Současný román plný řeckého slunce. Seznamka po padesátce je jako spící sopka – všichni jsou zdánlivě zkušení, klidní a vyrovnaní, ale pod povrchem to vře. Svoje štěstí tam zkouší i novinářka Markéta, pečovatelka Briana a majitelka seznamky Tamara. Všechny se poznají se sympatickým mužem, který ale vždycky po desáté schůzce zmizí. Při pátrání po jeho identitě se ženy seznámí a zjistí, že sdílejí celou řadu zájmů, třeba lásku k cestování. V malebném řeckém městečku Parga na ně pak čeká zajímavé překvapení...
Poslední přečtená kniha letošního roku a zároveň trošku zklamání. U této autorky jsem zvyklá na těžká témata, historické události. A najednou v podstatě banální příběh, lehce oddechové čtení. Prostě velká změna žánru. I když stereotyp letitého manželství je popsán geniálně!
Nemeškala jsem a ještě dnes zaběhla nafotit k mamince zimní floru. Když už jsem prošvihla zasněžené větvičky a lístečky venku, musela jsem zvolit jinou variantu. Tu mě nejbližší. Synonymem zimní flory je pro mě totiž okno mé maminky plné kvetoucích hyacintů. Bez nich si snad ani Vánoce neumím představit.
A tím pádem musím nafotit ještě jedno téma - zimní floru. Když mám jarní, letní a podzimní, byl by hřích vypustit poslední roční období.
Davidův kytarový koncert před Vánoci je už tradice. Davidovi se to, myslím, docela povedlo. Alespoň na panu učiteli bylo vidět, že má z Davida radost.
Tradiční souborovka mě letos zklamala. Vždycky mě jejich vystoupení baví nejvíc, ale tentokrát mi to přišlo takové neslané nemastné, utahané, nevím jak to říct. Tak snad v létě bude něco lepšího.
Vím, že opět to tu zanedbávám. Mrzí mě to moc. Konec roku je tradičně hektický. Jistě to znáte, co se celý rok neřešilo, musí být vyřešeno teď hned. Navíc mi poslední měsíc mi odešli dva velmi blízcí lidé. I když to nebyly odchody nečekané, hodně mě to rozhodilo a sebralo mi to hodně energie.
Mrzí mě, že jsem úplně vypustila fotoprojekt. Byla a stále vlastně jsem bez chuti fotit a bez jakýchkoliv nápadů. Vlastně jsem úplně přestala sledovat zadávaná témata, takže ani nevím, co mi uteklo. Možná se podívám, kdybych měla něco chuť dodatečně nafotit. Nicméně tuším, že od příštího roku se budu o fotoprojekt pokoušet znovu. Znáte mě. Vzhledem k tomu, že jsme se letos dostala o kousek dál než v přechodzích ročnících, nevzdávám se naděje, že jedou ho nafotím celý.
Přináším vám alespoň pár fotek mé noční psychoterapie. Uvědomuju si, že korálkování tu dlouho nebylo, tak alespoň tématicky pár kouliček.
Přeji všem krásný adventní čas.
Na prosluněném, idylickém švédském venkově dojde k dalšímu zločinu: smrt v Österlenu tentokrát udeří na jarmarku starožitných a sběratelských věcí, který se každoročně koná v malém místním městečku. Věhlasný stockholmský inspektor Peter Vinston musí znovu přerušit dovolenou, aby se ujal vyšetřování vraždy neblaze proslulého překupníka. K ruce dostane opět Tove Espingovou, ctižádostivou policistku znalou místních poměrů. Oba překvapí, kolik zášti, starých křivd a neodhalených tajemství skrývá svět obchodu se starožitnostmi. Kdo by však byl kvůli nim ochoten sáhnout někomu na život?
Nerada bych se opakovala a psala totéž, co při hodnocení prvního dílu této série. Takže - velmi milá, pohodová detektivka, kde neteče krev proudem. Rozhodně nenaplňuje pojem "severská krimi" v tom nejlepší slova smyslu. Určitě doporučuju všem příznivcům klasických detektivních příběhů.
Užijte si dnešní sváteční den. Já si půjdu nostalgicky zavzpomínat na krásná studentská léta.
Bouřlivé, syrové a vášnivé vyprávění o rozchodu. Toto je příběh o svobodě, závislosti, zbabělosti a statečnosti. O poslušnosti, laskavosti i lhostejnosti. O těch nejlepších a nejhorších rozhodnutích. O naději a beznaději. O zraňování a zraňování se. O tom, co se stane, když s něčím tak strašně moc škubneš. Toto je příběh bez pravidel. Je to jenom hra, anebo jde o život?
