7/52 Sladké jako ...

7/52 Sladké jako...

Jsem si vědoma, že med není nic originálního, ale nějak mi došly nápady.

L´Histoire de Manon

Přibližně po roce se nám na prkna Státní Opery vrátila Manon. U toho jsem nemohly s Klárou samozřejmě chybět. Měly jsme ohromné štěstí na obsazení a viděly jsme mou nejoblíbenější dvojici Aya Okumura a Federico Ievoli. Myslím, že je to opravdu to nejlepší obsazení, Federico za své pojetí role obdržel Thálii za rok 2025. Já osobně tohle představení považuju za to nejlepší, co v současné době na prknech Národního divadla můžete vidět (když tedy hovoříme o baletu). Kdybyste měli vidět jen jeden balet v životě, měl by to být tenhle. Zapomeňte na Labutí jezero, Louskáčka, Giselle a další provařené klasiky. Tohle je podle mého naprostá topka. Velmi silný příběh, silná hudba, geniální choreografie a dechberoucí taneční výkony. Pro dámy doporučuju voděodolný makeup!

No a povinná dávka selfíček. My se s Klárou běžně nefotíme, ale divadelní selfíčka se staly naší tradicí. Ona je velká legrace se jimi probírat a sledovat, co se nám podařilo zachytit. 

 

Scarlett Wilková - Říkali jí Kri-kri

 Anotace z DK:

Příběh ženy, která dokázala ovládnout bouři, ale ne vlastní osud. Na sluncem zalitém řeckém ostrově vyrůstá Kri-kri, dívka divoká jako horská koza. Její svět plný svobody a vůně moře náhle zničí druhá světová válka. Z dětství zůstane jen popel, rozmetaný dívčiným nečekaným mateřstvím. Ženy jejího rodu měly vždy jen jednu dceru, ale Kri-kri v šestnácti letech přivede na svět trojčata. Osud její i jejích dětí se proplétá s historií ostrova, který i po válce bojuje o přežití tváří v tvář nové invazi – davům turistů.

Příběh velmi silné ženy. Příběh, která nutí člověka k zamyšlení. Příběh, který vám zůstane v hlavě, už je proto jak je smutný, bez špetky naděje.  Zajímavý pohled na to, jak Řekové starší generaci vnímají rozmach masového turismu na svých ostrovech. Pro milovníky Řecka bych řekla, že je to téměř povinná četba. A malý spoiler - happy end nečekejte.

6/52 Středního rodu

6/52 Středního rodu

 

22

Nemůžu nějak pochopit, že mojí malé holčičce je dnes 22 let! Proč ty děti stárnou tak rychle? 

Robet Bryndza - Stíny minulosti

 Anotace z DK:

Zřícený strop, mrtvé tělo. To, co začíná jako rutinní telefonát na linku 999, nabere nečekaný spád, když detektiv šéfinspektor Erika Fosterová dorazí na místo a v prázdném bytě objeví tělo ženy a stopy kokainu. Pátrání přivede Eriku zpět tam, kam by to nikdy nečekala – dívá se do očí Jeromu Goodmanovi, drogovému dealerovi, který před deseti lety zavraždil jejího manžela Marka. Odhalení přivedou Eriku na pokraj sil a donutí ji čelit traumatu z minulosti a pravdě o tom, co se stalo v den Markovy smrti – a kdo ze stínu tahal za nitky.

Samotnou mě překvapilo, že je to již 9. díl série s Erikou. Ale musím bohužel říct, že z tohoto dílu jsem trošku rozpačitá. Nebo ne tak nadšená jako z přecházejících. Příběh je napínavý až do konce, v tomto směru nelze nic vytknout. Bylo určitě zajímavé, jak se Erika snaží vyrovnat se svou  minulostí a vyšetřit vraždu svého manžela a svých kolegů. Ale přiznám se, že já čtu detektivky jako takové pohádky pro dospělé a ráda mám ten svět rozdělený na "zlé padouchy" a "hodné detektivy". Když se však začnou tyto světy prolínat, je to pro mě zavádějící a nekomfortní. Také mi vadilo, že některé otázky zůstaly nezodpovězené, některé detaily by měly dle mého být dotažené a dovysvětlené. 

V rámci objektivity musím říct, že jsem se na knížku nemohla vůbec soustředit a četla jsem ji neúměrně dlouho. Není to vinou příběhu. Poslední měsíc jsem řešila hospitalizaci strýce, jeho úmrtí a hluboké zklamání z jednoho člena rodiny. Díky tomu mi myšlenky lítaly všude možně, a i když jsem vzala knížku do ruky, některé stránky jsem četla opakovaně, abych se ujistila, že chápu co je tam napsáno. Proto je moje recenze naprosto neobjektivní, za což se vám moc omlouvám. 

5/52 Strom v zimní krajině

5/52 Strom v zimní krajině

Měla bych úplně jinou představu. Úplně to vidím - široko daleko bílá zasněžená pole. A uprostřed jeden opuštěný strom. Bohužel jsem neměla šanci celý týden se dostat z Prahy, tak jsem si musela vystačit z nedalekou Třešňovkou.