Robert Bryndza - Anděl smrti

 Anotace z DK:

Když najde detektiv šéfinspektor Erika Fosterová vysoce postaveného politika Nevilla Lomase nahého, svázaného a mrtvého ve vlastní posteli, vedení Metropolitní policie rychle rozhodne, že jeho smrt není potřeba vyšetřovat. Případ je odložený, ovšem jen do chvíle, kdy je nalezena mrtvá i nadějná fotbalová hvězda. Erika a její tým navíc s těmito vraždami spojí i smrt známého režiséra. Policie už nemůže ignorovat to, co je očividné: v Londýně řádí sériový vrah, který si chce vyřídit účty.
Výsledky vyšetřování jsou ovšem trochu matoucí. Na záběrech z průmyslových kamer se objeví pět podezřelých žen... a všechny jsou si k nerozeznání podobné. Při pátrání po jejich totožnosti Erika několikrát narazí na zmínku o sexuální pracovnici, která má špínu na tolik vlivných mužů, že to znervózňuje i ty nejmocnější politiky a vedení Metropolitní policie.

Je to neuvěřitelné (tedy pro mě), ale jedná se již o 8. díl kriminální série se slovenskou vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. Takže už nějak nevím, co ke knížce říct a stále se neopakovat. Fajn detektivka. Příjemně se četla, příběh svižně plynul. Je to asi to, co čtenáři od tohoto autora očekávají. Žádné neotřelé téma se v příběhu neotevírá. Zneužívání dětí v dětských domovech i korupce v politice je už pravda trochu otřepané  a v některých recenzích autorovi vyčítané, ale nemyslím si, že v takovémto typu četby někdo očekává nějaké  hluboké sondy nebo šokující témata. Trochu mě zaskočil neuzavřený konec, asi vrátka pro další pokračování. Tak se budu těšit...

Mlsáme

Podzim je neochvějně tady. A s ním čas vydatných horkých polévek , ke kterým se hodí čerstvé pečivo. Vyzkoušela jsem tyto česnekové houstičky a rajčaty a rozmarýnem. Recepty Míšy Landové mě nikdy nezklamou. Stejně tak tyto housičky jsou úplně luxusní. Prozíravě jsem je vyfotila hned po upečení, dříve než jsem ochutnali. Pak už by nebylo co fotit.

A ještě přidám tip na dny, kdy se vám už nechce večer čekat, až vykyne těsto. Jako mě včera. Večer v televizi první díl Stardance, to si přeci nemůžu nechat ujít. Ale snídaně ráno potřeba je. V takovýchto situacích využívám recept na skořicové šneky z Kuchařky pro dceru. Večer jen rychle zatočím šneky a šup s nimi do lednice. Ráno stejně vstávám o hodně dříve než zbytek rodiny, takže je v klidu upeču a rodinu čeká vlažná voňavá snídaně. 

Poslední květy

Poslední dobou se mi nedaří. Pracovně, soukromě. Ani s chovem morčat. Naše malé miminko nejen že nezalepilo ránu po Žížalce, ale naopak řešíme její zdravotní problémy. Taková malinká mrňka a takové trápení. Nevím, jak to s ní vůbec bude. Kdyby nám všem včetně Limetky nepřirostla k srdci, vrátila bych ji majitelce chovné stanice, ze které ji máme. 

Tak alespoň trocha radosti z balkonu. Je pravda, že letošní roky byly kaktusy i sukulenty na květy celkem skoupé. Myslím, že i na ně byla ta vedra příliš velká. Mám je na balkoně na jižní straně, takže se opravdu pekly. Doufala jsem, že s nadcházejícím podzimem se to zlepší, ale věřila jsem v krásný teplý slunečný podzim. Nějaká poupata se začala rýsovat, pak ale bylo málo sluníčka, aby pořádně vykvetla. Ale o víkendu se dařilo.

Amanda Peters - Sběrači borůvek

 

Dnešní knižní recenze bude trošku jiná. Není to totiž knížka, kterou jsem si koupila, ani knížka z knihovny. Jde o něco speciálního - první knížka, kterou jsou dostala na recenzi od nakladatelství Jota. Jsem za tuhle možnost velmi ráda, navíc jsem pyšná, že po zhlédnutí mého blogu jsem získala jejich důvěru. 