Tato knížka byla v poslední době velmi diskutovaná. Má své zaryté odpůrce, setkala jsem se s lidmi, kteří tvrdili, že ji nebyli schopni dočíst. Řada čtenářů je naopak knihou unešena. Já jsem tak nějak mezi, spíše se přikláním k nadšencům. Netvrdím, že je to kniha roku, ale líbila se mi. Uznávám, že vulgarismů je tam dost. Ale podle mého k postavě, která takto mluví, prostě patří a jiný styl mluvy by nepůsobil opravdově. Nad detailními popisy sexuálních praktik se ve svém věku už také nečervenám. Mě bavilo zpřeházení kapitol. Příběh si tedy čtenář postupně skládá sám, pozornost musí držet až do samého konce. Určitě je také možnost číst kapitoly za sebou chronologicky, tak to četla třeba moje maminka, ale podle mého se tím o něco čtenář ochudí. Říkám si, jestli někteří lidé neodsuzují knížku proto, že v tom své manželství vidí. Přiznám se, že i já jsem tam nějaké záblesky zahlédla a dost mě z toho mrazilo. Myslím, že knížka je velmi čtivá. Čtení mě bavilo a místy hodně bolelo.
Bohužel žádný historický objektiv nemám, tak jsem si musela téma trochu "ohnout" a vytahnout starou skleněnou vázu po babičce....
Sbírka povídek s tématem sebevraždy. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň…
Předesílám, že nám ráda formát povídky. Kdybych tušila, že jde o sbírku povídek, knížku bych si nevzala. Jenže v knihovně jsem viděla jméno autorky a bylo jasno, vůbec jsem nezjišťovala, o co jde. A nelitovala jsem. Rozhodně nejde o jednoduché čtení. Nedoporučuji příběhy číst v nějakém depresivním rozpoložení. Byť je knížka útlá, nedá se přečíst na jeden zátah. Ovšem příběhy jsou skvěle napsané, jak už jsme u této autorky zvyklí.
Vyšehrad jsem už v době modré hodinky nestihla. Ta doba je tak krátká! Takže Vyšehrad už mám už v úplné tmě.
Amélie se o sebe vždy uměla postarat – když v šestnácti letech osiřela, vybudovala si nový život v Londýně. Tam se taky seznámila s okouzlujícím miliardářem Nedem Hawthorpem a impulzivně souhlasila s jeho nabídkou k sňatku. Ví ale, koho si vlastně vzala? To je jedna z tisíce otázek, které se jí honí hlavou, když se probudí uvězněná v temné místnosti. Jejími jedinými společníky jsou mlčenliví únosci. Pak ovšem Amelie zaslechne hlas svého manžela a najednou už si není jistá, odkud jí vlastně hrozí nebezpečí.
Pro mě velké zklamání. Příběh mi připadal velmi překombinovaný, naprosto nereálný. Trošku mi připomínal argentinskou telenovelu - mladá naivní "blbka", která se nechá zmanipulovat bohatým, úspěšným mužem. Pak už jen neuvěřitelný únos a cellkem předvídatelný konec. Díky krátkým kapitolám se kniha dobře a rychle čte. Rozhodně ji však považuju za nejslabší autorčinu knihu.
Neopatrnost při každodenním ranním plavání přivede Kate Marshallovou až do nemocnice, kde potká Jean Julingsovou. Ta jí vypráví srdcervoucí příběh, jak se před jedenácti lety během táboření na místě zvaném Ďáblova cesta ztratil její tříletý vnuk Charlie. Kate, ještě otřesená z toho, že se málem utopila, souhlasí, že se s Tristanem Harperem případu ujmou a pokusí se zjistit, co se tehdy mohlo stát. Když se Kateina a Tristanova detektivní agentura začne událostmi té osudné noci zabývat, zjistí, že Jean má problematickou minulost, a navíc jim neříká úplnou pravdu.
Bryndza nezklamal. Přiznám se, že sérii s Kate mám raději než sérii s Erikou, obzvlášť v posledních dílech. Je pravda, že v tomto příběhu jsem zhruba od poloviny knihy začala tušit, jak to celé bude. Ale je to prostě nenáročná, velmi čtivá, oddychová detektivka. Prostě přesně to, co očkáváme, když po Bryndzovi saháme.
Pokusím se naskočit do fotoprojektu. Tohle je fotka aktuální. Konečně jsem vytahla kartu z foťáku, kde si ještě nějaké fotky z minulých týdnů sedí, tak je musí zpracovat. Některá témata nemám vůbec. Možná některá ještě dofotím, nějaký nápad mám. Ale pár témat mě neoslovilo vůbec, tak je asi vypustím.
Román o štěstí, které se zlomyslně mění ve ztráty a zklamání. Ninel má takovou zkušenost od dětství, kdy si začala představovat, co by ji udělalo šťastnou, ale když tomu chtěla napomoct, vždy se její snažení zvrtlo a skončilo špatně. Dokonce musela kvůli tomu odejít z domova k tetě do Prahy, ale tahle životní změna v patnácti letech ji konečně ke štěstí přiblížila. Teta byla poloviční Angličanka, naučila Ninel perfektně anglicky, a když dostudovala, přenechala jí své žáky. Výuku angličtiny provází řada humorných příběhů a do některých dobrodružných zápletek svých žáků se Ninel osobně zapojí, ale nikdo z nich neví o jejím životě poznamenaném hlubokým rozčarováním z partnerských vztahů. O něm Ninel vždycky mlčí, jako by v něm nebylo skryto jen její neštěstí, ale i touha po štěstí a obojí raději drží pod zámkem.
