neděle 27. září 2015

R.I.P., Cubo.



Dnes je u nás na Třebešíně smutno. Navždy nás opustila místní toulavá kočička Cuba. Není to až takové překvapení, čekali jsme to. Již celé léto byla velmi vyhublá, přes veškeré snahy nás všech ji vykrmit. Poslední týdny byla nebývale mazlivá a přítulná. Včera ležela na zahradě až do tmy, bylo vidět, že jí není dobře. I přesto nás to všechny rozhodilo. Štamgasti místní hospody, kam Cuba chodila velmi často, vyrobili parte, které je na hospodě vylepené. Bylo jí krásných 12 let, což podle mě je na toulavou kočičku krásný věk. I když sebe i děti přesvědčuji, že je to pro ní lepší, už jí nic nebolí, stejně je u nás slzavé údolí. Kdybyste někdo měl chuť se o Cubě dozvědět více, doporučuji knížku naší slečny sousedky Míši Klevisové Čekání na kocoura. Jedna povídka je právě o naší Cubě.

úterý 22. září 2015

Září

... mi vždycky dělá problémy. Přepnout se z prázdninového modu do pracovního mi vždy chvíli trvá. Navíc poskládat správně aktivity dětí, aby stihly také zajít do školy , bývá oříšek. Letošní září přineslo navíc změnu v podobě nové Klářiny školy. Bylo spoustu obavy, strachů a nervů. Začalo to hned 2. září adaptačním kurzem. Tam přeci nepojede, nikoho tam nezná, co tam bude dělat.... Své děti k ničemu nenutím, tady jsem však diskuzi utla hned v zárodku. Tam prostě pojede! Odjížděl mi rozklepaný uzlík nervů, který měl co dělat, aby se ve vlaku nerozplakal, vrátila se spokojená, vysmátá a trochu přidrzlá holka. Dětmi ze třídy je nadšená, má spoustu nových kamarádek. I profesoři se jí více méně líbí, bojovat budeme zřejmě jen s tělocvikářkou. 
David svůj postoj ke škole nezměnil. Nebaví ho, nechce tam chodit, nudí se tam, absolutně ho škola nezajímá. Paní učitelka ho hodnotí stále stejně - je chytrý, při hodině hezky pracuje, o přestávkách je moc živý. To se prostě nezmění, jsem ráda, že svůj temperament krotí při hodině. O přestávce on prostě sedět nebude a jen tak mimochodem mi přijde trošku hloupé to po dětech požadovat. A že běhá v tělocvičně? Kde jinde by měl běhat. Ale tak zlé, jak jsem si myslela, to s ním asi nebude. Jen náhodou jsem se dozvěděla od ostatních rodičů, že děti nosí domů písemné tresty, některé rodiče si paní učitelka pravidelně zve kvůli chování dětí "na kobereček". David jen občas nedostane razítko za vzorné chování a paní učitelka se mi stěžuje jen v případě, že se jdu na Davida cíleně zeptat. Tak je asi v normě :-).Stále bojujeme se streptokokem, další výtěr byl opět pozitivní. Shodli jsme se s panem doktorem, že to řešit nebudeme. Lidi s normální imunitou nakazit nemůže, on sám také žádné obtíže nemá. Máme se zase přijít za měsíc ukázat. 

Já pro změnu bojuji s bolavými zády. Už více než dva týdny nemůžu v podstatě sedět, jen chodit nebo ležet. Jak jen to trochu jde, snažím si vybírat druhou polohu. I když tuto neděli jsme díky lékům vydržela sedět na korálkovém srazu celý den! Nejen díky lékům, ale i díky korálkům a bezvadné společnosti!

Radost mi dělají kytičky:


Poprvé v těchto dnech rozkvetla další ze "značkových" fialek rozovaia pantera. Ve skutečnosti je  růžová barva jemnější.



A na balkon si chodím povídat se svým suvenýrem z kyperské pláže. Kvetl celé léto, jen jsem ho nefotila. Chodím k němu vzpomínat na jeho domovinu. Už mu tu asi začne být zima.

