Anotace z DK:
Martha a Betty, dvě nerozlučné kamarádky, které vyrážejí na nedobrovolnou cestu do Švýcarska. Na zadním sedadle jejich vozu sedí smrtelně nemocný otec jedné z nich. Má to být jeho poslední, definitivní cesta – Kurt hodlá ve Švýcarsku podstoupit eutanázii. Nakonec ale nic nedopadá tak, jak očekáváme. Všechno se v průběhu jejich cesty změní a nic už nebude jako dřív. Lucy Fricke ve své knize vypráví o ženách, které zaskočil střední věk, protože ve svých očích nikdy nedospěly. Vypráví o loučení, jehož nezůstane ušetřen nikdo z nás. Vypráví o otcích, kteří odcházejí až příliš brzy. V živých dialozích a s černým humorem autorka vykresluje poněkud groteskní cestu na jih, přes Švýcarsko a Itálii až na osamělý řecký ostrov, a zároveň se nepozorovaně noří stále hlouběji do příběhů a osudů hlavních hrdinů. A její hlavní otázkou přitom není, odkud přicházíme, nýbrž jak jsme se ocitli tam, kde jsme a jestli vůbec vede cesta zpátky.
K této knížce jsem se dostala naprostou náhodou. Německá literatura není moje parketa, vlastně ani nevím proč, ale německé knížky nevyhledávám. Tuhle ale přeložila moje bývalá spolužačka a sousedka Michaela Škutléty. Chtěla jsem se tedy s její prací seznámit blíže. Knížka je o smutných stránkách života, ale je v ní tak akorát namícháno patosu, černého humoru, vzpomínání a hlavně hledání vlastní vyrovnanosti. Některé části byly pro mě sice zdlouhavé, ale i tak byla pro mě knížka velmi příjemným překvapením.
Děkuji za typ, líbí se mi i obálka.
OdpovědětVymazatAli, měj hezký den. Helena