ji do mého oblíbeného literárního žánru "česká depka". Proto jsem se těšila na její novou knížku. A tady přišlo zklamání. Ordinace do tohoto žánru totiž vůbec nespadá. Je to příjemná oddychovka, rychlé čtení na horký víkend. Je velmi čtivá, ale po prvních stránkách naprosto přesně víte, jak to dopadne. A ano, opravdu to tak dopadne, žádné překvapení se nekoná. Knížka vás pobaví. Nahlédnete do provozu ordinace praktického lékaře. Ale pokud hledáte hluboký, těžký příběh s nějakým přesahem, budete zklamaní. Pokud hledáte pohodovou knížku na krátkou dovolenou, směle do ní, bude se vám líbit.

Mníšek pod Brdy

Přiznám se, že letošní vedra mi udělala trochu škrt v prázdninových plánech. Chtěla jsem zvládnout spoustu výletů. když už nemůžu odjet na dovolenou. Ale ve vedrech, která panují, se mi nikam opravdu nechce. Využili jsme tedy lehkého "ochlazení" a vyrazili alespoň na nedaleký zámek Mníšek pod Brdy. Byli jsem zde před 8 lety, tak to je správný čas na osvěžení paměti.

Byť první zmínky o Mníšku pocházejí už z roku 1348, současnou podobu začal dostávat po roce 1655, kdy ho koupil Servác Engel z Engelsflussu, významný pražský měšťan a později šlechtic 17. století. Původně pocházel z nizozemského Maastrichtu (přesněji z oblasti dnešní Belgie/Nizozemska) a do Prahy přišel kolem roku 1630 jako koželuh. Díky znalosti výroby kvalitních usní velmi zbohatl a vybudoval na Kampě prosperující koželužnu. Nejvíce se proslavil během obrany Prahy proti Švédům v roce 1648 na konci třicetileté války. Nejprve bránil svůj dům na Malé Straně, poté se spolu se synem zapojil do měšťanských oddílů bránících Staré Město. Za svou statečnost byl roku 1651 povýšen do českého šlechtického stavu . Proto potřeboval nějaké reprezentativní sídlo, dům na Malé Straně byl pro tyto účely nevhodný. On a posléze jeho syn nechali přestavět původní rezenanční zámek (v té době vypálený a vypleněný) na reprezentativní raně barokní sídlo. Zámek má 3 věže, i když dle půdorysu by se hodili spíše 4. Je několik teorií, proč to tak je. Nejpravěpodobnější je, že to byl záměr, tři věže měli vzdávat hold Nejsvětější Trojici. Podle některých teoríí si však Engel jako povýšený šlechtic nemohl dovolit tak okázalé sídlo a proto mu stará rodová šlechta k výstavbě 4, věže nedala povolení.  A pak je tu ještě jedna pohádková verze. Podle legendy uzavřel majitel smlouvu s čertem, který měl postavit zámek za jeden den. Pokud by to nestihl, dostal by majitel zámek zadarmo Čert však nestihl dokončit čtvrtou věž, protože majitel vypustil ještě před svítáním kohouta, aby zakokrhal a za zámek tak platit nemusel. Která verze je podle vás pravdivá?

Prošli jsme se po zámeckém parku. Osvěžili u Zámeckého rybníka.  Také jsme nahlédli do kostela sv. Václava. 

 Byl to kratší výlet, ale alespoň na chvíli jsem vyjeli z Prahy.

31/52 High key

31/52 High key

 Co taky fotit, když mám pocit, že pořád jenom vařím...

Ivan Lupták - Pan Bůh a paní Bohová mají krizi

 Anotace z DK:

V křehkém příběhu pojatém jako vzpomínky na dětství a dospívání sledujeme hlavního hrdinu od jeho šesti let až do období formální dospělosti. Julius vyrůstá jako jedináček v nefunkční rodině poznamenané konflikty mezi rodiči a dalšími problémy. Komplikovanou realitu chlapec vstřebává pomocí denního snění a překonává ji i díky přátelství se stejně starou Sylvou, které ve školce zpečetila dětská kuchyňka. Vážná témata vztahů, ztráty blízkých, dospívání a hledání identity Lupták protkává nenásilným a originálním humorem a vyslovuje se k univerzálním otázkám lásky a sebepřijetí.

Tato knížka mě vytrhla z mé čtenářské krize. Zhltla jsem ji jako malinu. To bylo tak milé a něžné! Příběh plný emocí. Chvili jsem se při čtení usmívala, chvíli potlačovala slzy. Často jsem měla chuť Julka obejmout a říct mu "Neboj, to bude dobrý!". Kniha je členěna do 5 kapitol podle věku 6 - 18 let. Téměř polovina je věnována rannému dětství. To mě trochu mrzelo, myslím, že dospívání by si zasloužilo také větší prostor a větší propracovanost. Velmi těžká témata jsou tu zpracována s lehkostí a velmi jemně, přesně tak jak je vnímá a řeší dítě. V další kapitolách potom sledujeme rozpad celé rodiny i Julkův propad na dno. Příběh končí v okamžiku odrazu od ono pomyslného dna. Jako bonbónek pro mě osobně byla sonda do devadesátek, prostě čirá nostalgie.