úterý 30. června 2015

Vysvědčení




Konečně nastalo dlouho očekávané závěrečné vysvědčení. Pro Davida první, pro Kláru poslední na základní škole. Radost byla veliká, samé jedničky. Obzvlášť Davidovi se ulevilo, měl trochu strach, jak to dopadne. Z chování tedy musela paní učitelka hodně zavřít oči. Klára dostala pochvalu "za vzorné plnění školních povinností a pěkné chování". No jo, má to David těžší, když je ségra taková šprtka :-).
Lidí bylo před školou mraky, fotit se pořádně nedalo, chyběl prostor.


Pózování pro rodiče, tak jsem taky cvakla. David se svým nejlepším kamarádem. Kamarádí spolu od školky. Ve třídě bohužel spolu nejsou, ale chodí spolu na florbal a snažíme se, aby si kluci hráli co nejvíc spolu ve volném čase.


 A úsměv pro maminku...

Sláva, začínají prázdniny!

pondělí 29. června 2015

Dárky


Konec školního roku jako vždy přináší zamyšlení, jakou pozornost dát paní učitelkám jako poděkování za trpělivost, kterou s našimi dítky měly. Snažím se vymyslet něco ne úplně tuctového.Takže většinou skončím u korálků. Pro Klářinu učitelku na flétnu jsem ušila pohankovou sadu. Klára jí předala už v pátek, takže vím, že se paní učitelce moc líbila. Večer mi volala, aby mi poděkovala a ujistila mě, že jsem se trefila do její oblíbené barvy.


Davidova třídní je pro mě jako člověk trošku nečitelná, takže netuším, co by jí udělalo radost. Rozhodla jsem se tedy pro něco malinko praktického. Paní učitelka dostane obšitou propisku, aby se jí i příští školní rok dobře psaly jedničky. Jsem docela zvědavá na její reakci.I když vypáčit z Davida nějakou informaci bude jistě nadlidský úkol. Klářina třídní dostane něco komerčního, protože ta korálkům na chuť nepřišla :-)

pondělí 22. června 2015

Sportující fialka a jiné radosti


Vykvetla mi první ze "značkových" fialek - playful spectrum. Psala jsem pěstitelce, od které jsem lísteček kupovala, kde je problém, proč fialka vypadá úplně jinak, než by měla. Vysvětlila mi, že sportuje :-). To je stav, kdy fialka kvete jinak, než by podle standardu měla. Prostě geny se přeskupily nějak jinak než by měly. Na internetu jsme si našla, že to není stav nijak ojedinělý. Ještě prý tedy mám vydržet 3 kvetení, kdy má na nestandardní květy nárok. Teprve pak jí mám vyhodit, když je to sport. Mě se ale líbí i tak, barvička je krásně jemná. Zbavovat se jí rozhodně nehodlám. Jen prostě ale nemůžu mít nic podle "tabulek".

Jinak nám týden utekl jako voda. Ve znamení Davidovi choroby, Klárčina zakončování školního roku a ostatních všednodenností. V sobotu byla Klára pozvaná na oslavu narozenin, kterou pořádala její kamarádka z baletu. Jako dárek jí ušila náramek. Prý měl velký úspěch, líbil se všem. Vrátila se s pozváními na další narozeninové oslavy, když prý nosí tak povedené dárky.



Aby vyrazila na "mejdan" v novém, ušila pro sebe střapaté náušnice v letních barvičkách.


V neděli jsme vyrazily s maminkou a Klárou do Státní opery na Dance gala. Šlo o komponované představení uvedené u příležitosti uvedení nového šéfa baletu ND Filipa Barankiewicze do funkce. Představili se zde hvězdy zahraničních  souborů (převážně souboru ze Stuttgartu, odkud nový pan šéf přichází) i naši umělci. Představení hodnotit příliš nechci. Šlo o pestrobarevnou směsici od čisté bílé klasiky až po choreografie ultramoderní. Z některých kousků jsem byla unesena, některé mě neoslovily. Co mě ale velmi zaujalo byl fakt, že nový pan šéf se své funkce plně zhostí až v sezoně 2017/18. Do té doby bude šéfem stínovým a bude postupně od současného šéfa Petra Zusky funkci přebírat. Podotýkám, že jmenován byl v prosinci 2014. Tak mám pocit, že řídit balet ND musí být úkol mimořádného strategického významu, když předání funkce trvá dva a půl roku. Nějak tomu nerozumím.

středa 17. června 2015

19/52

19/52 (týždeň devätnásty) - POČASIE


Bude bouřka...

neděle 14. června 2015

Pražská muzejní noc


Na muzejní noc jsem se těšila už dlouho. Promýšlela jsem, kam vyrazíme, kde si něco zajímavého najdou obě děti.  Ale potvrdilo se, že já si prostě nesmím nic plánovat, na nic se těšit. V sobotu ráno se David vzbudil s teplotou, později se přidala bolest v krku. Po měsíci opět angína. Proč jsem naivně doufala, že letošní jaro by mohl zvládnout jen s jednou. Vždycky přece musí mít 2! Do muzeí tedy vyrazila pouze Klára s tatínkem. Navšítívili Mineralogické muzeum a Hrdličkovo muzeum člověka. Přišla na ránem, kolem čtvrt na dvě. Už jsem si říkala, že je velké štěstí, že noc někdy končí. Klára přišla plná dojmů, které na mě dnes celý den chrlí.


