Ke Snežce

 Dnešní výšlap jsem zahájili opět na Špindlerově boudě, kam jsem dojeli autobusem. Další směr byl jasný - Sněžka. Vyrazili jsem po Cestě česko-polského přátelství. Míjeli jsme Malý Šišák a Polední kámen. 

Kochali jsme se úžasnými výhledy na polskou stranu.

Došli jsem do Obřího sedla. Dále na Sněžku jsem neměli v plánu stoupat a davy turistů nás utvrdily v tom, že jsem se svého plánu drželi. Převážná většina turistů byli Poláci, českých turistů jsem potkávali minimum. 

Stočili jsme se směrem k Luční boudě, zamávali Sněžce z jiné strany. 

Z Luční  boudy jsem měli dvě možnosti, jak dojít do Špindlerova Mlýna. Nechala jsem se přemluvit Davidem a kývla na tu kratší, přes Kozí hřbety. Osudová chyba! Uzounká kamenitá cestička téměř kolmo dolů. Museli jsme skákat z kamene na kámen, po levé ruce jsme měli velmi příkrý sráz, jehož konec nebyla šance zahlédnout. Trpěla má kolena a Klářiny kotníky. David při pohledu na Kláru, která si je zruba v polovině sestupu radši stáhla obinadlem, dost znejistěl, bylo na něm vidět, že se o nás bojí. Je pravda, že kdyby si tam někdo povrtnul kotník, musela by pro něj přiletě helikoptéra. Myslím, že jinak  by nebylo možno dostat byť lehce raněného dolů. Z tohoto úseku cesty nemám ani jednu fotku. Měla jsem co dělat sama se sebou, mobil zůstal ukryt v batohu.