Co pečete před Vánoci vy?

 Určitě cukroví. To já také. Ale vesmír musí být v rovnováze a čím víc peču sladkého, tím mám větší chuť na slané. Dnes byla chuť na burgery. Zkouším stále různé recepty, hledám ty nejlepší bulky. A konečně myslím, že jsem našla. Použila jsem tento recept. Mohu ho s klidným svědomím doporučit. S těstem se úžasně pracuje. A bulky jsou chuťově opravdu výborné. Změnila jsem pouze velikost. Podle receptu bychom měli mít 9 velkých bulek. Já dělala spíše takové miniburgery, takže jsem měla 15 malých bulek.

A ještě pohled z okna. Krásné ranní divadlo jsem mohla dnes při kávě pozorovat. 

Petra Soukupová - Marta v roce vetřelce

 Anotace z DK:

Martě je čerstvých devatenáct let, je hezká, chytrá, a v životě jí jde všechno snadno. Právě se dostala na vysokou školu a těší se na nový život. Jediné, co ji trápí, je jizva v obličeji. O prázdninách proto nastoupí na brigádu, aby si vydělala na plastickou operaci a začala svůj dospělý život s novou tváří. A právě tady začíná řetězec dramatických událostí, které Martě dokonale převrátí život. Na brigádě se bezhlavě zamiluje do Roberta a zcela se na něj upne. Záhy zjišťuje, že je těhotná a Robert je ve skutečnosti ženatý. Rozhodne se pro potrat, ale matka ji přinutí si dítě nechat, aby se o něj sama mohla starat. Martin život je v troskách, představy o budoucnosti, studiu, lásce, rodině se jí hroutí. Ví, že roli, která se od ní očekává, nedokáže zvládnout, a balancuje na hraně deprese a vzpoury. Krizi řeší útěky, alkoholem a sebepoškozováním.

Při četbě knih Petry Soukupové se u mě začíná pojevovat mé masochistické já. Její knížky miluju. Při čtení je mi špatně, hlavně psychicky. Připadám si jako vymačkaný pomeranč. Ale musím číst, číst, číst.... nedokážu knížku odložit. Tohle tedy byl pro mě extrémní "nářez". Hlavní hrdinka je ve věku mé dcery. Asi proto na mě příběh působil ještě silněji než obvykle. Prvních pár stránek jsem měla trochu problém se začíst. Kniha je psána formou deníku, velmi heslovitě. Ve větách často chybí slovesa, takže čtení působí kostrbatě. Ale jde opravdu jen o pár prvních stránek, velmi rychle jsem si na tento styl  zvykla. Působí o to autentičtěji. A je to tedy... ufff... Jak řekla moje maminka po přečtení: "Ještě že ta naše Klárka je taková jaká je!"

Vánoční koncert

Včera jsem si užili tradiční vánoční koncert kytaristů a kapel. David poprvé hrál písničku Steve Wondera Isn´t she lovely..  Přiznám se, jako zcela nezaujatá matka :-), že se mi moc líbila. Ono když je dobrá zpěvačka, je to nádhera. A pan učitel Tomáš to svým sólem pozvedl zase o level výš. Nepřestanu mu být vděčná, co všechno pro ty puberťáky dělá, i když má svou vlastní hudební kariéru rozjetou více než dobře.

Souborovka si nacvičila písničku od Imagine Dragons. Co k tomu dodat.... je vidět, že jsou děti od různých učitelů, různé úrovně a zpívat neumí nikdo.

Davidovo sólo Merry Go Round of Life se dávám je pro sebe, abych to měla kompletní. S tím už na podzim vystupoval. I když musím říct, že tentokrát se mu to povedlo lépe. I když tam chybky byly, přeci jen je znát, že na skadbě stále pracuje.

Shari Lapena - Všude samí lháři

 Anotace z DK:

Z městečka Stanhope doslova sálá klid a bezpečí. Než se ztratí devítiletá Avery, dcera místního bezúhonného lékaře. Než se zjistí, že její otec William ji krátce před jejím zmizením uhodil. A že udržoval tajný poměr se ženou bydlící o několik bloků dál. William se stane podezřelým číslo jedna, ale ne jediným. Někdo Avery viděl nastupovat do auta jednoho mladíka. A své nejlepší kamarádce tvrdila, že má staršího přítele. Najednou tady každý na někoho něco ví. Ale dá se tu vůbec někomu věřit? A připravit se na pravdu o tom, co se stalo s Avery?

Knížkám této autorky říkám "rychlovky". Rychle je přečtu, ale bohužel stejně rychle zapomenu. A tak to bylo i v tomto případě. Napínavý příběh, který jsem zhltla za dvě noci. Knížka se skvěle čte,  má spád. Možná trošku přitažené za vlasy. Rozhodně mě překvapil závěr. Pro mě je tohle ideální kniha na vypnutí a trošku na "vymytí" hlavy. Oceňuji, že hlavní postavy jsou běžní lidé, kteří mají své starosti, radosti i stinné stránky. Pokud chcete něco příjemně napínavého, nebojte se tuto knížku vyzkoušet.

Vánoční ozdoby

Protože advetní čas už klepe na dveře, myslím, že vás můžu trošku zahltit ozdobami, které teď šiju. Ostatní korálkování šlo stranou. 

