Anotace z DK:
Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?
Knížky Petry Soukupové mám moc ráda, proto jsem se těšila i na tuhle. Jako pokaždé, musela jsem si chvíli zvykat na její styl psaní. Nenaznačená přímá řeč mě na prvních pár stránkách opět trochu rozhodila. Stejně jako v předcházejícíh příbězích, neuvěřitelně mě baví pohled jednotlivých postav a jeden problém. Je zajímavé, jak různí lidé vnímají věci různým způsobem. Asi v životě dělám často chybu, když si neuvědomím, že něco, co se zdá naprosto jasné a zřejmé mně, nemusí být tak vnímáno mým okolím. Nicméně příběh samotný mě lehce zklamal. Ano, je to naprosto běžný a všední život, takových příběhů jsou kolem nás tisíce. To samo o sobě není nic špatného. Spíše mi to celé přišlo jako jedno velké klišé. Nějak jsem měla pocit, že jsem mě příběh nedonutil k nějakému hlubšímu zamyšlení, ale ani jsem si u něj neodpočinula. Nepodařilo se mi vystoupit z mých všedních dní a vyčistit si hlavu.
Tahle kniha by mě bavila. Mám Petru Soukupovou ráda.
OdpovědětVymazatAli, díky za typ.
Měj hezký den. Helena