Klára Vlasáková - Těla

 Anotace z  DK:

Matky a dcery. Jejich těla, jejich pouto, jejich rozepře, jejich strachy. Ovdovělá šedesátnice Marie, která žije v nájmu a přivydělává si hlídáním dětí, vdává svou dospělou dceru Rózu. Ve chvíli, kdy ji po obřadu popřeje hodně štěstí, cítí, že o ni nadobro přišla. Důchodový věk, nedostatek peněz a pocit, že se stává neviditelnou, ji nutí hledat cesty, jak brát samu sebe zase vážně. Róza se připravuje na vlastní mateřskou roli a zároveň objevuje, že svým blízkým porozumíme teprve tehdy, když o nich začneme vyprávět.

Někde jsem našla odznačení "divnokniha". A přesně to nejlépe vystihuje moje pocity. Zvláštní čtení, které nutí člověka k zamyšlení, zároveň trochu skličující. Byť se hovoří o tělech, řekla bych, že v knížce jde hlavně o duše. Čekala jsem, že se bude příběh více zabývat vztahem matky a dcery. To mě zklamalo, tohle mi přijde zajímavé téma, které se dá více rozpracovat. Konec byl velmi zvláštní, ten jsem upřímně moc nepochopila. 

14/52 Paprsek světla

 Tentokrát o den později,ale nestihla jsem. A už dopředu hlásím, že další téma bude určitě také se zpožděním, pokud vůbec. Prostě nějak nestíhám....

Robert Bryndza - Tíživé ticho

Anotace z DK:

Maggie je úspěšnou lékařkou a s manželem Willem žijí přesně takový život, jaký si vysnili. Jednoho dne však k ní do nemocnice přivezou postřeleného muže v povědomém oblečení. Maggiin život se nejprve zastaví a pak obrátí naruby. Přes všechnu snahu se Willa nepodaří zachránit a Maggie je přesvědčená, že se stal obětí vloupání. Policejní zpráva zní ale jasně: spoušť stiskl Will sám.
Maggie je zdrcená žalem i sžíravými otázkami. Její manžel nebyl sebevrah. Měl toho tolik, pro co žít. Po pohřbu odjíždí Maggie do jejich prázdninového domu na malém chorvatském ostrově, aby unikla realitě. Jenže realita ji dostihne i na opuštěném místě a je mnohem temnější, než čekala.
Vše odstartuje dopis, který jí Will napsal pro případ své smrti a jenž obsahuje indicie odhalující děsivé tajemství.Jak si Maggie skládá střípky dohromady, zjišťuje, že Willova smrt je spojena s někým z jeho minulosti... S někým, kdo udělá vše pro to, aby umlčel i ji. 

Roberta Bryndzu a jeho detektivní série mám moc ráda. Ale tohle se podle mě moc nepovedlo. Příběh byl .... divný.  Málo uvěřitelný. Odposlouchavácí zařízení. Výbuchy. Ruská mafie. Zkorumpovaní politici. Všechno to, co nemám ráda. Přitom byl příběh velmi předvídatelný. I když děj ubíhal svižně, od začátku tak nějak tušíte, kam se vše ubírá. Kdyby tohle byla moje první knížka tohoto autora, rozhodně bych po další nesáhla. Takhle už se těším na další díl s Erikou, který se na duben chystá. 

13/52 Lego příběh

 

Naši miláčci

Už tu dlouho nebyla naše zubatá smečka. Nejdříve kluci. Dobík umí spát v nejroztodivnějších polohách. Byly doby, kdy se mi zastavilo srdce, když jsem ho takhle viděla. Myslela jsem, že je po  něm. Spí velmi tvrdě, takže ho hned tak něco neprobudí. Ještě že má Bubáčka, který ho zalehne a drží, aby nespadl. Jinak by si snad zlomil vaz.

 Naše dámy dnes úspěšně likvidovaly velikonoční výzdobu. To ony moc rády. Limetka je již morčecí seniory, je jí 5,5 roku. Ale má se čile k světu, od loňské kastrace jí žádné zdravotní problémy netrápí (klepu!). Ještě více k světu se má Žížala. V červnu jí bude rok a už váží přes 1 kg. Tak abychom nemuseli vymýšlet nějaké redukční diety.

