Dnes mě čekalo něco nového. I ve svý pokročilých letech stále zažívám nějaká "poprvé". Poprvé jsem šla na křest knížky. Knížky velmi milé - Třídní knížky do tramvaje od paní Jitky Neradové. Šla se mnou i Klárka. Jely jsem totiž rovnou z baletu a nestihla bych ji odvézt domů a dojet do centra. I ona se moc těšila, i když se také trochu bála, protože jsem jí neprozřetelně prozradila, že paní Neradová je také paní učitelka. Tloukly se v ní dva pocity - obavy z pedagožky a obdiv k blondýnkám :-).
Atmosféra křtu byla velmi příjemná. Jen trochu mě překvapilo, že hlavní kmotra paní Gabriela Vránová se nedostavila. Od profesionálky jejího kalibru bych čekala alespoň omluvu, když už nic jiného. Ale její nepřítomnost nevadila (alespoň pokud budu mluvit za sebe), zástupné komtřičky to zvládly na jedničku.
Kdo mě nezklamal ani trošičku, byla sama oslavenkyně. Je taková, jak jsem si ji představovala - inteligentní, vtipná, elegantní.Podařilo se nám s Klárkou paní spisovatelku na maličkou chviličku zabrat pro sebe, abychom se jí představily a požádaly o podpis. Teď má Klárka knížku s věnováním, hned si ji dala do tašky, aby se ráno mohla pochlubit své paní učitelce.
V Galerii U Prstenu jsme prožily velmi příjemný a zábavný večer. Děkujeme!
Já děkuji. Moc ráda jsem Vás poznala a jsem ráda, že i Klárka překonala obavy z učitelky:-)
OdpovědětVymazatTěší mě Vaše laskavá slova a doufám, že někdy bude příležitost si i víc popovídat. Krásný večer Vám přeji a ještě jednou moc děkuji a zdravím Klárku. A nemusí se bát, mimo pracovní dobu nezkouším:-) ani nedávám poznámky:-)I,když, ona je tak šikovná, že poznámek se bát nemusí a jedničky můžou být i mimo pracovní dobu:-)