Amanda Peters - Sběrači borůvek

 

Dnešní knižní recenze bude trošku jiná. Není to totiž knížka, kterou jsem si koupila, ani knížka z knihovny. Jde o něco speciálního - první knížka, kterou jsou dostala na recenzi od nakladatelství Jota. Jsem za tuhle možnost velmi ráda, navíc jsem pyšná, že po zhlédnutí mého blogu jsem získala jejich důvěru. 

Sběrači borůvek jsou debutem kanadské autorky Amandy Peters. Příběh nás přivádí na borůvková pole v Maine v létě na začátku 60. let minulého století. Rodina Mikmamů sem přijíždí  na sběr borůvek. Během jejich pobytu náhle zmizí nejmladší dcera, čtyřletá Ruthie. Poslední, kdo s ní pobýval, byl šestiletý Joe. Celý příběh se postupně rozvíjí ve dvou nezávislých linkách - vzpomínkách Joea a Normy. Oba jsou už v druhé polovině svého života a v jejich vzpomínkách na dětství se celý příběh rozplétá.

Knížka nerozvíjí žádné šokující téma, zmizení dítěte bylo popsáno ve spoustě příbězích. Tady je však celý příběh popsán velmi zdařile. Joe i Norma měli oba těžký život. Každý jinak, každý vyrůstali v naprosto odlišních podmínkách. Spojuje je však hledání. Hledání kořenů. Hledání odpovědí na řadu otázek. Snaha vypořádat se s těžkým pocitem viny. Snaha napravit napáchané chyby. I když je děj vcelku předvídatelný, je to velmi silný, dojemný příběh, psaný s velkým citem a hloubkou. Vyprávění z pohledu dvou osob bylo velmi přehledné a poutavé. Rozhodně doporučuji si knížku přečíst, mě opravdu chytila za srdce.

Moc děkuju nakladatelství Jota za důvěru a možnost si knížku přečíst. 

Špatné rozhodnutí

 Po té, co loňské léto jsem řešili u Limetky cysty, velkou operaci a nesmírně náročnou rekonvalescenci, začala jsem se o problematiku cyst u morčat zajímat. Pročetla jsem hodně článků, ptala se chovatelů i veterinářů. Srovnávala pro a proti. Po dlouhém váhání jsem se rozhodla Žížalku preventivně vykastrovat. Bylo to rozhodnutí, které si nikdy neodpustím. Žížalka dnes operaci nezvládla. Ač to byla krásná, zdravá, silná samička, špatně zareagovala na anestezii, přestala dýchat. Ani po 20 min resuscitaci se ji nepodařilo zachránit. 

Žížalenko moje, prosím, odpusť mi to. Věřila jsem, že pro tebe dělám to nejlepší. Takhle jsem to nechtěla!

Vitamín C od Garnier

Mám ráda kosmetiku. Kromě svých oblíbených stálic mě baví zkoušet i novinky. Proto jsem uvítala nabídku společnosti All2test  otestovat novinky Garnier. Mým úkolem bylo 3 týdny zaslané produkty zkoušet a potom vyplnit na stránkách do dotazníku svou zpětnou vazbu. Když jsem si tak třídila myšlenky o produktech, říkala jsem si, že bych je mohla sepsat i tady. Třeba se někomu z vás bude moje zpětná vazba hodit. Nechala jsem si trochu delší časový interval, protože si myslím, že 3 týdny je na zkoušení kosmetických produktů málo. 

