Protože blog používám hlavně jako svůj deník, musím si tu uložit dvě, pro mě velmi významné, fotky. První fotka je rámen. Speciální je v tom, že je to první večeře, na kterou mě pozval David. Za peníze, které si sám vydělal. Celý školní rok, vlastně ještě o kousek víc, chodí pravidelně na brigádu. Protože je velkým milovníkem všeho japonského a plánuje se v dospělosti do Japonska odstěhovat, usoudil, že není možné, abych ještě rámen neochutnala. Byl velmi pyšný, že mě a Kláru na večeři pozval. A já byla pyšná na něj. Nemá moc spolužáků, kteří téměř každý víkend tráví v práci.
A druhá fotka je do sbírky. Do Kunratického lesa chodíme každý rok. A každý rok opravdu od malička děti fotím na téhle mašince. Byla jsem ráda, že i teď děti projevily zájem na procházku zajít. Byť už to pro nás není celodenní výlet ale krátká procházka odpoledne po práci. A bylo jasné, že fotka na mašince nesmí chybět. Že se David "rád" fotí asi nemusím dodávat.
To je od syna moc hezké. Líbí se mi, když někdo má sen a dokáže si zatím jít (a ještě přitom myslí na druhé).
OdpovědětVymazatA focení je hezká tradice :)
Lezarts
OdpovědětVymazatRadostí není nikdy dosti!
Tak to je opravdu moc milé! I naše děti brigádničily vlastně ještě pře 15tými narozeninami a rozhodně jim to neublížilo.
OdpovědětVymazatAli, měj hezký den. Helena