Jak je vidět, některé preparáty musely být opravdu překvapivé :-)


Já dnes opět ruším všechny plány, ruším sjednané schůzky na marně hledám nějaké náhradní termíny. Potřebovala jsem toho do prázdnin hodně zařídit, tak to bude více než napínavé.

úterý 9. června 2015

20/52

20/52 (týždeň dvadsiaty) - MOJE (dobré) RÁNO


Už ani nevím, kolik témat mi ve fotoprojektu chybí, dokonale mi ujel vlak. Většinou ani nestíhám sledovat nově vyhlášená témata. Ale toto téma mě opravdu oslovilo a bylo mi naprosto jasné, co musím vyfotit. Bez hrnku kávy si ráno nedovedu představit. Bez něj bych se asi vůbec nedala do pohybu :-)

sobota 6. června 2015

Závěrečné vystoupení


Začátek června je pro nás vždy ve znamení závěrečného představení Klářiny baletní školy. Letošní přípravy byly trochu dramatičtější. Na představení mají žáci školy prezentovat výsledky své celoroční práce. Vystupují zde tedy se sóly a skupinovkami, na který pracovali celý školní rok a se kterými se účastnili soutěží. Pro Kláru to měla být její "Růža" - tedy variace Aurory ze Spící krasavice. K našemu velkému překvapení se však asi 3 týdny před představením dozvěděla, že jí dělat nebude. Zalíbila se nějaké holčičce, která jí tedy bude dělat. Klára má ještě dost času naučit se něco nového. Nikdy jsem neměla ve zvyku panu učiteli hovořit do jeho práce, i Kláru jsem vždy vedla k tomu, že pan učitel má vždy pravdu (divili byste se, pro kolik rodin ve škole tohle neplatí!). Ale tentokrát jsem již nevydržela a za panem učitelem jsem si došla. Přišlo mi úplně absurdní, aby se Klára nemohla prezentovat sólem, na kterém pracovala opravdu poctivě 3/4 roku, jen kvůli rozmaru nějaké dívenky (a pravděpodobně sponzorskému daru - na to se ve škole nyní hodně hraje - od jejích rodičů). Netvrdím, že Klára dělá Růžu nějak dokonale, ale rozhodně lépe než sólo, které by honem splácala za 3 týdny. Ujistila jsem pana učitele, že pokud nebude tančit Klára Auroru, nebude tančit sólo žádné. Nebrala jsem to jako vyhrožování, jen jako konstatování holého faktu. Nepatřím k matkám, které se hroutí, když jejich dítko nemá sólo, to přežiju opravdu s klidem. Ale nenechám dítě na jevišti ztrapňovat něčím, co neumí vůbec a ani umět nemůže. Pana učitele se naše rozmluva velmi dotkla ( asi by se hodilo napsat, že mě to mrzí, ale popravdě mě to nemrzí vůbec!), nicméně na další hodině Kláře oznámil, že Auroru dělat bude.
Asi nepřekvapí, když napíšu, že tím vzrostlo moje odhodlání nemít v šatnách dozor. Držela se toho a se zbytkem rodiny jsem si zakoupila lístek. Po 6 letech jsem viděla své dítě z hlediště :-).  Ještě ráno před prostorovkou  mě pan učitel žádal, zda bych si dozor nevzala. Ujistila jsem ho, že opravdu ne, že pochybuji, že by do třídy chodilo s Kláru 10 sirotků. Zřejmě chodí, dozor neměl nikdo. Holky jsou naštěstí velké, takže se dokáží převléknout samy. Klára potřebovala jen pomoc s připevněním korunky, což jsme naštěstí mohly učinit o přestávce. Pobavilo mě, kolik matek za mnou před představením přišlo, aby mi vysvětlily, jak a kde se zapínají kostýmy jejich děvčat, jak a kde je třeba převlékat. S úsměvem jsem jim oznámila, že to mě opravu netrápí.



Část doby prostorové zkoušky jsme využila k návštěvě Staroměstského náměstí, kde startoval Avon pochod. Procházela jsem davy a hledala známé tváře. Vím, že řada mých známých, reálných i těch virtuálních, se pochodu pravidelně účastní. Ale měla jsem smůlu, davy byly opravdu veliké a nenašla jsem nikoho.
Část Klářina vystoupení jsem natáčela. Ale protože můj stařičký notebook odešel do věčných lovišť, jsem dočasně nucena uchýlit se k ještě staršímu stolnímu PC. A pro něj, jak se ukázalo, je video příliš velké sousto a nedokáže ho celé schroupat. Tak videa dodám, doufám, až budu lépe softwarově vybavena.

čtvrtek 4. června 2015

Kaktus


Ráno po sedmé zvoní telefon - mamka. Zatrnulo mi, určitě se jí něco stalo, běžně takhle brzy nevolá. Z druhé strany se ozvalo natěšené: "Vezmi si foťák a přijeď. Kvete ti kaktus". Normálně mi kvůli každému květu takhle nevolá, ale tohle opravdu stálo za to.  Asi 12 nebo 13 květů. A ještě mnoho poupat čeká na svůj čas. Všechny z jedné malé odnože, hlavní kaktus má skromně jednou poupátko. Tohle se mu ještě nikdy nepodařilo!