Svět knihy 2013

Návštěvu knižního veletrhu plánuji už dlouho, každý rok se však našlo něco důležitějšího, prostě nevyšel čas. Letos jsem se rozhodla, že si ho ujít nenechám. Obzvlášť, když mi taťka nabídl volné vstupenky, které dostal od svého nakladatele. Všechno ostatní šlo tedy stranou a vyrazily jsme s Klárkou. Zjistila jsem, že na takovéhle akce nemůžu chodit a s Klárou už vůbec ne. Obě totiž knížky milujeme a máme pocit, že je musíme všechny mít doma. Podporované veletržními slevami jsme toho nakoupily tolik, že jsem myslela, že už knihy domů nedonesu. Vybraly jsme pro každého člena rodiny, aby to nikomu nebylo líto. Když jsem se večer podívala do své peněžeky, dušovala jsem se, že příští rok si tuhle akci už nezopakuju. Nebo jedině v doprovodu finančního poradce, který mi takovéhle hýření prostě zakáže.

Po návratu domů jsem dostala ledovou sprchu. Babička hlásila, že David byl nezvykle hodný a poslušný. Teploměr její odhad potvrdil, David je opět nemocný. Byl 3 týdny doma, potom 4 dny ve školce. Dobré skóre, že?

Dárek

.. od dětí ke dni matek. Klárka vyráběla, Davídek prý pomáhal. Bylo to pro mě naprosté překvapení, i když podle zvuků z dětského pokoje jsem měla pocit, že by to něco z korálků mohlo být.

Hradecká Odette

Ufff, poslední soutěž letošního školního roku je za námi! Tetokrát jsem vyrazily do Hradce Králové. Probíhalo to jak vždy - spousta lidí, spousta čekání. Na tuto soutěž vyráží silná reprezentace naší baletní školy. Na fotce jsou jen spoutěžící  v I.A kategorii - sóla do 9 let. Škoda, že tak silné účasti neodpovídá počet získaných medailí - 0. Pouze dvě čestná uznání za 4. a 6. místo.

Tady si při prostorovkách šla Klárka medaile alespoň prohlédnout, protože na medailové pozice ambice opravdu nemá. Jsem zvědavá, zda organizátoři uveřejní i další nemedailové pozice. Ráda bych věděla, jak se Klárce dařilo, úplný propadák to podle mě nebyl.

Kostlivec a giveaway u Vivi

Kostlivců mám plbnou skříň, ale tenhle mě tlačil opravdu moc. Chtěla jsme dodělat náhrdelník , který jsme si rozpracovala asi před dvěma měsíci na kurzu. Postupně jsme dodělala všechny komponenty, už mi chybělo je ho dát dohromady. Ale pořád to nějak nevycházelo. Až konečně teď. Sada je hotová. Můj první výrobek z drátků. Vím, že má spoustu chyb, ale jsem na něj náležitě pyšná!


A pokud jste hraví, mám pro vás tip. U Vivi na blogu si můžete zasoutěžit o úžasné balzamy. Já už štěstěnu zkusila polechtat!

Kultura, práce a mlsání

Na dnešní odpoledne jsme už měly dlouho s Klárkou a mojí mamkou naplánovanou kulturu. Konkrétně balet Don Quijote na scéně Státní opery, dnes již tedy také Národního divadla. Myslím, že to je titul, který nezklame. Pokud očekáváme čistou klasiku, lehkou hudbu a zábavu, je tento osvědčený titul to pravé. Pro mě bylo zajímavé sledovat, jak se s náročnými tanečními party poperou mladí sólisté Alina Nanu a Ondřej Vinklát, kteří do Národního divadla ze Státní opery přešli. Představitelka Kitri mě opravdu nadchla. Jak svou taneční technikou tak temperamentem, který do tance dávala. I Basil se mi líbil, jen si myslím, že potřebuje ještě trochu času, aby vyzrál. Je to velmi mladý tanečník, myslím, že pokud bude mít dostatek příležitostí, vypracuje se v opravdovou hvězdu. Klárka byla představením nadšena, mimo jiné i proto, že zde nacházela spoustu variací, s kterými se ona a její spolužačky na hodinách baletu perou. Fotku jsem si vypůjčila z webových stránek ND.

Naši kluci mezitím doma pracovali. David se nadšeně zapojil do výroby polic do garáže. Tatínek mi to zdokumentoval dvěma rychlocvaky na mobilu.