Sběrači borůvek jsou debutem kanadské autorky Amandy Peters. Příběh nás přivádí na borůvková pole v Maine v létě na začátku 60. let minulého století. Rodina Mikmamů sem přijíždí  na sběr borůvek. Během jejich pobytu náhle zmizí nejmladší dcera, čtyřletá Ruthie. Poslední, kdo s ní pobýval, byl šestiletý Joe. Celý příběh se postupně rozvíjí ve dvou nezávislých linkách - vzpomínkách Joea a Normy. Oba jsou už v druhé polovině svého života a v jejich vzpomínkách na dětství se celý příběh rozplétá.

Knížka nerozvíjí žádné šokující téma, zmizení dítěte bylo popsáno ve spoustě příbězích. Tady je však celý příběh popsán velmi zdařile. Joe i Norma měli oba těžký život. Každý jinak, každý vyrůstali v naprosto odlišních podmínkách. Spojuje je však hledání. Hledání kořenů. Hledání odpovědí na řadu otázek. Snaha vypořádat se s těžkým pocitem viny. Snaha napravit napáchané chyby. I když je děj vcelku předvídatelný, je to velmi silný, dojemný příběh, psaný s velkým citem a hloubkou. Vyprávění z pohledu dvou osob bylo velmi přehledné a poutavé. Rozhodně doporučuji si knížku přečíst, mě opravdu chytila za srdce.

Moc děkuju nakladatelství Jota za důvěru a možnost si knížku přečíst. 

Špatné rozhodnutí

 Po té, co loňské léto jsem řešili u Limetky cysty, velkou operaci a nesmírně náročnou rekonvalescenci, začala jsem se o problematiku cyst u morčat zajímat. Pročetla jsem hodně článků, ptala se chovatelů i veterinářů. Srovnávala pro a proti. Po dlouhém váhání jsem se rozhodla Žížalku preventivně vykastrovat. Bylo to rozhodnutí, které si nikdy neodpustím. Žížalka dnes operaci nezvládla. Ač to byla krásná, zdravá, silná samička, špatně zareagovala na anestezii, přestala dýchat. Ani po 20 min resuscitaci se ji nepodařilo zachránit. 

Žížalenko moje, prosím, odpusť mi to. Věřila jsem, že pro tebe dělám to nejlepší. Takhle jsem to nechtěla!

Vitamín C od Garnier

Mám ráda kosmetiku. Kromě svých oblíbených stálic mě baví zkoušet i novinky. Proto jsem uvítala nabídku společnosti All2test  otestovat novinky Garnier. Mým úkolem bylo 3 týdny zaslané produkty zkoušet a potom vyplnit na stránkách do dotazníku svou zpětnou vazbu. Když jsem si tak třídila myšlenky o produktech, říkala jsem si, že bych je mohla sepsat i tady. Třeba se někomu z vás bude moje zpětná vazba hodit. Nechala jsem si trochu delší časový interval, protože si myslím, že 3 týdny je na zkoušení kosmetických produktů málo. 

