Den 96/365

 Likvidace velikonoční výzdoby je u části naší domácnosti velmi oblíbená

Všenky

Se zvířaty se člověk nikdy nenudí. Tuto větu jsem si vysvětlovala trochu jinak. Naše morčiny jí ale dávají úplně jiný rozměr. O zdravotních problémech Rozinky jsem tu už psala. Teď nás čekala kontrola po měsíci. Přiznám se, že původně jsem si říkala, že pokud bude Rozinka bez problémů, na kontrolu už nepojedeme. Každá cesta je pro ní neuvěřitelný stres, pokáždé mám strach, aby to vydrželo její srdíčko. Přeci jen už je to seniorka. Po léčbě chodí už krásně, to jsou ty příznivé zprávy. Nicméně čas od času se začně urputně kousat v okolí páteře, až z toho dostane křeče, malou chvilku je v bezvědomí. Při poslední prohlídce říkala veterinářka, že to je zřejmě z bolesti. Poslední dny už se jí z kousání dělají lysá místa v okolí páteře, takže návštěva veteriny byla nevyhnutelná. Při prohlídce lysých míst paní doktorka zjistila, že Rozinka má všenky. Jsou to takoví asi 1 mm velcí parazité žijící v srsti morčat. I když jsou to příbuzní vši dětské, neživí se sáním krve, ale pojídají jen odumřelé částečky kůže. Svým rejděním v srsti však morčata svědí a morčata pak si vykusují srst. Ač se snažila  paní doktorka ukázat mi je , neviděla jsem nic. Ano, je na čase si přiznat, že opravdu potřebuju brýle. Tak mi  jednu všenku  ukázala pod mikroskopem, zřejmě měla strach, že bych jí nevěřila. Vzhledem k tomu, že se tyto mršky přenáší pouze ze zvířete na zvíře, zřejmě jsme si v únoru přivezli něco víc než dvě morčátka. To, že holky žádné problémy nemají, nic neznamená, některá morčata jsou prý vcelku se všenkami srovnaná, neznervózňují je a jejich imunitní systém je dokáže udržet na velmi malém počtu. Nicméně celý chov se musí přeléčit, to je jasné. Rozinka tedy dostala injekci a já pelášila domů, abych stihla dorazit ještě s druhou várkou morčat. Příští týden je třeba kůru zopakovat. Tuším, že do přepravky se všechny 3 holky nevejdou, tak nevím, jak to provedu. I když mě paní doktorka ujišťovala, že všenky jsou druhově specifické, na jiné zvíře ani na člověka nejdou, stejně mě po zbytek dne svědilo celé tělo. Všechno jsem hystericky myla, čistila, vysávala. Docela bych se se zvířaty pro změnu chvíli nudila

Likvidace velikonoční výzdoby

Plán na dnešní odpoledne byl jasný. Mimo jiné zlikvidovat velikonoční výzdobu. A při té příležitosti natočit stejně roztomilé video, jako jsme měli vloni . Holčičky papající osení.  No jo, jenže to by nesměly být naše holky takové plašilky. Rozinka se neohroženě připajdala a jíst začala hned. Ano, připajdala. Chodí jakž takž obstojně.Do ideálu to má daleko, ale chodí. Nicméně záda jí bolí, to poznám. Vím už přesně, ve kterém místě na páteři je problém. Zhruba za týden nás čeká kontrola, ale nevím, jestli paní doktorka vymyslí něco světoborného. Ale abych se vrátila  k likvidaci. Rozinka tedy likvidovala udatně, ale  Amálka s Limetkou jsou stále takové vyplašené kuličky. Pohladit se nenechají, každého zvuku se leknou. Doufala jsem, že touto dobou by už mohly být trochu ochočené, ale zatím velké úspěchy neslavíme. Jídlo z ruky si vezmou, to ano, ale to je tak všechno. Osení neznají, navíc se kolem pořád plazí panička s foťákem, radši si zalezly do koutů pokoje. Až když jsem odešla do kuchyně a tvářila se, že mě vůbec nezajímají, vylezly a šly Rozince pomoct. Točila jsem je tedy z dálky, s velkým přiblížením, tak doufám, že z videa neodstanete mořskou nemoc.

