Zahájení sezony v ZOO

Slavnostní akci zahajení sezony v ZOO bych si klidně nechala ujít. Nemám takovéhle masové organizované akce ráda, v davech lidí trpím. Jenže nám poštou přišli volné vstupenky. Nějaké jsme udali, ale přišlo mi líto nechat 4 propadnout, obzvláště když naše děti zoologickou zahradu milují. A tak jsem, navzdory počasí, vyrazili na rodinný výlet. . Počasí se nakonec ukázalo být našim spojencem. Díky němu totiž dorazilo do ZOO relativně málo lidí. Nastudovali jsem pečlivě program zábavných akcí a uzpůsobili jsme naši trasu tak, abychom na žádnou akci nenarazili. Povedlo se, některé části programu byli vzhledem k počasí zrušeny, takže jsme potkávali opravdu málo lidí. Většina zvířat byla schovaná v teple pavilonů, mají více rozumu než my. Děti jsem navlékla jak na cestu na Sibiř, tatínkovi je teplo pořád a já vydržela statečně mrznout od 10 do 16 hodin. Pak už nás nepříjemný déšť vyhnal. Ale viděli jsem, co jsme vidět chtěli. Jen kozy a ovce byly zalezlé a ani dětem se je nepodařilo na krmení nalákat, aby opustily teplo chléva.

Poprvé sama

Klárka už dlouho touží jít ze školy úplně sama. Má cestu nacvičenou, přechází správně. Učila se to pro případ, kdyby byl David nemocný a nebyl nikdo volný, kdo by ji mohl vyzvednout. Ze školy to má, řekla bych, středně daleko. Přibližně dvě zastávky autobusem. Ale chodíme pěšky, cestou přes velký Malešický park. Hodně lidí, málo frekventovaných přechodů. Už si také delší dobu pohrávám s myšlenkou, že by to určitě sama zvládla. Za mého mládí chodily přeci mnohem mladší děti. Jenže nyní, jak to sleduji, to zvykem není. I o rok až dva staší děti vodí rodiče. Dnes jsem se rozhodla, že to zkusíme. Měla jsem strach, ale myslím, že se musí Klára pomalu osamostatňovat. Celé dopoledne dost pršelo, Klára ráno (kdy ještě nepršelo) šla bez deštníku. Měla jsem obavy, že pokud jí ke škole ponesu deštník, bude to brát jen jako záminku ke kontrole a můj projev nedůvěry. Naštěstí se na chvilku počasí umoudřilo a déšť ustal. Měla jsem připravený foťák, že jí  z okna vyfotím, jak kráčí sama  po chodníku, ale překvapila mě svým velmi brzkým příchodem. Tak brzo jsem jí opravdu nečekala. Musela snad celou cestu utíkat, jak byla zadýchaná. Prý chtěla přijít co nejdříve, abych se o ní nebála. Mám to ale velkou a rozumnou holku!

Zlobím se

Dnes jsem se po příchodu Klárky ze školy hodně rozčílila. Ne na Klárku, ale na bezohledné rodiče. S Klárkou chodí do třídy holčička, říkejme jí třeba Mařenka. Mařence bylo v pondělí ve škole špatně, rodiče pro ni přišli a během vyučování odvedli domů. Potud vše v pořádku. Dnes však přišla Mařenka do školy. Paní učitelka děti upozornila, aby k Mařence příliš nechodily, nic od ní nejedly nebo nepily a řádně si myly ruce. Mařenka má ošklivý bacil, je nemocná, ale rodiče musí do práce a nemají pro Mařenku hlídání. Proto musela do školy. Na jméno bacilu si Klárka nemohla vzpomenout. Když jsem jí začala různé nemoci vyjmenovávat, při slovu "spálový bacil" se jí rozzářily oči  - "To je ono!" Během dne odešlo ze školy kvůli nevolnosti pět dětí, všechny z těsného okolí Mařenky. Je mi jasné, že je nenakazila dneska, ale v pondělí. Děsím se však , kolik dalších dětí nakazila dnes. Nakonec šla domů i Mařenka, protože jí bylo natolik špatně, že prostě vyučování nezvládla. Rozum mi stojí nad bezohledností rodičů, kteří klidně vědomě šíří dál infekční nemoc. A překvapuje mě i bezohlednost vůči vlastnímu dítěti, kterému je špatně, ale je vyhnáno z tepla a klidu domova do školy.  Chápu, že je někdy situace težká, pracovní povinnosti neodbytné, ale vždy se snad dá vymyslet nějaké přijatelné řešní. Přijatelné pro všechny, ne jen pro rodiče nemocného dítěte.

