Popleta

Náš vánoční kaktus kvetl na vánoce, jak se na řádný vánoční kaktus sluší a patří. Jenže teď se mu to "v hlavě" trošku pomotalo a zřejmě se rozhodl oslavit blížící se velikonoce . Udělal dva květy. Při focení jsem objevila i  nějaká poupata. Proč ne, jen ať mi dělá radost!
Jinak nějak je toho moc, nestíhám psát ani fotit. Naštěstí se ale nic mimořádného neděje, jen pořád někde pobíháme. Je to o něco komplikovanější, protože naše babička si dovoluje u moře na druhém konci zeměkoule, takže David, ať chce nebo nechce musí všude se mnou. Ze začátku nadšeně chtěl, teď už nechce. Nebaví ho, být pořád někam vláčený zrovna ve chvíli, kdy má rozestavěný autobus z kostek. Utěšuji ho, že už jen pár dnů, v pátek se babička s dědou vrací. Včera zase proplakal Klárčino plavání, chtěl taky plavat. Chybí mu jeho kurzy v Juklíku, občas se ptá, kdy už tam půjdeme. Jenže s jeho nemocností se mi příliš nechce platit kurzy, když stejně nebude moct chodit. Už takhle sponzorujeme školku.
Na Klárčině baletě se řeší soutěže. Kdo pojede kam, kdo bude tančit jaké sólo či duet. U Klárky se to rýsuje na variaci z Paquity a Straussova polka jako duet. Přijde mi to ale na ní dost těžké, není mi jasné, kdy to nacvičí. Ve středu bychom se měly dozvědět, kdy a kam vlastně pojede.