Zlobím se

Dnes jsem se po příchodu Klárky ze školy hodně rozčílila. Ne na Klárku, ale na bezohledné rodiče. S Klárkou chodí do třídy holčička, říkejme jí třeba Mařenka. Mařence bylo v pondělí ve škole špatně, rodiče pro ni přišli a během vyučování odvedli domů. Potud vše v pořádku. Dnes však přišla Mařenka do školy. Paní učitelka děti upozornila, aby k Mařence příliš nechodily, nic od ní nejedly nebo nepily a řádně si myly ruce. Mařenka má ošklivý bacil, je nemocná, ale rodiče musí do práce a nemají pro Mařenku hlídání. Proto musela do školy. Na jméno bacilu si Klárka nemohla vzpomenout. Když jsem jí začala různé nemoci vyjmenovávat, při slovu "spálový bacil" se jí rozzářily oči  - "To je ono!" Během dne odešlo ze školy kvůli nevolnosti pět dětí, všechny z těsného okolí Mařenky. Je mi jasné, že je nenakazila dneska, ale v pondělí. Děsím se však , kolik dalších dětí nakazila dnes. Nakonec šla domů i Mařenka, protože jí bylo natolik špatně, že prostě vyučování nezvládla. Rozum mi stojí nad bezohledností rodičů, kteří klidně vědomě šíří dál infekční nemoc. A překvapuje mě i bezohlednost vůči vlastnímu dítěti, kterému je špatně, ale je vyhnáno z tepla a klidu domova do školy.  Chápu, že je někdy situace težká, pracovní povinnosti neodbytné, ale vždy se snad dá vymyslet nějaké přijatelné řešní. Přijatelné pro všechny, ne jen pro rodiče nemocného dítěte.