Naše dámy

Dnes při čištění klece jsem si uvědomila, že už jsem dlouho nefotila naše holky. Já totiž nevím, jak to ti chovatelé dělají, že mají takové nádherné fotky svých morčátek. Naše zvěř je nevyfotitelná. 90% fotek jsem jen šmouhy nebo jen části morčat mizících ze záběru. Rozinka navíc nemá ráda zvuky foťáku, vždy na něj bručí.
Holky se sžily moc pěkně. Už mezi nimi nejsou vůbec žádné rozbroje, občas po sobě lehce vyjedou malé. To je ale v období dospívání normální. Ale abychom si neužívali klidu a pohody se zvířátky, rozhodla se Rozinka připravit nám program a ochrnula na zadní nožky. Nejprve začala tak podivně chodit. Mysleli jsme si, že hodně přibrala (tedy to jsme viděli!),  a proto se jí špatně chodí. Dostala tedy odlehčenou dietku bez granulek, ale po pár dnech už za sebou zadeček jen bezmocně tahala. Doplazila se sice, kam potřebovala, ale byl na ní strašný pohled. Dokonce jsem zjistila, že při určitém pohybu má bolesti. Na veterině zjistili, že to bude spíše neurologický problém, při promačkání okolí páteře dostávala  záchvaty, které ukazují na silné bolesti. Takže nyní dávám 4x denně léky a po téměř týdnu se zdá, že zabírají. Už se na zadní nožičky postaví, dnes i po koberci docela obstojně chodila. Není to ještě to, co bývalo, ale zlepšení je výrazné. Držte, prosím, palce, ať i nadále léčba postupuje tak úspěšně!

Seznamte se, prosím....

To jsou naše nové dámy.

Limetka:

Amálka:

Snažíme se teď o navázání korektních vztahů s Rozinkou. Byť jsme holky kupovali kvůli ní, aby nebyla sama, evidentně z nich příliš nadšená není. Doufám, že se brzo umoudří.

Máme prázdniny

Jarní, i když je únor. Ale počasí se tváří, jako kdyby si opravdu takové označení zasloužily. Odjeli jsme z jarní Prahy do hor, do Orlických hor. Jsme tu poprvé. Po včerejším příjezdu a ubytování jsme vyrazili na malou obchůzku okolí. Našli jsme malý krámek. Oznámení, že objednávky na pečivo na druhý den se přijímají do 12 hodin, mě vrátil do dětství, kdy na chalupě bez objednání pečiva předem nezbylo babičce nic jiného než rozpálit kamna a upéct pečivo vlastní. Dnes již děti s tatínkem odfrčely na lyže a já vyrazila na první výlet. Téměř azurové nebe, bílé pláně... ano, takhle jsme ochotná zimu akceptovat. I když jsem si chtěla užít samoty, stejně jsem zcela neplánovaně došla ke sjezdovce, po které se řítila část mé rodiny. No jo, prostě mi bez nich není souzena ani chvilka :-). Procházka ale nádherná, kochala jsem se v lese tichem a zpěvem ptáků. To jsem se však vždy musela zastavit, aby mě nerušilo křupání sněhu pod nohoma. 

Jen Rozinka se rozhodla, že nám dovolenou v klidu nedopřeje. Asi na ní nakonec dolehl plnou vahou fakt, že je sama, navíc jsem jí odjeli i my a přestala jíst. Včera mi volala maminka, která má teď naše zvířectvo na povel, celá zoufalá, že neví, co s ní. Dnes snad už trochu sena a kousek mrkve snědla. Opravdu to bude stres ze změn. A to chudák netuší, co se na ní chystá!

Likvidace velikonoční výzdoby

U nás jen ekologicky :-)

Čištění dravé zvěře

Při dnešním čistění příbytku našich zubatic jsem si uvědomila, že už dlouho jsem naše modelíny nefotila. Vždy je čistím v rychlosti nebo večer za špatného světla. Protože jsem dneska po dvou probdělých nocí díky Davidově střevní viróze jak po hodně nevydařeném tahu, neočekávala jsem od sebe žádné výkony. Vyčistit klec a udělat pár fotek mi připadalo jako dostačující program na dopoledne. Jenže ouha - naše modelky se bojí foťáku a jeho zvuků. Takže se schovaly za květináč, že prý rozhodně spolupracovat nebudou. Musela jsem zachrastit kyblíkem s krmením, pak opatrně vylezly.

