středa 29. dubna 2015

Mezinárodní den tance




Dnes se slaví Mezinárodní den tance. Protože se nám vloni akce líbila  a počasí se od včerejška umoudřilo, vyrazili jsme i  letos na piazzetu Národního divadla na lekci klasického baletu. Opět se sešla spousta lidí - profesionální tanečníci a členové různých tanečních souborů, studenti konzervatoří a tanečních škol. Tentokrát byla Praha telemostem spojena s Brnem a tak se chvíli cvičilo stejně v obou městech. 

                                           
Trénink vedly osobnosti našeho baletu. Pro mě a Kláru je naprostá srdeční záležitost primabalerína Terezka Podařilová. Jak rády jsme jí viděly!

     
 David zatoužil jít s námi. Sice jsme s tím nepočítala a zajistila mu hlídání, ale ráda jsem jeho nadšení využila. On málokdy projeví zájem někam jít. Tady se mu překvapivě líbilo. Připojil se tedy k jiné baletní škole, ale vše pečlivě sledoval.


  A schodiště v budově Nové scény ho naprosto ohromilo. Je pravda, že mě se také líbí.



A ta panorama ... :-)

Velmi zdařilé odpoledne!  Shlédli jsme ještě společnou choreografii pas de quatre z Labutího jezera a flashmob. Škoda, že jsme museli odejít dřív než skončil celý program, ale čekalo nás ještě Davidovo plavání. Večer mi volala mamka, že viděli Kláru v hlavních zprávách. V archivu ČT jsme si ověřila, že se holky opravdu na obrazovce mihly.

17/52

17/52 (týždeň sedemnásty) - ZAČÍNA PÍSMENOM M

neděle 26. dubna 2015

Florbalový turnaj


Davidův velký den. První turnaj ve florbale. Moc se na něj těšil, trenér jim ho sliboval už dlouho. Byl to turnaj kroužků, které fungují na školách. A samozřejmě agitace, aby děti přestoupily do teamu.




Kluci sehráli celkem 5 zápasů. Jednou vyhráli, jednou remizovali, ostatní prohráli. David to velmi těžce nesl. Přiznám se, že se mi nelíbila věková rozmanitost kluků. Vzhledem k tomu, že kroužky nemají věkové omezení, stojí klidně proti sobě drobný prvňák a robustní šesťák. Je to potom nepoměr. David a jeho kamarád byli v našem týmu nejmladší, občas jsem měla i trochu strach, když se na ně řítili kluci, kterým sahali sotva po ramena.



V průběhu turnaje probíhaly i dovednostní soutěže. Alespoň se kluci nemuseli nudit mezi zápasy.


Jen to vyhlášení bylo smutné. Žádné medaile, žádné ocenění. To David nesl velmi těžko. Bez slziček se to neobešlo.  Snažila jsem se mu vysvětlit, že když trénuje pár měsíců, těžko se může vyrovnat klukům, kteří trénují několik let. Leč všechno marně. Doufám, že ho první neúspěch neodradí.

sobota 25. dubna 2015

Den otevřených dveří Pražských služeb










Oblíbená  jarní akce našich dětí. Tentokrát opět v malešické spalovně. Jen lidí je nějak rok od roku více. Nedostali jsme se na prohlídku. Inu co, zvládli jsme ji před pár lety. Ale jistě by bylo zajímavé porovnat, jak se vše mění a vyvíjí. Jen jsme bohužel dorazili "až" v poledne a termíny na prohlídky byly rozebrány hned ráno. Atrakcí však bylo spousta. Všude velké fronty, takže jsme s manželem porůznu stáli ve frontách a děti mezi námi přebíhaly. Nejhorší to bylo na malování na obličej, tam jsem čekala téměř dvě hodiny. Proto jsme byla ráda, že se mi nakonec podařilo přemluvit i Davida, který ve vidině toho, že na něj bude sahat někdo cizí, malování odmítal. Ale vysvětlila jsem mu, že když už tu tak dlouho stojím, měl by si taky nechat alespoň malý obrázek. Souhlasil s hadem, ten byl hned. Děti si vyzkoušely hodně věcí a odcházely spokojené. Já odcházela s přesvědčením, že už nikdy více, takovéhle davy zvládám čím dál tím hůř. Ale již cestou domů mi David vysvětlil, že příští rok musíme hned ráno, abychom se dostali na exkurzi do spalovny.

čtvrtek 23. dubna 2015

Koncert


Poněkud hektičtější období jsme zakončili trochou hudby. Klárčina flétna měla koncert. Tentokrát jsme se zúčastnili v plném počtu, i když David, který se dozvěděl, že nebude přestávka s občerstvením, trochu protestoval a snažil se mě ukecat, že by zůstal doma. Jsem hudební analfabet, takže neposoudím, zda se Kláře vystoupení povedlo. Navíc tyto skladby mi příliš k srdci nepřirostly. Ale paní učitelka prý chválila, tak snad bylo všechno v pořádku. Musíme se tento týden rozhodnout, zda a jak pokračovat v hudebce. První otázka byla vyřešena bleskově - Klára rozhodně končit nechce. Ale má dilema pokud jde o volbu učitelky. Paní učitelka, která jí učila předchozí dva roky, se vrací ze studijního pobytu v Číně a je třeba se rozhodnout, zda se k ní Klára vrátí nebo zůstane u té, která jí učí letos. Ona má ráda obě dvě, prý by nejraději jeden týden jednu a druhý týden druhou. Bude si muset vybrat, je to na ní...

středa 22. dubna 2015

9/52

9/52 (týždeň deviaty) - KNIHA (knihy, z knihy, o knihách, s knihami ...)

