neděle 28. října 2012

Amerikana III


Dnes odpoledne jsme s mamkou a Klárkou vyrazily za kulturou. Čekalo nás komponované baletní představení Amerikana III, které mělo premiéru teprve před třemi dny. Byla jsem velmi zvědavá, jak na představení samotné, tak na reakce Kláry. Ještě nikdy nebyla na takovémhle druhu představení, vždy jsem vybíraly jen dějové balety, pokud možno klasické. Ale myslím, že ani jedna z nás nelitovala.

První část - Theme and variations - byla choreografie George Balanchina na hudbu Petra Iljiče Čajkovského. Takže krásná čistá klasika. Špičky, baleriny, tiáry ve vlasech. Měly jsme možnost obdivovat pečlivě vypracovanou klasickou techniku provedenou tak, že má člověk pocit, že je to naprostá hračka, stačí jen vyskočit na jeviště a klidně se k tanečnicím připojit. Je pravda, že u hlavní páru jsem měla pocit, že to malilinko drhne, nebyli ještě úplně sehraní. To se dá ale u prvního společného představení po sloučení souborů očekávat a myslím, že to tak velká vada na kráse nebyla.



Po přestávce nás čekala moderní choreografie Williama Forsytha In the middle somewhat elevated na hudbu Thoma Willemse. To, co se odehrávalo před našima očima bylo - jedním slovem úchvatné! Bylo to něco, co jsme doposud snad neviděla a úplně mi to vyrazilo dech. Bizadrní, silná, dynamická choreografie, kde tanečníci ukázali své, pro mě netušené, možnoti práce s tělem. Hlavně obě japonské členky našeho baletu - Miho Ogimoto a Aya Watanabe byly dokonalé. Kdo mě čtete delší dobu asi víte, že nejsem úplně nadšený fanda "moderny", ale takováhle choreografie - veskrze moderní, ale postavená na klasické technice - to je něco úplně jiného. Doufám, že pan šéf baletu se pečlivě díval! Pravda,hudba byla na můj vkus příliš syntetická, nemelodická, ale ona by se asi jiná k takovéto choreografii nehodila.




Část třetí -  Fancy free - je lehká rozverná choreografie Jeroma Robbinse na hudbu Leonarda Bernsteina. Příběh tří námořníků, kteří se snaží okouzlit dvě dívky, vás pobaví. Přitom budete obdivovat úžasné taneční kousky šikovných mariňáků. Tato část nejvíce nadchla Klárku, chechtala se na celé divadlo.

Po dlouhé době musím říct, že mi balet ND udělal opravdu radost. Amerikana III je představení, kde si každý najde to své. My tři jsme byly názorná ukázka. Zatímco mamka byla unešena z úžasné klasiky, já byla naprosto omráčena modernou a Klárka se dlouho do večera pokoušela napodobit tanec námořníků.  Máte-li chuť na balet, určitě na Amerikanu III zajděte. Rozhodně to stojí za to.

Fotky jsem si vypůjčila z FB Národního divadla. Zákaz fotografování při představení vždy respektuji  :-).

Zima?!


Slyšela jsem předpovědi, jak se o víkendu ochladí. I včerejší přílet havranů k nám do parku mi potvrdil, že se meteorologové tentokrát asi nemýlí. Ale přece jen jsem to sněžení čekala " ve vyšší polohách", ne v Praze. Zatímco děti jásaly a David už šel balit věci potřebné na hory, já trpím. Nemám zimu ve městě ráda. Lituji, že nejsem třeba medvěd. Jak ráda bych teď někam zalezla a budit prosím až na jaře!

pátek 26. října 2012

Exotika 21012








Téměř přesně po roce jsem dnes vyrazili do Lysé nad Labem na výstavu Exotika 2012. Byli jsme v plném počtu, tatínek si vzal dovolenou. Doufali jsem, že by tam třeba v pátek nemuselo být tolik lidí jako o víkendu. Nevím, nevím, nezdálo se mi to tam o moc volnější.
Tahle výstava pokryje všechno, co máme rádi - akvaristiku, teraristiku, orchidee, masožravé rostliny, kaktusy a sukulenty, exotické ptáky i ty méně exotické. Je pravda, že letos jsme trošku ošidili ptáčky. Taky jsem se na ně podívali, ale nešli jsem úplně pocitvě klec od klece. O to více času jsem pobyli v akvaristické části  a já samozřejmě mezi kytkama.