                             

Při pohledu na jídlo Jonda ztrácí ostych:

A šup do vyčištěného bytečku:

Rozinka opravdu foťáku nedůvěřuje:

Ručně dokrmovaná morčata

..... jednou nás sežerou všechny!

Naše holky

Když jsem dnes čistila holky, napadlo mě, že bych mohla zdokumentovat, je rostou. Množné číslo je použito záměrně, později vysvětlím. Rozinka je u nás téměř dva měšíce. Zjistila jsem, že mít dvě morčata je podstatně větší zábava než morče jedno.

Zpočátku se k sobě chovaly opravdu jako matka s dcerou. Jonda Rozinku stále myla, jídlo jí nosila do domečku a dojemně o ní pečovala. Rozinka neudělala sama po bytě ani krok, bez Jondy hned zoufale kvičela.  Podle morčecích kritérií  však již zřejmě Rozinka dospěla a už není třeba jí šetřit. O krmení se konají líté boje, vše je třeba krájet na dva kusy (stejně ale jeden je vždy lepší a o ten je třeba se přetahovat).
Zajímavé také je, že jedno dospělé a jedno dospívající morče snědí zhruba trojnásobek toho, co sní morče jedno. Někdy mám pocit, že nestačím zásobovat. Nasypu misku granulí a než dojdu do vedlejší místnosti, holky piští, že nemají co jíst. Rozinka roste hezky, krásně přibývá. Horší je, že úměrně s ní přibývá i Jonda. Mám obavy, že brzy budeme muset zvětšit vchod do domečku, už ho nějak nebezpečně vyplňuje.

Rozinka se už do dlaně nevejde. Je to neskutečně ukvičená a ukecaná holka. Jonda vždy jemně kvičela, když jsme otevřela ledničku. Rozinka při otevření lednice vydává zvuky jako autoalarm. A stejné zvuky vydává, když se zašustí papírem, pytlíkem, zarachotí příbory v zásuvce. Nedejbože aby kolem klece prošel někdo, kdo jí! I při chování a drbání něco vykládá. Bez přestávky. Prostě ukecaná ženská.

Zdá se mi, že Rozinka je chytřejší než Jonda. Nebo zvídavější, nebo možná drzejší. Zpočátku chodila po bytě s čumáčkem přilepeným na Jondin zadeček, říkali jsme, že jede vláček. Teď se stále častěji nese bytem otázka: "Jondo, kde máš vagonek?" a Rozinka dělá objevitelské cesty po bytě sama. Velmi rychle se naučila otevřít sama klec. Musí přední stranu nejdříve čumáčkem nadzvednout a potom odstrčit. To Jondu nenapadlo nikdy. Díky Rozince jsme tedy museli pořídit na klec malý zámeček, nechceme, aby prozkoumávala byt, když nejsme doma.

Přiznám se, že mi hlodá v mysli červíček, zda Rozinku připustit, až dospěje. Ženicha bychom měli, odběr miminek asi také. Já si musím však ujasnit, zda do toho chci jít. Zatím se rozplývám nad fotkami novorozených miminek, ale jasno ještě nemám.

Učím se

Myslím, že jsem se tu zatím nechlubila, že mi Ježíšek přinesl vysněný nový foťák. Ono se zatím nebylo moc čím chlubit. Jsem totiž ostuda - bojím se ho , nevím, co s ním. Uložila jsem ho do skříňky a mrkám na něj. Dnes  jsme to opatrně zkusila. Jen tak pomalinku si ho osahat. Fotila jsem, na co mi oko padlo. S Rozinkou jsou fotky nejlepší.

Je nás víc

Dnes k nám přicestovala až z Moravy malá  Rozinka. Už dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, že by Jondu nějakou kamarádku chtěla. Tak uvidíme, jak to bude holkám spolu klapat. Rozinka je z Jondy naprosto nadšená, pořád za ní běhá, nehne se od ní. Jonda je trošku rozpačitá. Je přeci jen už zvyklá na svůj klid. Jenže jakmile se natahne, že bude odpočívat, malá už po ní leze. Navíc si Rozinka asi myslí, že každá samice má mlíčko, pořád leze Jondě pod břicho a chce si cucnout. Doufám, že si holky pozice brzy a nenásilně vyjasní.