Dopravní hřiště

Kvečeru, až když se David vyspal a nebylo takové horko, jsme se vypravili na dopravní hřiště. Helmy si berou děti vždy svoje, i když jsou k půjčení. Z erárních mám divný pocit, přece jen už jsme s veškami bojovali. Kola však vždy necháváme doma, aby si děti mohly vyzkoušet různé tipy. Zatímco Klárka nadšeně prohazovala kola a střídala je s koloběžkou, David ani za nic nechtěl pustit z ruky odrážedlo. Byl rád, že nemusí šlapat na kole, nepřemluvila jsem ho ani jednou. Doufám, že kolu na chuť přijde a nebude ho brát jako něco, na čem chvilku pojede, aby už konečně máma dala pokoj.

Naše hrdinka

Při naší poslední návštěvě u švagrové se Klárka se svou sestřenicí domluvily, že tento týden tam Klárka přijede a celý týden u nich bude. Moc se na to těšila, plánovala, jak si budou hrát se slepičkami, pěstovat šneky, luční kobylky a polštice. Teta pro děti plánovala výlety a koupání. Domluvili jsem, že dnes večer po práci tatínek Klárku k tetě odveze, v pátek večer zase vyzvedne. Dnes při obědě Klárka nešťastně hlásila, že jí pálí v krku. Domluvili jsem tedy s tetou, že počkáme do zítřka, co z toho bude. Během odpoledne se krk umoudřil a večer jsem tedy řešili, zda chce Klárka odjet hned v úterý ráno nebo až večer. Najednou Klárka propukla v ohromný pláč, že nikam jet nechce, že se jí bude stýskat, že to bez nás nevydrží... Ujistili jsem jí, že nikam jezdit nemusí, rozhodně jí nikam nevyháníme, vymyslela si to přeci sama. Zavolali jsem tetě, že se tedy výlet ruší. Zbytek večera Klárka proplakala, že je hrozný srab, že svou sestřenku zklamala, protože ta se na ní velmi těšila... Prostě slzavé údolí. Je ta dětská dušička ale složitá!

Aquapakr

Váhali  jsme, kam dnes po náročném včerejší dni vyrazit. Nakonec jsem se rozhodli zregenerovat tělo v aquaparku v Letňanech. Klárka s tatínkem tam chodí celkem pravidelně, pro mě a Davídka to byla návštěva první. Při vstupu jsem se zhrozila, jak moc je tam lidí. Tatínek jásal, že tentokrát je tam lidí málo. Tak to bych opravdu nechtěla vidět, jak to vypadá jindy! Naivně jsem se domnívala, že by se třeba David mohl na velkém tobogánu bát. Ukázalo se, že jediný, kdo má nepříjemné pocity, když se řítí oranžovým tunelem neznámo kam, jsem já. Nejdříve jsem tobogán odmítla a šla jsem si zaplavat do dvou drah, které byly vyhrazené pro kondiční plavání. Nechápala jsem, pro v drahách pro "plavání" postávají klevetící dámy. Všichni je museli složitě obeplouvat, jim to však zjevně nevadilo. Když mě slalom mezi nimi omrzel, přidala jsem se ke zbytku rodiny a odvážila jsem se na tobogán. Netušila jsem, kolik radosti tím dětem, hlavně Klárce, způsobím. Po dvou hodinách, když jsme byli totálně rozmáčení, jsem usoudila, že by to pro dnešek stačilo a odtáhli jsem řvoucího Davida a nafrněnou Kláru do šaten.

Chleby a Loučeň

Když jel David ze školkou na výlet do ZOO Chleby, Klárka hrozně litovala, že ona tam nebyla. A protože máme zvířátka rádi, vypravili jsme se tam dnes všichni.  ZOO je malinká  a hodně kontaktní. Větší úspěch u našich dětí měla zvířata domácí - kozy, lamy, prase, morčata a želvy. Mezi ně se totiž dá vlézt, krmit, drbat a honit. Davida rozčilovalo, že morčata byla rychlejší než  on. Poté začal hrabat ve slámě, až nadšeně vytáhl malinké mláďátko a měl velkou radost, že "tahle malá myšička" neutíká! Zástupci exotických zvířat  - lemuři, giboni, gepard měli úspěch menší, na ty se dalo "jen" koukat.

