čtvrtek 16. listopadu 2017

Více než měsíc...

Coffee

Toffee

Cookie

...jsou kluci u nás. Konečně jsem se pokusili vyfotit je. Byl to boj. Jsou stále jak pytel blech. Vyfotit je při pobíhání po pokoji nelze. Jsou neuvěřitelně rychlí, měla jsem plný foťák šmouh. Ono i na ruce je udržet v klidu je umění. Jsou neustále na odchodu. Jsou to kluci učenliví. Loudit se naučili snad za dva dny. Takže každé ráno mě vítá skupinka hlady týraných hlodavců. Je zajímavé sledovat, jak má každý úplně jinou povahu. Coffee je mazlík. Nechá se chytit nejsnadněji a docela ochotně se nechá drbat. Toffee je nejmenší, ale nežravější. Když jim dávám nějaké mlsky přímo z ruky, mám pocit, že to ani nekouše a rovnou polyká. Je neuvěřitelně zvědavý a rychlý. Chytit se nechá, protože doufá, že z toho kápne nějaká dobrota. Když ale pochopí, že už jídlo nebude, hrne se někam pryč. Cookie je největší, přitom ale jí nejpomaleji, všechno si labužnicky vychutnává. Je nejméně kontaktní. Dlouho mu trvalo, než se naučil vzít si pamlsek z ruky. Většinou počkal, až si vezmou bráškové a pak jim to vyškubl. Teď už si pro dobrůtku přijde. Chytit se ale nechce nechat, o nějakém drbání nemůže být řeč. Po dnešním focení v kleci trucoval, otočil se k nám zády a nechtěl ani křížalu. Někdy si říkám, jestli třeba neví, že jsme ho původně nechtěli :-) . Snažím se ho pomalu na ruku zvykat, ale zase ho nechci přílišným braním moc stresovat. Je to takový bubáček.