Vladimír Beneš, Martin Moravec - Mé cesty do hlubin mozku

 Anotace z DK: 

Upřímná zpověď našeho nejznámějšího neurochirurga. O životě, smrti, naději i zázracích moderní medicíny. Co vše víme o mozku? A co o něm naopak nikdy vědět nebudeme? Proč mozek jako jediný orgán nebolí? Dokážeme předejít těžkým nemocem, jako jsou parkinson, alzheimer, mrtvice či mozkové nádory? Má se těžce nemocným lidem podávat tvrdá pravda, nebo milosrdná lež? A měl by člověk dostat možnost sám se rozhodnout, že už nechce žít?

Přiznám se, že poslední dobou mi čtení nejde. Nedokážu se soustředit, přistihnu se, že čtu stále stejný odstavec dokola a stejně ho nevnímám. Přečtu vždy jednu stránku a knihu odkládám. Zvolila jsem tuto knížku pro předchozím nadšení s rozhovorem s MUDr. Dvořákem. Čekala jsem, že i tato knížka mě vtáhne, pohltí a nebudu nic vnímat. Bohužel se tak nestalo. Určitě velký díl na tom má mé současné rozpoložení. Ale není to jen tím. Profesora Beneše neznám. Tedy samozřejmě, že vím kdo to je, ale nikdy jsem ho neviděla třeba hovořit v televizi ani naživo. Takže jsem k němu přistupovala naprosto bez předsudků. Při čtení jsem se stále nemohla rozhodnout, jestli mi pan profesor je nebo není sympatický. Ve spoustě názorů se shodneme. Například na otázku eutanazie se díváme naprosto stejně, tam jsem silně nesouznila s MUDr. Dvořákem. Nechci zpochybňovat, že MUDr Beneš je největší kapacita neurochirurgie nejen u nás, ale i ve světovém měřítku. Přesto mi úplně nesedí jeho opakované prohlášení, že není u nás většího odborníka než je on. Není, já vím, ale přesto myslím, že by stačilo říct to jednou. Chápu, že člověk musí být sebevědomý, aby se v oboru prosadil, ale občas jsem měla pocit, že jeho sebevědomí hraničí s arogancí. Věřím, že alespoň částečné upozadění ega by knize prospělo. Ale je pravda, že nějako falešnou skromnost by mu člověk nevěřil. Tak nevím. Určitě čtení je to velmi zajímavé, mozek je pro nás stále neprozkoumaná oblast.