Když jsem všechna zvířátka náležitě podrbali a nakrmili, přesunuli jsme se na nedaleký zámek Loučeň. Pocitvě jsme prošli všech 11 labyrintů. To naše děti pojaly jako závod, kdo bude první ve středu. Takže se to neobešlo bez křiku, rvaček, breku a následných pádů. Marně jsem vysvětlovala, že se labyrinty prochází pomalu, při meditování a přemýšlení. Nic pomalého pro naše děti není. Prohlídku zámku jsem, hlavně s ohledem na Davida, zvolili dětskou. Prováděla nás bílá paní, děti se mohly všech exponátů dotýkat, vše prozkoumat. Pravda, příliš historických údajů jsem se nedozvěděli, ale prohlídka byla opravdu udělaná tak, že zaujala i ty nejmenší děti.

Bazalkové placky

Zrovna ve chvíli, kdy jsem přemýšlela do čeho všeho lze dát bazalku, uveřejnila Helenka na svém blogu tenhle recept.  Bylo mi jasné, že jej brzy vyzkouším. Ten správný den nastal dnes. Než se Davídek po obědě vyspal, upekla jsem 24 bazalkových placek (ano, mě vyšly spíše jako placky). Krásně nám to doma při pečení vonělo. Dali jsem si je k večeři s mísou zeleninového salátu. Jsou opravdu moc a moc dobré, určitě vyzkoušejte!

Petřín

Asi se bude náš prázdninový program dost podobat loňskému, ale děti jsou hrozné "konzervy" ( po kom asi, že!) , vždy chtějí na osvědčená místa, která se jim líbila. Dnes si vyžádaly Petřín. Nahoru jsme vyjeli lanovkou, pak následovala chvilka řádění na hřišti. Rozhlednu jsem zavrhla. Odradila mě ohromná fronta, přiznám se, že i výše vstupného, ale hlavně velmi špatná viditelnost. Vše bylo v oparu, nebylo by to ono. Ale výstavu igráčků, která probíhá v suterénu rozhledny, jsme si ujít nenechali. Nostalgicky jsem zavzpomínala, jedna vitrína byla totiž věnovaná igráčkům původním. Zjistila jsem, v jakém omylu jsem žila. Myslela jsem si, že jsem měla všechny v té době dostupné panáčky, ale omyl! Téměř polovinu jsem neznala!!! Po návštěvě zrdcadlového bludiště jsme se vydali pěšky dolů. Takovou procházku s krásnými výhledy mám moc ráda. Jen mi příjemný dojem kazily tlupy bezdomovců. Jsou všude - na lavičkách, na trávnících, v zahradě. Je to škoda. Z neustálého vysvětlování Davidovi "proč tam ten pán spinká" jsem byla umluvená.

Počasí

.. nám nabouralo plány. Ještě dopoledne jsem stihla vyřídit plánované pochůzky. Kvůli dešti jsme však museli zrušit program, který jsem dětem slíbila. A tak se u nás hrálo, krámovalo, stavěly se domečky...

