Hrnčířské trhy v Berouně

O Hrnčířských trzích v Berouně jsem vždy jen četla a slyšela. Nikdy jsem se na ně nedostala. Vždy bylo něco důležitějšího, neodkladného, něco zajímavého pro všechny. Tentokrát ne. Letos byly trhy neodkladnou záležitostí. Byla jsem na ně děsně zvědavá. Zpočátku to vypadalo, že pojedu sama s dětmi vlakem, nakonec však i tatínek měl volno a chtěl jet s námi, takže se opět konal rodinný výlet.

Vůbec mě nenapadlo, že tohle je vesmír. Když Klára začala přeříkávat planety, myslela jsem, že má úpal. Musela dlouho vysvětlovat natvrdlé matce něco, co bylo podle ní naprosto zřejmé na první pohled. 

Na trhy jsme jela s jasným závazkem nic nekupovat. A světe div se, dodržela jsem ho. Ne že bych si nevybrala. Ale byla jsem silná a odolala jsem.Ale i tak jsme si trhy užila. Lidí sice dost a dost, ale kupodivu se moje fobie držela na uzdě a davy mi ani tolik nevadily. Jen jsem se v klidu procházela, kochala, obdivovala, nasávala vůni ze stánků s jídlem. Asi sluníčko mělo na mě nějaký blahodárný vliv. Dokonce jsme dětem dovolila i langoše a párky v rohlíku. Tak odvážná, abych ochutnala s nimi, jsem však nebyla, na to mám svůj žlučník moc ráda. Jako báječný bonus jsem tu potkala i dva kamarády. U jednoho o náhodu nešlo, že tu stánek se svou keramikou jsem věděla, ale u druhého to bylo moc příjemné překvapení.

Když jsme byli v Berouně, museli jsme udělat povinnou návštěvu medvědů. Ti však byli líní a vůbec se nechtěli fotit.
Moc příjemná neděle. A zítra zase vzhůru do všedních povinností!