Sen skončil

Sen o třech činčilých mušketýrech skončil stejně rychle jako začal. Dnes ráno v 7:30, když jsem odcházela za pracovními povinnostmi, všichni tři poskakovali vesele po kleci, dělali a mě zoufale hladová očka, pro kousek sušené mrkvičky by zbořili klec. V 11 hodin mi volala mamka, která hlídala nemocného Davida, že Coffee a Toffee jsou mrtví. Naprosto nechápeme, co se stalo. Nic jsme nezměnili - krmení, písek, seno, podestýlka - vše stejné.  Takže nám zbyl šedivý Cookie . Sedí v kleci v rohu, temně na nás zahlíží. Musí být z toho v šoku, stejně jako my.

Více než měsíc...

Coffee

Toffee

Cookie

...jsou kluci u nás. Konečně jsem se pokusili vyfotit je. Byl to boj. Jsou stále jak pytel blech. Vyfotit je při pobíhání po pokoji nelze. Jsou neuvěřitelně rychlí, měla jsem plný foťák šmouh. Ono i na ruce je udržet v klidu je umění. Jsou neustále na odchodu. Jsou to kluci učenliví. Loudit se naučili snad za dva dny. Takže každé ráno mě vítá skupinka hlady týraných hlodavců. Je zajímavé sledovat, jak má každý úplně jinou povahu. Coffee je mazlík. Nechá se chytit nejsnadněji a docela ochotně se nechá drbat. Toffee je nejmenší, ale nežravější. Když jim dávám nějaké mlsky přímo z ruky, mám pocit, že to ani nekouše a rovnou polyká. Je neuvěřitelně zvědavý a rychlý. Chytit se nechá, protože doufá, že z toho kápne nějaká dobrota. Když ale pochopí, že už jídlo nebude, hrne se někam pryč. Cookie je největší, přitom ale jí nejpomaleji, všechno si labužnicky vychutnává. Je nejméně kontaktní. Dlouho mu trvalo, než se naučil vzít si pamlsek z ruky. Většinou počkal, až si vezmou bráškové a pak jim to vyškubl. Teď už si pro dobrůtku přijde. Chytit se ale nechce nechat, o nějakém drbání nemůže být řeč. Po dnešním focení v kleci trucoval, otočil se k nám zády a nechtěl ani křížalu. Někdy si říkám, jestli třeba neví, že jsme ho původně nechtěli :-) . Snažím se ho pomalu na ruku zvykat, ale zase ho nechci přílišným braním moc stresovat. Je to takový bubáček.

Už jsou doma

Představuji vám naše činčilí kluky - Coffee, Toffee a Cookie. Přivezli jsme si je dnes z Berouna. Původně jsme měli mít dva, jenže kluci jsou prý na sebe fixovaní, když je jeden oddělený, zbylí dva ho hledají. Tak nás paní chovatelka poprosila, jestli bychom si je nezvali všechny. Dvě nebo tři činčily není už takový rozdíl, tak jsem si je dnes dovezli v přepravce všechny.
Fotky jsou první, pořízené večer, kdy jsme dorazili domu. Kluci jsou ze všeho vykulení, jsou jako pytel blešek. Časem dodám snad fotky lepší.

Užili jsme si krásného odpoledne a prošli se po Berouně. Zamířili jsme k medvědům.
 

Ti však byli zalezlí, tak jsme se museli spokojit s malovaným.

 Procházka po centru města. Po Hrnčířských trzích, kde bylo našlapáno, se mi zdálo náměstí divně veliké.

Krásné odpoledne. Takovýhle podzim mám ráda. Škoda že takových dní moc není. Snad to ještě chvilku vydrží.