Kmotra

Jana je moje kmotra, kamarádka mé mamky. Je to úžasná ženská. Jako dítě jsem jí milovala. Dokonce tak, že jsem říkala, že bych radši jako maminku chtěla jít. Byla s ní vždy ohromná legrace, uměla si se mnou báječně hrát. V dospělosti jsme se stýkaly už méně často. Nějak nebyl čas. Navíc se mamka před časem s Janou nějak nepohodla. Protože jsme se vždy scházeli u mých rodičů, tyto schůzky ustaly. Neviděla jsem Janu asi pět let, jen jsme si občas zavolaly, napsaly SMS. Včera konečně nastala ta správná konstelace a vyrazila jsem s dětmi se na Janu podívat. Dětem se úplně nechtělo, měly obavy, že se budou stydět a co tam vlastně budou dělat... Ano, styděly se. První dvacet minut způsobně seděly a jen potichu koukaly. Pak je ale ostych přešel a velmi rychle přišli na to, že s Janou se dá výborně rošťačit. Návštěva, kterou jsem plánovala tak na hodinku, se protahla na hodiny tři. Moc ráda jsem Janu viděla. A jsem moc ráda, že si líbila dětem. Věřím, že teď už se uvidíme častěji.

Dentální hygiena

Občas s Klárkou bojuju s čištěním zubů. Čistí si je, to ano, ale na můj vkus příliš krátce. Nebo i dlouho, ale to jí potom nachytám v koupelně, jak kouše kartáček a zasněně civí kamsi do dálky. Zoubky nebyly tak bílé jak bych si představovala a ani mé dočišťování nepomáhalo. Proto jsem dnes vyrazily na dentální hygienu. Paní hygienistka zoubky náhderně vyčistila, s Klárkou  pečlivě natrénovala techniku čištění, doporučila správné mezizubní kartáčky. Dozvěděly jsme se, že Klárka má hodně "tvrdé" sliny, pravděpodobně  to má i souvislost s jejími opakovanými záněty slinné žlázy. Bude tedy hodně náchylná k tvorbě zubního kamene a pokud nebude o zuby správně pečovat, v budoucu se bude potýkat s paradentózou. To jsou vyhlídky!Klárka slibovala, že odteď bude zuby čistit tak, jak se to správně má. Tak doufám, že to nejsou jen plané sliby.

Na návštěvě

Moc krásné odpoledne jsem dnes měli! Jeli jsme si pro našeho Čumáka , o kterého se vzorně starala má švagrová s rodinou. Jezdíme tam rádi. Vždy si příjemně posedíme a popovídáme. Děti se vyřádí se svými kamarády. Tentokrát to měly zprestřené slepicemi, které švagrová začala pěstovat. Když jsem viděla, co s nimi děti dokáží, divím se, že vůbec nějaká vajíčka snášejí. David nám poklidné odpoledne rozvířil pádem do bazénu. Nebylo tam moc vody, ale na pořádné zmáchání to stačilo Hlavně to byl pro něj ohromný šok. Statečně se vydrápal ven bez naší pomoci, potom však u maminčino utěšování potřeboval. Ještě že bratránek je stejně starý, náhradní oblečení i boty byly rychle po ruce. Z prožitého leknutí se mi potom David na klíně  vzpamatovával dlouho.

Marmeláda

Od strejdy ze zahrádky mám rybíz. Usoudila jsem, že poprvé zkusím uděla marmeládu. Mám přece domácí pekárnu, ve které to jde tak krásně snadno a bezpracně! Uvařila jsem jednu dávku, přesně dle návodu. Po nalití do sklenic zůstala řídká. Trochu naštvaná a zmatená jsem vše nalila zpět do pekárny a převařila. Pravda, byla trochu hustší, ale linecká kolečka by s ní potírat nešla. Chvíli jsem se vztekala a nadávala, vyhrožovala likvidací v toaletě a podobně. Pak jsem potupně vytáhla hrnec a vařečku a mám první skleničky krásné tuhé marmelády. A plnou lednici rybízu!

Masožravky

Konečně vyzbyl čas a vybalila jsem soupravu "DROSERÁTOR" :-), kterou jsme dostali na výstavě masožravek. Vše jsem udělali podle návodu, teď budeme sledovat, zda nám něco vyroste. Pokud ano, netuším, kam všechny naše kytky dám. Začínám uvažovat, zda nemá pravdu manžel, který tvrdí, že nás jednou vystěhují!

