Samuel Bjork - Výbuch

 Anotace z DK:

Metrem v Oslu otřese smrtící výbuch. A to je teprve začátek. Anonym oznámí, že každých čtyřiadvacet hodin bude následovat další exploze. Město zachvátí panika, hranice se uzavírají a policie bojuje s neviditelným nepřítelem. Zatímco se novinářka Jessica Blomqvistová snaží rozkrýt pozadí útoků, detektiv Holger Munch a vyšetřovatelka Mia Krügerová bojují s protivníkem, který je vždy o krok napřed. V sázce není jen jejich kariéra – i sebemenší chyba může stát stovky nevinných životů. A čas se neúprosně krátí.

Musím přiznat, že tohle mě tedy nebavilo. Nejprve mě zmátlo pořadí dílů. Nejprve z tého série vyšlo několik chronologických dílů. Pak Vlk, což byl preqeul. Já pak nějak automaticky předpokládala, že Výbuch zase naváže chronologicky na původní díly. Ale ne, navazuje časově na prequel. Takže mi chvíli trvalo, než jsem se časově zorientovala. Ale to je samozřejmě moje chyba. Na rozdíl od ostatních dílů pro mě kniha neměla takové napětí, švih na jaký jsem od autora zvyklá. Úplně jsem nezvládala vysledovat myšlenkové pochody vyšetřovatelky Mii, které byly často založené na pocitech a intuici a nebyly pro mě dostatečně logické. Vadil mi styl psaní. Jedno slovo na řádek. I několik stran za sebou. Pro mě docela únavné. S knížkou jsem se hodně trápila a hlavou mi i proběhla myšlenka, že ji odložím nedočtenou. 

Povídání (nejen) o vombatech

Chtěla jsem si udělat večer pro sebe. Na webu Městské knihovny mě zaujala přednáška Davida Valy. Pan Vala je chovatel prazšké ZOO z Darwinova kráteru. Má tam na starosti vombaty, čerty, klokany,  ježury. A ještě si odskakuje do Indonéské džungle, kde pečuje o luskouny. Jeho přednáška byla opravdu zajímavá. V první části se hovořilo vombatech. O těch ve volné přírodě i o těch v pražské zoo. Dozvěděli jsem se, jací jsou povahově (Cooper velmi fixovaný na svého chovatele a velmi urážlivý, Wingkleigh naopak lidem nedůvěřuje a je velmi dominantní), co mají rádi, jak se adaptovali pražskou zoo. Co vlastně všechno obnáší pro zoo získat vombata. Hodně se také mluvilo o Wombat Rescue, neziskové organizaci, která v Austrálii zachraňuje a léči vombaty a poté je vypouští zpět do přírody a kterou finančně podporuje pražská ZOO ze svého sbírkového programu Pomáháme jim přežít. To bylo opravdu velmi zajímavé. A v neposlední řadě se také řešila populární otázka, proč  má vombat hranaté bobky.

V druhé části programu, který byl věnován hlavně otázkám návštěvníků, přišla samozřejmě na přetřes i ostatní zvířata, o které se pan Vala stará, zejména luskouni. Péče o ně je neuvěřitlně náročná a je to vlastně cesta pokus - omyl, proto stále patří mezi nejméně prozkoumané savce na planetě. 

Přišla jsem domů nabitá dojmy a vědomostmi. Takže teď se mi raději vyhněte, všude nadšeně vyprávím o vombatech!

Konopiště

Letošní prázdninovou, letní sezónu jsem zakončily dnes s Klárou výletem na Konopiště. Pochmurná, zatažená obloha plně vykreslovala mé pocity z konce léta. Tentokrát jsme si opravdu moc výletů neužili. Částečně za to mohla vedra, ve kterých se nám nikam jezdit nechtělo. Částečně pracovní povinnosti moje i dětí. A také celková situace doma. 

Musím ale přiznat, že všední den po začátku školního roku má veliké kouzlo. Takhle prázdný zámek jsem už hodně dlouho nezažila!

Protože Konopiště máme prochozené, zvolily jsme okruh, který začínal po našem příjezdu - tedy Salony jižního křídla zámku. Prohlídka začíná v lovecké chodbě, kde je vystaveno přes 800 trofejí Františka Ferdinanda. Přiznám se, že na mě ty skleněné oči nepůsobily moc dobře. Děsivější byly ještě čísla, která jsem se dozvěděly od průvodce. Za svůj život František Ferdinand ulovil 274 889 kusů zvěře. Rekordní rok pro něj byl rok 1911, kdy skolil 18799 kusů. Lovil vše od bažantů, výrečků, racků přes srnčí a jelení zvěř až po tak exotická zvířata jako tygři, sloni, nosorožci, lvi... Pro mě dost děsivý způsob zábavy. Z těch čísel mám husí kůži. Také mě zaujala informace, že Konopiště si František Ferdinand v necelých 24 letech za 2,5 milionů zlatých. Umožnilo mu to dědictví po strýci. Inu, naše děti se špatně narodily. Budou rádi, když si někdy pořídí alespoň garsonku. 

