sobota 4. dubna 2015
Naše holky
Když jsem dnes čistila holky, napadlo mě, že bych mohla zdokumentovat, je rostou. Množné číslo je použito záměrně, později vysvětlím. Rozinka je u nás téměř dva měšíce. Zjistila jsem, že mít dvě morčata je podstatně větší zábava než morče jedno.
Zpočátku se k sobě chovaly opravdu jako matka s dcerou. Jonda Rozinku stále myla, jídlo jí nosila do domečku a dojemně o ní pečovala. Rozinka neudělala sama po bytě ani krok, bez Jondy hned zoufale kvičela. Podle morčecích kritérií však již zřejmě Rozinka dospěla a už není třeba jí šetřit. O krmení se konají líté boje, vše je třeba krájet na dva kusy (stejně ale jeden je vždy lepší a o ten je třeba se přetahovat).
Zajímavé také je, že jedno dospělé a jedno dospívající morče snědí zhruba trojnásobek toho, co sní morče jedno. Někdy mám pocit, že nestačím zásobovat. Nasypu misku granulí a než dojdu do vedlejší místnosti, holky piští, že nemají co jíst. Rozinka roste hezky, krásně přibývá. Horší je, že úměrně s ní přibývá i Jonda. Mám obavy, že brzy budeme muset zvětšit vchod do domečku, už ho nějak nebezpečně vyplňuje.
Rozinka se už do dlaně nevejde. Je to neskutečně ukvičená a ukecaná holka. Jonda vždy jemně kvičela, když jsme otevřela ledničku. Rozinka při otevření lednice vydává zvuky jako autoalarm. A stejné zvuky vydává, když se zašustí papírem, pytlíkem, zarachotí příbory v zásuvce. Nedejbože aby kolem klece prošel někdo, kdo jí! I při chování a drbání něco vykládá. Bez přestávky. Prostě ukecaná ženská.
Zdá se mi, že Rozinka je chytřejší než Jonda. Nebo zvídavější, nebo možná drzejší. Zpočátku chodila po bytě s čumáčkem přilepeným na Jondin zadeček, říkali jsme, že jede vláček. Teď se stále častěji nese bytem otázka: "Jondo, kde máš vagonek?" a Rozinka dělá objevitelské cesty po bytě sama. Velmi rychle se naučila otevřít sama klec. Musí přední stranu nejdříve čumáčkem nadzvednout a potom odstrčit. To Jondu nenapadlo nikdy. Díky Rozince jsme tedy museli pořídit na klec malý zámeček, nechceme, aby prozkoumávala byt, když nejsme doma.
Přiznám se, že mi hlodá v mysli červíček, zda Rozinku připustit, až dospěje. Ženicha bychom měli, odběr miminek asi také. Já si musím však ujasnit, zda do toho chci jít. Zatím se rozplývám nad fotkami novorozených miminek, ale jasno ještě nemám.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Fešandy:-))
OdpovědětVymazatDíky, Ajko.
VymazatTo je moc zajímavé povídání - morčata opravdu nejsou žádní truhlíci :)
OdpovědětVymazatJe s nimi legrace. Večer jsou rozhodně zajímavější než televize.
VymazatA taky moc pěkné fotky!
OdpovědětVymazatDěkuju!
VymazatHodně lidí má vůči morčatům předsudky (hloupá..líná apod.), ale tvoje psaní a moje pozorování :) tomu nenasvědčuje. Moc pěkně vám rostou a jsou teda dvojka :-D.
OdpovědětVymazatLíná určitě ne. A hloupá?... No, žádní Einsteini to nejsou. Ale co potřebují, se rychle naučí. Hlavně když jde o jídlo. To je, myslím, hlavní náplní a hlavním motorem jejich chování. I když zvídavé jsou docela dost. Jak děti nechávají v pokoji různé hračky a jiný nepořádek, mají holky každý večer trochu jiný terén a velmi rády to prozkoumávají, Když je vše uklizené a pokoj prázdný (to fakt není moc často), moc je to venku nebaví a brzy se vrací do klece.
VymazatAli, přeji krásný zbytek Velikonoc a moc chválím jidášky, máš je fakt nádherné!
OdpovědětVymazatHezký večer, Helena
Děkuji, Helenko.
VymazatMusí být zábavné, pozorovat je :-) A jsou to frajerky! :-)
OdpovědětVymazatIvanko, někdy je to lepší než televize. Ale to víš, pejsek to není :-)
VymazatRostou jako z vody. A jsou to fešandy:-)
OdpovědětVymazat