Suvenýr

Lidé si vozí z cest různé suvenýry. Já zásadně kytičky. Letos mi na Kypru před jednou restaurací padl do oka tenhle sukulent. Vždy mě fascinuje, že to, co mi pěstujeme doma v malých květináčích tam vybují do rozměrů obřích keřů, ba i stromů. I tenhle sukulent, pro mě známý z výstav jako malý keříček, zde rostl jak ohromný keř na  velké ploše. Dnes jsme ho s Klárkou zasadily, doufáme, že se mu bude u nás dařit. Ještě jsem ji přivezla (jako každý rok) řízky ibišků z hotelové zahrady. Ty se mi však ještě nikdy neujaly. Nevím, v čem je chyba. Trpělivě  to zkouším každý rok a pevně věřím, že se mi to jednou povede. Vím, že bych si mohla krásný ibišek koupit v květinářství, ale to by nebylo ono. To by nebyl ten zprávný, kolem kterého jsem každé ráno chodila!

Vysvědčení

Protože jsem na dovolenou odjížděli již 28.6., nedostala Klárka vysvědčení. Museli jsem ho jít vyzvednout do školy k paní ředitelce. Od rána byla Klárka natěšená a bylo vidět, že je i trochu nervozní. Nechápala jsem proč. Jaké budou známky už věděla. Má totiž slíbené akvárium s rybičkami, pokud budou samé jedničky. Proto poslední den, kdy byla ve škole uprosila paní učitelku, aby jí o vysvědčení řekla, aby mohla přemýšlet, jak si akvárko zařídí. Tak se do něj budeme muset pustit.

Madagaskar 3

Počasí není právě ideální na výletÿ, proto jsme se dnes rozhodli pro kino. Po chvíli dohadování, zda půjdeme na Madagaskar nebo Dobu ledovou (proč u nás nemůže proběhnout něco jednoduše, bez hádek!!!), vyhrál Madagaskar. Pro Davida to byla premiéra, ještě nikdy v kině nebyl. A pro mě to byla, řekněme, obnovená premiéra. Protože jsem vždy odcházela z kina s příšernou migrénou, rozhodla jsem se před 12 lety, že tento druh zábavy radši vynechám. Co bych ale neudělala pro děti. Hned za pokladnami děti loudily popcorn. Ač nerada, vydala jsem se pro malý. Klárka však hučela, je ona je od táty zvyklá na velký, tatínek jí vždy kupuje velký, když jsme tři musíme mít rozhodně velký..... Kapitulovala jsem a koupila tedy velký! Při reklamách jsem přemýšlela, jestli jsem se trochu nezbláznila. Po tolik letech jdu do kina a rovnou na přiblblý animák! Další část promítání jsme věnovala myšlenkám, komu tak vadí náš vcelku dobrý sluch a snaží se nám ho naprostým přezvučením zničit! Ale děti se bavily. David statečně vydržel sledovat celý film, smál se na těch správných místech, takže zřejmě ději rozuměl. A já to kupodivu zvládla bez migrény. Zřejmě jsem si za ty roky zvykla na hluk našich dětí, že mě jen tak něco nerozhodí.

Italský večer

Obykle po návratu z dovolené po mě doma vyžadují lahůdky  kyperské kuchyně. Letos se však děti zhlédly v kuchyni italské. Moc jim zachutnal salát Caprese...

....a polévka Minestrone. Musela jsem jim svatosvatě slíbit, že to budeme doma také vařit.

                                   

K zakousnutí jsem ještě upekla chléb focaccia. Přesvědčili jsme se, že v jednoduchosti je krása.

