Praděd

Ráno slunečno, azuro, to přímo volá po pořádném výšlapu. Dnešním cílem byl Praděd. Autem jsem dojeli do Karlovy studánky a vydali se údolím Bílé Opavy. Cesta je opravdu úžasné. Voda tvoří krásná zákoutí, vodopády a kaskády. 

 

Je to trasa náročnější. Místy se jde po lávkách, někde se leze po žebříku. Chvíli stoupání do prudkého kopce nad vodopád, pak zase prudce dolů až ke korytu řeky. Měla jsem docela strach, jestli to zvládnu, jestli to vydrží mé bolavé koleno. Ten nejtěžší úsek, který měří asi 2,5 km, jsem šli skoro hodinu. 

Ale stálo to za to. Koleno vyrželo. A já ze samé radosti, jak pěnkně jsem to zvládla, jsem zakopla o kořen na rovné lesní cestě a rozbila si ho. Ach jo! Ještě že jsem v té chvíli měla foťák v batohu na zádech. Letěla jsem pěkně po ústech, mít ho pověšený na krku, spadla jsem rovnou na něj.

Poslední část cesty k vrcholu Pradědu se jde již po asfaltce. Tam jsem si připadala trochu jako na Václavském náměstí. Davy lidí proudily oběma směry. My se však většinu cesty kochaly krásnými výhledy. Ty opravdu stály za to! Také nás zaujali pasoucí se koně a skot. 

Pro cestu zpět do Karlovy Studánky jsem zvolili již méně náročnou trasu přes Ovčárnu. Na fotce je myslím docela pěkně v dáli vidět horní nádrž vodní elektrárny Dlouhé stráně. Tam máme objednánu exkurzi na sobotu.