Slunce a pláž

 Anotace z DK:

Zakynthos, Korčula, Sicílie, Francouzská Polynésie… Konečně začíná vysněná dovolená! Kdo by netoužil odletět do teplých krajů lenošit u moře, popíjet koktejly, sbírat mušle a nechat se ovívat přímořským vánkem ve stínu palem či pinií. Jedenáct známých českých autorek a autorů poslalo své hrdiny na mořské pláže užít si exotiky, klidu, společného rodinného odpočinku či vzpamatovat se z životních karambolů, ale ukazuje, že pohoda se může zvrtnout i v idylických kulisách. Rodinné štěstí se občas změní v nečekané drama, nejednomu pánovi se postaví do cesty sexy opálené tělo chtivé plavkyně, a než se nadějete, z dětí jsou samostatní dospělí a z výletníků trosečníci.

Původně jsem ani nechtěla o téhle jednohubce psát. Využívala jsem ji do kabelky na cestu, když jsem četla Černočerné srdce. Ale tématicky zapadá do prázdninového období, třeba se někomu bude hodit tip na útlé čtení na cestování. Sbírku povídek opět spojuje jedno téma - léto, dovolená, moře. Jak už se u takového formátu dá předpokládat, některé povídky byly lepší, některé horší. Mě nejvíce zaujala povídka Petry Soukupové, Míši Klevisové a Lidmily Kábrtové. Naopak Michal Viewegh byl pro mě naprostý propadák, upřímě mě překvapuje, že ho ještě někdo vydává. 

Virginia Evans - Dopisy od Sybil

Sybil je sedmdesátiletá dáma, bývalá úspěšná právnička. Má za sebou bohatý život a nyní žije sama v domku na východním pobřeží USA. Se světem komunikuje prostřednictvím dopisů. Občas napíše i email, ale dopisy jsou jejím hlavním nástrojem. Zde se cítí svobodná, zde svěřuje všechny své myšlenky, názory. Píše svým dětem, přátelům, spisovatelům i různým úředníkům a institucím. Její korespondenci sledujeme v průběhu 10 let od roku 2012.  Ve svých dopisech se vyrovnává s minulostí, otevírá i bolestivé vzpomínky a své nejistoty. 

Příběh je psaný pouze formou dopisů, které Sybil odesílá i přijímá. Je tedy na nás, abychom si příběh složili sami. Občas je trochu náročnější se zorientovat, kdo komu píše. 

Sybil mi byla zpočátku nesympatická. Působí odtažitě, pořád má potřebu každého opravovat, je velmi urputná. Postupně však, jak rozkrývá své zkušenosti a pocity, začala jsem ji chápat a její občasné odtažitosti rozumět. Pochopila jsem, že je stejná jako my všichni. Chybuje, omlouvá se a jde dál.

V dopisech se otvírá spouta témat - duševní zdraví, bolestná ztráta, rozvod, odcizení, židovství, homosexualita. Takže i když jsou to "jen" dopisy, sami si složíme velmi bohatý příběh. 

Pro všechny, kteří mají rádi příběhy ze života a rádi vynaloží trochu úsilí, aby si tento příběh poskládali, knížku vřele doporučuji. 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota , na jehož e-shopu si můžete knížku objednat.

Oops!... I did it again.

                                                  

Chápu, že většina lidí nás nepochopí. Ale my jsem s Klárou prostě potřebovaly vidět další obsazení!

Takže dnes Who cares? ještě jednou. Některé postavy lepší dnes, některé lepší v sobotu. Ale chápu, že jsou obsazení namíchaná.  Přesvědčila jsem se, že Aya Okumura potřebuje speciální kategorii. Jsou dobré tanečnice, skvělé tanečnice, fenomenální tanečnice a pak Aya! Ona je prostě přírodní úkaz.

V souvislostí s dnešním představením mě napadla ještě jedna věc. Tedy někdo, o kom tady v souvislosti s baletními představeními nikdy nepíšu. A to je orchestr. Tak nějak automaticky počítám s tím, že hudba bude skvělá. Vždy jsem s Klárou nadšené, když diriguje Václav Zahradník. Nikdo neumí dirigovat balety tak jako on. Bezpečně poznáme, když je změna. On totiž působí zároveň jako korepetitor baletního souboru, takže stojí u každého představení u samého zrodu už na sále. Dobře tanečníky zná a dokáže jim úžasně vyjít vstříc. A to, jak se dnes klasický divadelní orchestr na část večera proměnil v jazzovou kapelu, to bylo naprosto dechberoucí!

Protože dnes bylo poslední představení sezony, pomáhaly jsem s Klárou Davidovi s generálním úklidem baru. A děti mě pak za odměnu nechaly užít si chvíli prkna co znamenají svět!

