Na skok ve Žlebech

Poslední týdny nejsou pro naší rodinu úplně jednoduché. Jak říkávala moje babička "čert snáší vždycky na větší hromadu". Nějak máme pocit, že se toho nakupilo opravdu moc a momentálně nevidíme světlo na konci tunelu. Nechci se rouhat, vím, že vždycky může být ještě hůř. Ale teď je toho prostě moc. Potřebovali jsme nutně někam vyrazit. Zavřít za sebou dveře, chvíli na nic nemyslet a tvářit se, že se vůbec nic neděje. Rozhodli jsme se pro zámek Žleby. Není to daleko, víme, že se nám tu líbí. Prostě sázka na jistotu. I když jsem původně měli v plánu pouze jeden prohlídkový okruh (přeci jen už zámek známe), nemohli jsme se rozhodnout, zda chceme reprezentační salóny nebo soukromé apartmány. Proto jsme šli opět na okruhy dva. Zajímavé bylo sledovat, jak moc záleží na složení skupiny. Při první prohlídce v soukromých apartmánech byla docela fajn skupinka. Všichni poslouchali, občas se někdo na zeptal na něco k věci. Při prohlíce reprezentačních prostor bylo ve skupině hodně dětí, které to nebavilo, pořád chtěly něco osahávat, což slečnu průvodkyni znervozňovalo. A pak tu byla skupinka německých návštěvníků, kteří měli tištěný text v němčině a usoudili tedy, že když oni nepotřebují výklad české průvodkyně, nepotřebuje ho nikdo a zcela bezostyšně se při výkladu nahlas bavili. Na konci prohlídky už slečna průvodkyně měla hodně vykřičený hlas.  Nemusím tedy asi říkat, že soukromé apartmány se nám líbily mnohem více. 

Po prohlídce  zámku jsme se šli podívat do Obory. Ta se pyšní hlavně ochočeným stádem bílých jelenů. A tenhle vůdce stáda byl opravdu vzorný exponát. Nechal se hladit, pózoval na focení. V Oboře je ale spousta další zvířat - liška, prase divoké, lasice, dravci. Většinou se jedná o zvířata, která se již v zajetí narodila nebo která se dostala díky svému  zranění do záchranné stanice. Tady si zvykla na člověka a vrácení do volné přírody tedy již nebylo možné. Měli jsme štěstí, že jsem stihli krásnou ukázku dravců. Lidé, kteří dravce představovali, o nich uměli velmi poutavě vyprávět. 

 Fotky z dnešního výletu jsou takové všelijaké, já vím. Ale jak nejsem ve své kůži, úplně jsem zapomněla doma foťák. A dobře víte, že focení mobilem není úplně mou doménou.