Jar Platinum Plus

Tentokrát jsem od společnosti trnd.cz dostala příležitost vyzkoušet nový Jar Platinum Plus. To je něco, co se opravdu hodí. Myčku sice mám a jede u nás i několikrát denně, ale je spousta věcí, které do myčky nedávám a neustále něco odmývám ručně. Jar používám snad celý svůj dospělý život, co mám svou domácnost. Sice jsem se párkrát nechala zlákat nějakou reklamou či akcí, ale vždy jsem se k Jaru pokorně vrátila. 

Jar Platinum Plus Fresh Mint mě celkově příjemně překvapil. Při mytí nádobí dobře funguje, poradí si s mastnotou a nádobí je po umytí krásně čisté. Upřímně jsem ale nepozorovala žádný výrazný rozdíl v účinnosti oproti klasické verzi Jaru, kterou běžně používám.

Co mě naopak opravdu nadchlo, je vůně Fresh Mint. Je svěží, příjemná a není příliš intenzivní. Navíc pomáhá neutralizovat nepříjemné pachy z jídla, což oceňuji zejména po přípravě aromatičtějších pokrmů.

Velkým benefitem je pro mě také samotné balení. Praktické uzavírání a dávkování jsou skvěle vymyšlené. Lahev se dobře drží, snadno se s ní manipuluje a dávkování je pohodlné. Oceňuji především to, že nikde nic neprotéká, nekape a lahev ani její okolí nejsou neustále upatlané. Při používání se nemusím trápit s žádným víčkem.  Právě takové drobnosti dokážou při každodenním používání udělat velký rozdíl.

Celkově jsem s Jarem Platinum Plus Fresh Mint spokojená. Účinností mě sice oproti klasickému Jaru nijak zásadně nepřekvapil, ale svěží vůně a především promyšlené, praktické balení jsou rozhodně důvody, proč bych po něm sáhla znovu.

Pokud byste chtěli i vy Jar v novém kabátku využít, můžete při nákupu tohoto výrobky na Alza.cz  využít slevový kód JAR30 , díky kterému můžete všechny varianty saponátu Jar Platinum Plus zakoupit o 30% levněji. Kód platí do 31.12. 2026.

Who cares?

Kde mě hledat, když mám všeho nad hlavu a cítím se pod psa? V divadle! Tady si vyčistím hlavu dokonale. To je snad jediné místo, kde naprosto vypnu a svět se svými problémy přestane existovat. Dnes jsem se tedy byla léčit na Who cares? Nebudu se opakovat, o představení jsem už psala tady obsáhleji a něco málo i tady nic nového bych asi nedodala. Opět jsem se nemohla vynadívat na nádherné kostýmy Karla Lagerfelda, to je pastva pro oči. Orchestr mě opět dostal do kolen, obzvlášť s interpretací George Gershwina. A  tanečníci? Skvělí jako vždy. Opět nadpozemsky  dokonalá Aya Okumura. To ostatně poznáte i na videu z děkovačky podle reakcí publika. Ano, je to ta Bílá! Já ji prostě miluju!

Další, kdo mi dělá radost a koho ráda pozoruju při práci,  je David. Dávám fotku jen svrchu, nechce se fotit. Nikdy by mě nenapadlo, že mu to na baru tak dobře půjde. Dokáže být velmi rychlý, šikovný. Nikdy bych to do něj neřekla. 

No a na závěr naše divadelní selfíčko : 

Shari Lapena - Tohle nikdo nečekal

 Anotace z DK:

Bryden a Sam Frostovi mají skvělá zaměstnání, stylový byt v luxusním komplexu, rodinu a přátele, kteří je podporují, a milovanou dceru. Dokonalý život pro dokonalý pár. Pak Samovi v kanceláři zazvoní telefon. Bryden, která ten den pracovala z domova, nevyzvedla jejich Claru ze školky. Když se Sam vrátí domů s dcerkou, najde v podzemní garáži auto své ženy. Nahoře v bytě zůstal její notebook, kabelka i telefon. Jen po Bryden se slehla zem. Jak mohla takhle zmizet? S každou uplynulou minutou – a jak se kolem nich šíří otázky – se vztah Frostových jeví o něco méně dokonalý, jejich byt méně bezpečný a jejich nejbližší už ne tak spolehliví.