Začneme nejprve sérem - Garnier Skin Naturals Vitamin C Brightening Super Serum. Podle anotace sérum snižuje viditelnost pigmenotových skvrn již za 6 dni, sjednocuje texturu a barvu pleti a předchází předčasnému stárnutí. Mělo by být vhodné pro všechny typy pleti. Už s tím posledním tvrzením bych si dovolila nesouhlasit. Na třetím místě ve složení je alkohol. Tedy složka, která by mohla drážit citlivou pleť, suchou pleť by mohla ještě více vysušovat. Stejně tak docela výrazná parfemace by citlivou pleť mohla drážit. Já obecně v pečující kosmetice parfemace nevyhledávám. Nijak zásadně mi nevadí, ale není to něco, co bych v produktu nutně musela mít. Parfemace tohoto séra je docela příjemná, osvěžující, ale celkem intenzivní. Mě osobně sérum nijak neiritovalo, ale nemám citlivou pleť, snesu toho hodně. O zesvětlování skvrn za 6 dní asi ani nebudeme diskutovat, to snad nemůže nikdo reálně očekávat. Všichni, kdo s tímto problémem bojujeme, víme, že je to běh na dlouhou trať. Mě na séru zaujala hlavně konzistence. Spousta sér s vitamínem C je na olejové bázi, což mně úplně nevyhovuje. Toho sérum je takové lehce gelovité. Díky obsaženém glycerinu dobře pleť hydratuje. Dobře se vstřebává, nezanechává na pleti ulepený pocit. Po měsíčním používání jsem měla pleť dobře hydratovanou, celkem i rozjasněnou. Koupila bych si ho? Asi ano. Není to tedy úplně nejlepší sérum, které jsem kdy vyzkoušela, ale myslím, že poměr cena/výkon je více než dobrý. Jen bych ještě podotkla, že se mi úplně nelíbí lehce zavádějící označení, kde na produktu je výrazně napsán vitamin C a 3,5%. Při bližším prostudování však zjistíme, že produkt obsahuje 3,5% směsi  vitaminu C + niancinamidu + kys. salicylové. Takže toho "céčka" tam asi moc není. 

Druhý produkt je Garnier Skin Naturals Vitamin C Daily UV Invisible Spf 50+. Pevně věřím, že už všichni víme, jak důležité je spf na pleť používat. A to nejen v létě, na sluníčku, ale i v podmračených dnech, celoročně. Nedokážu posoudit, jestli zrovna tento produkt rozjasňuje pleť, jak deklaruje. Ale myslím, že je to velmi dobré spf. Dobře se rozmazává a vstřebává. Nenechává na pleti mastný film nebo bílý závoj jako některá jiná spf. Není mastný, neucpává póry. Jeho parfemace je lehká, příjemně svěží. Jeho bratříčka ve verzi "glow" používám jako rozjasňující bázi pod makeup. Koupila bych si ho? Určitě ano.

Posledním "céčkovým" produktem byl Garnier Fructis Vitamin C Hair Booster. Jedná se o intenzivní vlasovou péči pro suché vlasy. Produkt jsme  používala jako masku - po umytí jsem nechala asi 30 min působit, po opáchnutí ještě použila svůj kondicionér. Další možný způsob použití je noční maska - tedy po umytí nanést na vlasy, nechat působit přes noc a ráno opláchnout. To jsem nezkoušela, nedovedu si přestavit jít spát s maskou na mokrých vlasech. Po použití jsem měla vlasy jemné, ale nemůžu říct, že bych pozorovala nějaký mimořádný lesk. Na druhou stranu ale hodnotím pozitivně, že maska vlasy nezatěžuje, rozhodně se mi po použítí vlasy nemastily a nezkrátil se mi interval mezi mytím. Produkt má také velmi osvěžující citrusovou vůni, kterou v přípravcích na vlasy naopak vítám. Koupila bych si ho? Spíše ne. Není špatný, ale mám masky, které mi dokáží udělat hezčí vlasy. 

Moravské koláče s mákem a švestkami

 Dlouho jsme už nepekli. Tedy doma ano, tam peču minimálně 2x týdně, ale tady na blogu. Tentokrát jsem vyzkoušela tento recept z blogu Míši Landové Víkendové pečení. Tento blog navštěvuji velmi často, takže když jsem viděla recept, který spojuje chuť švestek a máku, bylo jasné, že budou koláče. Upekla jsem 8  koláčů, tak jak je uvedno v receptu. Mí pánové byli ale rychlejší než já s focením. Myslím, že je to dostatečný důkaz, jak krásně koláče voní. Pokud milujete švestky a mák  tak jako já, pusťte se do nich!

Podzim

 První kaštany - pro mě definitivní potvrzení příchodu podzimu. Ještě jich není na zemi mnoho, teprve začínají padat. Letos bych řekla, že trochu později než jiné roky. Vzpomínám si, že když jsem začala chodit do první třídy, maminka si vzala první týden dovolenou. Každý den jsem chodily po škole sbírat kaštany. Vždycky jsem jich jako dítě měla doma pytle. Dnes vždy nostalgicky seberu dva  - jeden pro sebe, jeden pro maminku. Podzim ve mně nebezpečně probouzí sentiment....

