Jana je moje kmotra, kamarádka mé mamky. Je to úžasná ženská. Jako dítě jsem jí milovala. Dokonce tak, že jsem říkala, že bych radši jako maminku chtěla jít. Byla s ní vždy ohromná legrace, uměla si se mnou báječně hrát. V dospělosti jsme se stýkaly už méně často. Nějak nebyl čas. Navíc se mamka před časem s Janou nějak nepohodla. Protože jsme se vždy scházeli u mých rodičů, tyto schůzky ustaly. Neviděla jsem Janu asi pět let, jen jsme si občas zavolaly, napsaly SMS. Včera konečně nastala ta správná konstelace a vyrazila jsem s dětmi se na Janu podívat. Dětem se úplně nechtělo, měly obavy, že se budou stydět a co tam vlastně budou dělat... Ano, styděly se. První dvacet minut způsobně seděly a jen potichu koukaly. Pak je ale ostych přešel a velmi rychle přišli na to, že s Janou se dá výborně rošťačit. Návštěva, kterou jsem plánovala tak na hodinku, se protahla na hodiny tři. Moc ráda jsem Janu viděla. A jsem moc ráda, že si líbila dětem. Věřím, že teď už se uvidíme častěji.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!