A ještě se s vámi podělím o recept na výborný tvarohový koláč, který jsem na dnešek pekla.  Recept jsem našla na blogu u Helenky. Tedy znala jsem ho už z dřívější doby, ale nikdy jsem se neodvážila ho vyzkoušet. Připadal mi "divný". Po prostudování fotek a receptu u Helenky jsem se konečně odhodlala. Vždyť všechny věci, které jsem u ní našla, slavily úspěch. A slavil ho i tenhle koláč. Je opravdu skvělý. I můj taťka, který nemá rád tvaroh, uznal, že je dobrý. A jako bonus navíc je hodně rychlý.
Jak tedy na to: V jedné míse jsme smíchala 3 hrnky (250 ml) mouky (napůl polohrubou a hrubou), 3/4 hrnku cukru, prášek do pečiva. V druhé míse jsem ušlehala 3 měkké tvarohy, 4 vajíčka, 1 hrnek cukru, 2 hrnky mléka, vanilkový cukr a nakonec přimíchala 10 dkg předem namočených rozinek. Hluboký plech jsme vymazala 60g másla, vsypala jsem polovinu suché směsi. Na ní nalila tekutou směs z tvarohů a opět zasypala druhou polovinou suché směsi. Vršek jsem postrouhala 65 g másla a vše pekla asi 45 min při 180st.

Po propršeném dopoledni...

...,které jsme stejně strávily s Klárkou na baletním tréninku (no jo, zase se blíží soutěž), se nakonec vyklubalo docela příjemné odpoledne. Zpočátku jsme nevěděla, kam vyrazit. Počasí se tvářilo tak nějak všelijak, tak jsme nechtěla, abychom byli dokázáni jen na venkovní prostory. Vybrali jsme proto nakonec intraktivní výstavu Vikýře Play, která se koná v Malostranské besedě.

Děti (a nejen ony) měly možnost si vyzkoušet a procvičit  všechny své smysly,  vyloudit zvuky na roztodivných hudebních nástrojích i jen tak si zařádit. A to vše v úžasných půdních prostorách Malostanské besedy. Prostorami a výhledy z oken jsme se já osobně bavila víc než samotnými exponáty.

Než jsem si výstavy prošly, počasí se definitivně rozhodlo, že bude krásně a proto naše kroky vedly nejdříve do Valdštejnské zahrady.

Místní pávi jsou snad cvičení k pózování, před turisty s foťáky své ocasy předváděli více než ochotně.

Protože nás nohy nebolely, vydaly jsme se ještě na Staroměstské náměstí, kde jsme zcela vyjímečně stihli i orloj. Většinou totiž se nám vždy podaří dorazit tak 10 min po celé hodině, tentokrát to vyšlo krásně.

Jen jsem zjistila, že si musím oprášit své znalosti apoštolů. Při dotazech dětí kdo jej kdo jsem si občas úplně jistá nebyla. Ostuda, já vím!

Květy v květnu

Nějak jsem nevěděla, kam se dnes vrtnout, jaký program vymyslet. Venku nic moc. David stále nemocný, Klára také trochu nastydlá, takže na nějaké skotačení venku to moc nebylo. Nakonec jsme se rozhodli, že kluky necháme doma s autodráhou a s Klárkou jsem vyrazily do naší oblíbené Botanické zahrady Na Slupi.
Chodíme sem rády a často. Tentokrát jsem využily prvomájovou akci na vstup do skleníků zdrama. Nejprve jsem se lehce orosila, když jsem viděla, jaké davy do zahrady proudí. Pak jsme zjistila, že tako akce se spojená s ochutnávkou kávy, taktéž zdarma. A zatímco skleníky téměř zely prázdnotou, na kávu se tvořily hodně dlouhé fronty. V klidy jsme si tedy vše mohly projít a prohlédnout.

Nemusím asi zdrůrazňovat, že nejdelší dobu jsme strávily u kaktusů, jejich expozici jsme prošly třikrát. Některé již kvetou, většinou jsou ale úplně obalené poupaty.

Na závěr jsme si krátce prošly i venkovní areál. Škoda, že nebylo alespoň trochu sluníčko, kvete toho spousta a na sluníčko by květy určitě více vynikly.

A cestou domů alespoň jedna rychlá fotka mých milovaných sakur z vedlejší ulice. Když jsem celý týden s Davidem doma, vůbec si je neužiju!