Křest knížky

Dnes mě čekalo něco nového. I ve svý pokročilých letech stále zažívám nějaká "poprvé". Poprvé jsem šla na křest knížky. Knížky velmi milé - Třídní knížky do tramvaje od paní Jitky Neradové. Šla se mnou i Klárka. Jely jsem totiž rovnou z baletu a nestihla bych ji odvézt domů a dojet do centra. I ona se moc těšila, i když se také trochu bála, protože jsem jí neprozřetelně prozradila, že paní Neradová je také paní učitelka. Tloukly se v ní dva pocity - obavy z pedagožky a obdiv k blondýnkám :-).
Atmosféra křtu byla velmi příjemná. Jen trochu mě překvapilo, že hlavní kmotra paní Gabriela Vránová se nedostavila. Od profesionálky jejího kalibru bych čekala alespoň omluvu, když už nic jiného. Ale její nepřítomnost nevadila (alespoň pokud budu mluvit za sebe), zástupné komtřičky to zvládly na jedničku.
Kdo mě nezklamal ani trošičku, byla sama oslavenkyně. Je taková, jak jsem si ji představovala - inteligentní, vtipná, elegantní.Podařilo se nám s Klárkou paní spisovatelku na maličkou chviličku zabrat pro sebe, abychom se jí představily a požádaly o podpis. Teď má Klárka knížku s věnováním, hned si ji dala do tašky, aby se ráno mohla pochlubit své paní učitelce.
V Galerii U Prstenu jsme prožily velmi příjemný a zábavný večer. Děkujeme!

Korálky

Klárka hrozně touží tvořit něco z korálků. Sehnala jsem tedy návody na výrobu zvířátek a postaviček. Dnes jsme zakoupily korálky. Klárka se nemůže dočkat, až se pustíme do práce. Jestli nám to ale půjde takovou rychlostí jako moje vyšívání...... Ach jo, potřebovala bych nějak nafouknout den!

Už rozkvetla

Orchidej, kterou jsem nedávno dostala, se předvedla v plné kráse. Má velmi zajímavé květy, takové ještě nemám. Jen je trošku problém, že hodně voní. Tak nevím, jestli se nebude muset z ložnice odstěhovat.

Pichlavé odpoledne

Kaktusy jsem začala pěstovat ve 12 letech. Dokud jsem bydlela u rodičů,  měla jsem pro pěstování ideální podmínky - dvojitá okna. Když jsem se potom odstěhovala, musela jsem u rodičů kaktusy nechat. Ani v jednom bytě nebylo pro ně vhodné místo. Starala se tedy o ně mamka. A asi velmi dobře, každý rok bohatě kvetlly. Při každém mytí oken na ně nadávala, ale pak se z jejich květů radovala. Vždycky jsem jí ujišťovala, ať je klidně vyhodí, já si je vzít nemůžu a chápu, že se o ně starat nechce. Kaktusy rostly a rostly, květináčky byly menší a menší. Po mnoha  letech jsem usoudila, že je má mamka ráda a že je nikdy nevyhodí. Nakoupila jsem tedy nový substrát a květináče, nechala si přivést svou sbírku na zahradu a celé dnešní odpoledne jsem prožila se svými, tedy spíš našimi, kaktusy. Některé letošní velké mrazy nepřežili a zmrzli. Některé jsem musela "zmladit". Na fotkách je jen část sbírky. Hrála jsem si s nimi téměř 4 hodiny. V dnešní zkrácené neděli mi ta hodina opravdu chyběla. Nemusím vám asi popisovat, jak teď vypadají mé ruce, stačí když napíšu, že v rukavicích pracovat neumím. Úlomky trnů budu z rukou tahat ještě hodně dlouho.

Chuchelský háj

Dnešní krásné odpoledne jsme využili k výletu do Chuchelského háje. Jezdíme sem několikrát do roka, máme to tam moc rádi. Vždy okoukneme a odrbeme zvířátka a pak se děti vyřádí na hřišti. Jen mě mrzí, že při každé návštěvě jsou zvířata hůře dostupná. Kvůli lidem, kteří jim ubližují nevědomky nevhodným krmením ale i úmyslně, se bariéry mezi lidmi a zvířaty zvětšují.

