pátek 24. dubna 2020

Černobílá výzva












Na facebooku kolovala tzv. černobílá výzva - deset dní, deset černobílých fotek z každodenního života. Žádní lidé. Žádná vysvětlení. Byla jsem také nominována. I když poslední dobou různé výzvy nechávám bez povšimnutí, téhle jsem neodolala. I když poslední dobou nemám příliš podnětů ani nápadů na focení, říkala jsem si, že to bude příjemné roztýlení. Byť jsem neměla původně v plánu fotky dávat na blog, nakonec jsem si řekla, že si je tu uložím takhle pěkně pohromadě. Vím, že je to dost monotématické - zvířátka a kytičky. Vidíte, co mi dělá radost!

čtvrtek 16. dubna 2020

Prostě jaro







úterý 14. dubna 2020

M. C. Beaton - Agatha Raisinová a Otrávený koláč


Anotace z DK:

Agatha Raisinová, úspěšná londýnská podnikatelka, se ze dne na den rozhodne skoncovat se svým dosavadním životem. Prodá nejen svou PR firmu, ale i londýnský byt a odstěhuje se do poklidné anglické vesničky Carsely, kde si chce užívat předčasný důchod. Jenže po krátkém čase si uvědomí, že Carsely je na ní až moc poklidné a že se jí nedaří navázat přátelské vztahy s místními. Rozhodne se proto zúčastnit tamější soutěže o nejlepší koláč, a to přestože za celý život tak nanejvýš ohřívala jídlo v mikrovlnce. Aby měla šanci vyhrát, koupí koláč v jednom z nejlepších londýnských lahůdkářství a hodlá ho vydávat za svůj výtvor. Jenže soutěž se nakonec nevyvine podle jejích představ, arbitr se na ni dívá skrz prsty a po ochutnání jejího koláče navíc zemře. Agatha je tedy najednou podezřelá z vraždy, a nadto musí přiznat, že podváděla. Aby mohla očistit své jméno, nezbývá jí nic jiného než sama vypátrat, kdo skutečně vraždil.

Po delší době jsem něco dočetla. Vybrala jsem si tuhle lehkou oddechovku. Je to taková klasická, nenáročná detektivka. Milé čtení, ze kterého dýchá poklid venkova. Hledáte-li něco jednoduchého na jeden až dva večery, je tahle knížka to pravé.

pondělí 13. dubna 2020

Veselé koronavirové


Odmlčela jsem se nadlouho. Přitom jsem měla připravených několik příspěvků. Ale byly z doby před... - byly veselé, optimistické. O úžasném divadelním zážitku,oslavě maminčiných narozenin, o Klářině Květinovém plese. Jenže než jsem je stihla dát dohormady, spadla klec. A to doslova. Teď už mi připadá, že se to ani neudálo nám, že to bylo v jiném životě, v jiném světě.
Přiznám se, že současný stav mě zpočátku naprosto paralyzoval. Ano, mám skolny k histerii, ano, obecně jsem úzkostlivá, ano, i za běžného provozu bych všechny a všechno máčela v Savu, jak s oblibou říká manžel. 10 ve zdravotnictví mě přeci jen poznamenalo. I když mi bylo jasné, že pandemie k nám dorazí, nedokázala jsem se na ni psychicky připravit. První dny mě strach téměř ochromil. Bála jsem se, a stále bojím, o maminku. Má už svůj věk. Bojím se o manžela, slovy dnešních politických představitelů je polymorbidní. Takže by se vlastně nic nestalo. Paradoxně se nejméně bojím o děti, to se mi ještě nestalo.
V prvních dnech mi nejvíce pomohla práce, a není to jen fráze. Bylo jí tolik, že jsem byla ráda, když jsem vše stihla, uvařila a večer odpadla. Neměla jsem čas moc přemýšlet. Postupně jsem se uklidnila a začala fungovat, i když tak nějak omezeně, utlumeně, prostě jinak, jako asi většina z vás. Teprve teď se začínám rozkoukávat a začínám se soustředit na jiné věci než jen práce a nejnutnější provoz domácnosti. Zvádnu se už soustředit na čtení, což mi absolutně nešlo. Zvádnu i korálkovat. Bojím se samozřejmě pořád, ale už nějak dokážu se svými bubáky pracovat. Pomohlo mi také, že jsem přestala sledovat zpravodajství. Vždycky jsem se při něm rozčílila a nemohla pak spát. Nebudu se tu vyjadřovat k žádným pochybným politickým tanečkům a všem kolem, tady se rozčilovat nechci.
Doufám, že jste všichni v pořádku a zdraví. Snad jste si svátky jara užili i s rouškami. Chci věřit, že krásné jaro za okny je i příslibem nových, lepší dní. Krásné Velikonoce všem!