David se projevil jak typický chlap - zvířátka a rostlinky jsou sice fajn, ale není nad pořádný kotel. A pak se trochu natáhnout. Je pravda, že to poležení jsem mu docela záviděla, na konci už mě pekelně bolela záda.



Největším kamenem úrazu je prodejní část.  Rybky, které byly na prodej, nevypadaly úplně v dobré kondici, tak ty jsem docela lehce oželeli. Dlouho jsme vzdychali nad krásnými činčilami. Opradvu jsme byla nahlodaná hodně, ale nakonec jsem si uvědomila, jak "nadšený" by byl náš Čumák z nového přírůstku a odtáhla jsem zbytek rodiny pryč. Bílé euphorbii milii jsme však s Klárkou neodolaly, již dlohou po bílém kultivaru bezúspěšně slídíme. No a jednu orchidejku jsem si taky musela vybrat. Tatínek se zásobil akvaristickou beletrií a nějakým vybavením. Všichni jsme odjížděli spokojeni.

čtvrtek 25. října 2012

Další alergik

Dnešní den jsem chtěla využít k návštěvě alergologie, abych Kláru nemousela uvolňovat ze školy. Čekala ji běžná kontrola a zhodnocení uplynulé pylové sezony. Vzhledem k tomu, že letos měla příznaky velmi mírné a  v relativně krátkém období, domluvily jsme se s paní doktorkou, že zůstaneme u antihistaminik i nadále a vakcíny zatím nasazeny nebudou.
David s námi dnes musel taky. Vzhledem k tomu, jak na jaře a v létě neustále prskal a nudlal, měla jsem podezření. Už samo "vyšteření" (tzn. poslech a kouknutí do krku) byl boj, ze kterého jsme byli spocení David, já i paní doktorka. Nevím, co se mu zase v hlavě urodilo, ale nechtěl na sebe nechat sahnout. Proto kapání alergenů paní doktorka omezila, jak jen mohla, dostal jen ty pylové. A pěkně se mu na ruce urodilo - samé červené fleky. Je alergický snad na všechny pyly, které vás napadnou. Pěkně mu pokryjí celou sezonu - začne jarními stromy a keři a přes obilí se pěkně dopracuje až k travám. Přesně podle příznaků  - pokud cokoliv pokvete, bude smrkat a pšíkat. A to ještě musíme "někdy" dotestovat i zbytek alergenů. Zatím tedy zůstaneme u léků, ale vypadá to, že v budoucnu ho vakcíny neminou. Zatímco mně se po proběhnutí obou těhotenství alergie výrazně zlepšila, Klárka ji má trochu silnější než já a David to schytal plnou silou. Je mi to moc líto, mám pocit, jako že za to můžu já, když to děti zdědily po mně ( i když racionálně vím, že by mohly bý alergici i bez mého přičinění). Zase ale na druhou stranu, když vidím, s jakými chorobami se potýkají jiné děti, říkám si - "Zlatá pylová alergie!"

středa 24. října 2012

Jonáš v ZOO




Když mě děti volaly, ať se jdu podívat do jejich pokoje, že je Jonáš v ZOO, myslela jsem si, že jako návstěvník. Netušila jsem, že chudáček hraje roli exponátu!

sobota 20. října 2012

Bronz




Uf, máme to za sebou. Bylo to náročné, hlavně psychicky. A také samozřejmně časově. Pobyly jsme si na soutěži od 10 do 16 hod. A zpočátku to vypadalo ještě děsivěji, program začal nabírat docela velký časový skluz. Při vyhlášení výsledků  nás však čekalo velké překvapení. Holky obsadily s choreografií Divoženky na hudbu Oskara Nedbala krásné třetí místo. Je to zrovna ta choreografie, kterou vůbec neuměly. Nebo přesněji řečeno neměly ji secvičenou. Dělalo to odhadem 20 holek ze tří různých tříd. Spolu si to vyzkoušely jen minulou neděli - to byla Klárka nemocná - a včera. Takže to byl spíše jeden velký chaos. Je to ona choreografie, o které jsem si s ostatními maminkami včera říkaly, že tohle opravdu není vhodné na veřejnou prezentaci, navíc na soutěž! Ani nemám žádnou fotku v kostýmu Divoženek.  Prostě jsem to všechny braly jako takovou okrajovku, kterou tedy, když pan učitel jinak nedá, holky nějak odskáčou. Naštěstí porotci byli jiného názoru a bronz je doma! Tedy doma - holky dostaly jeden pohár a jeden diplom. Pohár skončil ani nevím u koho, alespoň ten diplom bychom mohly holkám namnožit, ať má každá svou kopii.
Jak jsme dopadly v ostatních kategoriích, nevíme. Na soutěži je vyhlašují jen medailová místa. Ostatní potom budou i s počtem bodů na internetu. Jsem docela zvědavá.