Nervozita

Dopoledne jsem nebyla schopná nic dělat. Jen jsem nervozně pobíhala po bytě. Můj táta byl na vyšetření. Bál se ho on i já. On více zákroku samotného, já výsledku. Naštěstí všechno dopadlo dobře. Vyšetření, i když nepříjemné, ustál statečně a vše je v pořádku. Ufff...

Jarní den

Dnes se mi nechce o ničem přemýšlet, nic řešit, ničím se trápit. Chci se mi jen procházet a kochat se prvními jarními posly. A že jich kolem je! Jaro budiž pochváleno!!!

Karneval

V Klárčině škole byl dnes karneval. Téměř do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli Klárka půjde nebo ne. Musela se totiž rozhodnout - buď půjde na balet nebo na karneval. Vloni vyhrál balet, letos po velké duševní bitvě karneval. Musely jsem tedy narychlo vyřešit kostým. Z nedostatku materiálu a hlavně invence si Klárka zabalila věci na balet a šla za baletku.Menší problém byl s vlasy. Ráno měla školní plavání, bylo tedy nutné vyřešit, kdy umotáme nějaký drdůlek. Baletka přece nemůže mít vlasy rozpuštěné. Nakonec jsem jako správná obětavá matka po plavání doběhla za Klárkou na bazén, abych jí učesala. A to mi, potvůrka nevděčná, ani neřekla, že se na karneval mohou přijít podívat rodiče. Prý na to zapomněla. Fotku mi poslala lépe informovaná maminka Klárčiny kamarádky.

Zase o rok víc

Tak dnešek opravdu nezačal dobře. Ne snad kvůli tomu, že jsem zase o rok starší. Přiznám se, že věk příliš neřeším a (radši) o něm nepřemýšlím. Narozeniny nijak jásavě neoslavuju - v tomhle věku už to důvod k oslavám nejspíš není, ale ani se neutápím v depresích, jak nemožně stará už jsem. Je to zbytečné, stejně to nezměním.

Ale při ranní kávě jsem jako první narazila na příspěvěk od Diny. Majdu a její rodinu jsem "znala" pouze virtuálně, na jejich blog chodím nepravidelně, ale ráda. Zpráva o Majdině smrti mě ochromila na celý zbytek dne. Honí se mi v tu chvíli v hlavě ty nejdivočejší myšlenky o spravedlnosti, o Bohu, o naprostém nepochopení všeho...  Přiznám se, že nejsem schopná Majdině rodině zformulovat nějaké smysluplné vyjádření účasti. Všechno mi zní dutě, prázdně, jako klišé. Musím počkat, až opadnou  mé prvotní emoce a budu schopná zase nějakého inteligentnějšího vyjadřování.

Odpoledne mě Klárka překvapila kytičkou, kterou koupila cestou z angličtiny. Vyrobila mi i krásné závěsné srdíčko. Už jsem s žádnými dárky nepočítala, myslela jsem si, že mé narozky jsme i s gratulaci "odbyli" v neděli. O to příjemnější překvapení to bylo.

Soutěžní variace

Už je úplně jasné, jakou variaci a na které baletní soutěži bude Klárka tancovat. Bude to variace z Paquity, pojedeme na začátku  května do Hradce Králové. Času tedy není tak moc, i když  jsem měla obavy, že to bude ještě víc šibeniční termín. Stejně jsme si ale s Klárkou říkaly, že by bylo fajn moci si variaci občas doma prohlédnout, zkusit. Jenže jsme na zázamech soutěží z minulých let zrovna tu její variaci najít nemohly.  Maminka jedné moc šikovné holčičky nám nabídla, že Anička variaci zatančí, ať si ji klidně natočím. Musím se s vámi o tu nahrávku podělit. Anička je podle mě mimořádně nadaná baletka. Úspěšně prošla přijímací mi zkouškami na baletní konzervatoř. Je veliký idol nejen Klárky, ale i jejích spolužaček. Navíc je to velmi chytrá a milá holka, která vůbec není namyšlená - a že by měla na co!  Medaile sbírá nejen na domácích, ale i zahraničních soutěžích. Musím tuhle nahrávku dobře uložit. Jednou, až z Aničky bude světově uznávaná primabalerina, bude mít  určitě velkou hodnotu :-)!

