Přesně tak jsem si dnes přïpadala. Díky našemu duševně vyšinutému sousedovi mi dnešní den začal ve 3:30 ohlušujícími kopanci do našich dveří. Do půl páté nám trvalo, než ho manžel (ručně) zpacifikoval. Jenže adrenalin mi už nedovolil usnout. Takže dopolední návštěvu, na kterou jsem se těšila, jsem prožila v naprostém útlumu. Nepomohlo mi ani několik šálků silné kávy a foťák, který jsem poctivě s sebou nesla, jsem nakonec ani nevytáhla.
Tak to teda naštve...
OdpovědětVymazat