Začneme nejprve sérem - Garnier Skin Naturals Vitamin C Brightening Super Serum. Podle anotace sérum snižuje viditelnost pigmenotových skvrn již za 6 dni, sjednocuje texturu a barvu pleti a předchází předčasnému stárnutí. Mělo by být vhodné pro všechny typy pleti. Už s tím posledním tvrzením bych si dovolila nesouhlasit. Na třetím místě ve složení je alkohol. Tedy složka, která by mohla drážit citlivou pleť, suchou pleť by mohla ještě více vysušovat. Stejně tak docela výrazná parfemace by citlivou pleť mohla drážit. Já obecně v pečující kosmetice parfemace nevyhledávám. Nijak zásadně mi nevadí, ale není to něco, co bych v produktu nutně musela mít. Parfemace tohoto séra je docela příjemná, osvěžující, ale celkem intenzivní. Mě osobně sérum nijak neiritovalo, ale nemám citlivou pleť, snesu toho hodně. O zesvětlování skvrn za 6 dní asi ani nebudeme diskutovat, to snad nemůže nikdo reálně očekávat. Všichni, kdo s tímto problémem bojujeme, víme, že je to běh na dlouhou trať. Mě na séru zaujala hlavně konzistence. Spousta sér s vitamínem C je na olejové bázi, což mně úplně nevyhovuje. Toho sérum je takové lehce gelovité. Díky obsaženém glycerinu dobře pleť hydratuje. Dobře se vstřebává, nezanechává na pleti ulepený pocit. Po měsíčním používání jsem měla pleť dobře hydratovanou, celkem i rozjasněnou. Koupila bych si ho? Asi ano. Není to tedy úplně nejlepší sérum, které jsem kdy vyzkoušela, ale myslím, že poměr cena/výkon je více než dobrý. Jen bych ještě podotkla, že se mi úplně nelíbí lehce zavádějící označení, kde na produktu je výrazně napsán vitamin C a 3,5%. Při bližším prostudování však zjistíme, že produkt obsahuje 3,5% směsi  vitaminu C + niancinamidu + kys. salicylové. Takže toho "céčka" tam asi moc není. 

Druhý produkt je Garnier Skin Naturals Vitamin C Daily UV Invisible Spf 50+. Pevně věřím, že už všichni víme, jak důležité je spf na pleť používat. A to nejen v létě, na sluníčku, ale i v podmračených dnech, celoročně. Nedokážu posoudit, jestli zrovna tento produkt rozjasňuje pleť, jak deklaruje. Ale myslím, že je to velmi dobré spf. Dobře se rozmazává a vstřebává. Nenechává na pleti mastný film nebo bílý závoj jako některá jiná spf. Není mastný, neucpává póry. Jeho parfemace je lehká, příjemně svěží. Jeho bratříčka ve verzi "glow" používám jako rozjasňující bázi pod makeup. Koupila bych si ho? Určitě ano.

Posledním "céčkovým" produktem byl Garnier Fructis Vitamin C Hair Booster. Jedná se o intenzivní vlasovou péči pro suché vlasy. Produkt jsme  používala jako masku - po umytí jsem nechala asi 30 min působit, po opáchnutí ještě použila svůj kondicionér. Další možný způsob použití je noční maska - tedy po umytí nanést na vlasy, nechat působit přes noc a ráno opláchnout. To jsem nezkoušela, nedovedu si přestavit jít spát s maskou na mokrých vlasech. Po použití jsem měla vlasy jemné, ale nemůžu říct, že bych pozorovala nějaký mimořádný lesk. Na druhou stranu ale hodnotím pozitivně, že maska vlasy nezatěžuje, rozhodně se mi po použítí vlasy nemastily a nezkrátil se mi interval mezi mytím. Produkt má také velmi osvěžující citrusovou vůni, kterou v přípravcích na vlasy naopak vítám. Koupila bych si ho? Spíše ne. Není špatný, ale mám masky, které mi dokáží udělat hezčí vlasy. 

Moravské koláče s mákem a švestkami

 Dlouho jsme už nepekli. Tedy doma ano, tam peču minimálně 2x týdně, ale tady na blogu. Tentokrát jsem vyzkoušela tento recept z blogu Míši Landové Víkendové pečení. Tento blog navštěvuji velmi často, takže když jsem viděla recept, který spojuje chuť švestek a máku, bylo jasné, že budou koláče. Upekla jsem 8  koláčů, tak jak je uvedno v receptu. Mí pánové byli ale rychlejší než já s focením. Myslím, že je to dostatečný důkaz, jak krásně koláče voní. Pokud milujete švestky a mák  tak jako já, pusťte se do nich!