B.A. Paris - Host

 Anotace z DK:

Strach přichází bez pozvání. Iris a Gabriel mají krásný dům na britském venkově, úspěšnou dceru a dobré přátele Laurie a Pierra, kteří žijí v Paříži. Když se však Gabriel stane svědkem tragické události v nedalekém lomu, zdánlivé štěstí se rozplyne. Ve vypjaté situaci se v jejich domácnosti objeví nečekaný host – Laurie, která přebírá Irisinu identitu a zajímá se o záhadné úmrtí. Navíc není jedinou podezřelou osobou, která se ve městě paralyzovaném strachem objeví. Ustojí manželství Iris a Gabriela všechny nástrahy?

Hned na úvod asi řeknu, že za mě mírné zklamání. Knižce určitě nelze upřít čtivost. Krátké kapitoly, děj hezky ubíhá. Celou dobu chybí jakékoliv napětí, vlastně mi dlouho nedocházelo, že se jedná o thriller. Je to spíše takový příběh ze sousedství s detektivním nádechem. Až úplný závěr byl překvapení, přiznám se, že takové rozuzlení jsem nečekala. Od autorky jsem už četla lepší knížky. 

Seznamte se...

 

... Cressida of Crazy House. Celých 238 g morčecího štěstí. Malinký drobeček, který k nám včera přicestoval z Mladé Boleslavi. Zatím nevíme, jak jí budeme říkat. Po předchozích zkušenostech tomu nechávám volný průběh, nějaké jméno k ní sedne. Zatím jí říkáme Mimi.

Je ze stejné chovné stanice, jako Žížalka. I když geneticky zpřízněné nejsou, ladí spolu skvěle. 

A tohle je naše kompletní trio - Limetka, Mimi a Žížalka. Sblížení proběhlo docela snadno. Mimi si více oblíbila Limetku, v kleci se drží více u ní. Tím, že je Limetka už pokročilá seniorka, je klidnější, mírnější. Žížala jako roční slečna je plná síly a energie, kterou má tendenci užívat na pošťuchování Mimi. Snad vše půjde dobře a z holek budou dobré parťačky. 

Freida McFadden - Pomocnice

 Anotace z DK:

Práce u Winchesterových je moje poslední šance začít s čistým štítem. Jenže se ukáže, že jejich tajemství jsou mnohem nebezpečnější než ta moje. Každý den uklízím jejich krásný dům, vyzvedávám jejich dceru ze školy a vařím pro celou rodinu. Sama pak jím ve svém pokojíku v podkroví. Snažím se nevnímat, jak Nina dělá nepořádek, jen aby se mohla dívat, jak ho uklízím. Jak o vlastní dceři vypráví podivné lži. A jak se její manžel Andrew zdá být den ode dne ztrápenější. Ale když se dívám do jeho krásných očí, je těžké si nepředstavovat, jaké by to bylo žít Ninin život. Winchesterovi nevědí, kdo doopravdy jsem. Nevědí, čeho jsem schopná.

Od této knížky jsem měla velké očekávání díky nadšeným recenzím. A to byl asi ten hlavní důvod, proč ve mě převažuje pocit zklamání. Je pravda, že příběh se čte velmi dobře, svižně to odsýpá. Ale příběh mi přišel takový moc...moc neuvěřitelný, moc přitažený za vlasy. Všechny postavy mi přišly nesympatické, nenašla jsem ani jednu, které bych "držela palce". Některé dějové zvraty jsou opravdu překvapení, jiné jsou dost předvídatelné. I když jde o první díl série, nenalákala mě na další díly. 

Po letech v kině

Do kina chodím velmi, velmi sporadicky. Recenze filmu mě musí opravdu zaujmout, abych byla ochotná do kina vyrazit. Naposledy jsem v kině byla na Andělu Páně 2 v roce 2016. To jen pro ilustraci četnosti mých návštěv. Důvod je prostý - vadí mi hlasitost zvuku. Potřebovala bych film o pár decibelů ztlumit. Takhle vždy odcházím z kina z migrénou. Proto vždy zvažuju, jestli mi film stojí za to, abych si zobla pár pilulek.

