středa 26. června 2013

Nenechala jsem se zahanbit,....


... v noci sedla a náramek ušila. Zpočátku jsem si lebelila, šilo se mi krásně. Peyotový steh je mi velmi sympatický. Když jsem došila, zaradovala se, jak to pěkně šlo, teď u jen provléknout paměťový drát, udělat očka a je to. Tato procedura však trvala snad déle než celé šití, rozhodně jsem se při něm více zapotila. Ketlovací očka zvládám jakž takž, nijak bravurně, na měděném drátu. Ale paměťový drát byl k mému zděšení něco úplně jiného, dělal si, co se mu zlíbilo. Měla jsem pocit, že do tvaru oček jsem ho musela znásilnit. Byl to boj, ze kterého jsem rozhodně nevyšla jako vítěz. Něco tam na konci je, ale spokojená s tím nejsem. Tak příště se snad povede lepší.

8 komentářů:

  1. žasnu, obdivuju... šikovná!! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Náramek je parádní, to jsem ještě nikdy nezkoušela.

    OdpovědětVymazat
  3. Šikulka, náramek je krásný!

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuju moc všem za slova chvály, snažím se o pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Juuuu, moc pěkné, po někom to dítko tak šikovné musí být!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Silvi díky, ale ručičky má dítko spíš po tatínkovi :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc pěkný, jo čtyřkorálek a peyote byly mé oblíbené :-). Teď nějak nemám čas a pak se stejně pokorně vrátím k drátu.
    Vzhledem k tomu, že vím jak dlouho pracuješ s drátem, tak musím říct, že očka v pohodě. Paměťák je zákeřnej, chce cvik. Při tom článku jsem si vzpomněla na svou první bitvu s osteofixem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Muselo ti , Martino, zvonit v uších, když jsem se s tím mordovala!

      Vymazat

Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!