          Mrzí mě kvalita fotek. Bohužel jsem stále bez foťáku. Ten si již dva měsíce hoví v opravně a                  ještě minimálně tři týdny bude čekat na náhradní díly. Ach jo. 

                                            

Všem statečným, kteří dorolovali až sem, gratuluju. Zároveň trošku pohrozím. Ještě nějaké ozdoby jsou v procesu výroby, tak pokud stihnu (a pokud už bude foťák), ještě něco přidám.

Krásný adventní čas všem!

Jiří Hájíček - Drak na polní cestě

Anotace z DK:

Drama ze současného venkova, který čelí tlakům velkého byznysu. Kristýna, učitelka hudby, se po letech vrací z Prahy do Nového Lhotce. V pětatřiceti letech se pokouší narovnat vztahy s rodinou a na jihočeském venkově zapomenout na minulost. S Tomášem, ředitelem místního statku, se znají odjakživa a spojuje je snaha zachránit své osobní životy a také jedno chátrající stavení na návsi. Tomášovi je pětapadesát, dlouho žije sám a cítí, že stárne. S Kristýnou přichází naděje, ale postupně také neshody pramenící z odlišnosti života ve městě a na vesnici. A pak se ve Lhotci objeví černá auta. Vystupují z nich mladí muži v oblecích a kravatách, obcházejí chalupu po chalupě a nabízejí peníze za akcie statku. A Tomáš zjišťuje, že bude muset řešit mnohem složitější krizi než jen tu svou životní… 

Ač jsem ryze městský člověk a nedovedu si vůbec představit, že bych žila na vesnici, tvorbu Jiřího Hájíčka hltám s nadšením. Vždy mě to vrátí do dětství a mládí, kdy jsem od pozdního jara do podzimu na vesnici byla. Je mi jasné, že nyní je to vesnice úplně jiná než v době mého dětství. I tato knížka mě donutila trochu nostalgicky zavzpomínat. A  uvědomit  si, že jsem ráda za velké, anonymní město. Je to smutný příběh o boji slabšího proti silnějšímu. O vztahu k rodinnému dědictví. O moci peněz. Pokud máte rádi český venkov, určitě si nenechte poslední knížku Jiřího Hájíčka utéct. 

Další přírůstek

Opět máme o jednu zubatici více. Byla to moje iniciativa. Zdálo se mi, že Houbička se u nás nudí. Limetka je už přeci je seniorka, v lednu jí bude 6 let. Kromě toho, že špatně slyší, je už hodně pohodlná. Když mimořádně nejí, tak pospává. Pubertální Houbička pobíhá po kleci sama. Když tedy na mě vykoukla na internetu tahle fešanda, bylo rozhodnuto.  Seznamte se - Winnie z chovné stanice Strigo. Omlouvám se za fotku, je mobilem z dálky. Winnie je ještě celá vyplašená.  Zatím vypadá, že se cítí bezpečněji s Limetkou. Houbička totiž usoudila, že Winnie je hlavní potravní konkurent a od  všeho ji odhání. Tak snad si holky brzy sednou. Jméno zatím pocháváme, Winnie se nám zdá docela fajn. Ale znáte naši rodinu. Po pár dnech pozorování vymyslíme nějakou ptákovinu, že se zase budu stydět s takto pojmenovaným morčetem chodit na veterinu. 

Doufám, že se mi za pár dnů, až se situace usadí, podaří nějaké lepší fotky.

Stefanie Londonová - Jezevčík nosí Pradu

Na knížku mě nalákala  hlavní hrdinka Isla, influencerka, ale hlavně Camilla - trdohlavá fenka jezevčíka. Isla je specialistka na sociální sítě  a tvorbu videí. Nedopatřením se jí podaží zveřejnit něco, co její kariéru lusknutím prstu zničí. Theo, majitel jezevčice Camilly, je miliardář, který se schovává před světem v ústraní a velmi pečlivě si  drží svůj život uzamčený. Setkání těchto dvou postav zcela očividně směřuje k velmi předvídatelné romatické zápletce. Přiznám se, že tahle linka byla pro mě vcelku zklamáním. Ale je mi jasné, že je to jen můj úhel pohledu, protože nemám ráda romatické příběhy, plné žhavých scén a prázdných klišé. Více mě zaujala témata jako nejistá kariéra inflencerů , jak minulost dokáže ovlivnit vnímá současnosti, či přátelství a oddanost. Mrzelo mě, že Camilla, kvůli které jsem vlastně po knize sáhla, dostala podle mého podstatně méně prostoru, než by si zasloužila.

Knížka je psaná velmi čtivě, s kapkou humoru. Je to pohodové, velmi oddechové čtení. Milovníci romatických příběhů si ho určitě vychutnají. Já však zřejmě po dalších dílech této série sahat nebudu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož e-shopu si můžete knížku objednat. 

Martinské rohlíčky

Martinské rohlíčky peču už mnoho let. Vyzkoušela jsem spoustu receptů. Poslední 3 roky peču tyhle nekynuté. Jsou podle instagramového receptu od @honza_pece. Jsou opravdu skvělé. Rychlé. Klidně upečte rovnou ze 2 dávek. Já už je peču druhý den za sebou, mizí rychlostí blesku. 