Who cares?

Závěr divadelní sezony patřil baletu, dnešnímu představení Who cares?. Představení je složeno ze dvou částí - Brahms-Schoenberg Quartet a Gershwinovo Who cares?, vše v úžasné choreografii Georgerge Balanchina. . Je to balet plný energie, elegance a lehkosti, který si člověk užívá od první do poslední minuty. Skvělé výkony tanečníků, krásná hudba George Gershwina a výborná Balanchinova choreografie do sebe perfektně zapadají. Celé představení působí svěže, hravě a zároveň velmi precizně. 

První část působí jako pocta víděňské eleganci - noblesní, kultivovaná. Vše podtrhují úžasné kostýmy Karla Lagerfelda, které jsou zapůjčené z Pařížské opery. Z těch jsem byla opravdu nadšená.

Druhá část je naopak poctou NewYorku, jeho energie, optimismu, jazzu a amerického ducha. Choreografie připomíná ruch velkoměsta a zlatou éru broadwayských muzikálů i filmů s Fredem Astairem a Ginger Rogers.

Všem, kdo mají balet rádi, určitě představení doporučuji.

Povinné selfíčko do sbírky. Jen tedy bohužel vypadám jak ovarové prasátko, vedro bylo k neudýchání. 

 

Robert Galbraith - Černočerné srdce

 Anotace z DK:

Když do detektivní­ kanceláře vpadne rozrušená Edie Ledwellová, Robin Ellacottová neví, co si o nečekané návštěvě myslet. Spoluautorku animovaného seriálu Černočerné srdce prý neustále pronásleduje internetový uživatel s přezdívkou Anomie. Robin usoudí, že jí nemůže nijak pomoct, a vše pustí z hlavy. Za pár týdnů však přijde šok - mladou ženu totiž kdosi zavraždil na hřbitově Highgate, kde se celý seriál odehrává. Robin a Cormoran Strike se pouštějí do pátrání a brzy objeví zcela nové podoby zla.

Delší pauzu v přečtených knihách způsobila tahle fešanda, která má 1152 stránek. Byla tedy odsouzena jen na čtení doma, tu jsem  v kabelce neunesla. Jde o 6. díl série, která mě opravdu baví. Příběh byl zajímavý tím, že se zčásti odehrává v kyberprostoru. Přiznám se, že jsem si k postavám musela udělat tahák, protože jsem se začínala ztrácet. Spousta postav, spousta přezdívek ve hře, spousta jmen na twiteru. Úplně mi nesedly přepisy internetových diskuzí, kdy na jedné stránce byly rozepsané třeba 3. Musela jsem je číst postupně, vždy se vracet, takže jsem se občas ztrácela. Za to bych asi nějaký bodík v bodovém hodnocení strhla. Ale Cormorana i Robin mám moc ráda, takže jsem si čtení užila. 

Rozkvetlý balkon

Moji pichlaví kámoši na balkoně se překonávají. Nasbírala jsem pár fotek  z posledních dní. Mrzí mě, že některé květy mi utekly. Některé kaktusy kvetou pouze 1 den a to ještě v době, kdy na ně svítí sluníčko. U  mě je to dopoledne a brzké odpoledne. Proto, když jsem pracovně mimo, o část květů přijdu. Dělají mi ale obrovskou radost, jak se snaží. 3

Řada z nich poupata  má, takže ještě si užiju! Uričtě bude druhý díl :-)

 

Dánská dívka

 

Na toto představení jsem se těšila od února, kdy jsem na něj zakoupila vstupenky. I když se přiznám, že to nebylo takové to čiré těšení a nadšení. Byly tam ve velkém množství přimíchány obavy, co to vlastně bude. Předesílám, že film jsem neviděla, ale věděla jsem, jaký příběh představení vypráví. A dnes jsme tedy s Klárou vyrazily. A musím říct, že to pro mě byl  vyjímečný zážitek. Dan Krejčík byl naprosto dokonalý, citlivý, autentický a nesmírně silný. Já toho kluka prostě miluju!  Jiří Korn úžasný. Aneta Krejčíková naprosto božská. Daniela Šišková, kterou jsem doposud neznala, rovněž skvělá. Je to velmi zvláštní představení, které se mě velmi hluboce dotklo a ještě dlouho ho budu vnitřně zpracovávat a bude ve mně doznívat. Pokud přemýšlíte, zda na Dánskou dívku zajít, za mě jednoznačně ano. Jen neotálejte příliš dlouho - do konce roku už jsou jen 4 reprízy a představení končí. 

Důkazem toho, jak mě přestavení emočně rozložilo ( v dobrém!) je fakt, že jsme s Klárou ani nevzpomněly na naše divadelní selfíčko!