... ano, po 14 krásných dnech prožitých na Afroditině ostrově jsme opět tu. Opravdu jsme nezmokli, tak jako mnoho jiných věcí i počasí je zde naprosto neměnné - vzduch 32, moře 29 stupňů.
I když ne vše je neměnné jak bývalo. Na Kypr jezdíme mnoho let, máme zde známé, kteří nám rádi o změnách poreferují .A sami některé změny na vlastní kůži cítíme. Například dopady řecké krize. Poprvé v novodobé historii se prý nezaměstnanost na Kypru vyšplhala na astronomických 10%. Doposud si ostrované žili s poklidným 1% nezaměstnaných, je to tedy pro ně velký šok. Prý obyvatelé hodně šetří, jsou nejistí z budoucnosti. A my se díky jejich šetření poprvé setkali na ostrově s kriminalitou. Byť v naprosto malicherné formě, pro mě osobně to bylo velké rozčarování. Vysvětlím. Každý víkend se na všechny hotelové pláže (a nejen na ně) navalí hordy Kypřanů. Hoteloví hosté mají hotelové plážové osušky a za vybavení pláže tedy neplatí. Kypřané mají dvě možnosti - buď v hotelovém klubu zaplatí vstupné, nafasují také hotelové osušky a využívají již zdarma všechny hotelové služby, nebo se uvelebí na pláži se svými osuškami, jsou tedy dobře viditelní a místní "beach boy" je zinkasuje přímo na lehátku. Jednu velmi rušnou neděli dopoledne jsem se vrátili k naším lehátkům a ejhle - dvě osušky nám zmizely. Samozřejmě nebyl problém se domoci nových, ale pro mě bylo docela šok, že někdo, aby se vyhnul placení, nám osušky z lehátka prostě sundal. Na to nejsem na Kypru zvyklá. Zde na lehátkách leží celé dny nepovšimnuty peněženky i mobily. Byla jsem svědkem situace, že když někdo zapomněl přes noc na pláži foťák a ráno ho měl na lehátku připravený.
Ale nechci být za škarohlída. Užili jsem si všechno, co k takovéhle dovolené patří - moře, bazény,šorchlování, válení se na lehátku s knihou. Hlavně děti byly, myslím, maximálně spokojené. Nejlépe své pocity vystihl asi David, když babičce tvrdil, že "tohle není hotel, to je přeci náš nový domov".
Přiznám se, že já bych měla asi o dovolené trošku jiné představy. Válení se u moře je sice fajn, já bych to ale přece jen proložila nějakými výjezdy. Ale když vidím jak se děti spokojeně hrabou v písku a řádí na tobogánu, nemá srdce je tahat po vyprahlých koutech ostrova. Snad příští rok.
Dnes jsme domů dorazili po čtvrté hodině ranní. Dnešek jsem tedy věnovali dospávání, vybalování a nekonečnému praní. Nějak se pořád nemůžu nastartovat do normálního pracovního režimu. Doufám, že se mi to už zítra podaří.
Dovolená musela být nádherná, na Kypru jsem nikdy nebyla. Celé klukovo dětství jsme jezdívali každý rok na tři týdny k moři, taky na "naše" stálé místo, ale teď už by mě to nebavilo. Počkej, až děti povyrostou a budete vyrážet na poznávačky. Všechno má svůj čas.
OdpovědětVymazat