Hopík, kroužek, kam začal Davídek chodit cvičit, pořádal dnes na školním hřišti závody. Závodilo se na koloběžkách, odrážedlech a kolech. I když byla akce plánovaná pro předškolní děti, Klárka byla pozvaná a mohla také závodit. I když jsem krotila její nadšení z prvního místa v koloběžkách. Přece jen věkový nepoměr tu byl. Tak jsem se dohodli s ostatními, že je první, ale chlapeček, který dojel za ní a je mu 5 let, je také první. Davídek dojel v koloběžkách poslední, ale vůbec mu to nevadilo. Byl rád (a náležitě pochválen), že všechno úspěšně projel, že dostal cenu ( bonbony, samolepky a časopis) a pořadí vůbec neřešil. Potom nás už velká průtrž mračen zahnala domů. Diplomy dostanou děti na příští hodině cvičení.
.
A ještě jednou věcí mi Davídek udělala dnes ohromnou radost. Poprvé jsme šli do školky bez slizček! Sice řeči měl, že tam nechce, že chce být se mnou doma, ale neplakal, do třídy vešel a dokonce se mě pustil a šel za kamarády. Kéž by mu to vydrželo a já se mohla ráno probouzet bez křečí v žaludku.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!