Podzim

 První kaštany - pro mě definitivní potvrzení příchodu podzimu. Ještě jich není na zemi mnoho, teprve začínají padat. Letos bych řekla, že trochu později než jiné roky. Vzpomínám si, že když jsem začala chodit do první třídy, maminka si vzala první týden dovolenou. Každý den jsem chodily po škole sbírat kaštany. Vždycky jsem jich jako dítě měla doma pytle. Dnes vždy nostalgicky seberu dva  - jeden pro sebe, jeden pro maminku. Podzim ve mně nebezpečně probouzí sentiment....

B.A. Paris - Host

 Anotace z DK:

Strach přichází bez pozvání. Iris a Gabriel mají krásný dům na britském venkově, úspěšnou dceru a dobré přátele Laurie a Pierra, kteří žijí v Paříži. Když se však Gabriel stane svědkem tragické události v nedalekém lomu, zdánlivé štěstí se rozplyne. Ve vypjaté situaci se v jejich domácnosti objeví nečekaný host – Laurie, která přebírá Irisinu identitu a zajímá se o záhadné úmrtí. Navíc není jedinou podezřelou osobou, která se ve městě paralyzovaném strachem objeví. Ustojí manželství Iris a Gabriela všechny nástrahy?

Hned na úvod asi řeknu, že za mě mírné zklamání. Knižce určitě nelze upřít čtivost. Krátké kapitoly, děj hezky ubíhá. Celou dobu chybí jakékoliv napětí, vlastně mi dlouho nedocházelo, že se jedná o thriller. Je to spíše takový příběh ze sousedství s detektivním nádechem. Až úplný závěr byl překvapení, přiznám se, že takové rozuzlení jsem nečekala. Od autorky jsem už četla lepší knížky. 

Seznamte se...

 

... Cressida of Crazy House. Celých 238 g morčecího štěstí. Malinký drobeček, který k nám včera přicestoval z Mladé Boleslavi. Zatím nevíme, jak jí budeme říkat. Po předchozích zkušenostech tomu nechávám volný průběh, nějaké jméno k ní sedne. Zatím jí říkáme Mimi.

Je ze stejné chovné stanice, jako Žížalka. I když geneticky zpřízněné nejsou, ladí spolu skvěle. 

A tohle je naše kompletní trio - Limetka, Mimi a Žížalka. Sblížení proběhlo docela snadno. Mimi si více oblíbila Limetku, v kleci se drží více u ní. Tím, že je Limetka už pokročilá seniorka, je klidnější, mírnější. Žížala jako roční slečna je plná síly a energie, kterou má tendenci užívat na pošťuchování Mimi. Snad vše půjde dobře a z holek budou dobré parťačky. 

Freida McFadden - Pomocnice

 Anotace z DK:

Práce u Winchesterových je moje poslední šance začít s čistým štítem. Jenže se ukáže, že jejich tajemství jsou mnohem nebezpečnější než ta moje. Každý den uklízím jejich krásný dům, vyzvedávám jejich dceru ze školy a vařím pro celou rodinu. Sama pak jím ve svém pokojíku v podkroví. Snažím se nevnímat, jak Nina dělá nepořádek, jen aby se mohla dívat, jak ho uklízím. Jak o vlastní dceři vypráví podivné lži. A jak se její manžel Andrew zdá být den ode dne ztrápenější. Ale když se dívám do jeho krásných očí, je těžké si nepředstavovat, jaké by to bylo žít Ninin život. Winchesterovi nevědí, kdo doopravdy jsem. Nevědí, čeho jsem schopná.

Od této knížky jsem měla velké očekávání díky nadšeným recenzím. A to byl asi ten hlavní důvod, proč ve mě převažuje pocit zklamání. Je pravda, že příběh se čte velmi dobře, svižně to odsýpá. Ale příběh mi přišel takový moc...moc neuvěřitelný, moc přitažený za vlasy. Všechny postavy mi přišly nesympatické, nenašla jsem ani jednu, které bych "držela palce". Některé dějové zvraty jsou opravdu překvapení, jiné jsou dost předvídatelné. I když jde o první díl série, nenalákala mě na další díly. 

