Dánská dívka

 

Na toto představení jsem se těšila od února, kdy jsem na něj zakoupila vstupenky. I když se přiznám, že to nebylo takové to čiré těšení a nadšení. Byly tam ve velkém množství přimíchány obavy, co to vlastně bude. Předesílám, že film jsem neviděla, ale věděla jsem, jaký příběh představení vypráví. A dnes jsme tedy s Klárou vyrazily. A musím říct, že to pro mě byl  vyjímečný zážitek. Dan Krejčík byl naprosto dokonalý, citlivý, autentický a nesmírně silný. Já toho kluka prostě miluju!  Jiří Korn úžasný. Aneta Krejčíková naprosto božská. Daniela Šišková, kterou jsem doposud neznala, rovněž skvělá. Je to velmi zvláštní představení, které se mě velmi hluboce dotklo a ještě dlouho ho budu vnitřně zpracovávat a bude ve mně doznívat. Pokud přemýšlíte, zda na Dánskou dívku zajít, za mě jednoznačně ano. Jen neotálejte příliš dlouho - do konce roku už jsou jen 4 reprízy a představení končí. 

Důkazem toho, jak mě přestavení emočně rozložilo ( v dobrém!) je fakt, že jsme s Klárou ani nevzpomněly na naše divadelní selfíčko!

23/52 Geometrie v přírodě

23/52 Geometrie v přírodě

 U toho tématu jsem pro změnu věděla naprosto přesně, co budu fotit hned po zadání.

22/52 Na zemi (street foto)

22/52 Na zemi

 Street foto není můj šálek kávy, neumím to. Obecně neumím fotit lidi, natož cizí na ulici. A představa, že se motám lidem pod nohama a fotím, mě upřímě děsila. Proto jsem s tímhle tématem hodně bojovala. Dokonce jsem se radila s AI, co by se dalo vyfotit. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že tohle téma úplně vynechám. Nakonec jsem ho trošku obešla. Tohle není úplně street foto. Jako už tolikrát jsem se s foťákem uchýlila na Olšanské hřbitovy. Je to také veřejný prostor, i když uznávám, že ulice to úplně není. Kaštany tam jsou opět napadeny klíněkou, takže mě až překvapilo, jak podzimě fotka působí. Ale opravdu jsem ji fotila v daném termínu, ještě v noci jsem ji odevzdávala, abych dodržela pravidla .

Rozkvetlá botanická zahrada

Letos jsem si slíbila, že jarní výstavu kaktusů v botanické zahradě Na Slupi si ujít nenechám. Bohužel v týdnu nemám vůbec šanci se tam dostat, musela jsem v neděli. Bála jsem se, že bude hodně lidí, ale dalo se to zvládnout. Vyrazila jsem později dopoledne, takže jsem tam byla spíše v čase oběda. Odpoledne to bude asi horší. 

Užila jsem si to, pokochala jsem se. A protože hodně kaktusů bylo v květu, rozhodla jsem se, že tento přísvěvek bude rozkvetlý. 

 

Po důkladné prohlídce kaktusů jsem se přesunula do druhé části skleníku, kde je stálá expozice. I tady bylo květů, až oči přecházely.

Miluju prostředí skleníků. Cítím se tu jako doma. A mrzelo mě, že mám další povinosti, jinak bych tam brouzdala asi ještě teď.

Coppélia

Červen máme tentokrát dost kulturně nabitý, jestli všechno klapne. Dnes s Klárou Státní opera a balet Coppélia. Myslím, že o tomto představení jsem tu už psala, a ne jednou. Proto se asi  nebudu opakovat. Užily jsme si to s Klárou skvěle. Měly jsem štěší, hlavní roli Svanildy dělala Aya Okumura. To je neuvěřitelná tanečnice, při jejím výkonu zapomínám dýchat. Dnes to opět rozjela, že jsem se nestačily divit. Jedním slovem dokonalost!

        

                                      

Naše focení radši nekomentuju.

 

Poslední koncert sezony

Pro letošek poslední kytarový koncert. Přiznám se, že jsme si ho úplně neužili. David s migrénou. Mně úplně nesedl klubový prostor. Naprosto chápu, proč Tomáš organizuje koncerty v takových prostorech. Je mi jasné, že pro muzikanty a kapely je lepší atmosféra klubu než sál v ZUŠ. Na mě ale moc hluku, moc lidí, těžký sklepní vzduch. Ale jo, přes to všechno to bylo fajn a těším se na příští, poslední školní rok.

21/52 Jen stín

21/52 Jen stín

 Podmínka byla - bez původního objektu v záběru. Přiznám se, že jsem byla docela bezradná. Děkuji Kláře za nápad a pomoc s realizací!