Pečení na Den matek

Den matek slavíme společně s mojí maminkou u nás doma již mnoho let. Kromě běžného oběda, na který k nám maminka jezdí každý víkend, vždy peču nějakou speciální sladkou tečku. Většinou zkouším něco nového. Tentokrát jsem zabrouzdala na osvědčený web Míši Landové a vybrala si Piškotové omeletky. Původně jsem si říkala, že udělám oproti uvedenému receptu změnu v náplni a místo créme fraîche použiju marcarpone, které na mě smutně koukalo z ledničky.  Nakonec jsem svůj nápad přehodnotila. A udělala jsem dobře. Díky créme fraîche  je krém velmi osvěžující, lehoučký, přesně se hodí k tenkému piškotu. Tešto mi vyšlo na 6 omeletek. Oproti 8 minutám uvedených v receptu jsem je pekla 4-5 min a i tak byly až až... Měla jsem trošku větší průměr špičky, takže jsem asi měla těsto hodně tenké. Moučník je opravdu rychlovka. Nejdéle mi trvalo najít u Davida kružítko, abych si předkreslila tvar na pečící papír. Omeletky jsem si večer upekla, uschovala v potravinářské folii a plnila je druhý den ráno. Trošičku v ohybu praskaly, ale nic hrozného. Příště si  myslím, že udělám z dvojnásobné dávky. Těsto se mi bude i lépe dělat, protože 2 bílky můj robot úplně nepobere a docela jsem s tím bojovala. Navíc 6 kousků je pro naši roze... , prostě pro rodinu která ráda mlsá, jen takové podráždění jazýčku. 

Co vy? Vím, že hodně z vás podle Míši Landové pečete. Vyzkoušely(i) jste omeletky?

18/52 Cokoliv s trojúhelníky

18/52  Cokoliv s trojúhelníky

c 
 

Yrsa Sigurðardóttir - Temná noc

Anotace z DK:

Před devíti lety učinila rodina očekávající druhé dítě osudové rozhodnutí – nechala svou devítiletou dceru strávit noc v zahradním domku. Holčičku už nikdo nikdy neviděl. Když je během policejní razie objeveno její oblečení, mrazivý případ dívčina zmizení se znovu ocitne v centru pozornosti. Týr, Karó a Idunn musí pátrat hodně hluboko, aby odhalili pravdu o tom, co se té osudné noci stalo. Mezitím se čerstvě rozvedená žena, jež si pronajímá byt, ve kterém tehdy rodina zasažená tímto strašlivým osudem žila, začne o případ nebezpečně zajímat, což vede k hrozivým následkům. Strhující závěrečný díl série Černý led je tu a přináší zároveň dlouho očekávané odpovědi na otázky týkající se vraždy Týrovy matky, záhadu, jež Týra pronásleduje celý život už od dětství.

Hned v úvodu se musím přiznat, že jsem lehce zamáčkla slzičku, nechtěla jsem se úplně s touto sérií rozloučit. Detektivky této autorky jsou pro mě taková sázka na jistotu. A nebyla jsem zklamaná ani tentokrát. Dostala jsem, co jsme očekávala. Skvělou zápletku, přehledný příběh, postupně budované napětí, které drží až do konce. A nečekané rozuzlení, které mě vůbec nenapadlo, přitom zpětně bylo naprosto logické. Uvítala jsem uzavření osobní Týrovy linky s vraždou jeho matky. Nezůstaly žádné nezopovězené otázky. Za mě opravdu spokojenost. 

17/52 Strom v jarní krajině

17/52 Strom v jarní krajině

Když jsem v únoru fotila tenhle strom na téma Strom v zimní krajině, těšila jsem se, že budu na jaře fotit rozkvetlý třešnový sad. Ale téma přišlo pozdě.  V pravidlech fotoprojektu je, že fotka musí být aktuálně nafocená, ne z archivu, takže jsem si nemohla nafotit do zásoby. Tak jsem zvědavá, jak se bude lišit letní verze. 

 

Harol a Maude

Dnes jsem s Klárou změnily žánr a vyrazily od Studia DVA na hru Harold a Maude. Je to velmi slavná komedie o lásce a přátelství. Vypráví o setkání dvou naprosto odlišných lidí. Maude je starší dáma, plná optimismu a životního elánu. Harold je naopak mladík, který vidí v životě jen to negativní. Hlavním tahákem toho představení je obsazení titulních rolí - Eliška Balzerová a Daniel Krejčík. A oni dva mě opravdu nezklamali. Spolu funogvali na jevišti naprosto dokonale. Celkově musím ale přiznat, že mě představení, na které jsem se neskutečně těšila, trochu zklamalo. Kromě ústředního dua, které neslo celou poetiku příběhu, mi dost vadilo přehrávání ostatních herců. Celé jejich výkony byly posunuty do stylu crazykomedie.To bylo něco pro mě neskutečně rušivého a měla jsem pocit, že se to příběhu nemůžu úplně ponořit. Jsem ráda, že jsem představení viděla, ale znovu už bych na něj nešla. 

Ani tady jsem si neodpustily naše divadelní sefíčko.

 

Interní popový koncert

Dnešní příspěvek je hlavně pro mě, abych si to tady uložila, protože ráda používám blog jako naší kroniku a listuju si v historii. Je mi jasné, že ostatní to bavit nebude. Ale musím zdůraznit, že dnešní popový koncert byl opět super. David hrál What a wonderful world a docela se to povedlo. Nevím, proč to moje dítě si vždycky vybírá tak těžké kusy. Po koncertě dostal několik gratulací, jak od ostatní pedagogů, tak i od některých rodičů, tak byl myslím pro jednou sám se sebou spokojený. Mně docela trápí, jak moc si nevěří. Proč ty děti si tak pečlivě vyberou od rodičů ty nejhorší vlastnosti???

I souborovka byla docela fajn, Konckin´ on heaven´s door se klukům povedlo.

Baví mě, jak se za ty roky, co děti chodili do ZUŠ atmosféra změnila. Když jsi vzpomenu na Klářiny flétnové koncerty, kdy na ně paní učitelka po koncertu za každou chybu křičela, aby si uvědomily, že to není jen jejich ostuda, ale že ztrapňují i ji. Dnes je ve škole spoustu mladých pedagogů, kteří si s dětmi tykají. I s těmi, které neučí. Výuku staví na tom, že se prostě sejde parta kamarádů a dělají muziku. A je vidět, jak moc to děti baví a na koncertech je skvělá atmosféra.  

A já se můžu těšit ještě na červen, kdy bude ještě koncert Davidovi kytarové třídy. Tak ještě nějakému videu neuniknete :-)

16/52 16

16