Liane Moriarty - Jablka ze stromu nepadají

 Anotace z DK: 

Kdyby se vaše matka ztratila, řekli byste to policii? I pokud by byl hlavním podezřelým váš otec? A právě před takovým dilematem stojí čtyři dospělí sourozenci Delayneovi. Každý ve městě je zná a jejich rodičům, Stanovi a Joy, přátelé závidí, že i po padesáti letech manželství to mezi nimi jiskří. Jenže je tomu skutečně tak? Když teď prodali proslulou tenisovou akademii, kterou celá léta společně budovali, jako by najednou – samozřejmě kromě naděje na vnoučata – nezůstalo nic, co by ty dva spojovalo. A pak jedné noci zazvoní u jejich dveří cizinka, která se představí jako Savannah a jež potřebuje pomoct, protože jí napadl její přítel. Delaneyovi neváhají a zraněně dívky se ujmou. Nedlouho nato ovšem Joy zmizí a po Savannah také jako by se slehla zem. Dvě z Delaynových dětí si myslí, že otec s tím nemá vůbec nic společného – a ty zbylé dvě si myslí přesný opak! A čím více otázek si sourozenci Delaneyovi kladou, tím více jemných prasklin se na obrázku dokonalého manželství jejich rodičů objevuje.

Tato kniha se mi dostala do ruky v pravou chvíli, opravdu mi padla do nálady. Mám ráda příběhy, kde postavy nejsou černobílé. Autorka střídá perspektivy vyprávnění různých postav, střídá časové roviny a postupně rozplétá rodinné záhady. Zhtla jsem knihu za dvě noci. Asi k tomu přispěla i moje čtenářská pauza, ale příběh mě opravdu pohltil. Jak já jsem Joy rozuměla!

12/52 Vodovodní kohoutek

 

11/52 Matematika

 

10/52 Jarní kolekce

 

9/52 Metafora času

 Opravdu není chyba, že  dvě fotky, dvě témata, mají stejné číslo. Zadání témat se vyhlašuje vždy ve čtvrtek, termín odevzdání je příští neděle. Tato dvě témata byla vyhlášena 29.2. Správci skupiny usoudili, že když máme ten den navíc, zvládneme i téma navíc. Úplně mi tím radost neudělali.

9/52 Jediný svého druhu

 

8/52 Nerozlučná dvojka

Jj, jinak už to nejde...

Ruta Sepetys - Mlčící fontány

Anotace z DK:

Madrid, píše se rok 1957. Španělsko za diktatury generála Franca skrývá temné tajemství. Do země proudí turisté a zahraniční obchodníci lákáni na slunce a víno. Mezi mini je i osmnáctiletý Daniel Matheson, syn ropného magnáta, který přijede do Madridu se svými rodiči a doufá, že bude moci prostřednictvím čočky fotoaparátu poznat zemi, kde se narodila jeho matka. Fotografování - a osud - mu přivedou do cesty Anu. Překážky, jimž musí její rodina čelit, odhalují přetrvávající hrozby španělské občanské války i mrazivé rozhraní mezi štěstím a strachem. Danielovy fotky vyvolávají nepříjemné otázky. Je zahnaný do kouta složitými rozhodnutími, protože chce chránit ty, které miluje. V příběhu, kde se potkávají životy a láska s osudy, se ukáže neuvěřitelně temná stránka tohoto jinak slunného španělského města. 

I když autorka píše příběhy primárně určené mládeži, její práce dokáže zaujmout i někoho v pokročilém věku jako jsem já. Jejím velkým přínosem je, jak dokáže na relativně banálním romantickém příběhu vykreslit historické pozadí. Francův režim je něco, o čem jsem okrajově tušila. Díky této knize jsem zase o něco moudřejší. Téma ztracených a ukradených dětí je opravdu působivé. Trošku mě zklamal konce. Působil uspěchaně, jako kdyby se autorka zalekla tloušťky knihy, kterou napsala a rozhodla se ji rychle ukončit. Ale i tak příběh rozhodně za přečtení stojí.  

Procházka

Chybí mi pohyb. Celý den sedím díky své práci u počítače. Protože pracuji z 90% homeoffice, můj pohyb venku se v poslední době omezil jen na běžné pochůzky nákupy - úřady - lékárna - knihovna...

Ano, nesnáším zimu, takže donutit se jít jen tak je pro mě fakt těžké. Dnes jsem se rozhodla, že je nutné probudit se ze zminího spánku a vyrazila na svižnou asi 5 km procházku.  Kdo mě trochu zná, nepřekvapí ho, že jsem došla na Olšanské hřbitovy. Všude kvete spousta sněženek. A když říkám všude, myslím tím, že opravdu všude. I na rozbořených zdech. 

