Vloni zhruba touhle dobou jsem se dušovala, že už na Kroužky nikdy! Nechala jsem se však přemluvit, že je po roce zase vyzkoušíme. Musím přiznat, že tentokrát to bylo lepší. Už to nebyla pro mě taková hrůza. Byla jsem duševně připravená, už jsem věděla, do čeho jdu. David přece jen za ten rok o kus povyrostl, takže už lezl lépe. Pravda, byly úseky, kdy ho musela Klárka tahat. Věková hranice 8 let má trochu své opodstatnění, ale pokrok oproti loňsku byl znát. Příjemně mě překvapilo, jak málo lidí zde bylo. Po loňsku, kdy najít kousek místa na lavičce byl nadlidský úkol, bylo příjemné, jak se hrstka lidí na hřišti téměř ztrácela.
Oběd jsme si vzali s sebou. Vzpomněla jsem si totiž, že loni nebyly děti z jídla v restauraci nijak zvlášť odvázané. Když jsem však jen letmo pohlédla na ceny v jídelním lístku pochopila jsem, jaký to byl skvělý nápad. Od loňska neuvěřitelně podražili! Děti měly chuť na zmrzlinu, ale 29 Kč za malý kopeček jsem odmítla z principu zaplatit.
Velký úspěch měla tato nová mašinka. Docela jsem trnula, jestli vydrží, když se tam nacpala i Klárka. Vydržela!
To vypadá dramaticky, já bych se asi bála,ale jistě je to zážitek. A 29 bych za malou zmrzlinu také nedala, z principu
OdpovědětVymazatTý jo, taky bych se bála :-o A ta částka za emrzlinu mě téměř zdvihla ze židle, tfuj...
OdpovědětVymazat