Na těsto potřebujeme 250 g hladké mouky, 1 lžíce moučkového cukru, 2 žloutky, 130g změklého másla, 75 ml 33% smetany, špetku soli. Zpracujeme v hladké těsto, které necháme v lednici alespoň 30 min odpočinout. Náplň: 150 g mletých ořechů, 70 g moučkového cukru, 20 g medu, 2 lžíce rumu, 2 lžíce 33% smetany. Těsto vyválíme, rozkrájíme na 16-20  trojúhelníků, podle toho, jak velké rohlíčky chceme. Plníme a stáčíme rohlíčky. Před upečením potíráme vejcem. Po upečení pocukrujeme. 

A co vy? Pečete rohlíčky? Pokud ano, jaké?

Dušičky

Dnešní dušičková noc se mnou zamávala nějak víc než jsem čekala. Myslím na všechny. Na tatínka, na Honzíka....

Odpočinutí věčné dej zemřelým, Pane...                                                                                                      a světlo věčné ať jim svítí                                                                                                                              ať odpočinou v pokoji.                                                                                                                                  Amen

Ráno bude zase lépe.....

Matthew Perry - Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih

Anotace z DK:

Hvězda oblíbeného seriálu Přátelé nás ve svém otevřeném, vtipném a nesmlouvavě upřímném životopise zavede nejen do zákulisí natáčení legendárního sitcomu, ale i vlastního boje se závislostí. Matthew Perry nechává ve svém výjimečném životním příběhu čtenáře nahlédnout do nahrávacího studia nejúspěšnějšího komediálního seriálu všech dob a zároveň se otevřeně svěřuje se svým bojem se závislostí. Jedinečným stylem, s bezmeznou upřímností a svým typickým humorem barvitě líčí podrobnosti z celoživotního zápasu se zdravotními problémy a odhaluje, co k nim přivedlo člověka, kterému alespoň na první pohled nemůže v životě nic chybět.

Je tu někdo, kdo by neměl rád seriál Přátelé? Nebo někdo, kdo by ho snad neznal? Myslím, že ne. Vždy si s Klárou při sledování nějakého seriálu říkáme, s kým bychom šli nejraději na kafe (většinou se neshodneme). V seriálu Přátele to pro mě byl vždy jednoznačně Chandler. Do četby této autobiografie jsme se pouštěla s obavami. Nemýlila jsem se, bylo to náročné čtení. Ještě těžší, než jsem očekávala. Že Perry má (měl) problémy s alkoholem a léky, jsem tak nějak tušila, někde jsem kdysi něco zahlédla. Ale že jeho problém byl vlastně celoživotní těžký boj, jsem netušila. V knize líčí velmi surově, bez příkras svůj boj se všemi závislostmi. Pohled do jeho složité hlavy, tok jeho myšlenek byl pro mě opravdu náročný. Mohli bychom ho soudit, nesouhlasit s jeho postoji a názory. Ale já ho především litovala. Já sama byla velmi unavená jen s četby o jeho démonech. Nedovedu si ani zlomkově představit, jak se cítil on. I když na konci knihy působí vyrovnaně, smířeně a spokojeně, neustále se mi vrkádá do hlavy myšlenka, že smrt pro něj byla svým způsobem vysvobození. I když on se smrti bál a hrozba blízké smrti bylo to jediné, co ho donutilo pokusit se svými závislostmi něco udělat. 

A tak mě napadá - s  kým z Přátel by jste si dali kávu vy?

Mokrá (jako) myš

 

Co si tahle chudinka musí  o nás myslet! Přijde do nové rodiny, celá vyděšená z cesty. Za pár dní jí zmizí jedna spolubydlící a zůstane tam jen se starou, nevrlou a nahluchlou babčou. Pak jí páníčkové začnou tahat pravidelně 3x denně z klece a patlají ji mastičkami. Tu hrůzu ještě prokládají pravidelnými koupelemi. Protože panička není dostatečně trpělivá, po 14 dnech té hrůzi ji vláčí na veterinu. Tam jí paní doktorka převrací srst naruby, aby paničce řekla, že vše dělá správně, má vytrvat a v nastolené léčbě pokračovat. Takže další týden hrůzy pokračuje. Dneska už byla poslední koupel. Držte té chudince mokré myšce, ať už je vše v pořádku a může se u nás v klidu zabydlet. 

Její nemoc jí dala i jméno. Pracovní Mimi se změnilo na Houbičku. Ve hře byla i Plísnička, ale to už mi přišlo moc kruté.

První popový koncert

 ... proběhl dnes v naší ZUŠ. A vážně jsem se skvěle bavila. Mám ráda, když jsou koncerty mix různých nástrojů. Tady byl hlavně zpěv, pak nějaké kytary, bicí (mimochodem opravdu dokonalé!) a basy. 

Náš David přispěl také svou troškou do mlýna:

Zapotil se, byl neuvěřitelně nervozní. Vybral si hodně těžkou skladbu. I když on se svým výkonem spokojen nebyl, já hudebně hluchá matka ano.