Po letech v kině

Do kina chodím velmi, velmi sporadicky. Recenze filmu mě musí opravdu zaujmout, abych byla ochotná do kina vyrazit. Naposledy jsem v kině byla na Andělu Páně 2 v roce 2016. To jen pro ilustraci četnosti mých návštěv. Důvod je prostý - vadí mi hlasitost zvuku. Potřebovala bych film o pár decibelů ztlumit. Takhle vždy odcházím z kina z migrénou. Proto vždy zvažuju, jestli mi film stojí za to, abych si zobla pár pilulek.

Tentokrát se to sešlo a v podstatě během týdne jsem byla v kině dvakrát. První byly Vlny. Když jsem o filmu četla, byl mi jasné, že to je přesně ten film, na který půjdeme celá rodina. Skoro bych řekla, že děti povinně, kdyby i ony film vidět nechtěly. A bylo to... wau! Nebudu psát, o čem film je, to by asi bylo nošení dříví do lesa. Tento film je důkazem toho, že léta příprav a poctivá filmařská práce se opravdu vyplatí. Opravdu úžasný film. Silný příběh, dokonalé herecké výkony, špičková filmařská práce. Film, který je stavěný pro kina. Zaujala mě dokonalá kombinace historického a natočeného materiálu. Třešničkou na dortu je pak skvělý soundtrack dobové hudby - jak  prohlásily děti: "Mami, všechny ty písničky od tebe známe". Ano, při filmu jsem si pobrečela a ještě v půl třetí ráno jsem nemohla spát a o filmu přemýšela. 

Na Zápisník alkoholičky jsme vyrazily pouze s Klárou, spíše na její popud. Chtěly jsme si udělat holčičí večer než mi zase zmizí v Brně. Čekal nás těžký příběh o tom, jak zvládnout závislost. Z tohoto filmu jsme byla trošku rozpačitá. Naprosto geniální je výkon Terezy Ramby, dovedu si představit, že bude adeptkou na Českého lva. Ale tím bych asi ve výčtu kladů skončila. I když film hovoří o velmi závažném tématu, přijde mi, že jde jen po povrchu. Děj je velmi předvídatelný. Trošku mi vadil chaotický střih, hlavně v první části filmu. Druhá část mi naopak přišla dějově nahuštěná, pomalu jsem nestačila sledovat, co se děje. Určitě film diváka donutí zamyslet se nad problémem, se kterým se asi každý z nás setkal. Ale pro mě celý film působil trochu ploše a do hloubky nešel.

Co vy? Viděli jste některý z těchto filmů? Nebo vás zaujal v poslední době nějaký jiný?

Yrsa Sigurdardóttir - Hrob

Anotace z DK:  

Skupinka bývalých spolubydlících z vysokoškolské koleje přijíždí na Vestmannské ostrovy, aby se naposledy rozloučila se zesnulou kamarádkou, která byla součástí jejich party. Výlet, který má zároveň sloužit jako přátelské setkání po letech, se však náhle proměňuje v děsivou hru se smrtí. Důsledky dávné bujaré oslavy, na niž všichni toužili zapomenout, se vynořují na povrch.
Na kamenité pláži u moře, nedaleko nově zrekonstruovaného domku strážce majáku, jsou nalezena dvě mrtvá těla. Policie na místo vysílá Idunn, Týra a Karó, aby se ujali vyšetřování, v němž zdánlivě nic nedává smysl. A drsný vítr, který zastavil letecký provoz, neustává...
Děj druhého dílu napínavé série Černý led se tentokrát odehrává na největrnějším místě Evropy – na Vestmannských ostrovech a v hlavní roli se ocitá patoložka Idunn, která odsud pochází. Svérázná soudní lékařka tak musí ve svém rodném městě čelit výzvám nejen pracovním.

Do druhého dílu série jsem se vrhla s nadšením. Nebylo to špatné, ale.. Bavilo mě sledování dvou dějových linek. Takový styl vyprávění mám opravdu ráda. Byla mi sympatická soudní lékařka Idunn, jejímuž příběhu byl tentokrát věnován větší prostor. Je to velmi svérázná dáma, ale je líbila se mi. Zato ze skupiny kamarádů jsem si k nikomu vztah najít nedokázala. Příběh napínavý byl, ale chybělo tam takové to až mrazivé napětí, které jsme znala z prvního dílu. Rozuzlení celého příběhu mi přišlo celé překombinované, přitažené za vlasy. Když to tedy shrnu, docela fajn detektivka, ale předchozí díl mě oslovil víc. 