Byla jsem nechtěným svědkem velmi dojemné scény. Z unového háje odcházel stařičký pán. Šoural se pomaličku, celý shrbený. Když háj opustil, zastavil se, otočil a zamával. Jako když se s někým loučí. Bylo to tak....dojemné, i když to není úplně to správné slovo, které by to vystihovalo. Bylo to smutné,  ale zároveň zvlášním způsobem uklidňující. Silně to na mě zapůsobilo, vidím ten obraz před očima celý večer. 

7/52 Hudební nástroj

 

Crème Brûlée

Peču velmi často. Jsou u nás většinou vyžadovány sladké snídaně, proto peču několikrát týdně. Většinou ve spěchu, takže sahám po osvědčených receptech. Jdu na jistotu, nechci riskovat, že ráno bude rodina bez snídaně. Ale čas od času dostanu chuť na experimenty. Protože jsem divákem (i když velmi nepravidelným) pořadu Peče celá země, zatoužila jsem po creme brulee. Mám ho moc ráda, navíc jsem usoudila, že to nemůže být nic těžkého. I když jsem viděla, že dost soutěžících si na něm vylámalo zuby. Když jsem prostudovala několik receptů, víc a víc jsem si uvědomovala možná úskalí. Je tolik věcí, které se tu dají pokazit. Použila jsem recept  ze soutěže. Dodržovala jsem všechny pokyny a rady a voila - povedlo se. Je to opravdu luxusní pochoutka. To křupnutí karamelu se nedá ničím nahradit. Děláte také tuto laskominu?

6/52 Za upršeným oknem

 

Náušnice

 Měla jsem nějaké hnutí mysli, že bych měla nafotit nějaké své korálkové výtvory. Abych vás neumořila, mohla bych to tu trošku dávkovat, třeba tématicky. Tak dneska pár náušnic. Všechny jsou ušité podle návodů mé kamarádky Šárky Dvořákové. 

Národní muzeum

 

I když tento týden měl David prázdniny, bylo těžké sladit program můj, Davida i Kláry. Nakonec z celého týdne zbyl jediný den, kdy jsme měli všichni volno a mohli někam vyrazit. Národní muzeum už máme v plánu hodně dlouho. Když byly děti malé, brával je tam manžel některá víkendová odpoledne. Já volna využívala k dohánění restů, takže jsem v muzeu nebyla snad od svého dětství. Od rekonstrukce v roce 2018 jsem tam nebyli nikdo a přesně od té doby si říkáme, že tam určitě musíme vyrazit. Ano, trvalo to. 

Přiznám se, že interiér mě naprosto ohromil. Jen jsme tam pobíhala a áchala.

Vyšlapali jsme do kupole, ten výhled za to opravdu stál.

Prošli jsem všechny základní expozice. Některé rychleji, někde jsem se zdrželi déle. Nejdéle samozřejmě v expozici Zázraky evoluce. Některé vystavené exponáty působily děsivě realisticky. 

Přiznám se, že se ve mě dost míchaly pocity, ale přeci jen upřednostním sledování zvířat v ZOO nebo v přírodě. 

Vydrželi jsem v muzeu téměř celou otevírací dobu a stále se máme proč tam vrátit. Tak jsem zvědavá, jak dlouho nám to bude trvat tentokrát. 

5/52 Záměrně podexponováno

 

Veselé Vánoce, Terezko - antologie

 Anotace z DK:

Tomáš chce dopřát svým dětem a vnoučatům stejně bílé Vánoce, jako bývaly za jeho dětství, a je kvůli tomu schopen čehokoli. Terezka si nepřeje pod stromeček nic než jezdecký kurz, Julinka ještě věří na Ježíška, ale má už své pochybnosti. Zahraniční kancléř touží střelit si medvěda, Horáček už zase krade stromeček v lese. Tajemný muž jde k zamrzlé řece chytit rybu ke štědrovečerní večeři, paní Hrdličková zve na Štědrý večer jako každý rok muže bez domova k sobě domů, ale má jednu podmínku... Dvanáct populárních českých autorů a autorek napsalo vánoční povídky, které voní jehličím a cukrovím, jejichž hrdinové, jak se o Vánocích patří, plní sny sobě i svým nejbližším, a tak Ježíšek možná přinese brusle s kožíškem, štěňátko nebo duchovní prožitek. Jsou přece Vánoce a to je čas zázraků.