Robert Bryndza - Anděl smrti

 Anotace z DK:

Když najde detektiv šéfinspektor Erika Fosterová vysoce postaveného politika Nevilla Lomase nahého, svázaného a mrtvého ve vlastní posteli, vedení Metropolitní policie rychle rozhodne, že jeho smrt není potřeba vyšetřovat. Případ je odložený, ovšem jen do chvíle, kdy je nalezena mrtvá i nadějná fotbalová hvězda. Erika a její tým navíc s těmito vraždami spojí i smrt známého režiséra. Policie už nemůže ignorovat to, co je očividné: v Londýně řádí sériový vrah, který si chce vyřídit účty.
Výsledky vyšetřování jsou ovšem trochu matoucí. Na záběrech z průmyslových kamer se objeví pět podezřelých žen... a všechny jsou si k nerozeznání podobné. Při pátrání po jejich totožnosti Erika několikrát narazí na zmínku o sexuální pracovnici, která má špínu na tolik vlivných mužů, že to znervózňuje i ty nejmocnější politiky a vedení Metropolitní policie.

Je to neuvěřitelné (tedy pro mě), ale jedná se již o 8. díl kriminální série se slovenskou vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. Takže už nějak nevím, co ke knížce říct a stále se neopakovat. Fajn detektivka. Příjemně se četla, příběh svižně plynul. Je to asi to, co čtenáři od tohoto autora očekávají. Žádné neotřelé téma se v příběhu neotevírá. Zneužívání dětí v dětských domovech i korupce v politice je už pravda trochu otřepané  a v některých recenzích autorovi vyčítané, ale nemyslím si, že v takovémto typu četby někdo očekává nějaké  hluboké sondy nebo šokující témata. Trochu mě zaskočil neuzavřený konec, asi vrátka pro další pokračování. Tak se budu těšit...

Mlsáme

Podzim je neochvějně tady. A s ním čas vydatných horkých polévek , ke kterým se hodí čerstvé pečivo. Vyzkoušela jsem tyto česnekové houstičky a rajčaty a rozmarýnem. Recepty Míšy Landové mě nikdy nezklamou. Stejně tak tyto housičky jsou úplně luxusní. Prozíravě jsem je vyfotila hned po upečení, dříve než jsem ochutnali. Pak už by nebylo co fotit.

A ještě přidám tip na dny, kdy se vám už nechce večer čekat, až vykyne těsto. Jako mě včera. Večer v televizi první díl Stardance, to si přeci nemůžu nechat ujít. Ale snídaně ráno potřeba je. V takovýchto situacích využívám recept na skořicové šneky z Kuchařky pro dceru. Večer jen rychle zatočím šneky a šup s nimi do lednice. Ráno stejně vstávám o hodně dříve než zbytek rodiny, takže je v klidu upeču a rodinu čeká vlažná voňavá snídaně. 

Poslední květy

Poslední dobou se mi nedaří. Pracovně, soukromě. Ani s chovem morčat. Naše malé miminko nejen že nezalepilo ránu po Žížalce, ale naopak řešíme její zdravotní problémy. Taková malinká mrňka a takové trápení. Nevím, jak to s ní vůbec bude. Kdyby nám všem včetně Limetky nepřirostla k srdci, vrátila bych ji majitelce chovné stanice, ze které ji máme. 

Tak alespoň trocha radosti z balkonu. Je pravda, že letošní roky byly kaktusy i sukulenty na květy celkem skoupé. Myslím, že i na ně byla ta vedra příliš velká. Mám je na balkoně na jižní straně, takže se opravdu pekly. Doufala jsem, že s nadcházejícím podzimem se to zlepší, ale věřila jsem v krásný teplý slunečný podzim. Nějaká poupata se začala rýsovat, pak ale bylo málo sluníčka, aby pořádně vykvetla. Ale o víkendu se dařilo.

Amanda Peters - Sběrači borůvek

 

Dnešní knižní recenze bude trošku jiná. Není to totiž knížka, kterou jsem si koupila, ani knížka z knihovny. Jde o něco speciálního - první knížka, kterou jsou dostala na recenzi od nakladatelství Jota. Jsem za tuhle možnost velmi ráda, navíc jsem pyšná, že po zhlédnutí mého blogu jsem získala jejich důvěru. 

Sběrači borůvek jsou debutem kanadské autorky Amandy Peters. Příběh nás přivádí na borůvková pole v Maine v létě na začátku 60. let minulého století. Rodina Mikmamů sem přijíždí  na sběr borůvek. Během jejich pobytu náhle zmizí nejmladší dcera, čtyřletá Ruthie. Poslední, kdo s ní pobýval, byl šestiletý Joe. Celý příběh se postupně rozvíjí ve dvou nezávislých linkách - vzpomínkách Joea a Normy. Oba jsou už v druhé polovině svého života a v jejich vzpomínkách na dětství se celý příběh rozplétá.

Knížka nerozvíjí žádné šokující téma, zmizení dítěte bylo popsáno ve spoustě příbězích. Tady je však celý příběh popsán velmi zdařile. Joe i Norma měli oba těžký život. Každý jinak, každý vyrůstali v naprosto odlišních podmínkách. Spojuje je však hledání. Hledání kořenů. Hledání odpovědí na řadu otázek. Snaha vypořádat se s těžkým pocitem viny. Snaha napravit napáchané chyby. I když je děj vcelku předvídatelný, je to velmi silný, dojemný příběh, psaný s velkým citem a hloubkou. Vyprávění z pohledu dvou osob bylo velmi přehledné a poutavé. Rozhodně doporučuji si knížku přečíst, mě opravdu chytila za srdce.