Shari Lapena je pro mě sázka na jistotu, když hledám nějakou čtivou, napínavou oddechovku. V tomto směru mě opět nezklamala. Napínavý příběh,  velmi čtivý. Krátké kapitoly, které vás ponoukají - ta je krátká, to stihnu ještě jednu! Zdánlivě dokonalé postavy, na kterých vám "něco" nesedí. Takže jsem každou chvíli podezírala někoho jiného. A pravda, závěr jsem tak do 2/3 knížky opravdu nečekala. S knížkou této autorky mám ale obecně jeden problém (tuším, že jsem to tu už zmiňovala, proto se omlouvám za repetitivnost). Knížky mě zaujmou, zhltnu je za pár chvil, ale stečou po mě, ničím se mě nedotknout. Jak rychle jsem je přečetla, tak rychle na ně zapomenu. Zůstane ve mě pocit "jo, to bylo docela fajn", ale kdybyste mě mučili, nevzpomenu si, o čem knížka byla. 

Claire Lombardo - Všechno při starém

 Anotace z DK: 

Julia Amesová má konečně pocit, že svůj život drží pevně v rukou. Po mládí plném otřesů a citových zmatků dospěla do zdánlivě klidné fáze – do bezpečného, usazeného středu života. V sedmapadesáti letech věří, že to nejhorší má za sebou. Jenže pak se jí v životě začnou objevovat věci, které nečekala: Překvapivé oznámení syna. Odloučení svéhlavé dospívající dcery. A především návrat minulosti, který je stejně svůdný jako nebezpečný. Stačí málo a Julia se může znovu ocitnout na hraně, kde už jednou byla. Všechno při starém je pronikavým a citlivým portrétem života v celé jeho neuhlazenosti. S mimořádnou přesností zachycuje mateřství bez příkras, křehkost mezigeneračních vztahů i nepředvídatelné řetězce příčin a následků, jež formují naše osudy. Je to příběh o tom, jak se proměňujeme – a jak nás minulost nikdy úplně nepustí.

Již podruhé jsme se přesvědčila, že autorka dokáže mistrně popsat naprosto banální, obyčejný život. Myslím, že přitažlivost jejích příběhů je právě v tom, že každý si v tom najde to svoje. Ať už jsou to problémy v dětství, které ovlivňují naše vztahy v dospělosti, mateřství, přátelství.  Se mnou nejvíce rezonoval pohled na mateřství. Jsem ještě z generace, kdy matku musel po porodu zalít neuvěřitelný příval lásky a blaha a ten ji neopouštěl do konce života. Své děti miluje, musí být tedy naprosto šťastná. Stěžovat si nemůže, děti chtěla, tak co čekala. Nemluvilo se o tom, že se matka také může cítit úplně jinak. Nebo alespoň v mém okolí, abych to upřesnila. Jsem ráda, že se již dnes věci mění. A přečíst si, že i když žena miluje své děti a má skvělého manžela, může se cítit osaměle a mít pocit, že její život je sakra těžký.  I když hlavní hrdinka Julia byla trošku podivín, v mnoha situacích jsem jí moc rozuměla. Máte-li rádi příběhy o životě, kdy je chvíli všechno fajn, chvíli je vše plné přešlapů a omylů, bude tohle knížka přesně pro vás. 

Schwarzkopf Gloss Supreme

Dnes spolu nahlédneme do koupelnové poličky. Od společnosti trnd jsem dostala  možnost vyzkoušet Schwarzkopf Gloss Supreme. Tento produkt slibuje oživení barvy vlasů, jejich hydrataci. Obsahuje provitamin B5 a vyživující oleje, měl by tedy o vlasy pečovat. Dle instrukcí  je ideální přípravek používat mezi barveními. To tedy není úplně můj případ, vlasy si nebarvím. Vybrala jsem si odstín Čokoládově hnědá, měla jsem pocit, že nejlépe odpovídá odstínu mým vlasům. 