David čte svou první knihu. Má prý  trénovat čtení. Jenže slabikář ho moc nebaví, hlavně se to rychle naučí nazpaměť, takže už text nečte. A tak ke slovu přišel starý dobrý Kvak a Žbluňk, knížka ještě po mně.

úterý 21. dubna 2015

Něco nového


O víkendu mi manžel konečně dodělal dlouho slibované poličky na kytky. Jejich přiděláváním strávil celý den. Máme totiž tak úžasně kvalitně postavený dům, že když se lehce zavrtá do stěny, odpadne veliký kus omítky. Takže následné sádrování, broušení a další radosti trvaly až do večera. A to nemluvím o nepořádku, který jsem z 6 zavrtání fakt nečekala. Ale poličky jsou nádherné, už jen vymalovat zeď, to už jsme nezvládli.



Po troše váhání jsem se rozhodla, že se tam přestěhují africké fialky. Poslední dobou jsem se o ně začala trošku víc zajímat a rozhodla jsem se, že trošku rozšířím sbírku. Zatím jsem tam nastěhovala tyhle dva nové kousky z výprodeje z Tesca. Ostatní své kousky se tam budou stěhovat postupně, až projdou přesazováním a zmlazováním. A pár kousků jsem si ještě objednala. Už se na mě moc těším!

sobota 18. dubna 2015

Oslava




Dnes se konala Davidova rodinná oslava narozenin. Moc se na ní těšil, vstával už v půl sedmé, jak se nemohl dočkat (hlavně že ve všední den ho v 6:45 do školy nemůžu probudit!).  Vše bylo v Davidově režii. Nejen že vytvořil důkladný seznam dárků  - kdo mu má jaký dárek dát. Sestavil i menu, ale hlavně nařídil i dress code. Prohrabal mně i Kláře skříně a přesně určil, co si máme vzít na sebe (ještě že spodní prádlo nechal na mně!). Myslím, že může být spokojen. Vše klaplo, jídlo se povedlo, dort snad v rámci mých možností také. Dokonce ho tatínek jedním dárkem překvapil.
Tak kdo je další na řadě? Komu budu připravovat další oslavu?

středa 15. dubna 2015

Sedm





Už sedm let mě tenhle malý rarach trápí, zlobí, děsí, rozesmívá a dostává svým osobitým kouzlem. Jsou chvíle, kdy bych ho láskou umačkala, jsou chvíle, kdy jsem kvůli němu hodně smutná, jsou chvíle, kdy bych s chutí roztrhala na malé kousíčky. Jsem moc ráda, že ho mám!

úterý 14. dubna 2015

Zase trocha korálků


Když zbude trocha času, snažím se alespoň něco málo ukorálkovat. Takže jsem zvládla jeden úkol z korálkové školy - náušnice z piggy korálků.


Došila jsem prstýnek z únorového srazu korálkové školy. A přidělala k němu i náušnice, aby byla sadička.


Klára mi dovolila publikovat její donut z březnového srazu.

Když teď tak koukám na ty fotografie, zjišťuji, že obě poslední dobou ladíme do modra. Tak to bude chtít zase nějakou změnu :-)

neděle 12. dubna 2015

Jarní procházka


Přemýšleli jsem o nějaké kratší procházce. Nakonec jsme se rozhodli pro Hrdlořezy a procházku kolem Rokytky. Spoustu známých mi tuto procházku doporučovalo. Prý je tam moc hezky, navíc je tam spousta nutrií, které se dají krmit téměř z ruky. Viděla jsem spousty fotografií dětí s nutriemi. Proto jsme sbalili nějakou zeleninu na krmení a vyrazili správně natěšení na nutrie.


Samozřejmě jsme nepotkali ani jednu. I když jsme prošli pořádný kus proti i po proudu. Ani jedna zubatice se nám neukázala. Tak jsme se alespoň pořádně vyvětrali .
 Trubky přes vodu byly opravdu lákavé.


