Harol a Maude

Dnes jsem s Klárou změnily žánr a vyrazily od Studia DVA na hru Harold a Maude. Je to velmi slavná komedie o lásce a přátelství. Vypráví o setkání dvou naprosto odlišných lidí. Maude je starší dáma, plná optimismu a životního elánu. Harold je naopak mladík, který vidí v životě jen to negativní. Hlavním tahákem toho představení je obsazení titulních rolí - Eliška Balzerová a Daniel Krejčík. A oni dva mě opravdu nezklamali. Spolu funogvali na jevišti naprosto dokonale. Celkově musím ale přiznat, že mě představení, na které jsem se neskutečně těšila, trochu zklamalo. Kromě ústředního dua, které neslo celou poetiku příběhu, mi dost vadilo přehrávání ostatních herců. Celé jejich výkony byly posunuty do stylu crazykomedie.To bylo něco pro mě neskutečně rušivého a měla jsem pocit, že se to příběhu nemůžu úplně ponořit. Jsem ráda, že jsem představení viděla, ale znovu už bych na něj nešla. 

Ani tady jsem si neodpustily naše divadelní sefíčko.

 

Interní popový koncert

Dnešní příspěvek je hlavně pro mě, abych si to tady uložila, protože ráda používám blog jako naší kroniku a listuju si v historii. Je mi jasné, že ostatní to bavit nebude. Ale musím zdůraznit, že dnešní popový koncert byl opět super. David hrál What a wonderful world a docela se to povedlo. Nevím, proč to moje dítě si vždycky vybírá tak těžké kusy. Po koncertě dostal několik gratulací, jak od ostatní pedagogů, tak i od některých rodičů, tak byl myslím pro jednou sám se sebou spokojený. Mně docela trápí, jak moc si nevěří. Proč ty děti si tak pečlivě vyberou od rodičů ty nejhorší vlastnosti???

I souborovka byla docela fajn, Konckin´ on heaven´s door se klukům povedlo.

Baví mě, jak se za ty roky, co děti chodili do ZUŠ atmosféra změnila. Když jsi vzpomenu na Klářiny flétnové koncerty, kdy na ně paní učitelka po koncertu za každou chybu křičela, aby si uvědomily, že to není jen jejich ostuda, ale že ztrapňují i ji. Dnes je ve škole spoustu mladých pedagogů, kteří si s dětmi tykají. I s těmi, které neučí. Výuku staví na tom, že se prostě sejde parta kamarádů a dělají muziku. A je vidět, jak moc to děti baví a na koncertech je skvělá atmosféra.  

A já se můžu těšit ještě na červen, kdy bude ještě koncert Davidovi kytarové třídy. Tak ještě nějakému videu neuniknete :-)

16/52 16

16

 

Tenkrát o Vánocích , Všechny za jednu

Anotace z DK:

Vánoce jsou tradičně nazývány svátky klidu a míru, pro hrdiny povídek devíti soudobých českých autorů je to ovšem spíše období plné nejistot, pochyb a často také tíživé samoty. Ale kdy jindy věřit ve šťastné konce než právě o Vánocích? Obsahuje povídky autorů: Alena Mornštajnová, Petra Soukupová, Petra Dvořáková, Alice Nellis, Anna Bolavá, Marek Epstein, Petr Stančík, Ondřej Neff a Irena Hejdová. 

Anotace z DK:

Byť to může znít sebevíc divně, tak to jediné, co může dát Evě Petry Soukupové pocit svobody, jsou smažená kuřecí křidélka. V případě Karla, hlavního hrdiny povídky Petry Dvořákové, je situace mnohem jednoznačnější. Jedině modrá knížka mu otevře dveře k zářné hudební kariéře na Západě. Líbu nechává Markéta Pilátová v osmačtyřicátém roce rovnou přejít hranice do Německa, aby pak při měsíční plavbě do Argentiny mohla zažít tu nejkrásnější a nejsvobodnější etapu svého života. Hlavní hrdinky povídek Ani Geislerové a Ireny Hejdové prožívají shodou okolností poslední chvíle před svatbou – dlužno dodat, že si to obě představovaly nejspíš všelijak, jenom ne takhle. I Daniel a David, podivíni z textů Anny Bolavé a Biancy Bellové, mají něco společného. Oba hlavním hrdinům ukazují, co je to opravdové přátelství, které vás formuje na celý život – ostatně dávné kamarádské věrnosti se dovolává i hrdina textu Marka Epsteina. A zastání nalezneme i v azylovém domě, kam děj své povídky situovala Pavla Koucká, ačkoliv v tomto případě přichází ze zcela nečekaného směru. A Petr Šabach? To vám poví Josef Moník…

Myslím, že se hodí shrnout obě tyto útlé knížečky do jednoho příspěvku. Obě jsou to jednohubky na večer. Ač nejsem velký fanda povídek, takhle edice mě docela baví. Každou knížku spojuje jedno téma. Některé povídky byly moc fajn a budou ve mě nějaký čas rezovnovat, jiné mě nebavily a některé si nepamatuju druhý den po přečtení. Potvrdilo se mi, že Petra Soukupová a Petra Dvořáková jsou prostě moje autorky. 

Co vy a povídky? Máte je rádi?

15/52 Začínám písmenem R

15/52 Začíná písmenem R

.... ruce, rukáv a ranní káva... 

Labutí jezero

Dnes došlo i na tu nejčistější klasiku - Labutí jezero. Musím přiznat, že nejsem úplně velký fanda tohoto baletu. Přijde mi trošku dějově nudné. Pro mě je tam málo emocí. A upřímně, tady o ně ani nejde, tady jse prostě hlavně o techniku. Já mám radši balety, které mě dějově tak strhnou, že vůbec nepřemýšlím, jaký má tanečnice nárt a kolik těch fouetté vlastně otočila. Ale jednou za čas je třeba i tu bílou klasiku oprášit. Měly jsme tentokrát štěstí, že tančil můj nejoblíbenější pár Aya Okumura a Federico Ievoli. Musím uznat, i když pro Ievoliho mám velkou slabost, že dnes nebyl úplně jeho den a prostě umí to lépe. Zato Aya Okumura byla dokonalá až se mi tajil dech. Giovanni Rotolo v roli Rudouvouse je sázka na jistotu. I když bohužel v této choreografické úpravě má Rudovous velmi malý taneční prostor. To mě  velmi mrzí, Rudouvuse jsem měla vždy nejradši. 

                                             

Užily jsme si s Klárou zase super večer. Zablby si zase s focením, divadelní sefíčko prostě musí být. Opět padaly skvosty, něco vybrat byla fuška! A už zase koukáme, kam vyrazíme příště. I když  v květnu a v červnu nás čekají činohry, na které se moc těšíme.

                                           

14/52 Vajíčkové kreace

14/52 Vajíčkové kreace