Moc děkuju nakladatelství Jota za důvěru a možnost si knížku přečíst. 

Špatné rozhodnutí

 Po té, co loňské léto jsem řešili u Limetky cysty, velkou operaci a nesmírně náročnou rekonvalescenci, začala jsem se o problematiku cyst u morčat zajímat. Pročetla jsem hodně článků, ptala se chovatelů i veterinářů. Srovnávala pro a proti. Po dlouhém váhání jsem se rozhodla Žížalku preventivně vykastrovat. Bylo to rozhodnutí, které si nikdy neodpustím. Žížalka dnes operaci nezvládla. Ač to byla krásná, zdravá, silná samička, špatně zareagovala na anestezii, přestala dýchat. Ani po 20 min resuscitaci se ji nepodařilo zachránit. 

Žížalenko moje, prosím, odpusť mi to. Věřila jsem, že pro tebe dělám to nejlepší. Takhle jsem to nechtěla!

Vitamín C od Garnier

Mám ráda kosmetiku. Kromě svých oblíbených stálic mě baví zkoušet i novinky. Proto jsem uvítala nabídku společnosti All2test  otestovat novinky Garnier. Mým úkolem bylo 3 týdny zaslané produkty zkoušet a potom vyplnit na stránkách do dotazníku svou zpětnou vazbu. Když jsem si tak třídila myšlenky o produktech, říkala jsem si, že bych je mohla sepsat i tady. Třeba se někomu z vás bude moje zpětná vazba hodit. Nechala jsem si trochu delší časový interval, protože si myslím, že 3 týdny je na zkoušení kosmetických produktů málo. 

Začneme nejprve sérem - Garnier Skin Naturals Vitamin C Brightening Super Serum. Podle anotace sérum snižuje viditelnost pigmenotových skvrn již za 6 dni, sjednocuje texturu a barvu pleti a předchází předčasnému stárnutí. Mělo by být vhodné pro všechny typy pleti. Už s tím posledním tvrzením bych si dovolila nesouhlasit. Na třetím místě ve složení je alkohol. Tedy složka, která by mohla drážit citlivou pleť, suchou pleť by mohla ještě více vysušovat. Stejně tak docela výrazná parfemace by citlivou pleť mohla drážit. Já obecně v pečující kosmetice parfemace nevyhledávám. Nijak zásadně mi nevadí, ale není to něco, co bych v produktu nutně musela mít. Parfemace tohoto séra je docela příjemná, osvěžující, ale celkem intenzivní. Mě osobně sérum nijak neiritovalo, ale nemám citlivou pleť, snesu toho hodně. O zesvětlování skvrn za 6 dní asi ani nebudeme diskutovat, to snad nemůže nikdo reálně očekávat. Všichni, kdo s tímto problémem bojujeme, víme, že je to běh na dlouhou trať. Mě na séru zaujala hlavně konzistence. Spousta sér s vitamínem C je na olejové bázi, což mně úplně nevyhovuje. Toho sérum je takové lehce gelovité. Díky obsaženém glycerinu dobře pleť hydratuje. Dobře se vstřebává, nezanechává na pleti ulepený pocit. Po měsíčním používání jsem měla pleť dobře hydratovanou, celkem i rozjasněnou. Koupila bych si ho? Asi ano. Není to tedy úplně nejlepší sérum, které jsem kdy vyzkoušela, ale myslím, že poměr cena/výkon je více než dobrý. Jen bych ještě podotkla, že se mi úplně nelíbí lehce zavádějící označení, kde na produktu je výrazně napsán vitamin C a 3,5%. Při bližším prostudování však zjistíme, že produkt obsahuje 3,5% směsi  vitaminu C + niancinamidu + kys. salicylové. Takže toho "céčka" tam asi moc není. 

Druhý produkt je Garnier Skin Naturals Vitamin C Daily UV Invisible Spf 50+. Pevně věřím, že už všichni víme, jak důležité je spf na pleť používat. A to nejen v létě, na sluníčku, ale i v podmračených dnech, celoročně. Nedokážu posoudit, jestli zrovna tento produkt rozjasňuje pleť, jak deklaruje. Ale myslím, že je to velmi dobré spf. Dobře se rozmazává a vstřebává. Nenechává na pleti mastný film nebo bílý závoj jako některá jiná spf. Není mastný, neucpává póry. Jeho parfemace je lehká, příjemně svěží. Jeho bratříčka ve verzi "glow" používám jako rozjasňující bázi pod makeup. Koupila bych si ho? Určitě ano.

Posledním "céčkovým" produktem byl Garnier Fructis Vitamin C Hair Booster. Jedná se o intenzivní vlasovou péči pro suché vlasy. Produkt jsme  používala jako masku - po umytí jsem nechala asi 30 min působit, po opáchnutí ještě použila svůj kondicionér. Další možný způsob použití je noční maska - tedy po umytí nanést na vlasy, nechat působit přes noc a ráno opláchnout. To jsem nezkoušela, nedovedu si přestavit jít spát s maskou na mokrých vlasech. Po použití jsem měla vlasy jemné, ale nemůžu říct, že bych pozorovala nějaký mimořádný lesk. Na druhou stranu ale hodnotím pozitivně, že maska vlasy nezatěžuje, rozhodně se mi po použítí vlasy nemastily a nezkrátil se mi interval mezi mytím. Produkt má také velmi osvěžující citrusovou vůni, kterou v přípravcích na vlasy naopak vítám. Koupila bych si ho? Spíše ne. Není špatný, ale mám masky, které mi dokáží udělat hezčí vlasy. 