Prázdniny končí

Prázdniny se neochvějně blíží svému konci. A na mě padá sentiment. Nedávno jsem přemýšlela, že pro mě je vlastně konec prázdnin a začátek nového školního roku důležitější než konec a začátek roku kalendářního. Protože děti už jsou rozprchlé po brigádách, Klára za chvíli odjíždí do Brna, symbolicky jsme dnes zakončili společně prázdniny ve skvělé Kavárně Adria. Tedy skvělé.... Abych byla objektivní jídlo je velmi slušné. Nebo alespoň snídaně, nic jiného jsme nevyzkoušeli. Úzasné prostředí v rodnokubistickém stylu. Ceny celkem přijatelné na to, že jsme v samém centru Prahy. Ale tak oblusha! Tak pomalá. A tak strašně je to nebaví, což dávají na odiv každým svým pohybem, každou krátkou větou. Ale tím my se rozhodně nenechali rozhodit. Na terase s krásným výhledem jsem si vychutnali pozdní snídani a rozloučili se s úžasným létem. 

Žížalka

Poslední dny zase něco neustále řeším s morčaty. Limetka byla včera na kontrole po téměř 2 měsících léčby uznána za zdravou. Uf... Žížalku jsem objednávala na preventivní kastaraci.Ta ji čeká koncem září.  A do toho ještě jsem se rozhodla pořídit si  novou slečnu. Fotila jsem Žížalku paní chovatelce a při tom jsem si uvědomila, že jsem ji ještě neukázala vám. A to ji už máme více než rok. Tak tohle je naše Žížalka. Tedy správně Cytheria of Crazy House. Ale když jsem si ji před loňskými prázdninami přivezli byla taková malinká, hubeňoučká, pořád se někam natahovala, prostě Žížalka. Teď už je to docela vypasená larva, ale jméno už jí zůstalo. 
 

Josef Mareš, Martin Moravec - Moje případy z 1. oddělení

 Anotace z DK:

Pozor, začíná výslech! Odpovídat bude Josef Mareš, nejznámější český kriminalista, bývalý šéf pražské mordparty, autor seriálů Devadesátky a Případy 1. oddělení. Vyřešil stovky vražd a teď vypráví o vrazích, obětech i nejzajímavějších případech. Zároveň vás vezme do zákulisí práce vyšetřovatele. Jak se proti zločincům sbírají důkazy? Jak probíhají výslechy a co všechno se při nich může stát? Kdy mu šlo o život a jak se vyrovnával se zlem, které viděl? Mareš strávil u policie téměř třicet let a zažil i divoká devadesátá léta. Byl u vytahování sudů z Orlické přehrady, mluvil s tak otrlými lidmi, jako byli Jonák, Mrázek či Roubal, a vyšetřoval několik přestřelek, do kterých byla zapletena mafie. Mezi jeho nejznámější případy z novější doby pak patří pražský taxivrah, pátrání po zmizelé Aničce či vražda novináře Michala Velíška. Vraždí muži jinak než ženy? Kam zabijáci ukrývají mrtvoly? Kterých pachatelů mu bylo líto? Proč se k některým choval hezky, a dokonce jim vařil kafe, i když jimi pohrdal? A proč některé odsouzené i po letech navštěvuje ve vězení?

Poslední ze série rozhovorů, který mi chyběl, aby byla sbírka kompletní. Případy 1. oddělení miluju. V té obří záplavě různých detektivních sérií byl jeden z mála, které mě zaujaly. V tomto rozhovoru o většině zpracovaných příběhů hovoří. Ve velmi příjemně vedeném rozhovoru se dozvídáme něco více o zákulisí vyšetřování. Opět velmi trefně vedený rozhovor a poutavé odpovědi. Pobavilo mě, jak moc pan Mareš nemá rád advokáty. Udělala jsem si pro sebe žebříček, jak se mi čtveřice zpovídaných přirostla k srdci: 1.doktor Dvořák,  2. kapitán Hecl 3. kriminalista Mareš 4. profesor Beneš. Je zajímavé, že moje maminka má pořadí úplně jiné. Mám tu někoho, kdo četl všechny čtyři rozhovory a podělil se s námi o své pořadi?

