Tenkrát o Vánocích , Všechny za jednu

Anotace z DK:

Vánoce jsou tradičně nazývány svátky klidu a míru, pro hrdiny povídek devíti soudobých českých autorů je to ovšem spíše období plné nejistot, pochyb a často také tíživé samoty. Ale kdy jindy věřit ve šťastné konce než právě o Vánocích? Obsahuje povídky autorů: Alena Mornštajnová, Petra Soukupová, Petra Dvořáková, Alice Nellis, Anna Bolavá, Marek Epstein, Petr Stančík, Ondřej Neff a Irena Hejdová. 

Anotace z DK:

Byť to může znít sebevíc divně, tak to jediné, co může dát Evě Petry Soukupové pocit svobody, jsou smažená kuřecí křidélka. V případě Karla, hlavního hrdiny povídky Petry Dvořákové, je situace mnohem jednoznačnější. Jedině modrá knížka mu otevře dveře k zářné hudební kariéře na Západě. Líbu nechává Markéta Pilátová v osmačtyřicátém roce rovnou přejít hranice do Německa, aby pak při měsíční plavbě do Argentiny mohla zažít tu nejkrásnější a nejsvobodnější etapu svého života. Hlavní hrdinky povídek Ani Geislerové a Ireny Hejdové prožívají shodou okolností poslední chvíle před svatbou – dlužno dodat, že si to obě představovaly nejspíš všelijak, jenom ne takhle. I Daniel a David, podivíni z textů Anny Bolavé a Biancy Bellové, mají něco společného. Oba hlavním hrdinům ukazují, co je to opravdové přátelství, které vás formuje na celý život – ostatně dávné kamarádské věrnosti se dovolává i hrdina textu Marka Epsteina. A zastání nalezneme i v azylovém domě, kam děj své povídky situovala Pavla Koucká, ačkoliv v tomto případě přichází ze zcela nečekaného směru. A Petr Šabach? To vám poví Josef Moník…

Myslím, že se hodí shrnout obě tyto útlé knížečky do jednoho příspěvku. Obě jsou to jednohubky na večer. Ač nejsem velký fanda povídek, takhle edice mě docela baví. Každou knížku spojuje jedno téma. Některé povídky byly moc fajn a budou ve mě nějaký čas rezovnovat, jiné mě nebavily a některé si nepamatuju druhý den po přečtení. Potvrdilo se mi, že Petra Soukupová a Petra Dvořáková jsou prostě moje autorky. 

Co vy a povídky? Máte je rádi?

15/52 Začínám písmenem R

15/52 Začíná písmenem R

.... ruce, rukáv a ranní káva... 

Labutí jezero

Dnes došlo i na tu nejčistější klasiku - Labutí jezero. Musím přiznat, že nejsem úplně velký fanda tohoto baletu. Přijde mi trošku dějově nudné. Pro mě je tam málo emocí. A upřímně, tady o ně ani nejde, tady jse prostě hlavně o techniku. Já mám radši balety, které mě dějově tak strhnou, že vůbec nepřemýšlím, jaký má tanečnice nárt a kolik těch fouetté vlastně otočila. Ale jednou za čas je třeba i tu bílou klasiku oprášit. Měly jsme tentokrát štěstí, že tančil můj nejoblíbenější pár Aya Okumura a Federico Ievoli. Musím uznat, i když pro Ievoliho mám velkou slabost, že dnes nebyl úplně jeho den a prostě umí to lépe. Zato Aya Okumura byla dokonalá až se mi tajil dech. Giovanni Rotolo v roli Rudouvouse je sázka na jistotu. I když bohužel v této choreografické úpravě má Rudovous velmi malý taneční prostor. To mě  velmi mrzí, Rudouvuse jsem měla vždy nejradši. 

                                             

Užily jsme si s Klárou zase super večer. Zablby si zase s focením, divadelní sefíčko prostě musí být. Opět padaly skvosty, něco vybrat byla fuška! A už zase koukáme, kam vyrazíme příště. I když  v květnu a v červnu nás čekají činohry, na které se moc těšíme.

                                           

14/52 Vajíčkové kreace

14/52 Vajíčkové kreace

 

Petra Braunová - Ibka

 Anotace z DK:

Románová kronika jedné rodiny, do jejíchž osudů se otiskly turbulentní dějiny, je drsným obrazem venkova i velkoměstské periferie poslední třetiny 20. a počátku 21. století. Hlavní hrdinka a vypravěčka příběhu tráví odmalička celé léto u babičky v Pošumaví. Jenže stará žena, věřící a konzervativní, svou vnučku zcela ignoruje. Citlivá holčička nechápe proč, vesnický svět jí připadá prapodivný a nevlídný. Jakákoli jinakost a odchylka od průměru se tady stává předmětem klevet a přezíravých odsudků, čehož se Petře i její krásné mámě Ibce dostává vrchovatě. Jak se hrdinka ubírá životem, odhaluje rodinná tajemství, staré křivdy, příčiny napětí v rodině i důvod, proč milovaný táta propadá výbuchům zoufalého vzteku. Rozhodne se jít svou vlastní cestou, svobodně a bez ohledu na konvence, ale to vždy něco stojí.

Touto knížkou pokračuje moje brouzdání současnou tvorbou českých autorek. A již na úvod musím říct, že pokračuje úspěšně. Petru Branovou jsem znala pouze jako autorku dětských knih z edice  První čtení, které jsme s dětmi četla na úplném začátku jejich čtenářské kariéry. Musím se přiznat, že mě překvapilo, že píše i pro dospělé. Protože mám moc ráda románové kroniky, po knížce jsem skočila a vůbec jsem netušila, že se jedná o autobiografický příběh. Poznáváme celý život autorky, od dětství až po součanost. Je to krásné čtení. Není úplně lehké, ale příběh plyne krásně. Autorka se nevyhýbá ani velmi intimním věcem, za což sklízí můj obdiv. 

V Opeře (Státní)!

Kam vyrazit ve sváteční den? Do divadla! Do Státní opery! Už jsem vám říkala, že miluju    L´Histoire de Manon? Nebudu tvrdit, že jsem měly opět štěstí na skvělé obsazení. Tentokrát jsem termín představení vybírala cíleně podle tanečníků. Aya Okumura a Fedrico Ievoli jsou v tomto kuse naprosto nedostižní.

Užila jsem si výhod toho, že děti ve Státní Opeře pracují, tak jsem se pokochala prázným hledištěm, prošla nekonečně sevisních schodišť a prolezla zákulisím a kostymérnou. Tohle prostředí prostě miluju!

A nesmím vás ochudit o naše divadelní sefie. Využily jsme krásného počasí a pokochaly se výhledem z terasy. I když tedy tentokrát se nám dařily opravdové skovsty, takže vybrat alespoň jednu trošku normální fotku byl opravdu oříšek!

 

13/52 Komplementární barvy

13/52 Komplementární barvy