Moravské koláče s mákem a švestkami

 Dlouho jsme už nepekli. Tedy doma ano, tam peču minimálně 2x týdně, ale tady na blogu. Tentokrát jsem vyzkoušela tento recept z blogu Míši Landové Víkendové pečení. Tento blog navštěvuji velmi často, takže když jsem viděla recept, který spojuje chuť švestek a máku, bylo jasné, že budou koláče. Upekla jsem 8  koláčů, tak jak je uvedno v receptu. Mí pánové byli ale rychlejší než já s focením. Myslím, že je to dostatečný důkaz, jak krásně koláče voní. Pokud milujete švestky a mák  tak jako já, pusťte se do nich!

Podzim

 První kaštany - pro mě definitivní potvrzení příchodu podzimu. Ještě jich není na zemi mnoho, teprve začínají padat. Letos bych řekla, že trochu později než jiné roky. Vzpomínám si, že když jsem začala chodit do první třídy, maminka si vzala první týden dovolenou. Každý den jsem chodily po škole sbírat kaštany. Vždycky jsem jich jako dítě měla doma pytle. Dnes vždy nostalgicky seberu dva  - jeden pro sebe, jeden pro maminku. Podzim ve mně nebezpečně probouzí sentiment....

B.A. Paris - Host

 Anotace z DK:

Strach přichází bez pozvání. Iris a Gabriel mají krásný dům na britském venkově, úspěšnou dceru a dobré přátele Laurie a Pierra, kteří žijí v Paříži. Když se však Gabriel stane svědkem tragické události v nedalekém lomu, zdánlivé štěstí se rozplyne. Ve vypjaté situaci se v jejich domácnosti objeví nečekaný host – Laurie, která přebírá Irisinu identitu a zajímá se o záhadné úmrtí. Navíc není jedinou podezřelou osobou, která se ve městě paralyzovaném strachem objeví. Ustojí manželství Iris a Gabriela všechny nástrahy?

Hned na úvod asi řeknu, že za mě mírné zklamání. Knižce určitě nelze upřít čtivost. Krátké kapitoly, děj hezky ubíhá. Celou dobu chybí jakékoliv napětí, vlastně mi dlouho nedocházelo, že se jedná o thriller. Je to spíše takový příběh ze sousedství s detektivním nádechem. Až úplný závěr byl překvapení, přiznám se, že takové rozuzlení jsem nečekala. Od autorky jsem už četla lepší knížky. 

Seznamte se...

 

... Cressida of Crazy House. Celých 238 g morčecího štěstí. Malinký drobeček, který k nám včera přicestoval z Mladé Boleslavi. Zatím nevíme, jak jí budeme říkat. Po předchozích zkušenostech tomu nechávám volný průběh, nějaké jméno k ní sedne. Zatím jí říkáme Mimi.

Je ze stejné chovné stanice, jako Žížalka. I když geneticky zpřízněné nejsou, ladí spolu skvěle. 

A tohle je naše kompletní trio - Limetka, Mimi a Žížalka. Sblížení proběhlo docela snadno. Mimi si více oblíbila Limetku, v kleci se drží více u ní. Tím, že je Limetka už pokročilá seniorka, je klidnější, mírnější. Žížala jako roční slečna je plná síly a energie, kterou má tendenci užívat na pošťuchování Mimi. Snad vše půjde dobře a z holek budou dobré parťačky. 

Freida McFadden - Pomocnice

 Anotace z DK:

Práce u Winchesterových je moje poslední šance začít s čistým štítem. Jenže se ukáže, že jejich tajemství jsou mnohem nebezpečnější než ta moje. Každý den uklízím jejich krásný dům, vyzvedávám jejich dceru ze školy a vařím pro celou rodinu. Sama pak jím ve svém pokojíku v podkroví. Snažím se nevnímat, jak Nina dělá nepořádek, jen aby se mohla dívat, jak ho uklízím. Jak o vlastní dceři vypráví podivné lži. A jak se její manžel Andrew zdá být den ode dne ztrápenější. Ale když se dívám do jeho krásných očí, je těžké si nepředstavovat, jaké by to bylo žít Ninin život. Winchesterovi nevědí, kdo doopravdy jsem. Nevědí, čeho jsem schopná.

Od této knížky jsem měla velké očekávání díky nadšeným recenzím. A to byl asi ten hlavní důvod, proč ve mě převažuje pocit zklamání. Je pravda, že příběh se čte velmi dobře, svižně to odsýpá. Ale příběh mi přišel takový moc...moc neuvěřitelný, moc přitažený za vlasy. Všechny postavy mi přišly nesympatické, nenašla jsem ani jednu, které bych "držela palce". Některé dějové zvraty jsou opravdu překvapení, jiné jsou dost předvídatelné. I když jde o první díl série, nenalákala mě na další díly. 

