2/52 Skupenství vody

2/52 Skupenství vody

1/52 Moje šťastné číslo

1/52 Moje šťastné číslo

Dobře, dobře. Chce se pobavit? Po roce jsem si řekla, že bych zkusila zase chvíli fotit Fotoprojekt 52. Každý týden jedna fotka na dané téma. Tento projekt probíhá ve skupině na FB. Přiznám se, že nejsem rozhodnutá, jestli budu tam své fotky vkládat. Jsou tam neskuteční fotografové, chodím se tam ráda a často kochat. Ale se svými výtvory se tam stydím. Tak si asi fotky budu odkládat jen sem. Jsem zvědavá, jak dlouho vydržím. Nikdy se mi nepodařilo nafotit všech 52 fotek. A vzhledem k tomu, že začínám se skluzem už nyní, tak nevím. Ale nekladu si žádné cíle. Prostě, když mě něco na dané téma napadne, vyfotím. Uvidíme, kam dojdu.

Poslední den prázdnin

...jsme si šli opět zabruslit. Tentokrát s tatínkem, ale bez Kláry. Tu to prý s námi nebaví. Nutit ji nebudeme. Užili jsem si to i bez ní. Musím však uznat, že bruslení pod širým nebem mám raději, haly nejsou úplně můj šálek kávy. Ale i tak bruslení je jediný zimní sport, který mě baví.

Nový rok na bruslích

Moji milí, vítám vás v roce 2020. Pevně jistě, že jste si vánoční svátky užili v poklidu a přesně podle svých přestav a do nového roku vykročili plni elánu, optimismu  a krásných očekávání. U nás to tak všechno úplně neklaplo, ale u vás jistě ano. Moc se těším, že i letos se tedy budeme více či méně pravidelně potkávat.

Pokud opravdu platí jak na Nový rok tak po celý rok, vypadá to, že se všemi nástrahami roku 2020 krásně probruslíme. Zašli jsem si totiž s dětmi zabruslit. A jezdilo to moc dobře!

Alena Morštajnová - Tiché roky

Anotace z DK:
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“?
Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo.
Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.

A další návykovka. Naštěstí čtená až teď během vánočních svátků, takže nebyl takový problém, když jsem se od ní prostě jeden den nezvedla. Nevím, proč mě styl vyprávění této autorky tolik pohlcuje. A to musím říct, že tato knížka se mi z těch, které jsem četla (ještě jsem nečetla Hotýlek), líbila nejméně. Ale stále se mi líbíla moc. 

POZOR, SPOILER!!!

Vůbec mě nenapadlo, že Bohdana je němá celý svůj život. Musela jsem se v knize vracet, jestli mi něco neuniklo, jestli jsem něco nečetla nepozorně. 

Alena Mornštajnová - Slepá mapa

Anota z DK:
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství.Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv.Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky.

Tenhle příběh mě opravdu chytil. Na osudech jedné rodiny jsou zde úžasně vyložené moderní dějiny naší země. Však jsem hned knížku dala Kláře, aby si jí také přečetla. Bude pro ní určitě záživnější než pravěk , který ve škole (po kolikáté už???) ve škole probírají. Knížky této autorky jsou pro mě návykové, nedokážu je odložit. Ve chvíli, kdy ji čtu, vázne chod domácnosti. Měla jsem problém čtení přerušit a jít dělat něco jiného. 

Angela Marsons - Pohřbená pravda

Anotace z DK:
Šestý temný detektivní příběh z pera Angely Marsonsové, jejíž prvotina Němý křik, úvodní díl série, se v angličtině prodala už v milionu výtisků.
Nález starých kosterních ostatků na pomezí dvou policejních okrsků postaví inspektorku Kim Stoneovou nejen před nový případ, ale také před neobvyklou výzvu – spolupracovat s bývalým parťákem, s nímž se nerozešla právě v dobrém. Podrobný průzkum hrobu odhalí, že těl tu leží víc a že nezemřeli přirozenou smrtí. Kim stojí před nelehkým případem. A taky nelehkou situací - jak se obejde bez svého týmu, ale také jak se její tým obejde bez ní. Protože pravdu, až doteď pohřbenou a právě vykopanou, už nelze skrýt…

I když šestý díl, je to snad první příběh, kde se neřeší minulost inpektorky Kim. Pozornost se více obrací na ostatní členy týmu. To je příjemné osvěžení. Rasově motivovaný zločin je teď velmi populární téma. Přiznám se, že mě osobně příliš neoslovuje, tohle téma mi prostě nesedlo.