Mikulov

Myslím, že jste asi odhadli, že naším dnešním cílem bude Mikulov. Naši návštěvu města jsme začali na zámku.  Z velké nabídky jsem si vybrali dva okruhy - největší historický okruh zaměřený na život Deitrichsteinů, šlechtického roku, který udržovali svůj dvůr na Mikulově od roku 1570 až do konce druhé světové války. Na druhém okruhu jsme zavítali do zámecké knihovny, která čítá přes 17 000 knižních svazků.

Po obědě jsem zamířili nejprve do Deitrichsteinské hrobky Přiznám se, že mi v ní nebylo úplně dobře. Měla jsem takový nepříjemný pocit, že ruším. A neubránila jsem se myšlenkám, jak by mi bylo na jednu stranu příjemné, kdyby kolem ostatků mých předků dusali v pravidelných intervalech davy turistů. Na straně druhé, zda bych takové místo vůbec byla schopná navšítivit, kdyby se jedno o mé předky, třeba i osoby mně blízké. Asi o všem moc přemýšlím. Naše morbidní děti naopak velmi detailně prostudovaly všech 45 rakví a 3 urny. A měly ohromnou radost, když dokázaly spojit rakve s pohřebními rouchy, které jsem viděly na prohlídce zámku.

Potom hurá vzhůru na Kozí hrádek.

Výhled na centrum města byl opravdu krásný.

I pohled na náš další cíl - Svatý kopeček. Mužská část naší výpravy sice protestovala, že těch kopců už bylo dost, že je vedro, že....Ale být v Mikulově a nejít na Svatý kopeček?...chápeme se.

                  

Myslím ale, že byli rádi, že jsem je s Klárou přemluvili. Jen za ten pohled na všechny strany to stálo.

Kam vyrazíme zítra, zatím netušíme. Já tedy nějaký tip už mám, ale nechám si to pro naše líné pány až jako překvapení k ranní kávě.