Po letech v kině

Do kina chodím velmi, velmi sporadicky. Recenze filmu mě musí opravdu zaujmout, abych byla ochotná do kina vyrazit. Naposledy jsem v kině byla na Andělu Páně 2 v roce 2016. To jen pro ilustraci četnosti mých návštěv. Důvod je prostý - vadí mi hlasitost zvuku. Potřebovala bych film o pár decibelů ztlumit. Takhle vždy odcházím z kina z migrénou. Proto vždy zvažuju, jestli mi film stojí za to, abych si zobla pár pilulek.

Tentokrát se to sešlo a v podstatě během týdne jsem byla v kině dvakrát. První byly Vlny. Když jsem o filmu četla, byl mi jasné, že to je přesně ten film, na který půjdeme celá rodina. Skoro bych řekla, že děti povinně, kdyby i ony film vidět nechtěly. A bylo to... wau! Nebudu psát, o čem film je, to by asi bylo nošení dříví do lesa. Tento film je důkazem toho, že léta příprav a poctivá filmařská práce se opravdu vyplatí. Opravdu úžasný film. Silný příběh, dokonalé herecké výkony, špičková filmařská práce. Film, který je stavěný pro kina. Zaujala mě dokonalá kombinace historického a natočeného materiálu. Třešničkou na dortu je pak skvělý soundtrack dobové hudby - jak  prohlásily děti: "Mami, všechny ty písničky od tebe známe". Ano, při filmu jsem si pobrečela a ještě v půl třetí ráno jsem nemohla spát a o filmu přemýšela. 

Na Zápisník alkoholičky jsme vyrazily pouze s Klárou, spíše na její popud. Chtěly jsme si udělat holčičí večer než mi zase zmizí v Brně. Čekal nás těžký příběh o tom, jak zvládnout závislost. Z tohoto filmu jsme byla trošku rozpačitá. Naprosto geniální je výkon Terezy Ramby, dovedu si představit, že bude adeptkou na Českého lva. Ale tím bych asi ve výčtu kladů skončila. I když film hovoří o velmi závažném tématu, přijde mi, že jde jen po povrchu. Děj je velmi předvídatelný. Trošku mi vadil chaotický střih, hlavně v první části filmu. Druhá část mi naopak přišla dějově nahuštěná, pomalu jsem nestačila sledovat, co se děje. Určitě film diváka donutí zamyslet se nad problémem, se kterým se asi každý z nás setkal. Ale pro mě celý film působil trochu ploše a do hloubky nešel.

Co vy? Viděli jste některý z těchto filmů? Nebo vás zaujal v poslední době nějaký jiný?

Yrsa Sigurdardóttir - Hrob

Anotace z DK:  

Skupinka bývalých spolubydlících z vysokoškolské koleje přijíždí na Vestmannské ostrovy, aby se naposledy rozloučila se zesnulou kamarádkou, která byla součástí jejich party. Výlet, který má zároveň sloužit jako přátelské setkání po letech, se však náhle proměňuje v děsivou hru se smrtí. Důsledky dávné bujaré oslavy, na niž všichni toužili zapomenout, se vynořují na povrch.
Na kamenité pláži u moře, nedaleko nově zrekonstruovaného domku strážce majáku, jsou nalezena dvě mrtvá těla. Policie na místo vysílá Idunn, Týra a Karó, aby se ujali vyšetřování, v němž zdánlivě nic nedává smysl. A drsný vítr, který zastavil letecký provoz, neustává...
Děj druhého dílu napínavé série Černý led se tentokrát odehrává na největrnějším místě Evropy – na Vestmannských ostrovech a v hlavní roli se ocitá patoložka Idunn, která odsud pochází. Svérázná soudní lékařka tak musí ve svém rodném městě čelit výzvám nejen pracovním.

Do druhého dílu série jsem se vrhla s nadšením. Nebylo to špatné, ale.. Bavilo mě sledování dvou dějových linek. Takový styl vyprávění mám opravdu ráda. Byla mi sympatická soudní lékařka Idunn, jejímuž příběhu byl tentokrát věnován větší prostor. Je to velmi svérázná dáma, ale je líbila se mi. Zato ze skupiny kamarádů jsem si k nikomu vztah najít nedokázala. Příběh napínavý byl, ale chybělo tam takové to až mrazivé napětí, které jsme znala z prvního dílu. Rozuzlení celého příběhu mi přišlo celé překombinované, přitažené za vlasy. Když to tedy shrnu, docela fajn detektivka, ale předchozí díl mě oslovil víc. 

Prázdniny končí

Prázdniny se neochvějně blíží svému konci. A na mě padá sentiment. Nedávno jsem přemýšlela, že pro mě je vlastně konec prázdnin a začátek nového školního roku důležitější než konec a začátek roku kalendářního. Protože děti už jsou rozprchlé po brigádách, Klára za chvíli odjíždí do Brna, symbolicky jsme dnes zakončili společně prázdniny ve skvělé Kavárně Adria. Tedy skvělé.... Abych byla objektivní jídlo je velmi slušné. Nebo alespoň snídaně, nic jiného jsme nevyzkoušeli. Úzasné prostředí v rodnokubistickém stylu. Ceny celkem přijatelné na to, že jsme v samém centru Prahy. Ale tak oblusha! Tak pomalá. A tak strašně je to nebaví, což dávají na odiv každým svým pohybem, každou krátkou větou. Ale tím my se rozhodně nenechali rozhodit. Na terase s krásným výhledem jsem si vychutnali pozdní snídani a rozloučili se s úžasným létem. 