Prostorovky




Dnes nás čekalo vskutku "plodné" odpoledne. Nejprve pravidelný baletní trénink, chvíle pauza a poté prostorové zkoušky na jevišti. Zítra se koná baletní soutěž Baletní mládí Žižkov 2012. Klára bude soutěžit se čtyřmi choreografiemi  - sólo, duet a dvě skupiny. Přiznám se, že mě soutěže čím dál víc nebaví. Nikdy jsem  je ráda neměla,  nejsem soutěživý typ. Teď však mám pocit, že nám to zabírá čím dál víc času. A bohužel času na úkor jiných věcí, na úkor Davida. Pro ilustraci - dnes jsem z domova odešly ve 13:45 a vrátily se ve 20:00. Zbytek večera mi David visel omotaný kolem krku a povídal, jak moc se mu po mně stýskalo. Já vím, že je to komediant, bylo o něj postaráno dobře a věřím, že si na mě během odpoledne ani nevzpomněl, ale nepříjemný pocit z toho prostě mám. Nicméně, nějak jsem odbočila, Klárku soutěže stále baví, i když také čím dál méně. Má hodně špatný pocit ze skupinovek, kde obzvláště jednu choreografii nemají téměř vůbec nazkoušenou. I když samozřejmně žádné ambice na zítřek nemáme - jen všechno ustát, neupadnout a vydržet, stejně nám, prosím, držte palce.

středa 17. října 2012

Kvetou




... holky moje. Začínají orchidee. Tohle jsou první květy, ještě několik jich má poupata. Už se na ně moc těším.


I africké fialky se mi snaží dělat radost.


 První kvítek vyrazil i na svícníku. Jsem ráda, že se mu u nás daří.


A jeden sukulent si vzpomněl, že ještě před zazimováním musí také honem vykvést.

Tak ráda obcházím své květináče. Okukuju, občas vlídné slovo prohodím. To však už jen v době, kdy manžel není doma. Z jeho pohledů je mi jasné, že vážně pochybuje o mém zdravém rozumu.

úterý 16. října 2012

Ochočování




Nevím nevím, kdo koho vlastně ochočuje. Měla  jsem pocit, že my si musíme ochočit Jonáška. On se však po prvotní nervozitě rychle rozkoukal. Je vidět, že chovatelem jeho maminky je malý kluk, dětí se nebojí a ochotně se nechá chovat.  Náš tatínek však byl k příchodu morčete do  rodiny trochu skeptický. Ne že by byl vyloženě proti, jen zaujal postoj "mě je to jedno, dělejte si ,co chcete, mě nějaké morče vůbec ale vůbec nezajímá". Když ho však dnes vidím, jak večer sleduje televizi s Jonášem v náručí a komentuje mu současné politické dění ( Jonáš mu odpovídá tichým "kuňkáním"), mám pocit, že tatínek je již skvěle ochočen. Takhle se dnes kluci dělili o melouna.

sobota 13. října 2012

Seznamte se...




To je Jonášek. Přijel k nám včera ráno z Příbrami. Je mu právě 6 týdnů. Včera to vyděšené nic sedělo celý den v boudičce, ani čumáček nevystrčil. Teprve pozdě večer zvítězil hlad a Jonášek opatrně vylezl, aby se najedl. Dnes už to bylo lepší. Sice vyděšen, ale nechal se pohladit, ba i pochovat. Doufám, že si na nás brzy zvykne a bude se mu u nás líbit. A já musím odolávat nátlaku dětí, abychom mu pořídili Melicharovou.


