Minulý týden odjela Klárka na školu v přírodě. Docela jsem se těšila, že budu mít více času. Ano, času mám opravdu víc. Ta volná odpoledne, kdy nemusím obíhat její aktivity, to je prostě nádhera! Okna mám umytá, i zaprášené listy na fíkusu jsem po hoooodně dlouhé době omyla. Ale chybí mi, moc! Jako bych nebyla úplná. Až mě to samotnou zaskočilo, jak moc jsem na svých dětech závislá. Není to dobře, to vím. Musím se nad sebou vážně zamyslet. Už aby byl pátek!
Hmm, tak to znám:-)))
OdpovědětVymazatTo jsme ráda, Ajko, že v tom nejsem sama. Přidám si mezi ostatními maminkami, které téměř slaví, že nemají děti doma, divně :-).
VymazatU nás žádné školy v přírodě nefungují, taky bych děti ráda občas někam poslala. Ale určitě by se mi stýskalo.
OdpovědětVymazatKlárka je teď po delší době. Byla v první třídě, ale nesla to dost špatně. Takže ve druhé a v minulém pololetí radši nikam nejela a zůstala doma. Tentokrát přišla s tím, že by to zase chtěla zkusit, tak jsem zvědavá, s čím přijede.
VymazatTo je naprosto normální, že je Ti smutno!! Já byla na klukovi pořádně závislá a nejraději bych ho nikam samotného neposílala. Strašně moc jsem se bála, jak to budu snášet, až bude velký... A teď? Ráno jsem byla k němu načíhnutou, zda-li vůbec dorazil v noci domů :-) Evidentně se to u mně věkem srovnalo :-)
OdpovědětVymazat