S produktem se mi pracovalo docela dobře. Samozřejmě jsem při nanášení použila rukavice, ale vyzkoušela jsem, že když se dostane na kůži, kde ho nenechám zaschnout (třeba v oblasti vlasové linie), nenechává žádné fleky a jde bez problémů smýt. Po použití se vlasy dobře rozčesávaly, nebylo vůbec třeba používat kondicionér. Vlasy byly na omak hladké, hebké. Pokud jde o barvu, nezaznamenala jsem žádnou změnu. Ani já, ani okolí. Nikdo nic neříkal, a když jsem se zeptala, jestli něco vidí, všichni se divili, co by jako měli  vidět. Šediny produkt nezakrývá, ale to není výčitka, nic takového ani neslibuje. Takže bych ho označila jako průměrnou hydratační  masku. Asi bych si produkt sama nekoupila. Hydratační účinek jsem sice pozorovala, ale na to mám spoustu jiných masek, u kterých nemusím používat při aplikaci rukavice. 

Seznamte se, prosím....

 ... Brambůrka . Těší nás. Nemohli jsme se dívat na smutnou Houbičku, takže jsem koupili první morčecí slečnu z doporučené chovné stanice, kterou měli. Bez ohledu na druh morčete, barvu srsti. Měli jsme jediné kritérium -miminko, holčička. Jako na potvoru všude v nabídce spousta samečků nebo starší samičky vyřazené z chovu. Až jsme našli tuhle. Jeli jsme pro ní v sobotu do Neratovic. Je malinká, první večer byla hodně vystrašená. Dnes už mi přijde docela přidrzlá a docela začíná sekýrovat Houbičku. K žádným sporům naštěstí nedochází. Až se holky víc sžiijí, pokusím se pořídit nějaké fotky.

Abychom se ale nemohli dlouho radovat, začal mít v neděli zdravotní problémy náš roční činčilák Prcek. Zatím jedeme v modu "asi zuby", protože všechno ukazuje na přerostlé stoličky. Paní doktorka má volný termín až ve čtvrtek, tak nám prosím držte palce, ať to zvládneme

Kafka: Proces

   

O víkendu jsem se s Klárou vypravily zase za kulturou. Žánr jsme nezměnily, ale divadelní budovu ano. V Stavovském divadle jsme už několik sezón nebyly. Tady se dávají balety jen výjimečně. 

Baletní představení Kafka: Proces se vracelo na scénu po delší pauze. My ho ještě nikdy neviděly. Zcela netradičně jsem si vybraly odpolední termín, abychom měly to "správné" obsazení. 

Asi bych měla předeslat, že na představení jsem šla s notnou dávkou obav. Kafka opravdu nepatří k autorům, které bych četla a kterým bych rozuměla. A musím říct, že představení mé obavy naplnilo vrchovatou měrou. 

Nejvíc jsem měla problém s choreografií, jejímž autorem je Mauro Bigonzetti.  Po celou dobu jsem se snažila pochopit, co mi chce představení říct, kam směřuje, ale nedařilo se mi do něj proniknout. Místy jsem měla pocit, že se na jevišti něco děje, ale já vlastně nevím proč. Chyběla mi pro mě čitelnější dějová nebo emocionální linka, která by mě vtáhla dovnitř.

Bohužel mě vůbec neoslovila ani hudba. Ta mi místy přišla až nepříjemná a celkově jsem s ní během představení dost bojovala. Chápu, že hudební složka má vytvářet napětí, neklid a absurdní atmosféru Kafkova světa, ale v mém případě se to minulo účinkem. Spíš než aby mě vtáhla do děje, mě od něj ještě víc vzdalovala.

Co mě naopak opravdu zaujalo, byla scéna a světla.  Vizuální stránka představení na mě působila velmi silně a některé obrazy byly skutečně působivé. Právě světelný design a práce s prostorem pro mě patřily k tomu nejlepšímu.

A určitě musím ocenit také taneční výkony. Federico Ievoli byl pro mě výraznou osobností celého představení. Je pravda, že hlavně kvůli němu jsme na představení šly. Už jen to, že je na scéně prakticky celých 85 minut, je podle mě obdivuhodný výkon. Jeho fyzické nasazení je obrovské a i v choreografii, která mě jako celek neoslovila, jsem jeho práci na jevišti dokázala ocenit. Stejně tak mě zaujala Alice Petite, jejíž taneční výkon mě velmi mile překvapil.

Nejlépe asi pocity z celého představení shrnula Klára, která bezprostředně po děkovačce pronesla: "Maminko, slib mi, že už na to nikdy nepůjdeme!"       

 

  Na závěr vás nemůžu ochudit o naše divadelní sefíčko do sbírky!