Po prohlídce zámku jsem vyrazily na procházku kolem rybníka. Příjemnou procházku nám docela kazil zápach rybiny. Všimly jsem si, že na mnoha místech u břehů byly mrtvé ryby. 

Samozřejmě jsem nevynechaly ani Růžovou zahradu. Jen jsme na ni bohužel už neměly moc času, takže prohlídku skleníku jsem musely oželet. 

Všudypřítomné cedule nás upozorňovaly, že nesmíme rušit pávy. Ti jsou tak oprsklí, že se rozhodně vyrušit nenechají. Ochotně pozují při focení, a když se člověk posadí na lavičku, jdou se honem podívat, co tam dělá. Pobavil nás bažant, který se po zahradě procházel stejně důležitě a nerušeně jako pávi. Téměř se nebál, jen majetnicky pochodoval mezi záhony.

                     

Teď už u nás vypukl ten pravý školní blázinec. Už zase řešíme jen termíny, kdo kdy kde bude. Ten letní poklid mi bude moc chybět. 
 

Zahájily jsme sezonu

Myslím tu divadelní. Ona byla tedy oficiálně zahájena už 30.8., to Klára s Davidem už stáli za barem v plné polní, ale divácky pro nás začala dnes. A čím lepším začít než Manon. Myslím, že tu není nikdo, kdo by si nevšiml, že tohle představení miluju. A protože si myslím, že v současné době na jevištích ND lepší balet není, přesvědčila jsem maminku, že musí s námi. To je u nás vždy strategické plánování, promýšlení, přemlouvání. Maminka nerada vychází kvůli svému zdravotnímu handicapu mezi lidi. Ale podařilo se nám ji přemluvit. Před zakoupením vstupenek jsem se ještě domlouvala s Federicem Ievolim, protože jsem prostě potřebovala, aby tančil on a Aya Okumura. Když už maminku zlomím a přesvědčím, je přeci jasné, že musí vidět to nejlepší obsazení. Proto jsme si psali vlastně už začátkem června, kdy bude tančit on. A hned jak mi na konci srpna poslal ferman, kupovala jsem vstupenky

Takže naše divadelní selfie je dnes rozšířené. 

Mamince se samozřejmě Manon  líbila moc a myslím, že byla moc ráda, že se nechala přesvědčit. Ona je velká milovnice baletu, mě i Kláru vlastně lásku k baletu vštípila. Zejména Aya Okumura je nadchla. Není se co divit, tato tanečnice je naprosto neuvěřitelná!

A co vy? Jaké  máte před sebou kulturní těšení?

Ještě tam vylezu

Jednou za čas mám pocit, že si potřebuju dokázat, že to dokážu. Ze na vyhlídku ve Svatém Janu pod Skalou vylezu. Dnešní den byl pro to jako dělaný.

                   
 

Jela jsme vlakem do Srbska. Tuhle trasu mám moc ráda, kochám se pohledy u okýnka. Ze Srbska vede krásná cesta. Chvíli jsem šla podél Berounky, kde byly stále docela velké skupiny vodáků. V lese vede cesta podél potoka Kačák.  Pak už jen strmý výstup na vyhlídku U kříže na Svatojánské skále. Funěla jsem, co vám budu povídat. Letošní léto jsem toho moc nenachodila, pohybu málo, cítila jsem to na sobě. Nahoře byl neskutečný vítr,  přiznám se, že jsem měla chvílemi strach že když se o mě opře, ztratím rovnováhu. Takže k okraji skály jsme se raději moc nepřibližovala. 

 

 

Přemýšlela jsem o zpáteční cestě a nakonec si vybrala trasu, kterou jsme ještě nešla a která končila v Berouně. Ano, sice jsem původně plánovala, že půjdu na Karlštej, ale přiznám se, že se mi nechtělo funět do dalšího obřího kopce, který je před Bubovickými vodopády.

Cestou jsem se ještě zastavila na malebném hřitově ve Svatém Janu pod Skalou. Vévodí mu nádherná neogotická  kaple svatého Maxmiliána. Bohužel kaple byla uzavřena, takže jsem nemohla nehlédnout. Pak už rovnou do Berouna, převážně lesními cestami přímo na nádraží.


                   

Myslím, že bych tenhle výstup měla zase za rok zopakovat, abych měla pořádnou motivaci zlepšit si fyzičku.

33/52 V trojici

33/52 V trojci

 Mám týdenní skluz, bojuju s půjčeným foťákem, který neumím vůbec nastavit. Vztekám se, nadávám...

32/52 Kočka mačka

32/52 Kočka mačka

Tak už jsem zase ve skluzu. Ale musela jsem odvézt foťák do opravny. Ano, už to tu dlouho nebylo. Prý nejdříve za měsíc. Pevně věřím, že to nebude trvat čtvrt roku jako naposledy. Mám teď foťák vypůjčený, neumím to s ním, bojuju s nastavení. Doufám, že se to podá.

Žádnou pěknou čičinku v okolí nemáme, musela jsem nasadit Klářin studijní materiál :-)