Nový přírůstek

Na dnešní den jsem měla spoustu plánů. Na oběd k nám přišli mí rodiče. Obě děti byly natěšené. Na odpoledne jsem pořád  nemohla ten správný program vymyslet. Tedy plánovala jsem jen pro Klárku s tatínkem, David už je sice bez teploty, ale kašel o sto šest. Nakonec to Klárka vyřešila po svém. Měli jsem velké dohady, celé odpoledne jsem tím zabili. Vážně jí přestáváme rozumět. Když jsem si to všechno vyříkali, vyslala jsem jí a tatínka na večerní  nákup do Hornbachu. Přivezli mi tuhle velikou orchidej. Prý už k narozeninám. Samozřejmě jsem z ní měla velikou radost, jenže jsem musela řešit nerudovské "kam s ní". Začalo velké stěhování. Ne národů, ale květin. Taková škatulata - škatulata. Nakonec jsem místo našla a odolala tatínkovým návrhům, které květiny mám vyhodit. Nejvíc ho rozčiluje jedna vánoční hvězda stará minimálně 3 roky. Jeho pokřiku "Vyhoď ji, je stará a ošklivá" se upřímně děsím. Abych jednou náhodou nebyla ve stejné pozici jako ona! Ale všechny květiny našly své, i když některé poněkud stísněné, místo. A já rozvinula svůj oblíbený monolog o nutnosti dalších poliček :-)
Jak tak sleduju svůj blog, budu muset dávat větší pozor, o čem píšu. Mám pocit, že poslední dobou se to tu hodně točí kolem květin. Ale když já ty své holky mám tak ráda. Nezlobí, neodmlouvají...

Lanové centrum Gutovka

Dnešní den byl úplně letní. Program jsme museli naplánovat jen pro Klárku. David měl v noci horečku a ještě ráno byla teplota zvyšená.  Bylo rozhodnuto, že zůstane s tatínkem doma. Dopoledne jsem měly s Klárkou celkem jasné - baletní zkouška. Dozvěděly jsem se, že Klárka pojede do Hradce Králové a možná do Aše. To znamená, že o květnových víkendech máme o program postaráno.
Odpoledne jsem se domluvily s Klárčinou "baletní" kamarádkou a její maminkou a vyrazily jsme do lanového centra na Gutovce. My s Klárkou jsem tam byly poprvé. S holkama lezla druhá maminka, já to jistila a dokumentovala zdola. Klárka se přes hrdinské řeči trochu bála, ale všechny překážky zdárně překonala. K večeru jsem Klárku po delším přemlouvání nechala u kamarádky a vyrazila po nákupech a domů. Klárku kamarádčina maminka přivezla domů až po 19:30. Bylo to příjemné bých chvíli úplně bezdětná - díky Jano!

Kokosovo-oříškové muffiny

Muffiny u nás "letí". Kdykoliv se dětí zeptám, co mám upéct, muffiny zvítězí. Je jim vcelku jedno jaké, zdá se mi, že nejdůležitější je tvar. A tak jsem prohledávala své staré recepty, jestli neobjevím ještě nevyzkoušený recept, protože péct pořád dokola to samé mě nebaví. Dnes to vyhráli tyhle kokosovo-oříškové. I proto, že se dnes vrací z dovolené mí rodiče a taťka má kokos moc rád.


Podělím se s vámi o recept, jsou opravdu dobré:
3 vejce, 140 g cukru krupice, 1 vanilkový cukr, 3 lžíce vody, 150 ml oleje, 100 ml mléka, 250 g polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, 50 g lískových oříšků, 3 lžíce kokosu
Mouku smícháme s práškem do pečiva, kokosem a nahrubo nastrouhanými oříšky. Žloutky, vodu a oba cukry ušleháme do světlé pěny. Úzkým pramínkem přiléváme za stálého šlehání olej a důkladně zašleháme. Přisypeme sypké suroviny, přilijeme mléko a promícháme. Nakonec zlehka vmícháme tuhý sníh z bílků. Formičky plníme do tří čtvrtin . Pečeme na 180st asi 15 min.


Dnes byl první jarní den. Tedy ne astronomicky ale podlepočasí rozhodně ano. Možná by se dalo říct skoro letní den. Moc jsem si sluníčka užívala, chybělo mi, hned se cítím lépe. Jediným mráčkem je, že se Davídkovi rozjíždí nějaká choroba. Rýma a docela ošklivě znějící kašel. Zatím je bez teplot, uvidíme jak to ustojí.

