Mikuláš

... k nám nechodí. Vždy jen dárky zanechá v pokoji, když nejsme doma. Klárka měla Mikuláše ve škole. I k Davidovi do školky měl přijít. Když jsem ho v noci slyšela pokašlávat, říkala jsem si, že budu pro jednou taky ta nezodpovědná matka a pokud bude bez teploty, na ty tři hodinky ho do školky dám, ať si užije nadílku. Jenže ráno, když jsem odvedla Klárku do školy, mi bylo jasné, že nepůjde nikam. Ležel tu na posteli, bílý jak list papíru. Teplotu sice neměl, ale prý ho bolí bříško a je mu moc špatně. Napjatě jsem čekala, co se z toho vyklube. Celé dopoledne byl jak hadrová panenka, sám dobrovolně ležel! (na to nejsem od svých dětí zvyklá). Trápil ho ošklivý kašel a silná rýma. Odpoledne mu už bylo o poznání lépe, ale radši jsem ho ven na vyhlížení Mikuláše radši nebrala. Pár Mikulášů jsem viděly s Klárkou cestou z baletu, jeden nás zastavil, chtěl básničku a odměnil Klárku pytlíčkem bonbonů. Pak už se děti radovaly nad nadílkou doma, kterou jsem musela opatrně do pokoje propašovat, když je tatínek zabavil hrou na počítači.

35/365 Co mi dnes udělalo radost:
- už se mi začíná  navracet hlas, i když je to vykoupené silným dráždivým kašlem