Tentokrát se to sešlo a v podstatě během týdne jsem byla v kině dvakrát. První byly Vlny. Když jsem o filmu četla, byl mi jasné, že to je přesně ten film, na který půjdeme celá rodina. Skoro bych řekla, že děti povinně, kdyby i ony film vidět nechtěly. A bylo to... wau! Nebudu psát, o čem film je, to by asi bylo nošení dříví do lesa. Tento film je důkazem toho, že léta příprav a poctivá filmařská práce se opravdu vyplatí. Opravdu úžasný film. Silný příběh, dokonalé herecké výkony, špičková filmařská práce. Film, který je stavěný pro kina. Zaujala mě dokonalá kombinace historického a natočeného materiálu. Třešničkou na dortu je pak skvělý soundtrack dobové hudby - jak  prohlásily děti: "Mami, všechny ty písničky od tebe známe". Ano, při filmu jsem si pobrečela a ještě v půl třetí ráno jsem nemohla spát a o filmu přemýšela. 

Na Zápisník alkoholičky jsme vyrazily pouze s Klárou, spíše na její popud. Chtěly jsme si udělat holčičí večer než mi zase zmizí v Brně. Čekal nás těžký příběh o tom, jak zvládnout závislost. Z tohoto filmu jsme byla trošku rozpačitá. Naprosto geniální je výkon Terezy Ramby, dovedu si představit, že bude adeptkou na Českého lva. Ale tím bych asi ve výčtu kladů skončila. I když film hovoří o velmi závažném tématu, přijde mi, že jde jen po povrchu. Děj je velmi předvídatelný. Trošku mi vadil chaotický střih, hlavně v první části filmu. Druhá část mi naopak přišla dějově nahuštěná, pomalu jsem nestačila sledovat, co se děje. Určitě film diváka donutí zamyslet se nad problémem, se kterým se asi každý z nás setkal. Ale pro mě celý film působil trochu ploše a do hloubky nešel.

Co vy? Viděli jste některý z těchto filmů? Nebo vás zaujal v poslední době nějaký jiný?

Yrsa Sigurdardóttir - Hrob

Anotace z DK:  

Skupinka bývalých spolubydlících z vysokoškolské koleje přijíždí na Vestmannské ostrovy, aby se naposledy rozloučila se zesnulou kamarádkou, která byla součástí jejich party. Výlet, který má zároveň sloužit jako přátelské setkání po letech, se však náhle proměňuje v děsivou hru se smrtí. Důsledky dávné bujaré oslavy, na niž všichni toužili zapomenout, se vynořují na povrch.
Na kamenité pláži u moře, nedaleko nově zrekonstruovaného domku strážce majáku, jsou nalezena dvě mrtvá těla. Policie na místo vysílá Idunn, Týra a Karó, aby se ujali vyšetřování, v němž zdánlivě nic nedává smysl. A drsný vítr, který zastavil letecký provoz, neustává...
Děj druhého dílu napínavé série Černý led se tentokrát odehrává na největrnějším místě Evropy – na Vestmannských ostrovech a v hlavní roli se ocitá patoložka Idunn, která odsud pochází. Svérázná soudní lékařka tak musí ve svém rodném městě čelit výzvám nejen pracovním.

Do druhého dílu série jsem se vrhla s nadšením. Nebylo to špatné, ale.. Bavilo mě sledování dvou dějových linek. Takový styl vyprávění mám opravdu ráda. Byla mi sympatická soudní lékařka Idunn, jejímuž příběhu byl tentokrát věnován větší prostor. Je to velmi svérázná dáma, ale je líbila se mi. Zato ze skupiny kamarádů jsem si k nikomu vztah najít nedokázala. Příběh napínavý byl, ale chybělo tam takové to až mrazivé napětí, které jsme znala z prvního dílu. Rozuzlení celého příběhu mi přišlo celé překombinované, přitažené za vlasy. Když to tedy shrnu, docela fajn detektivka, ale předchozí díl mě oslovil víc.