Velikonoční zajíčci

Klárka si dnes z družiny přinesla rozpracovaného velikonoční zajíčka jako zápich do květináče. Chtěla si ho odpoledne domalovat. Abych zabavila i Davida, obkreslila jsem jednoho zajocha i pro něj. Moc mě překvapil, jak si dal na vymalování záležet. U něj je nezvyklé i to, že něco chce vymalovat, vždycky to odmítá. Udělá honem honem pár čar a letí dál. Dnes opravdu vydržel docela dlouho sedět a celkem pečlivě vymaloval celého zajíčka. S vystřižením mu Klárka pomohla, i když tedy hodně protestoval. Nakonec zapíchli zajíčky do květináče k fíkusu. Tedy nevím, jestli je to to správné velikonoční místo. Asi lehce poznáte, kdo jakého zajíčka maloval :-)

Úplně normální středa

Ano, takový byl dnešek. Docela uběhaný, ale vše v normě. David přetrpěl Klárčin balet. Doufám, že dnes naposledy. V pátek se vrátí babička. Věřím, že bude odpočatá a plná elánu do dalšího hlídání :-). I když musím říct, že dnes snad David ani netrpěl. Babička jedné Klárčiny spolužačky přinesla s sebou yorkšírského teriéra, tak měl David o zábavu postaráno. Pejsek byl naštěstí na děti zvyklý, trpělivý a Davidovo muchlání snášel celkem statečně. Nedozvěděla jsem se, na které soutěže bude Klárka delegovaná, zato než jsem se stačila nadechnout, už mi bylo oznámeno, že v sobotu je trénink. A je o zábavu postaráno!

Popleta

Náš vánoční kaktus kvetl na vánoce, jak se na řádný vánoční kaktus sluší a patří. Jenže teď se mu to "v hlavě" trošku pomotalo a zřejmě se rozhodl oslavit blížící se velikonoce . Udělal dva květy. Při focení jsem objevila i  nějaká poupata. Proč ne, jen ať mi dělá radost!
Jinak nějak je toho moc, nestíhám psát ani fotit. Naštěstí se ale nic mimořádného neděje, jen pořád někde pobíháme. Je to o něco komplikovanější, protože naše babička si dovoluje u moře na druhém konci zeměkoule, takže David, ať chce nebo nechce musí všude se mnou. Ze začátku nadšeně chtěl, teď už nechce. Nebaví ho, být pořád někam vláčený zrovna ve chvíli, kdy má rozestavěný autobus z kostek. Utěšuji ho, že už jen pár dnů, v pátek se babička s dědou vrací. Včera zase proplakal Klárčino plavání, chtěl taky plavat. Chybí mu jeho kurzy v Juklíku, občas se ptá, kdy už tam půjdeme. Jenže s jeho nemocností se mi příliš nechce platit kurzy, když stejně nebude moct chodit. Už takhle sponzorujeme školku.
Na Klárčině baletě se řeší soutěže. Kdo pojede kam, kdo bude tančit jaké sólo či duet. U Klárky se to rýsuje na variaci z Paquity a Straussova polka jako duet. Přijde mi to ale na ní dost těžké, není mi jasné, kdy to nacvičí. Ve středu bychom se měly dozvědět, kdy a kam vlastně pojede.

Nic....

... mi nejde, nic mě nebaví. Nevím, co se to se mnou děje, nějaká "blbá nálada" či co. Chodím od ničeho k ničemu, do ničeho se mi nechce, nic mi nejde od ruky. Nebaví mě číst, psát, fotit, vyšívat... Dělám jen věci nejnutnější k fungování. Do toho trošku problémy s Klárkou. Nevím, kde jsem udělala chybu...
Dnes jsem i koupila tenhle malý hyacint. Snad pro radost. Snad přivolá jaro a bude líp...

Vzpomínka

Poslední dobou to vypadá, že se tu snažím postupně přestavit své květinářství. A o každé kytce píšu, že jí mám obzvlášť ráda :-) O téhle chudince to ale platí dvojnásob. O letních prázdninách u moře před hotelem rostla nádherná obrovská palma. Ještě jsem nenastudoval přesně jaká, ale tipuji, že to bude nějaká yucca. Měla pár odnoží. Poslední večer moje mamka nazaváhala a jednu odnož odlomila. Já ji po příjezdu domů zasadila a dlouho se nedělo vůbec nic. Kolem vánoc uschl a odpadl prostřední list. Říkala jsem si, že když odejde růstový střed, je to konec. Částečně z lenosti, částečně z nostalnie jsem však výhonek nezlikvidovala, občas trošku zalila. A ejhle, minulý týden jsem zjistila, že ze středu vyrůstají tři nové lístky. Tak to vypadá, že památka na krásnou dovolenou zůstane zachována. Při každém pohledu na ní si vybavím šumění a vůni moře a těším se na léto.