Dnešní plavání zvládl David na jedničku. Včera večer si vyprosil, aby šla s námi Klárka a alespoň se na něj dívala, když už s ním nemůže plavat. Jenže v noci Klárku začala moc a moc bolet hlava, většinu noci nespala. Ráno jí sice bylo lépe, bolest hlavy byla snesitelnější, ale bylo jasné, že zůstane doma. To nelibě nesl David a prohlásil, že tedy také nikam nejde. Nakonec jsem šli a pochvilkovém přemýšlení v šatně prohlásil :" Dnes plakat nebudu!". Spokojeně vlezl do bazénu, celou hodinu se bavil a šlo mu to skvěle. A mě spadl kámen ze srdce. Ta rána musela být slyšet i u vás!

pondělí 8. října 2012

Skořicové osvěžení


Nedávno jsem brouzdala po internetu a hledala nějaký nový recept na zpracování jablek. Objevila jsem jeden pod názvem "nebe v hubě". Nemám vulgarismy ráda, obzvlášť pokud nemají žádné opodstatnění, proto jsem recept přejmenovala na skořicové osvěžení  a trošku si ho upravila pro naše potřeby. Protože je to moučník opravdu téměř bleskový a díky lehce nakyslým jablkům příjemně osvěžující, podělím se s vámi o recept. Nejdříve upečeme piškot. Na ten ušleháme 6 vajec a 6 lžic cukru do bílé pěny.Opatrně vmícháme 16 dkg polohrubé mouky. Těsto nalijeme na plech s vyšším okrajem vyloženým pečícím papírem a pečeme 15 - 20 min při 180 st. Na jablečnou hmotu rozvaříme asi 10 jablek rozkrájených na kousky a hrnek vody. Osladíme podle chuti, doporučuji nepřeslazovat, lehce nakyslá střední vrstva dá moučníku tu správnou chuť. Podle chuti také můžeme, ale nemusíme, přidat skořici. Když jsou jablka měkká, rozmixujeme je tyčovým mixerem. Dva vanilkové pudinky rozmícháme v troše vody, vlijeme do jablečného pyré a krátce povaříme. Horkou hmotu nalijeme na upečený piškot a necháme dobře vychladnout. Na horní vrstu ušleháme jednu šlehačka a dvě pomazáková másla, osladíme dle chuti. Krém rozetřeme na jablečnou vrstu a posypeme skořicí. Necháme v lednici vychladit, ideálně do druhého dne.

neděle 7. října 2012

Kamarádi


Takhle rádi odpočívají naši mladí ancistrusové. Pěkně čumáček na čumáček. Nevím, zda je to projev nějaké lásky. Ještě netušíme jejich pohlaví. Jak jsem byla poučena, pohlaví se u ancistrusů určuje podle vousků. Samečci je mají delší a rozvětvenější než samičky. Tihle jsou ještě mladí holobrádci.

Jinak nám rybky dělají opět starosti. Dospělá paví oka po přestěhování do velkého akvária začala vypadat nezdravě. Úhyn jsme žádný nezaznamenali, ale prostě jsou "divné". Náš tatínek strávil mnoho hodin pročítám odborných publikací a hledáním na internetu. Jeho verdikt zněl - mají žábrohlísty. Jen ho mrzí, že nemáme mikroskop, aby si mohl svou diagnozu potvrdit. Dnes dopoledne tedy vyrazil na akvaristickou burzu pro fundované rady a potřebná léčiva. Když se pan prodávající dozvěděl, že nemocná jsou paví oka, nechtěl mu ani přípravek prodat. Prý si vzhledem k ceně připadá jako podvodník. Nemocné ryby máme spláchnout do toalety a pořídit si nové. Vyjde nás to mnohem levněji. Tatínek mu vysvětlil, že tady více než o ryby jde o dětskou dušičku a musíme tedy pro záchranu ryb udělat maximu. Právě teď se rybky macerují v léčebné lázni a my čekáme na půlnoc, abychom přesně dle návodu vodu vyměnili. A já přemýšlím, jestli je to opravdu normální takhle blbnout kvůli pár rybám. Snad ani radši nebudu rozvádět, že mám díky nim za sebou pár bezesných nocí.

