Špindlerova bouda, Labská přehrada

Dnešní ráno jsme se nechali vyvézt autobusem na Špindlerovu boudu. Je to úžasný výchozí bod na hřebenové tůry. Na tu jsme se však úplně necítili ( hlavně ten nejmladší člen naší tříčlenné skupiny šel s námi jen se slibem, že jdeme na kratší procházku), proto jsem na mířili směrem na Petrovku. Cestou jsem se kochali výhledy na obě strany: 

Cestou jsou opravdu dokonalé výhledy, ale mě se fotky na mobilu nepodařily.

Od Petrovky jsem už klesali do Špindlerova Mlýna. Cestou jsme potkávaly spoustu pasoucích se krav a ovcí, takže díky drbání a přátelské konverzaci s přežvýkavci se nám cesta protáhla. 

Odpoledne jsme se vypravili v obměněné sestavě - David zůstal doma, naopak manžel se k nám připojil - na Labskou přehradu. Je to první přehrada na Labi z počátku 20. století. Pod hrází se nachází první vodní elektrárna na Labi z roku 1994.

Přišla jsem na to, proč neumím fotit s mobilem.  Pomineme neméně důležitý fakt, že foťák na mobilu neumím nastavit (já mám prostě telefon na volání a psaní zpráv). Ale hlavně při focení na něj nevidím. Nechce se mi pořád nosit brýle na blízko u ruky (a bez nich prostě na displej pořádně nevidím). Navíc na sluníčku na mém řádně opatlaném displeji není nic moc vidět. Takže jsem vždy večer doma překvapená, co jsem vlastně vyfotila nebo spíš nevyfotila, kde mi kus čeho chybí, které fotky jsou řádně rozmazané a tak. Po návratu do Prahy musím s foťákem do opravny. Jsem zvědavá, jak dlouho bez něj budu.