Den otevřených dveří Pražských služeb

Oblíbená  jarní akce našich dětí. Tentokrát opět v malešické spalovně. Jen lidí je nějak rok od roku více. Nedostali jsme se na prohlídku. Inu co, zvládli jsme ji před pár lety. Ale jistě by bylo zajímavé porovnat, jak se vše mění a vyvíjí. Jen jsme bohužel dorazili "až" v poledne a termíny na prohlídky byly rozebrány hned ráno. Atrakcí však bylo spousta. Všude velké fronty, takže jsme s manželem porůznu stáli ve frontách a děti mezi námi přebíhaly. Nejhorší to bylo na malování na obličej, tam jsem čekala téměř dvě hodiny. Proto jsme byla ráda, že se mi nakonec podařilo přemluvit i Davida, který ve vidině toho, že na něj bude sahat někdo cizí, malování odmítal. Ale vysvětlila jsem mu, že když už tu tak dlouho stojím, měl by si taky nechat alespoň malý obrázek. Souhlasil s hadem, ten byl hned. Děti si vyzkoušely hodně věcí a odcházely spokojené. Já odcházela s přesvědčením, že už nikdy více, takovéhle davy zvládám čím dál tím hůř. Ale již cestou domů mi David vysvětlil, že příští rok musíme hned ráno, abychom se dostali na exkurzi do spalovny.