Dnes nás čekal koncert v Klárčině hudebce. Připravovala se na něj pilně. Vystoupení se jí povedlo bez jediné chybičky. Jako jedné z mála. Překvapilo mě, co žáků hrálo s chybami a to takovými, že je slyším i já, naprosté hudební dřevo. Obzvláště starší studenti měli dlouhé a náročné sklady, které byly evidentně nad jejich síly a moc s nimi zápasili. Nevím, proč paní profesorka nevolila něco lehčího. Klárka byla moc spokojená a pyšná, že jí to vyšlo dobře. Tím i trošku zkřížila plány. Snažím se jí totiž přesvědčit, že by příští rok do hudebky chodit nemusela. Mám obavy, že část mé hudební dřevěnosti toitž zdědila a občas se s flétnou trápí. Ale ono jí to tak baví. Koncert jí vlil nový elán do žil. Tak uvidíme, jak dopadnou závěrečné zkoušky.
Asi není po mamince, když jí to evidentně jde :-) Z hudebky bych jí určitě nenutila odejít, zvláště, pokud jí to baví!
OdpovědětVymazatJá jí rozhodně nenutím. Je pravda, že mi přijde, že toho má hodně (upřímně - já taky). Když jí to nejde, vzteká se a nechce cvičit. Tak jsem si myslela, že by se s hudebkou nemusela trápit. Samozřejmně, když bude chtít dál pokračovat ( a ona bude!), příští rok jí v tom rozhodně bránit nebudu. V páté třídě pak uvidíme, tam už bude muset zvažovat priority:-).
VymazatNebrat z hudebky. Já bych zase holky nutila a ony už se několik let nutit nenechají.
OdpovědětVymazat