Žížalka

Poslední dny zase něco neustále řeším s morčaty. Limetka byla včera na kontrole po téměř 2 měsících léčby uznána za zdravou. Uf... Žížalku jsem objednávala na preventivní kastaraci.Ta ji čeká koncem září.  A do toho ještě jsem se rozhodla pořídit si  novou slečnu. Fotila jsem Žížalku paní chovatelce a při tom jsem si uvědomila, že jsem ji ještě neukázala vám. A to ji už máme více než rok. Tak tohle je naše Žížalka. Tedy správně Cytheria of Crazy House. Ale když jsem si ji před loňskými prázdninami přivezli byla taková malinká, hubeňoučká, pořád se někam natahovala, prostě Žížalka. Teď už je to docela vypasená larva, ale jméno už jí zůstalo. 
 

Josef Mareš, Martin Moravec - Moje případy z 1. oddělení

 Anotace z DK:

Pozor, začíná výslech! Odpovídat bude Josef Mareš, nejznámější český kriminalista, bývalý šéf pražské mordparty, autor seriálů Devadesátky a Případy 1. oddělení. Vyřešil stovky vražd a teď vypráví o vrazích, obětech i nejzajímavějších případech. Zároveň vás vezme do zákulisí práce vyšetřovatele. Jak se proti zločincům sbírají důkazy? Jak probíhají výslechy a co všechno se při nich může stát? Kdy mu šlo o život a jak se vyrovnával se zlem, které viděl? Mareš strávil u policie téměř třicet let a zažil i divoká devadesátá léta. Byl u vytahování sudů z Orlické přehrady, mluvil s tak otrlými lidmi, jako byli Jonák, Mrázek či Roubal, a vyšetřoval několik přestřelek, do kterých byla zapletena mafie. Mezi jeho nejznámější případy z novější doby pak patří pražský taxivrah, pátrání po zmizelé Aničce či vražda novináře Michala Velíška. Vraždí muži jinak než ženy? Kam zabijáci ukrývají mrtvoly? Kterých pachatelů mu bylo líto? Proč se k některým choval hezky, a dokonce jim vařil kafe, i když jimi pohrdal? A proč některé odsouzené i po letech navštěvuje ve vězení?

Poslední ze série rozhovorů, který mi chyběl, aby byla sbírka kompletní. Případy 1. oddělení miluju. V té obří záplavě různých detektivních sérií byl jeden z mála, které mě zaujaly. V tomto rozhovoru o většině zpracovaných příběhů hovoří. Ve velmi příjemně vedeném rozhovoru se dozvídáme něco více o zákulisí vyšetřování. Opět velmi trefně vedený rozhovor a poutavé odpovědi. Pobavilo mě, jak moc pan Mareš nemá rád advokáty. Udělala jsem si pro sebe žebříček, jak se mi čtveřice zpovídaných přirostla k srdci: 1.doktor Dvořák,  2. kapitán Hecl 3. kriminalista Mareš 4. profesor Beneš. Je zajímavé, že moje maminka má pořadí úplně jiné. Mám tu někoho, kdo četl všechny čtyři rozhovory a podělil se s námi o své pořadi?

V ZOO

Pravidelní návštěvníci blogu dobře vědí, že prázdniny bez ZOO pro nás nejsou prázdniny. I když je stále složitější skloubit pracovní povinnosti a program dětí, nenechali jsem si ani letos tuto kratochvíli utéct. A tak jsem se ponořili do davů lidí, kteří touží obdivovat zvířátka. 

Já jsem chvíli doufala, že si užiju i focení. Před pár dny jsem totiž vyrazila s foťákem do opravny. Když jsem chtěla pánovi v provozovně ukázat, jak mi foťák vůbec nefunguje.... fungoval. Nemusím asi psát, jak jsem se tam cítila. Takže jupí, budeme fotit v ZOO. Udělala jsem asi dvě fotky, které se velmi špatně zaostřovali a blik - tma, ani jiskřička života. Takže jsem celý den nosila brašnu na rameni a fotila mobilem. Nechtějte mě slyšet, úplně spisovně jsem v první chvíli nemluvila. Jedná použitelná fotka je tento lemur:

Tak se bohužel musíme spokojit s mobilovými fotkami. Navíc jich až tak moc nemám, protože fotit mobilem mě prostě nebaví.

Ale jinak to byl naprosto skvělý den. Užili jsme si ho opravdu důkladně. V ZOO už jsme byli chvíli po deváté a odjížděli kolem 19:30. Paráda! Obešli jsme opravdu všechno a důkladně. Třeba u vombatů jsem byli 3x. Ale neviděli jsme je ani jednou. A to jsem ráno prohlašovala, že když jsou už vombati 3, je velmi vysoká pravděpodobnost, že alespoň jednoho zahlédneme. 

Miluju pražskou ZOO. Vydržela bych tu mnohem déle. Bavilo by mě sledovat zvířata opakovaně v různé denní doby. Pokaždé si také říkám, že bych sem chtěla jezdit v různá roční období, několikrát do roka. Proč má rok jen 365 dní?