V ZOO

Pravidelní návštěvníci blogu dobře vědí, že prázdniny bez ZOO pro nás nejsou prázdniny. I když je stále složitější skloubit pracovní povinnosti a program dětí, nenechali jsem si ani letos tuto kratochvíli utéct. A tak jsem se ponořili do davů lidí, kteří touží obdivovat zvířátka. 

Já jsem chvíli doufala, že si užiju i focení. Před pár dny jsem totiž vyrazila s foťákem do opravny. Když jsem chtěla pánovi v provozovně ukázat, jak mi foťák vůbec nefunguje.... fungoval. Nemusím asi psát, jak jsem se tam cítila. Takže jupí, budeme fotit v ZOO. Udělala jsem asi dvě fotky, které se velmi špatně zaostřovali a blik - tma, ani jiskřička života. Takže jsem celý den nosila brašnu na rameni a fotila mobilem. Nechtějte mě slyšet, úplně spisovně jsem v první chvíli nemluvila. Jedná použitelná fotka je tento lemur:

Tak se bohužel musíme spokojit s mobilovými fotkami. Navíc jich až tak moc nemám, protože fotit mobilem mě prostě nebaví.

Ale jinak to byl naprosto skvělý den. Užili jsme si ho opravdu důkladně. V ZOO už jsme byli chvíli po deváté a odjížděli kolem 19:30. Paráda! Obešli jsme opravdu všechno a důkladně. Třeba u vombatů jsem byli 3x. Ale neviděli jsme je ani jednou. A to jsem ráno prohlašovala, že když jsou už vombati 3, je velmi vysoká pravděpodobnost, že alespoň jednoho zahlédneme. 

Miluju pražskou ZOO. Vydržela bych tu mnohem déle. Bavilo by mě sledovat zvířata opakovaně v různé denní doby. Pokaždé si také říkám, že bych sem chtěla jezdit v různá roční období, několikrát do roka. Proč má rok jen 365 dní?

David Hecl, Martin Moravec - Mluví k vám kapitán

 

Anotace z DK:

Je to už víc než třicet let, co David Hecl poprvé usedl do kokpitu. Tehdy ho trochu vylekal rámus motoru a těžko si pomyslel, že jednou to bude právě on, kdo do Prahy přiveze největší dopravní letadlo světa. Jako první Čech se stal kapitánem na Airbusu A380 ve dvou světových společnostech, v Emirates a v Korean Air. Navštívil desítky zemí, posbíral spoustu zážitků a v poutavém knižním rozhovoru se teď pokouší odpovědět na všechno, co vás kdy o létání napadlo. A možná i na to, co vás nikdy nenapadlo. Proč hladké přistání není úplně dobré? Mají piloti rádi potlesk? K čemu jsou na palubě pouta a k čemu sekyrka? Kdy se cestujícím neříká úplná pravda? Jací pasažéři byli princ Harry či Karel Gott? Jak se převážejí zvířata, orgány, zlato nebo lidské ostatky? Kde piloti při dlouhém letu spí a co jedí? Co všechno je na palubě trestné a proč se na toaletách nesmí provozovat sex? Čekají vás témata vážná i nevážná. Odborná i laická. Dojde na turbulence, nouzová přistání, únosy i zdravotní problémy na palubě. Na své si přijdou letečtí znalci i ti, které létání jen baví. A vlastně i ti, kteří se ho zatím bojí. Otázky kladl novinář Martin Moravec.