Po povídkách příliš často nesahám. Nepatří k mým oblíbeným formátům. Tady mě nalákala jména autorů, tedy hlavně jméno mé milé sousedky Míši Klevisové. Díky ní jsem po sbírce zatoužila, i když i další jména jsou více než lákavá - Mornštajnová, Dvořáková, Soukupová, Hanišová, Katalpa. Dobře víte, že práci těchto autorek ráda sleduji. Jedná se o útlou knížku povídek s vánoční tématikou. Ne všechny jsou však idylické. Některé jsou naopak velmi temné, skoro mystické. Některé se mi líbily moc, o některých jsem moc nevěděla, co si myslet. Výběr je však pestrý, věřím, že každý si tu "svou" povídku vybere.

Patrik Hartl - Gazely

Anotace z DK:

Gazely jsou příběh bouřlivého týdne tří nejlepších kamarádek, které spolu kdysi chodily do třídy ještě s Prvokem, Šampónem, Tečkou a Karlem. Šárka v pondělí oslaví narozeniny, večer ztratí mobil a v úterý se jí kvůli tomu otřese život v základech. Karolína ve středu přivítá doma svého manžela, se kterým sice rok nežila, ale musí se to znovu začít učit. A Helena během pátku konečně uvěří, že by mohla zapomenout na rozvod, a znovu se zamilovat... Události těchto všedních dní je vrhnou do takových turbulencí, že asi ani jedna z nich večer před víkendem netuší, jak bude její život vypadat v neděli. Je to román o radostech, které nejde prožít bez odvahy, dále o nekonečném boji o rodinnou harmonii, a také o náctiletých snech, kvůli kterým je potřeba riskovat. 

Dnes pro změnu přicházím s velmi odlehčeným, pohodovým románem. Jak jsme u tohoto autora zvyklí, jedná se o opravdovou oddychovku. Příběh je zábavný, čte se velmi dobře. Nebudeme si nic nalhávat, pan Hartl není úplně znalcem ženské duše, takže mi hlavní postavy nepřipadají jako úplně reálné ženy. Ale díky humoru a nadsázce to určitě autorovi odpustíme. Hartlovy knížky beru jako pobavení, které rychle přečtu a stejně rychle zapomenu. Za půl roku určitě nebudu vědět, o čem knížka byla. 

4/52 Sklo v kuchyni

 

Mých 12...

Před pár dny nás Helenka na své blogu vyzvala, abychom zavzpomínali na hezké chvíle loňského roku. Myšlenka se mi moc zalíbila, proto beru externí disk s fotkami a loňský diář a  začínám listovat. Jsem sama zvědavá, co dám dohromady.

Leden

Tak narážíme hned na první problém. V mobilu ani na disku z ledna ani jedna uložená fotka. A podle diáře tak nic mimořádného. Ale - v lednu jsem se rozhodla znovuoživit tenhle blog. Za celý rok jsem toho nezalitovala! Moc všem děkuju za návštěvy a milé komentáře, které mi vždy rozsvítí den. Začít občas něco publikovat bylo asi nejlepší rozhodnutí loňského roku.

Únor

Maturitní ples... co dodat.

Březen

Úžasná výstava orchidejí v Troji.

Duben

Zpruzelý puberťák ochotně strávil půlden se svou trapnou matkou na výstavě motýlů, opět v Troji.

Květen

Stejný puberťák byl přijat na vysněnou střední školu. Hned v prvním kole, bez odvolání. Ta rána, když mi obří balvan spadl se srdce, musela být slyšet i u vás. Klára úspěšně odmaturovala, ale to jsem tak nějak předpokládala. Ale radost byla obrovská.

Červen

To byl naopak měsíc velmi nabitý  radostnými událostmi, proto si to dovolím zmínit více bodů.

David měl velmi úspěšný, alespoň pokud mohu zcela nestranně soudit :-), absolventský koncert.

Klára byla přijata na vysněnou vysokou školu.

Po smrti Amálky nám přicestovala pro Limetku nová parťačka. Teď mě napadá, že to jsem tady na blogu nezmiňovala vůbec. Takže vám ji dodatečně představím. Je to naše první morče s průkazem původu. Oficiálně se jmenuje Cytheria. Já jsem si pro ní vysnila jméno Lentilka, ale po pár dnech pozorování, mazlení a seznamování se z ní stala Žížala a už jí to jméno zůstalo. Tahle fotka je nic moc, já vím, ale je to první fotka, když jsem dali holky dohromady, takže zachytit je byl docela oříšek. Když tak o tom přemýšlím, myslím, že Žížalu bude čekat nějaké první oficiální focení. I když už to žížala vůbec není. 

Červenec

To byl měsíc dovolené na výletů. Tedy samé věci, které mi dělaly velikou radost. Ale o tom všem jsou na blogu záznamy, fotek zásoba, nechci vás unavovat věcmi, které jste už viděli. Ale o jedné, pro mě velmi radostné, události jsem tu nepsala. 

