Naše hrdinka

Při naší poslední návštěvě u švagrové se Klárka se svou sestřenicí domluvily, že tento týden tam Klárka přijede a celý týden u nich bude. Moc se na to těšila, plánovala, jak si budou hrát se slepičkami, pěstovat šneky, luční kobylky a polštice. Teta pro děti plánovala výlety a koupání. Domluvili jsem, že dnes večer po práci tatínek Klárku k tetě odveze, v pátek večer zase vyzvedne. Dnes při obědě Klárka nešťastně hlásila, že jí pálí v krku. Domluvili jsem tedy s tetou, že počkáme do zítřka, co z toho bude. Během odpoledne se krk umoudřil a večer jsem tedy řešili, zda chce Klárka odjet hned v úterý ráno nebo až večer. Najednou Klárka propukla v ohromný pláč, že nikam jet nechce, že se jí bude stýskat, že to bez nás nevydrží... Ujistili jsem jí, že nikam jezdit nemusí, rozhodně jí nikam nevyháníme, vymyslela si to přeci sama. Zavolali jsem tetě, že se tedy výlet ruší. Zbytek večera Klárka proplakala, že je hrozný srab, že svou sestřenku zklamala, protože ta se na ní velmi těšila... Prostě slzavé údolí. Je ta dětská dušička ale složitá!