Nevím nevím, kdo koho vlastně ochočuje. Měla jsem pocit, že my si musíme ochočit Jonáška. On se však po prvotní nervozitě rychle rozkoukal. Je vidět, že chovatelem jeho maminky je malý kluk, dětí se nebojí a ochotně se nechá chovat. Náš tatínek však byl k příchodu morčete do rodiny trochu skeptický. Ne že by byl vyloženě proti, jen zaujal postoj "mě je to jedno, dělejte si ,co chcete, mě nějaké morče vůbec ale vůbec nezajímá". Když ho však dnes vidím, jak večer sleduje televizi s Jonášem v náručí a komentuje mu současné politické dění ( Jonáš mu odpovídá tichým "kuňkáním"), mám pocit, že tatínek je již skvěle ochočen. Takhle se dnes kluci dělili o melouna.
:-) no ten vůbec nepotřeboval ochočovat :-) Jak vidno, krásně se u vás domestikoval a už to tam správně vede :-)
OdpovědětVymazatjojo, melounek :-) to je lahůdka- u nás taky frčí okurka k snídani :-)
OdpovědětVymazat