Doufám, že se mi podaří zkrátit prodlevy ve vkládání příspěvků na blog. Slibuji, že se budu snažit!

neděle 13. září 2015

Hrnčířské trhy v Berouně


O Hrnčířských trzích v Berouně jsem vždy jen četla a slyšela. Nikdy jsem se na ně nedostala. Vždy bylo něco důležitějšího, neodkladného, něco zajímavého pro všechny. Tentokrát ne. Letos byly trhy neodkladnou záležitostí. Byla jsem na ně děsně zvědavá. Zpočátku to vypadalo, že pojedu sama s dětmi vlakem, nakonec však i tatínek měl volno a chtěl jet s námi, takže se opět konal rodinný výlet.





Vůbec mě nenapadlo, že tohle je vesmír. Když Klára začala přeříkávat planety, myslela jsem, že má úpal. Musela dlouho vysvětlovat natvrdlé matce něco, co bylo podle ní naprosto zřejmé na první pohled. 



Na trhy jsme jela s jasným závazkem nic nekupovat. A světe div se, dodržela jsem ho. Ne že bych si nevybrala. Ale byla jsem silná a odolala jsem.Ale i tak jsme si trhy užila. Lidí sice dost a dost, ale kupodivu se moje fobie držela na uzdě a davy mi ani tolik nevadily. Jen jsem se v klidu procházela, kochala, obdivovala, nasávala vůni ze stánků s jídlem. Asi sluníčko mělo na mě nějaký blahodárný vliv. Dokonce jsme dětem dovolila i langoše a párky v rohlíku. Tak odvážná, abych ochutnala s nimi, jsem však nebyla, na to mám svůj žlučník moc ráda. Jako báječný bonus jsem tu potkala i dva kamarády. U jednoho o náhodu nešlo, že tu stánek se svou keramikou jsem věděla, ale u druhého to bylo moc příjemné překvapení.


Když jsme byli v Berouně, museli jsme udělat povinnou návštěvu medvědů. Ti však byli líní a vůbec se nechtěli fotit.
Moc příjemná neděle. A zítra zase vzhůru do všedních povinností!

sobota 12. září 2015

Opět Na Slupi


Už je mi skoro hloupé psát, že jsme byli v botanické zahradě. Tentokrát nás lákaly hned dvě výstavy - akvarijní rybičky ve velkém skleníku a kaktusy a sukulenty ve skleníku malém.


 U rybiček bylo nepředstavitelné vedro. Během pár minut jsme byli všichni úplně propocení, nedalo se ani dýchat. Ani rybkám to nedělalo dobře. Z nezakrytých akvárií několik rybek vyskákalo. Takže prohlídková trasa byla lemována mrtvými tělíčky v různém stupni vysušení. Dost děsivý zážitek.





Velmi mě překvapilo, že všechny rybky byly na prodej. Všude cenovky, člověk si připadal spíš jako v obchodě než jako na výstavě.  
Arowana za 25 000 Kč. 




                             

Výstava mě hodně zklamala. Rybky byly ve špatném stavu, hodně vystresované, některé zraněné. Bylo více než zřejmé, že tady nejde ani tak ukázat veřejnosti, co vše se dá chovat a pochlubit se nějakými nádhernými exempláři, ale jen a jen o to co nejvíce ryb prodat. Na to jsme nebyli zvyklí, zřejmě se výstavy ujal jiný organizátor.


Výstava kaktusů a sukulentů byla malá, jak už u podzimní etapy bývá zvykem. Ani tak jsem však neodolala a neodešla s prázdnou.

sobota 5. září 2015

Dne Letiště Letňany




Dnešní program byl v režii našich chlapů.  Ti zatoužili do Letňan na letecký den. A tak jsme se kochali letadélky. Technické detaily po mě nechtějte, to jde nějak mimo mě. Já se vždy opravdu jen kochám a představuji si, jaký musí být nádherný výhled shora.


Kromě divadla na obloze probíhal i na zemi doprovodný program. Takže si děti mohly "osahat" některé modely...

 ... viděli jsme protitankové dělo v akci...


 ... ukázku výcviku policejních koní a psů.

 Ale letadla byla samozřejmě nejdůležitější.


Z Točné přiletěla Baťova Electra. Na tu se náš tatínek těšil moc.




Ale i ostatní  mají své kouzlo.

Bohužel jsem nedocenila počasí. Do konce programu jsme nevydrželi, zima nás vyhnala ještě před seskokem parašutistů. Na ty budeme muset vyrazit za rok.