Plavání



Kdykoliv jsme zabrousili s Davidem do Vršovic a on uviděl Juklík, byl smutný, že už nechodí plavat. Stále se ptal, kdy zase plavat půjdeme. Ano, minulý školní rok jsme plavání kvůli jeho nemocnosti zrušili. Pro letošek jsem ho tedy přihlásila na kursy , kam chodila přesně v jeho věku Klárka a máme s plaveckou školou Šipka velmi dobré zkušenosti. Moc se těšil, ještě včera večer byl rád, že ráno jdeme spolu poprvé plavat. Ráno se však vzbudil se slzičkami, na plavání nechce. Vysvětlovala jsem, domlouvala, nic platné to nebylo. Nakonec jsem rozhodla, že to prostě půjdeme zkusit a uvidíme.
Plavání bylo velmi příjemné. Jsem ráda, že se nám podařilo sehnat kurs, kde jsou ještě rodiče s dětmi v bazénu. V tomto věku už to není tak samozřejmé. Navíc bazen je úžasně teplý, čistý, příjemný. Jen termín - sobota od 9 hod - není úplně ideální. Ale byla jsem rozhodnutá to nějak zorganizovat. Davidovi šlo plavání moc dobře. Dělal všechno přesně, jak měl, krásně spolupracoval. Paní trenérka ho moc chválila. Jen tedy větší část hodiny prokvílel :" Úúúúú, já chci domůůůůů!". Jen v závěru hodiny, kdy děti závodily ve sbírání vodolepek se opravdu bavil. Po hodině jsem si zašli do občerstvení na slíbenou horkou čokoládu. Plavání se mu prý líbilo, ale příště už tam nechce. A já teď nevím, jak dál. Mám to ještě zkoušet, přemlouvat ho a ignorovat slizičky?  Nebo to rovnou vzdát, doufat, že třeba za rok dozraje abude ochotem pobýt v kolektivu lidí? Vodu má rád, "plave" s pomůckami, potápí se rád. Do aquaparku chodíme celkem pravidelně, takže s vodou opravdu problém nemá. Jeho dnešní reakce mě překvapila. Myslela jsem si, že když budu celou dobu s ním, v podstatě ho téměř celou hodinu držím, že si dopolednu spolu užijeme. On tvrdí, že tam chce mít Klárku a tátu. Ale obavám se, že kurzy typu "plave celá rodina" se nepořádají. Tak mám zase celý týden o čem přemýšlet.

Přes poledne jsme zase frčely s Klárkou na balet. Doma jsem se nesetkaly s přílišným nadšením a pochopením, že místo oběda (který měli kluci připravený jen ho ohřát) zase někde poletujeme. A to nás příští sobotu čeká to samé a v neděli odpoledne opět. No jo, termín soutěže se blíží!

čtvrtek 4. října 2012

Závody



Hopík, kroužek, kam začal Davídek chodit cvičit, pořádal dnes na školním hřišti závody. Závodilo se na koloběžkách, odrážedlech a kolech.  I když byla akce plánovaná pro předškolní děti, Klárka byla pozvaná a mohla také závodit. I když jsem krotila její nadšení z prvního místa v koloběžkách. Přece jen věkový nepoměr tu byl. Tak jsem se dohodli s ostatními, že je první, ale chlapeček, který dojel za ní a je mu 5 let, je také první. Davídek dojel v koloběžkách poslední, ale vůbec mu to nevadilo. Byl rád (a náležitě pochválen), že všechno úspěšně projel, že dostal cenu ( bonbony, samolepky a časopis) a pořadí vůbec neřešil. Potom nás už velká průtrž mračen zahnala domů. Diplomy dostanou děti na příští hodině cvičení.
.
A ještě jednou věcí mi Davídek udělala dnes ohromnou radost. Poprvé jsme šli do školky bez slizček! Sice řeči měl, že tam nechce, že chce být se mnou doma, ale neplakal, do třídy vešel a dokonce se mě pustil a šel za kamarády. Kéž by mu to vydrželo a já se mohla ráno probouzet bez křečí v žaludku.

pondělí 1. října 2012

Rozrůstáme se

Ano, bude nás o jednoho víc. Dlouho jsem váhala, přemýšlela, studovala a nakonec jsem podlehla tlaku dětí (hlavně proto, že jsem sama podlehnout chtěla) a rozhodla jsem se pro nový přírůstek. Po 11. říjnu k nám přibude jeden malý šmudla. Je to kluk, to je jasné. Dnes jsem ho zamluvila, ještě se potřebuje trochu pomazlit s maminkou a občas trochu cucnout mlíčka, jinak je prý už krásně samostatný. Teď vymýšlíme jména a těšíme se.