Každoročně jezdím s partou kamarádek do Janova nad Nisou. A ony mi v při našem červencovém pobytu zorganizovaly skvělou dodatečnou oslavu mých 50. narozenin. Byla jsem jim neskonale vděčná, byla to vlasntě jediná oslava, kterou jsem měla. Jsem za tuhle partičku "trhlých bab" neskonale vděčná. A nejen kvůli tomu dortu, který mi upekly. 

Srpen

Báječná dovolená na místě, na které jsem myslela, že se hned tak nevrátím. Ale i tím jsem  vás zásobovala v srpnu dost. Proto se tu zmíním o věci, která možná vypadala banálně, ale pro mě byla neskutečně důležitá. Na přelomu července a srpna totiž onemocněla Limetka. Příznaky stejné, jako na jaře Amálka (její sestra), ale protože jsem měla pocit, že onemocnění Amálky nevyhodnotila veterinářka správně, našla jsem jinou veterinu. A udělala jsem dobře. Limetka měla cysty na vaječnícících, dělohu zcela naplněnou krví. Jedniná možnost byla kastrace. Kastarace morčecích  slečen je  velmi závažná operace, pokud se řeší v okamžiku, když už jsou problémy. Je to rozsáhlá operace, kdy se vlastně musí vyndat všechny břišní orgány, aby mohla být odstraněna děloha a vaječníky. Poté je potřeba všechny orgány správně do bříšní dutiny znova uložit. Vyžaduje to dlouhou narkózu. Může být sebezručnější chirurg a vždy je výsledek nejistý, poměr 50:50 slibuje odborná literatura i zkušenosti ostatních chovatelů. Limetčina rekonvalescence byla poměrně náročná. Už z narkózy se probírala nad očekávání dlouho. Potom mnoho dní ručního dokrmování, kdy jsem už propadala zoufalství, že to nezvládneme, že prostě jíst nezačne. Ale daly jsem to! 

Tohle je fotka, kterou jsme s manželem dělali pro naší novou paní veterinářku pro kontrolu hojení jizvy.

Září

Zúčastnila jsem se kurzu focení s dlouhou expozicí. Díky tomu jsem prožila několik příjemných podvečerů a večerů ve dvou - jen já a foťák.

Říjen

Pokračoval kurz focení s dlouhou expozicí, takže vzniklo zase pár fotek, ze kterých jsem měla dobrý pocit

A taky jsme na konci října měli všichni znouvu po dvou letech covid. Což se sice může zdát, že to není důvod k radosti, ale pro mě ano. Jednak jsme nikdo nenakazili mojí maminku, což je pro mě obzvlášť díky její diagnóze klíčové. A pak - už to máme za sebou, Vánoce budou v klidu!!!

Listopad

Prodloužený víkend s partou mých "trhlých bab" v Janově nad Nisou. Vyzvednout nás přijeli naši pánové a cestou do Prahy jsem se zastavili v Jablonci nad Nisou v "naší" cukrárně. 

Prosinec

Je jasné, že prosinec se nesl v duchu oslav Vánoc a příchodu nového roku. Pro mě však také měsíc, který mám díky ztrátě blízkého přítele  v mlze. I ty Vánoce mi chvílemi přišly k nepřežití. Foťák jsem, až na výjimky, do ruky nevzala.  

Tak jen mobilovka ze Silvestra. Klárka je takové moje sluníčko. Za všecho okolností dobře naladěná, věčný optimista. Proto jsem do nového roku vykročila s jejím úsměvem a s  předsevzetím se od ní naučit její víru v lepší zítřky.

Děkuji všem, kdo dorolovali až sem. Občas jsem se nechala unést a rozpsala se víc, než jsem plánovala. Chtěla bych Helence moc poděkovat za skvělý nápad a za popostrčení k ohlédnutí se za uplynulým rokem. Donutila mě zaměřit se na to hezké. To mi moc nejde. Jsem svou podstatou životní pesimista, stále vidím tu lahev poloprázdnou. Díky tomu pak mám tendeci zasunout do vzpomínek to krásné. Listováním v diáři jsem si uvědomila, kolik krásných divadelních představení jsem v loňské roce viděla. Kolik úžasných setkání s přáteli a kamarády jsem loni prožila.  Děkuju, Helenko! Takovou rekapitulaci bych asi měla dělat každý rok.

3/52 Peach fuzz

 Barva letošního roku...