Před nějakou dobou jsem knihy Magdy Váňové vyloženě hltala. Teď, po delší době, se mi do rukou dostala její nová knížka. Přiznám se, že jsem na rozpacích. Některé zápletky jsou trochu přitažené za vlasy. Některé pasáže a encyklopedické výklady působí poněkud šroubovaně. Kniha je určitě hodně čtivá, obzvlášť její první polovina. Ale myslím si, že jak rychle jsem ji přečetla, tak rychle ji zase zapomenu.
Sal a Nur jsou si navzájem něčím víc než nejlepšími přáteli — jsou rodina. Vyrůstali spolu v malém kalifornském pouštním městě Juniper jako vyděděnci a naučili se jeden druhému rozumět tak, jak to nikdo jiný neuměl. Tedy až do ošklivé hádky, která jejich pouto zdánlivě přetrhla.
Jako potomci uprchlíků pákistánského původu vědí, jak těžké je vybojovat si své místo a zapadnout. Sal se při studiu posledního ročníku střední školy snaží udržet v chodu rodinný motel, zatímco jeho otec se utápí v alkoholu a truchlí nad ztrátou své nedávno zesnulé ženy. Nur zase našlapuje po tenkém ledě — ve volném čase pracuje ve večerce svého vznětlivého strýce a snaží se před ním zatajit, že se hlásí na univerzitu, aby ubíjejícímu stereotypu jednou provždy unikla.
Když se Salovi jeho pokusy zachránit motel vymknou z rukou, on i Nur si musí položit otázku, jakou má jejich přátelství cenu a jestli ho dokážou navzdory všemu zachránit.
Knížka, na kterou dlouho nezapomenu. Je to úžasně vyprávěný příběh dvou mladých lidí, kterým osud naložil víc než dokáže člověk unést. Otevírá tolik těžkých témat jako alkoholismu, domácí násili, závislost na drogách, sexuální zneužití. Všechna témata zpracovává neuvěřitelně citlivě a věrohodně.Tohle si prostě potřebujete přečíst!
Chamtivost, zrada a vražda v okouzlujících přímořských kulisách – úvodní díl nové švédské detektivní série v nestárnoucím a stále oblíbeném stylu klasické krimi Agathy Christie. Realitní agentka a populární moderátorka Jessie Andersonová je nalezena mrtvá v jednom z předváděných domů. Věhlasný stockholmský inspektor Peter Vinston, který tu pobývá kvůli své dceři, je okamžitě vtažen do vyšetřování. Společně s místní policistkou Tove Espingovou zjišťují, že Jessie mohl mít důvod zabít téměř každý, kdo s ní a s tou vilou měl co do činění. Některá z idylických zahrad, rozkvetlých luk či písečných zátok skrývá vraha.
Skvělý první díl série. I když se jedná o švédskou kriminálku, rozhodně nečekejte churmé prostředí a duševně nevyrovnaného detektiva - alkoholika. Naopak, příběh se odehrává na malebném venkově, na pláži. Postava inspektora mi byla velmi sympatická. Je to velký elegán, který velmi dbá na své oblečení a vystupování. Čistě městský člověk, který tráví nucené volno na venkově, což s sebou přináší mnohé úsměvné situace. Příběh je napínavý, milý, velmi dobře se čte.
Mathilda, mladá vdova a matka tří dětí, právě vstupuje do metra. Dnes má podle kartářky najít osudového muže svého života. Thibault, pohotovostní lékař, zrovna parkuje před domem svého prvního pacienta. Udělal to, našel sílu, opustil Lilu. Proto, aby si zachoval zbytek důstojnosti, proto, aby žil, jak chtěl dřív. Mathilda i Thibault se najednou ocitají sami ve městě, které má deset milionů obyvatel. Ona se kvůli problémům v práci přestane stýkat s přáteli a uzavře se do sebe, on tráví po rozchodu většinu času v nekonečných dopravních zácpách při cestách za pacienty. Oba však intenzivně touží po blízkosti někoho, kdo by je miloval. Setkají se, ale otázkou je, jestli už není moc pozdě, nebo jestli se neměli setkat jinde.
Kniha plná samoty, deprese, zoufalství. Autorka dokáže mistrně popsat stavy vyčerpání, beznaděje, frustrace. Z vylíčení šikany na pracovišti mi vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Nebylo to ideální čtení na pláž.
Zítra už cesta domů. Chce se mi brečet....
Nejprve nebe i moře zrůžovělo.
Potom se slunce postupně vylouplo celé.
Jsem odhodlaná zítra vyrazit znovu a užít si vše bez foťáku a mobilu. Přesvědčovala jsem děti, aby vyrazily se mnou. Prý mi věří, že je to kouzelné, ale vstávat kvůli tomu rozhodně nebudou.
