Tak dnešek opravdu nezačal dobře. Ne snad kvůli tomu, že jsem zase o rok starší. Přiznám se, že věk příliš neřeším a (radši) o něm nepřemýšlím. Narozeniny nijak jásavě neoslavuju - v tomhle věku už to důvod k oslavám nejspíš není, ale ani se neutápím v depresích, jak nemožně stará už jsem. Je to zbytečné, stejně to nezměním.
Ale při ranní kávě jsem jako první narazila na příspěvěk od Diny. Majdu a její rodinu jsem "znala" pouze virtuálně, na jejich blog chodím nepravidelně, ale ráda. Zpráva o Majdině smrti mě ochromila na celý zbytek dne. Honí se mi v tu chvíli v hlavě ty nejdivočejší myšlenky o spravedlnosti, o Bohu, o naprostém nepochopení všeho... Přiznám se, že nejsem schopná Majdině rodině zformulovat nějaké smysluplné vyjádření účasti. Všechno mi zní dutě, prázdně, jako klišé. Musím počkat, až opadnou mé prvotní emoce a budu schopná zase nějakého inteligentnějšího vyjadřování.
Odpoledne mě Klárka překvapila kytičkou, kterou koupila cestou z angličtiny. Vyrobila mi i krásné závěsné srdíčko. Už jsem s žádnými dárky nepočítala, myslela jsem si, že mé narozky jsme i s gratulaci "odbyli" v neděli. O to příjemnější překvapení to bylo.
A já přidám ještě gratulaci. Všechno nejlepší přeji
OdpovědětVymazat