Kouzelné dřívko

V neděli zmizela Klárka za tatínkem do garáže. Po chvíli jsem ji viděla, jak před garáží něco řeže, vrtá. Pak pobíhala po zahradě a opět zmizela v garáži. Domů mi přinesla kouzelné dřívko. Prý přivolává jaro. Tak doufám, že funguje!

Poslední, sláva!

Poslední představení nás dnes čekalo na Nové scéně ND.  Přiznám se, že tentokrát jsem se obzvlášť netěšila. Představení na Nové scéně jsou nejen pro mě nepříjemná. Nervy jsou napjatější než obvykle, takže na zkoušce se více křičí, uráží, odchází z jeviště. Vstupenky jsou vyprodány vždy více než měsíc před představením. I proto jsem se tentokrát rodině usnesli, že do boje o vstupenky se zapojovat nebudeme a  nikdo od nás v hledišti nebude. Přijde mi to trošku i snobárna. Když jsou představení v Olšance, bývá poloprázdno. Ale když dítko tančí v Národním, sjede se příbuzenstvo z celé republiky.  Zázemí na NS také nic moc. Malá šatnička zhruba pro 25 -30 holek, naprosto nedýchatelno. Navíc o několik pater níž, že je jeviště. Přesun ze šatny na jeviště zabere pět minut svižné chůze, se ocáskem dětí ještě víc. Vzhledem k tomu, že na převleky máme zhruba 8 minut, museli jsem holky převlékat ve tmě za jevištěm. Manžel mi ještě doma nabízel, ať si vezmu čelovku. Pohrdla jsem, ale docela by se hodila. A to se nebudu raději ani rozepisovat o dětech, které do naší školy nastoupily přibližně před 3 týdny. Protože náš pan profesor je příliš mírný a rodičům dětí chybí jakákoliv sebereflexe a soudnost, děti se vystoupení účastní. Chudáci ani přibližně netuší, co by měly tancovat, natož kde konkrétně by měly na jevišti stát. Rozhodí se celé postavení, díky tomu Klárka se svou kamarádkou se vůbec nedostaly na místa, která měly vždycky a tak ani v podstatě netančily to, co měly. Byly z toho náležitě otrávené. Klárka cestou z představení uvažovala, že s baletem skončí. Ujistila jsem jí, že pololetí, které má zaplacené, dochodí. Co bude od září, nechám na ní, rozhodně jí do ničeho nutit nebudu.

Televizní perník

Tenhle perník jednou v televizi pekla slovenská herečka Kamila Magálová. Máme ho moc rádi, je hodně vysoký, nadýchaný a krásně vláčný.

Budeme potřebovat: 400 g hladké mouky, 300 g cukru moučka, 1 prášek do perníku, 1 lžičku jedlé sody, půl lžičky skořice, 2 vejce, 3 lžíce rybízové marmelády, 0.5 l mléka, 2dcl oleje, 50g rozinek, 50 g ořechů.
Někdy přidám i lžíci koření do perníku.
Plech 30 x 40 cm vyložíme pečícím papírem nebo vymažeme, jak jsme zvyklé. Troubu předehřejeme na 180st.  V míse nejprve mícháme sypké přísady, potom zašleháme vejce, mléko, olej a marmeládu. Vmícháme rozinky a ořechy. Těsto vlijeme na plech a pečeme přibližně 25 min. Po upečení může zdobit čokoládou, mandlemi apod.

Tímhle receptem se hlásím do soutěže Lenky včelky Vraž do toho kopu lásky.

Hlavolam

Včera dostala Klárka od své kamarádky úžasný hlavolam lonpos. Dnes ho chtěla vzít do školy ukázat kamarádkám, to jsem samozřejmě zatrhla. A tak si David hrál celé dopoledne. Musím říct, že jsem tuto hračku neznala,  je to díky mnoha úrovním obtížnosti opravdu zábava pro celou rodinu. Já tedy bez obtíží zvládnu stejnou úroveň jako David, s obtížemi jako Klárka. Tatínek je přece jen o úroveň před námi. Kdybyste někdy sháněli tip na dárek, mohu tento hlavolam jen doporučit.