Opět v ZOO

Vůbec se mi to dnes nehodilo. Ani předpověď počasí nebyla příliš ideální. Ale měli jsem ještě jednu "adoptivní" vstupenku, jejíž platnost končila. Bylo mi líto nechat jí propadnout. Navíc, naše děti při zaslechnutí slova zoologická neudrží nic doma. A tak jsem tedy opět do ZOO vyrazili. Počítala jsem s tím, že pobudeme tak do pozdního oběda a při prvních dešťových kapkách prchneme. Ale mi neumíme odejít dříve než zavřou. I dnes jsme nakonec ZOO opouštěli až po výzvě, že se opravdu zavírá. Prošli jsme opět úplně všechno. Nechybělo ani povinné krmení ovcí a koz, jízda na ponících a v tramvají. Tam tedy jen David, Klárka by se asi do vagonku už nevešla :-). Dvě velké přeháňky jsme přečkali v pavilonech. Díky tomu jsme snad i přepočítala gaviálům všechny zuby. Jednu velkou výhodu nejisté počasí mělo. Velmi málo návštěvníků. Tak málo lidí jsem v létě zde snad nezažila. Nakonec jsem byla moc ráda, že jsem šli.

Sláva, nazdar výletu...

... ano, po 14 krásných dnech prožitých na Afroditině ostrově jsme opět tu. Opravdu jsme nezmokli, tak jako mnoho jiných věcí i počasí je zde naprosto neměnné - vzduch 32, moře 29 stupňů.
I když ne vše je neměnné jak bývalo. Na Kypr jezdíme mnoho let, máme zde známé, kteří nám rádi o změnách poreferují .A sami některé změny na vlastní kůži cítíme. Například dopady řecké  krize. Poprvé v novodobé historii se prý nezaměstnanost na Kypru vyšplhala na astronomických 10%. Doposud si ostrované žili s poklidným 1% nezaměstnaných, je to tedy pro ně velký šok. Prý obyvatelé hodně šetří, jsou nejistí z budoucnosti. A my se díky jejich šetření poprvé setkali na ostrově s kriminalitou. Byť v naprosto malicherné formě, pro mě osobně to bylo velké rozčarování. Vysvětlím. Každý víkend se na všechny hotelové pláže (a nejen na ně) navalí hordy Kypřanů. Hoteloví hosté mají hotelové plážové osušky a za vybavení pláže tedy neplatí. Kypřané mají dvě možnosti - buď v hotelovém klubu zaplatí vstupné, nafasují také hotelové osušky a využívají již zdarma všechny hotelové služby, nebo se uvelebí na pláži se svými osuškami, jsou tedy dobře viditelní a místní "beach boy" je zinkasuje přímo na lehátku. Jednu velmi rušnou neděli dopoledne jsem se vrátili k naším lehátkům a ejhle - dvě osušky nám zmizely. Samozřejmě nebyl problém se domoci nových, ale pro mě bylo docela šok, že někdo, aby se vyhnul placení, nám osušky z lehátka prostě sundal. Na to nejsem na Kypru zvyklá. Zde na lehátkách leží celé dny nepovšimnuty peněženky i mobily. Byla jsem svědkem situace, že když někdo zapomněl přes noc na pláži foťák a ráno ho měl na lehátku připravený.
Ale nechci být za škarohlída. Užili jsem si všechno, co k takovéhle dovolené patří - moře, bazény,šorchlování, válení se na lehátku s knihou. Hlavně děti byly, myslím, maximálně spokojené. Nejlépe své pocity vystihl asi David, když babičce tvrdil, že "tohle  není hotel, to je přeci náš nový domov".
Přiznám se, že já bych měla asi o dovolené trošku jiné představy. Válení se u moře je sice fajn, já bych to ale přece jen proložila nějakými výjezdy. Ale když vidím jak se děti spokojeně hrabou v písku a řádí na tobogánu, nemá srdce je tahat po vyprahlých koutech ostrova. Snad příští rok.
Dnes jsme domů dorazili po čtvrté hodině ranní. Dnešek jsem tedy věnovali dospávání, vybalování a nekonečnému praní. Nějak se pořád nemůžu nastartovat do normálního pracovního režimu. Doufám, že se mi to už zítra podaří.