Nakonec odvážně vyrazil pouze tatínek. Přiznám se, že dětem jsem to prostě zakázala.
Nepříjemně mě překvapil nepořádek na obou březích. Místy jsme si připadala jako na skládce. Nechápu, že si lidé téměř pod okny udělají takovýhle svinčík. Snad to tu bude vypadat lépe, až naroste více zeleně a alespoň část odpadků schová.

sobota 11. dubna 2015

Pardubická arabeska





Opět po roce na soutěži v Pardubicích. Nějak mě ty soutěže vadí čím dál tím víc. Tentokrát jsme udělali trošku zkrácenou verzi. Vzhledem k tomu, že prostorová zkouška byla od osmi hodin, přičemž Klářina kategorie začínala ve 14:30, vypustili jsme jí. Raději jsme se vyspali a do Pardubic přijeli právě na oběd. Vyhlášení výsledků má být po 21 hodině, to bychom do Prahy přijeli zase kolem půlnoci. Protože medaili opravdu nečekáme, oželíme i to vyhlašování. Prošli jsme se po Pardubicích a hurá domů.  Překvapivě i Klára na soutěži být nechtěla. Tentokrát tam ani neměla žádné kamarádky. V naší škole je totiž teď všechno postaveno na malý začínajících holčičkách, tomu byla podřízena i příprava na soutěž a následný výběr. Zatímco Klára a její vrstevnice do loňského roku slyšely, že jsou na všechno malé, letos se dozvěděly, že jsou na všechno moc velké. Inu, malá děvčátka mají mladé, agresivní maminky.


Kláře se, myslím, její variace v rámci možností povedla. Je stále co vylepšovat, bylo by na ní ještě hodně práce, ale bylo jí řečeno, že jí už dělat nebude. Ale myslím, že velkou ostudu si snad neuřízla.

čtvrtek 9. dubna 2015

Kopretina


I když jsem Janu - Kopretinu "znala" je letmo a virtuálně, zprávu o jejím odchodu nemůžu od včerejška zpracovat. Dnešní informace mi příliš nepomohly...
Kdo jste ji znali, zapalte jí svíčku na poslední cestu. RIP, Jani...

pondělí 6. dubna 2015

Velikonoční pondělí


V rodině máme malé miminko. Švagrová nějak neuhlídala své dva čtyřnožce a vznikl z toho tenhle krásný štuclík. Jsou mu 3 týdny, maminka se už o něj tolik nebojí a tak jsme se na něj dnes jeli podívat. Myslím, že tahle malé štěně jsem ještě neviděla. Celá jsem se rozplývala. Ještě štěstí, že je jen jedno a že se jeho majitelé rozhodli, že ho nikomu nedají. Nevím, jestli bych odolala. Byla jsem ráda, že jsem si ho mohla pochovat a pomazlit se.




A takovýhle výhled z okna se nám dnes naskytl. Hezký kontrast bíle rozkvetlé mirabelky a sněhových vloček.

sobota 4. dubna 2015

Naše holky


Když jsem dnes čistila holky, napadlo mě, že bych mohla zdokumentovat, je rostou. Množné číslo je použito záměrně, později vysvětlím. Rozinka je u nás téměř dva měšíce. Zjistila jsem, že mít dvě morčata je podstatně větší zábava než morče jedno.


Zpočátku se k sobě chovaly opravdu jako matka s dcerou. Jonda Rozinku stále myla, jídlo jí nosila do domečku a dojemně o ní pečovala. Rozinka neudělala sama po bytě ani krok, bez Jondy hned zoufale kvičela.  Podle morčecích kritérií  však již zřejmě Rozinka dospěla a už není třeba jí šetřit. O krmení se konají líté boje, vše je třeba krájet na dva kusy (stejně ale jeden je vždy lepší a o ten je třeba se přetahovat).
Zajímavé také je, že jedno dospělé a jedno dospívající morče snědí zhruba trojnásobek toho, co sní morče jedno. Někdy mám pocit, že nestačím zásobovat. Nasypu misku granulí a než dojdu do vedlejší místnosti, holky piští, že nemají co jíst. Rozinka roste hezky, krásně přibývá. Horší je, že úměrně s ní přibývá i Jonda. Mám obavy, že brzy budeme muset zvětšit vchod do domečku, už ho nějak nebezpečně vyplňuje.


Rozinka se už do dlaně nevejde. Je to neskutečně ukvičená a ukecaná holka. Jonda vždy jemně kvičela, když jsme otevřela ledničku. Rozinka při otevření lednice vydává zvuky jako autoalarm. A stejné zvuky vydává, když se zašustí papírem, pytlíkem, zarachotí příbory v zásuvce. Nedejbože aby kolem klece prošel někdo, kdo jí! I při chování a drbání něco vykládá. Bez přestávky. Prostě ukecaná ženská.


Zdá se mi, že Rozinka je chytřejší než Jonda. Nebo zvídavější, nebo možná drzejší. Zpočátku chodila po bytě s čumáčkem přilepeným na Jondin zadeček, říkali jsme, že jede vláček. Teď se stále častěji nese bytem otázka: "Jondo, kde máš vagonek?" a Rozinka dělá objevitelské cesty po bytě sama. Velmi rychle se naučila otevřít sama klec. Musí přední stranu nejdříve čumáčkem nadzvednout a potom odstrčit. To Jondu nenapadlo nikdy. Díky Rozince jsme tedy museli pořídit na klec malý zámeček, nechceme, aby prozkoumávala byt, když nejsme doma.


Přiznám se, že mi hlodá v mysli červíček, zda Rozinku připustit, až dospěje. Ženicha bychom měli, odběr miminek asi také. Já si musím však ujasnit, zda do toho chci jít. Zatím se rozplývám nad fotkami novorozených miminek, ale jasno ještě nemám.