Zcela záměrně a tématicky jsem si jako první knížku na dovolenou vybrala rozhovor s pilotem. Miluju cestování letadlem, to už jsem tu, myslím, psala. Mám ráda letiště a jejich ruch. V době studií na vysoké škole jsem vážně zvažovala, že školu opustím a půjdu pracovat jako letuška. Dokonce jsem se i přihlásila do konkurzu, nakonec jsem rozhodnutí změnila a dodnes toho lituju. Proto jsem tuto knížku zhltla během dvou dnů. Čtení mě naprosto pohltilo. Je to opět skvěle vedený rozhovor. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací o letectví, o kariéře pilotů a stevardů.  Pan Hecl působí jako pohodový sympaťák. Je však velmi pracovitý, houževnatý a vytrvalý. Pokud vás létání alespoň zajímá, určitě doporučuji knížku k přečtení. 

Cesta domů

 

Dnes už nás opravdu čekala jen cesta domů. Tu jsem si užila. Miluju cestování letadlem. Miluju letiště. Pravda, při cestě "tam" je mám o fousek raději než při cestě zpět. Ale i tak jsem si dnešní cestu užila. A teď vzhůru do boje!

Loučení

 Dnešní den je úplně poslední. Zítra ráno nás čeká cesta domů. Tak ještě poslední koupání, poslední stránky knihy (vyšlo mi to skvěle, dnes jsem opravdu dočetla poslední knížku). A hlavně poslední procházka a poslední pohled na místa, která miluju. Tohle video si budu pouštět, až mi bude smutno.

Východ i západ

Slibuji, že je to poslední východ Slunce. Už sem žádný další cpát nebudu, i když doufám, že zítra ještě poslední stihnu.

I západy tu máme pěkné. Jen nejsou tolik fotogenické, protože jsou za obytnými domy. Navíc v době večeře, takže se za lepším místem na focení ani nevydávám.

 

Co nám tu kvete

 

Dnes vám nesu pomyslnou kytičku z ranní procházky. Tentokrát jsem musela mobilem nakukovat do zahrad, protože tu není květů moc. Kypr vždy sužoval velký nedostatek vody, užitkové i pitné. Často musí vodu dovážet např. z Řecka. Velmi často místní obyvatelé nesmí používat vodu na zalévání zahrad. Bývá to příčinou sváru s britskými vojenskými základnami, kterých se tento zákaz netýká a na údržbu anglických trávníků spotřebují vody hodně.

Ale to jsem utekla od tématu. Jen jsem chtěla vysvětlit, že to tu v létě moc nekvete. Na květy bychom museli přijet tak v dubnu. 

Ještě jsem při procházce našla granátová jablka, která vám dlužím z minulého příspěvku.

Krásnou neděli....

 ... plnou duhových jednorožců všem. Užijte si dnešní den!

Bilancování

Pro většinu lidí je čas bilancování přelom starého a nového roku. Pro mě hlavně čas ranních procházek po okolí. Mám tak dvě hodinky sama pro sebe, bez dalších povinností před sebou. Tak se mi to všechno v hlavě honí. Co jsem měla udělat jinak, lépe. Co bych vlastně chtěla. A jak se k tomu dopracovat. Kudy dál? Letos jsem odjížděla za ne zcela příznivých okolností. Dokonce jsme museli na poslední chvíli posouvat termín, vůbec jsem netušila, jestli odletíme. Bohužel mě ani nic moc milého doma čekat nebude. Snažím si tu vyčistit hlavu. Spím, jim, plavu a čtu. Ale po ránu mi hlava jede jako splašená. Byla bych ráda, kdybych dokázala část svých předsevzetí doma realizovat. Když z té dálky vypadá vše nějak snadněji.
 

Kočky

Kočky jsou tady pro nás velké téma. Je jich všude spousta. Některé jsou bázlivé,  jiné naopak touží po pomazleni. Na kočkách, které jsou v hotelu, si všímám, že se bojí dětí. Ono tedy není čemu se divit. Spousta dětí jim ošklivě ubližuje, často pod dohledem rodičů. My tu vždy krmíme kočky nejen ty v hotelu, ale i ty v ulicích. Některým kupujeme kapsičky, ale některé je nejedí. Těm pak bereme z hotelu třeba kousek ryby, která je jen přírodní a podobně. To mi bude zase při odjezdu smutno!