Nákupy

Dnešek byl pro mě opět rozběhaný. Dopoledne s Klárkou na balet, čekala nás další zkouška před představením, které bude příští sobotu v Horních Počernicích. Tam by Klárka měla mít i malé sólo, tak jsem zkoušku vynechat nemohly, i když se mi tedy hodně nechtělo. Odpoledne jsme vyrazily s mamkou do centra. Potřebuji teplou zimní bundu. Měla bych být moc vděčná za takovou teplou zimu, protože v bundě, kterou teď nosím, bych při teplotách pod bodem mrazu asi hodně trpěla. Rozhodla jsem se, že využiju slev a nějakou teplounkou si vyberu. Obrnila jsem se trpělivostí, vzala mamku jako poradce a vyrazily jsme. Prošly jsem mnoho obchodů, vyzkoušela jsem hodně bund, ale nakonec odešla  s prázdnou. Udělala jsem totiž zásadni chybu - měla jsem jakousi představu. Chtěla jsem bundu teplou, měkkou, barevně neutrální a  vhodnou do města i na hory. Asi toho chci moc. Bundy byly buď s podivně tvrdých a nepodajných materiálů nebo slaboučké jako moje stávající nebo v různých metalických barvách a nebo ne v mé velikosti. Jsem dost vysoká a mám dlouhé ruce. Aby měla bunda dostatečně dlouhé rukávy, má zase v pase obvod spíše pro těhotné. Nakonec jsem si šla vylepšit náladu do knihkupectví a utratila nějaké korunky tam :-).

68/365 Co mi dnes udělalo radost:
- kamarádka přivedla dopoledne na balet psa. Tak jsem měla možnost pomuchlat chlupaný čumák. Moc mi to chybí.

Rozčarování?

Někdy během podzimu mě v televizi zaujala jedna reklama. Normálně reklamy celkem úspěšně odfiltrovávám ze svého vnímání, tohle však nebyla reklama v pravém slova smyslu. Byla to spíše upoutávka nabádající ke vstupu do registru dárců kostní dřeně. Začala jsem o tom dost intenzivně přemýšlet. Zatím jen na hypotetické úrovni, musela jsem si nejdříve sama v sobě srovnat, zda bych byla ochotná a schopná podstoupit případné dárcovství. I když jsem ve zdravotnictví pracovala deset let (nebo právě proto?), nemám k němu příliš důvěru a hlavně se mi nikdy pořádně nepodařilo překonat fóbii z lékařů, vstupuju-li do tohoto systému v pozici pacienta. Zvažovala jsem prostě všechna pro a proti. Uvědomila jsem si, že kdyby někdo z mých blízkých potřeboval transplantaci kostní dřeně, byla bych ráda, kdyby byl registr co největší. To byl asi hlavní důvod, proč jsem se rozhodla přihlásit se. Rozhodla jsem se příští týden tuto akci rozjet, tak jsem si šla dohledat všechny potřebné informace. Tím jsem asi měla začít, ušetřila bych dost času na přemýšlení. Zjistila jsem, že jsem již překročila požadovaný věkový limit. Docela mě to zaskočilo. To jsem vážně tak stará?! No na něco zjevně ano.
A další věc, která mě napadla- další klamavá reklama. V oné zmíněné upoutávce nás přesvědčují známé tváře TV obrazovky, jak do registru vstoupily. Přitom již  i ony věkový limit nesplňují. Tak teď nevím - je to  jen gesto, jak nalákat lidi nebo pro ně platí jiná pravidla?

67/365 Co mi dnes udělalo radost:
- konečně pátek a před námi víkend!!!

Konečně dorazila

Tuhle knížku asi netřeba většině z vás představovat. I když příběh dobře znám, objednala jsem si jí hned první den po vydání. Nemohla jsem se jí dočkat. Včera mě s ní trošku pozlobila paní listonoška, když mi s ní zamávala před očima. Ale protože jsem neměla drobné, zase knihu zastrčila do brašny s tím, že jí donese dnes, pokud si rozměním. Od rána jsem měla peníze připravené hned u dveří a očekávala zvonek. Už jí tu tedy mám. I s podpisem autorky. Jak miluju vůni nových knih! Pustím se do ní až večer, až budou děti v postelích a bude klid. Miluju knihy, ale tahle má pro mě ještě větší kouzlo. Už proto, že při čtení blogové verze jsem mnoho slz probrečela. To mi připomíná - nesmím si večer  zapomenout připravit krabici kapesníků!

66/365 Co mi dnes udělalo radost:
- jednoznačně nová kniha

65/365

Museli jsem dnes s Davidem vyrazit na kontrolu k naší paní doktorce. Tedy, ani ne tak na kontrolu, jako pro další várku antibiotik. Na pohotovosti na nás nějak šetřili a předepsali nám takovou pidi-lahvičku, ze které jsem dnes vyškrábla poslední dávku. Čekárna byla plná nemocných, naštěstí jsme byli druzí a celkem rychle odešli. Tak nám budu držet palce, abychom si zase nějaký dáreček domů nedonesli. Protože David už vypadá dobře, domluvily jsem se s paní doktorkou, že jí po dobrání antibiotik donesu jen vzorek moči, abychom zase v plné čekárně nemuseli s Davidem vysedávat. Také jsme dostali doporučení na ORL. Nosní mandle se paní doktorce nelíbí a chce vyjádření odborníka. Vypadá to, že bude muset mandle pryč. Ale nechci předbíhat, uvidíme.

65/365 Co mi dnes udělalo radost:
- mamka mi dnes přinesla z knihovny zásoby na čtení

Palačinky

Davídek zlobí s jídlem. Jako mimnko byl ohromně "žravý", ale čím je větší, tím si víc vymýšlí a neustále přibývají jídla, která nejí.  Obzvláště, když je nemocný. Včera mě přesvědčoval, že když má angínu (nyní jeho oblíbené slovo), nesmí papat nic. Dnes jsem mu tedy v naději, že něco sní, udělala na přání palačinky. A opravdu - snědl jich 7. To má zase na týden najedeno do zásoby :-)

64/365 Co mi dnes udělalo radost:
- milý telefonát

Volné pondělí

Poslední den prázdnin jsem díky Davidově nemoci museli být doma. Pustila jsem se do lïkvidace pozůstatků vánoc. Také jsem chtěla něco málo zopakovat s Klárkou do školy, to se však setkalo se značným nepochopením. A udělala jsem si revizi svých milovaných orchideí. Takhle rozkvetla těsně před vánoci. A na dalších se tvoří poupata. Dělají mi radost, holky moje!

63/365 Co mi dnes udělalo radost:
- moje kytičky
- poslední možnost přispání

Nový rok

Dnešní den jsem velice příjemně prožili u mých rodičů. Bydlí kousek od ná, David byl již dnes zcela bez teplot, tak jsem riskli rychlý převoz autem.Po výborném novoročním obědě jela Klárka s tátou zase na brusle. Moc jí to baví. Hlásila, že už ani nepadá. Upadla za celé odpoledne jen dvakrát, což je prý při kvalitě ledu téměř zázrak. Vždycky mám pocit, že se z bruslení vrací hodně unavená a domlouvám jí, aby nebruslila tak dlouho. Ale ona unavená prý vůbec není a dostat jí z ledu o něco dříve se tatínkovi prostě nedaří :-)

62/365 Co mi dnes udělalo radost:
- David je úplně bez teploty, spokojeně řádí a nezasvěcený pozorovatel by vůbec nepoznal, že je nemocný