Tak dnes to pro mě byla fakt srdeční záležitost. Kaktusy jsem milovala a pěstovala od dětství. Od zhruba 12 let jsem pravidelně se svou nejlepší kamarádkou chodila na výstavy, kupovala nové kousky a pro své pichlavé miláčky se snažila dělat to nejlepší. Vydrželo mi to do dospělosti, ale vzhledem k pěstebním podmínkám jsem své "chlupáče" musela nechat v bytě mých rodičů a teď je opečovává moje mamka. Dneska jsem po hoooodně letech vyrazila opět na výstavu kaktusů, tentokrát s Klárkou. I ona se hned pro kaktusy ohromně nadchla. Své nadšení dává vždy najevo hlasitě, takže brzy za námi přišel nějaký starší pán a začal Klárku přemlouvat, aby vstoupila do klubu kaktusářů. Opravdu jsem si dnešní odpoledne užila. Byla to směs kochání, nostalgie i objevování. Ruce mě svrběly, ale vydržela jsem žádný kaktus nekoupit. Ovšem pár ( tedy přesně řečeno devět) malých sukulentíků jsem si domů přinesly, Klárčinu škemrání fakt nešlo odolat. A upřímně - ani jsem nechtěla. Snad se nám pro ně podaří ty správné podmínky vytvořit.
To je nádhera, taky bych šla na výstavu kaktusů. Ani se nedivím, že jste si nějaké úlovky přinesly domů. Jako malá jsem měla souseda, který na tehdejší dobu měl dost velkou sbírku pichláčků, asi proto je mám ráda, ale doma skor žádné nemám.Přeju ať vám rostou, kvetou a prostě dělají radost.
OdpovědětVymazat